Kaka

Tahle arogantní, do sebe zahleděná mainstreamová jízda má být nejlepší film letošního roku který získal tolik Oscarů a spoustu dalších ocenění ? Nestačím zírat. Scorsese už by se měl po těch krásných letech probrat do reality dnešního světa a pochopit, že "americké" příběhy drsných frajerů již jaksi nejsou v módě a neměl by ani v nejmenším jakkoli replikovat, či naťukávat nedosažitelné kousky jeho tvorby z let minulých. Nakolik je Identita dobrý, či špatný remake dokáže posoudit pouze člověk, který viděl oba dva kousky, což já nejsem, tudíž beru tento film jako jednotný a samostatně kompaktní celek bez srovnávání a hořekování nad tím co mělo vyznít tak a co zase jinak. Krimi jako takové je to však nedostačující. Vulgarismu tuna - přičemž dobrá polovina byla úplně mimo. Děj typicky přitažený za vlasy - drsní hoši, drsné hlášky, střelba na denním pořádku - jednoduše normální den ve velkoměstě. Nechci malovat čerta na zeď, ale tohle je už opravdu přehnané a odrazující. Pro fandy možná zábavný film, který ukazuje, že Marty si točí pro zábavu a z ničeho si příliš velkou hlavu nedělá, pro drtivou většinu racionálně smýšlejících laiků jen typicky americká vyhypovaná jízda bez špetky reálného podtextu. A ten Oscar "za zásluhy" je vzhledem k předešlým kouskům slavného filmového znalce celkem k smíchu.

Příjemná a nenáročná zábava staré školy s fenomenálním kameramanem a neméně schopným skladatelem. Režie není zase tak důležitá. Všechny benefity obstarávají strhující přírodní scenérie, syrovost a dva neskutečně charizmatičtí hlavní hrdinové. Především pak Liam Neeson je v roli bývalého vojáka přímo na pusinku. Ústřední duo má ještě jedno devizum. Nejednoznačnost charakterů. Ani nejpozornější divák nedokáže s rukou na srdci řici který je zlý a který je hodný, potažmo který si zaslouží vyhrát. Oba dva jsou drsní, nelítostní a mají proto dobrý důvod. Závěrečná snaha o mysterióznost se dá překousnout, i když se mi do tak realistického příběhu nelíbí. A konec ? Asi nejrozumnější vyústění i když poněkud vyměklé.

Dokonalé zblbnutí diváka. O loupež přece vůbec nejde. Lee boduje v pro něj typických vedlejších aspektech. Politická nekorektnost a spousty menších, či větších rasistických narážek ve všech možných podobách. Ať se potom tedy nikdo nediví, že je loupež, na první pohled tak lákavá a plná nápadů, ve finále neuvěřitelně jednoduchá. Nějakou kostru přece tahle tématická směska mít musela. Obsazení výtečné - především Washington a Plummer. V podstatě se tu nic závratného neřeší, ale dialogy jsou natolik úderné a aktuální, že se na to člověk podivá rád i znovu. Takhle se točí multitématický film bez pořádného tématu.

Alien je Alien, aneb jak se po fenomenálním úspěchu vezlá nezapomenutelná Elen Ripley pouze a jenom na vlně svého slavného jména. Jestli měl být Copycat originální a intelektuální kriminální thriller o masových vrazích, tak se rozhodně nepovedl tak jak měl. Klady ? Neskutečná Holly Hunter, výtečný Mulroney a i Sigourney v roli duševně ne příliš vyrovnané psycholožky se za svůj projev nemusí stydět. Zápory ? Neslaný nemastný scénář, spousta nedotažeností a úletů, nevyrovnané napětí, proměnlivé tempo a jednoduše příliš okaté televizní zpracování. Snímek který zapadl do šedi a průměru současného Hollywoodu.

Co vedlo Nicol Kidman upsat se k tomuto pofidérnímu projektu zůstane zřejmě navěky záhadou. Fakt je však ten, že ani ona svou přítomností film nevytrhla ze zoufalého podprůměru. Přitom nemuselo být nutně tak zle. Námět sliboval docela dost, bohužel zoufalá neschopnost režiséra zabila naprosto vše. Snímek bez nějaké výraznější dějové linky, patřičného zlomového bodu, či kvalitního závěru. Herci jen tak pochodují před kamerou, občas prohodí nějaké to moudro, či romantické gesto a tím to hasne. Vizuální efekty překvapivě nic moc a postava kterou hraje Goran Visnjic je naprosto mimo. Když to všechno sečteme, nevyjde nám z toho skutečně nic hezkého.

Několik sociálních témat (generační vztahy, týrání, vyrovnání se se smrtí člena rodiny) se zde mýchá se zobrazením prostého života na venkově v náručí drsné a krásné přírody centrálního Wyomingu. Jakkoli by se mohl tento výtvor zdát typicky nudným snímkem, plný křečovitě líbivých záběrů a rádoby romantických gest a řečí (Pravidla moštárny), není tomu tak. Žit po svém je překvapivě úderná a nebývale vtipná jednohubka, která je herecky nesmírně silná a dialogově vypilovaná. Sice to není ani v nejmenším něco, co bychom ještě neviděli, ale sleduje se to více než příjemně. Přítomnost reality všude kolem hlavních hrdinů je více než příjemný aspekt a Jennifer Lopez předvádí nejlepší herecký výkon její kariéry a to už něco znamená.

Přespříliš velký důraz je kladen na spirituální podtext, který je stejně silný, jako betonové zdi kolem hlavního hrdiny. To bohužel trochu ubírá na aktuálnosti a syrovosti výpovědní hodnoty, která toho i tak má ovšem hodně co nabídnout. Příběh o na smrt odsouzeném brutálním brahovi je podán nevídaně minimalistickým způsobem, mistrovsky zahraný jak Pennem, tak Sarandon. Stopáž by se mohla zdát v té na první pohled velké změti silných slov jako smrtící faktor. Není tomu tak. Robbins má zkušenou ruku a osvědčuje se tentokráte nejen jako kvalitní herec. Nejzajímavější jsou na celém snímku některé velice emociální scény, které jsou neskutečně "progresivní" a vyhýbají se jakémukoli srdcervoucímu klišé (návštěva rodiny). Rozhodně netradiční a svým způsobem velice inovativní vězeňský zážitek.

Zbrusu nový hrdina byla ta pravá volba do akčně laděných osmdesátých let a Dalton dal Bondovi po několika okatých minelách konečně opět solidní tvář drsného a nelítostného akčního hrdiny moderní doby. Dech života je celkově dosti markantní odklon od předešlých několika bondovek. Rozhodně je svojí koncepcí příběhu (změny lokací) velice exotický a nápaditý - viz scény z Afganistánu a Slovenska. Bohužel je však dějově dosti plochý. Od nudných záporáků počínaje, nevyrovnaností tempa konče. Akce solidní, tvrďák Dalton přímo vynikající, ale děj nezáživný. Nicméně i tak je tato bondovka dosti průkopnická a rozhodně si zaslouží uznání.

Škoda tak primitivního obsahu, protože Gibson dokazuje, že jsou mu jistá měřítka/směrnice Hollywoodu uplně u zadnice a točí si jak chce a co chce. Námět Apocalypta je už sám o sobě defacto zajímavý, neboť film o starověké civilizaci tu nebyl ani nepamatuji - jestli vůbec a tak každý divák musí s napětím očekávat, co se na něj vlastně vyvalí. Je to dost typický Gibson. Spousta krve, struktuovaný děj plný akce a dynamiky, plus decentní náznak jakési mytologie, která tady funguje spíše jen pro potěchu oka. Obrovské chrámy ve městě jsou skutečně působivé. Přítomnost digitální kamery byla rovněž vcelku diskutabilní a přinejmenším zbytečná. Jinak ale zábava vcelku solidní. Škoda že chybí emocionální hloubka, jakou mělo třeba Braveheart.

Nedostatečné emoce. Nepohodlný jednoduše není tak úplně od srdce a to bohužel v takto laděném filmu nelze. Za co dostala Rachel Weisz Oscara je mi asi stejně velká záhada, jako podobná eskapáda v roce 1997, kdy si odnesla sošku doslova za nic Kim Basinger (že by nová móda?). Ruční kamera není zase tak promakaná a pod několika přefiltrovanými záběry se skrývá relativně často lehké tápání a hledání toho správného stylu. Obžaloba farmaceutických společností je teď nehorázně in, tudíž se to tvůrcům hodilo výtečně do krámu. Ano, téma je jednoduše a úderně zpracované, několik scén je působivých, nekompromisně spletitá chronologie příběhu překvapivě nevadí, ale to pravé srdce tam není. A to je dost velký důvod k průměrnému hodnocení.