Schlierkamp

Australský film odehrávající se v Melbourne vyprávějící o skupině násilnických neonacistů, kteří se snaží podle zvrácené ideologie A. Hitlera rasově vyčistit svoji zem od asijských přistěhovalců. Tito primitivové většinou chodili na nebohé Asiaty v přesile a jejich agresivita se projevovala nevídanou brutalitou. Vůdcem gangu byl bezcitný fanatik nazývaný Hando v podání skvělého R. Crowa v jeho hereckých začátcích, jenž se zájmem pročítal Mein Kampf a svůj pokoj se vyzdobil nespočtem swastik. Dalšími členy gangu byli mimo jiné Handův nejbližší ´spolubojovník´ Davey (D. Pollock, jenž nedlouho po natočení snímku spáchal z nešťastné lásky k J. McKenzie sebevraždu skokem pod vlak) a Gabrielle, Handova milenka a mladá epileptička závislá na lécích (J. McKenzie). Po sérii neúspěšných násilnických a loupeživých výprav, kdy si rozlícený dav Asiatů počíhal na své tyrany a zničil jim jejich útočiště a poté se Handovi nevyvedla loupež v domě Gabriellina otce, se začíná gang holohlavých tupců pomalu rozpadat. Krach Handovi tlupy byl dokonán odchodem Daveyho a Gabrielle, kteří v sobě mezitím nalezli zalíbení, a také nekompromisním policejním zásahem uskutečněným na Gabriellino oznámení. V závěru propuká naplno Handova zoufalá a nekontrolovatelná zášť a touha pomstít rozpad své skupiny. Kontroverzní snímek G. Wrighta, jenž byl v některých zemích zakázán, vyniká strhující atmosférou plnou málo vídaných bestiálních a nerovných soubojů a unikátním otevřeným pohledem do společenství neonacistického gangu. Mrazivé akční scény zabalené do poutavého příběhu přispěly k výjimečnému a šokujícímu filmovému zážitku a nedovolují mi hodnotit snímek jinak než maximálním počtem.

Česká kriminální komedie o záhadném mladém muži (K. Höger), který se nečekaně objeví u starosty a doplní počet jeho hostů na čtrnáct, neboť třináct osob u stolu prý přináší neštěstí. Překvapení, které způsobil, když se představil jako Pavel Čtrnáctý, nebylo nic proti tomu, když bez okolků políbil starostovu dceru Emu (D. Frýbortová) a projevil ji tak před všemi hosty svou náklonnost. Höger získal místo jako knihovník u pana Linharta (záhřebský rodák Z. Rogoz), jehož trezor byl zanedlouho vykraden. Poté pracuje pod jiným jménem jako osobní sluha u továrníka Berseckého (K. Dostal), jemuž byly odcizeny šperky, a to se už jistě nejeden divák domnívá, že má s loupežemi něco společného. Nevyjasněná Högerova přítomnost u obou krádeží způsobí rozkol mezi Čtrnáctým a Emou, avšak v závěru bylo jeho podivné počínání, včetně jeho pravé totožnosti a povolání, smysluplně vyjasněno hledáním dodatku k závěti, v níž mu má být odkázán majetek. Snímek je výjimečný tím, že na režisérské židli seděl O. Nový (společně s A. Zelenkou) a jeho ojedinělé autorské dílo díky závěrečnému překvapivému vysvětlení přináší zajímavý filmový zážitek. Ve vedlejších rolích se objevil vykutálený hrabě R. Schránil, komický strýček Kilián v podání F. Filipovského či L. Zemková jako Berseckého dcera Lydie, která se prezentovala úvodním opileckým vystoupením a poté se na jedné společenské události objevila ve velmi extravagantních šatech. Ve filmu natočeném podle německé předlohy se K. Höger prezentoval elegantním hereckým výkonem, avšak kromě něho, smysluplného závěrečného rozuzlení a režiséra, který si poprvé a naposledy odskočil od svého hereckého povolání, v něm nespatřuji nic významného.

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně.

Československý televizní detektivní film natočený podle novely F. Gérarda, který se zabývá vyšetřováním záhadné vraždy sira Fairfaxe. Příběh se odehrává na rozsáhlém anglickém sídle u lorda z Colchesteru, kam je pozváno plno hostů včetně inspektora Mereditha v podání J. Adamíry. Ten už byl dříve mladou lordovou manželkou Pamelou J. Hlaváčovou upozorněn, že je vydírána neznámým člověkem kvůli kompromitujícím fotografiím z jejího předchozího vztahu. Anglického aristokrata, trávícího většinu svého času v pracovně, věnujícího se studiu historických listin, si zahrál L. Boháč. Během vyšetřování vychází najevo neklamné důkazy svědčící proti bývalému partnerovi lady Pamely Meru Fossetovi, kterého ztvárnil E. Cupák. Ten však veškerá obvinění odmítá a inspektoru Meredithovi nezbývá, než s pátráním po vrahovi pokračovat. Kriminalistická výjimečnost snímku spočívá v tom, že se pachatel k vraždě sám přizná, neboť předpokládá, že dle nalezených a nastražených důkazů bude ze spáchání zločinu obviněn někdo jiný. Kromě skvěle vymyšlené detektivní zápletky můžeme ve snímku J. Novotného obdivovat zajímavé herecké osobnosti, které se ve filmu objevily. Překvapením pro mě bylo poskytnutí více hereckého prostoru J. Lírovi, než u něj bývá zvykem a dále mě potěšilo obsazení B. Prokoše do role policejního důstojníka. Oběť s nevybíravým chováním představoval J. Němeček a manželku inspektora Mereditha ztvárnila I. Kačírková, která nevinnou poznámkou přivedla svého muže na správnou stopu. Ojedinělé noblesní herectví hlavní postavy spolu se skvěle napsanou předlohou s překvapivým vyústěním příběhu posunulo v mých očích tuto kriminálku do nadprůměru.

Československá televizní komedie podle scénáře A. Berkové o rodině Boučkových, ve které můžeme sledovat počínání mužské části rodiny, zatímco paní Boučková odjede na natáčení amatérského tanečního vystoupení. Třináctiletý Bouček junior (V. Král) se prezentoval velmi neukázněným chováním ve školní budově, čímž pubertálně zakrýval první milostné tužby ke spolužačce (M. Kvasničková). Otec v podání O. Navrátila pracující jako vědecký pracovník ve výzkumném ústavu se ihned po odjezdu své ženy I. Hüttnerové začal věnovat své studentce J. Paulové. Záletné choutky hlavy rodiny se nelíbily jeho synovi, který svým opileckým, výstředním a docela trapným vystoupením v kavárně překazil potenciální milenecké pouto. Herecký výkon Boučka juniora se mi zdál příliš afektovaný, přehrávající a nevtipný, zatímco jeho otec podal svůj standardní kvalitní výkon. V závěru se vrátí paní Boučková s choreografem tanečního sboru, nafoukaným a povýšeným K. Heřmánkem, kterého O. Navrátil po chvíli nekompromisně vyhodí. Záletné pokusy obou manželů jsou tak přerušeny a účty vyrovnány. V malé roli spolužáka V. Krále se objevil R. Hrušínský nejml. Obsah snímku K. Smyczeka se poněkud lišil od očekávání, které nabízel název díla, neboť žádná pánská jízda se nekonala. Ukřičený výkon nesympatického chlapce v pubertě a zoufale málo zábavných scén v nevtipném scénaři tak přineslo další zklamání, a tak toto dílo nemohu hodnotit jinak než podprůměrně.

Československý film natočený podle novely D. Chrobáka, který je odborníky popisován jako příběh o lásce, nenávisti a hledání cesty z osamělosti. Jedná se o vysoce umělecky zaměřené, lyrické dílo odehrávající se v malé horské vesnici (Vlkolínec) na Slovensku, kam se po delší době vrací muž s páskou přes levé oko, občanským jménem se nazývající Martin Lepiš a kterému nikdo neřekne jinak než Drak. Díky retrospektivním scénám se dovídáme, že tento tajemný muž ztvárněný R. Lukavským, byl z nejasných důvodů místními obyvateli zraněn a donucen odejít. Jeho bývalá milenka E. Vašáryová, která se po jeho odchodu provdala za Šimona Jariabka (G. Valach), ho však nepřestala milovat a je pochopitelné, že tato neurovnaná situace bude zdrojem konfliktů mezi oběma muži. Značná část snímku je věnována cestě obou rivalů ke stádu dobytka, které je uvězněno v hořícím lese, jeho vysvobození a návratu zpět na obecní pastviny. Do této výpravy se Drak dobrovolně přihlásil a po jejím úspěšném splnění mu mělo být dovoleno zůstat ve vesnici s ostatními. V této části lyrická složka dosahuje vrcholu, neboť zde převažují záběry na impozantní horskou slovenskou krajinu. Málomluvné herectví obou hlavních postav převážně odráží jejich vnitřní prožitky a představuje mnoho podob od jejich vzájemné spolupráce během výpravy za ztraceným dobytkem až po jejich vzájemnou nevraživost, která vyvrcholila vzteklým Šimonovým šlehnutím biče do Drakovy tváře. Filmová lyrická báseň E. Grečnera se snaží prezentovat uměleckým dojmem, což se po vizuální a zejména po hudební stránce podařilo, nicméně dějová stránka je i díky pomalu plynoucímu ději a nejasným souvislostem v chování jednotlivých postav zmatená, neatraktivní a nudná. Drak sa vracia reprezentuje slovenskou filmovou tvorbu konce 60. let v tak zvané Nové vlně, avšak mezi nejkvalitnější filmy z tohoto období se dle mého názoru řadit nemůže.

Francouzská komedie v hlavní roli s L. de Funesem, představujícího Victora Garniera, majitele obchodu s loveckými potřebami. Ten se rozhodne investovat veškeré finance do dolů v Africe, avšak brzy vyjde najevo, že tato finanční akce skončila fiaskem a přijde o všechny peníze. Se svojí manželkou (Y. Clech), dvěma dcerami a synem (M. Tureau) se pokusí vyloupit banku, která se nacházela přímo proti jejich obchodu a vzít si své peníze zpět. Během příprav a samotné realizace kopání tunelu vedoucího z Garnierova sklepa přímo do bankovního trezoru se přihodí mnoho komických situací vyplývajících z Funesova typického cholerického vystupování. Vzhledem k tomu, že byl tento snímek uveden z neznámých důvodů v češtině až v roce 2009, hlavní postavu, direktivního obchodníka Garniera, namluvil známý imitátor V. Faltus, který se bohužel genialitě pana Filipovského nepřiblížil. Ani dabing ostatních postav nedosahoval kvalit, na něž jsme byli zvyklí v minulosti. Ve vedlejší roli ředitele banky, do níž pan Garnier vložil své peníze, se objevil J. P. Marielle. Tato málo známá komedie J.Giraulta, v níž se skutečně podaří Funesovi prokopat ze svého sklepa do bankovního trezoru, mě poměrně příjemně překvapila, celkový dojem však možná zkazil poněkud překotný a ne zcela jasný závěr.

Československý televizní film natočený podle stejnojmenné detektivní předlohy H. Proškové zabývající se vraždou malíře Štěpána Nováka (M. Macháček). Tento výstředně vystupující a provokativně se chovající umělec pozval do hospody v neznámé zapadlé pohraniční obci své přátele, aby s nimi po letech navázal kontakt a aby jim ukázal nadějnou malířskou tvorbu tamějšího hostinského Šímy (F. Krůta). Během úvodního bujarého večírku se divák může seznámit se všemi postavami, kteří tvořili Novákovo okolí a tento okruh podezřelých představoval manžele Tomanovi (Z. Procházková a V. Bouška), kteří plánovali nelegální přechod státní hranice, dále Novákovu bývalou partnerku, okouzlující Emku (M. Drahokoupilová) s jejím manželem, nudným normovačem Bayerem (V. Ráž) a především jeho přítele malíře Horáce, který se nejvíce zasloužil o vypátrání pachatele a jehož ztvárnil jako vždy noblesní V. Voska. Vyšetřování Novákovy smrti se ujal kriminalista v podání J. Holého, jenž i přes jeho nesporné detektivní nadání nebyl schopen vraha dopadnout, neboť klíč k odhalení pachatele spočíval v neobvyklém Šímově obrazu, který na sebe poutal pozornost především zobrazením měsíce s dýmkou. Právě tento detail natolik zapůsobil na mistra Horáce, že díky svým znalostem výtvarného umění, pochopení Novákova malířského stylu a dedukčnímu uspořádání souvislostí sahající do minulosti odhalil motiv a totožnost pachatele. Ve vedlejších rolích se objevila mladá D. Syslová jakožto Šímova dcera a mladík M. Masopust coby její nápadník, který se ke své milé nechoval zrovna příkladně. Detektivní film Z. Kubečka hodnotím jako mírně nadprůměrnou kriminálku, jejíž hlavní devizy spatřuji v kvalitním hereckém obsazení a také v zajímavě napsaném příběhu, přičemž divák je stěží schopen určit identitu pachatele dříve, než mu to dovolí scénář.

Československý film vyprávějící o bezskrupulózním taxikáři Tomáši Grossovi přivydělávajícímu si ke svému živobytí krádežemi. Jeho neuspořádaný život charakterizuje nabídka jeho bývalé milenky Kamily, do níž je stále zamilován, aby za ní odcestoval do Švýcarska, kam ona emigrovala. Sobecký taxikář tomuto plánu podřídí vše, kvůli finančnímu nedostatku dokonce od své současné milenky Evy (R. Doležalová) vyláká její úspory a své mladší bratry (J. Drbohlav a patnáctiletý V. Dlouhý) přiměje, aby pro něho uloupili vzácnou známku z výstavy poštovního muzea. Hlavní roli sebestředného a bezcharakterního člověka ztvárnil vynikajícím a věrohodným způsobem J. Klem, kterému se jeho útěk za hranice pochopitelně nepovede, neboť sedne na lep převaděči, ještě vychytralejšímu než on sám. Jeho ledový klid při využívání svých blízkých ke svému osobnímu prospěchu byl zarážející. Zaujal mě též moment, kdy tento ohavný člověk přistihne při krádeži knihy, které prodávala jeho půvabná partnerka Eva, mladého zlodějíčka J. Krause, dopadne ho a vrazí mu facku. Snímek P. Schulhofa se vyznačuje postupným zrychlováním tempa v průběhu filmu, který vyvrcholí strhujícím závěrem. Ve vedlejší roli se objevil Z. Ornest, jakožto muž prodávající ukradené předměty do zahraničí, na kterého též dopadlo rameno zákona a atraktivní barmanka M. Drahokoupilová, zřejmě též jedna z bývalých Grossových milenek. Film se zajímavým příběhem natočeným podle skutečných událostí se minimálně od loupeže v poštovním muzeu může pochlubit slušnou kvalitou a zvýšenou mírou dramatičnosti, a díky naprosto přesvědčivému, takřka životnímu hereckému výkonu J. Klema hodnotím nadprůměrně.

Československý film vyprávějící o hudebním skladateli Leoši Janáčkovi (1854-1928). V hlavní roli rodáka z Hukvald se představil L. Munzar a film ho zachycuje už jako známého hudebníka, neboť jeho mládí je ve filmu opomenuto. Snímek se zabývá těžkostmi při zrodu jeho nejslavnější opery Její pastorkyňa, situací během nemoci a úmrtí jeho dcery (V. Žilková) a neuspořádaným rodinným životem s manželkou Zdeňkou (J. Hlaváčová). Ačkoli je snímek J. Jireše velmi poeticky a romanticky zaměřen a zobrazuje pro někoho až příliš dlouhé sekvence z jeho oper, dává tak divákovi nahlédnout do společenského prostředí české hudební scény na počátku 20. století. Ve snímku se objevuje též Janáčkův přítel, světoznámý A. Dvořák (L. Tokoš) a jsou zde zmíněny i počáteční rozpory mezi Janáčkem a hudebním skladatelem a ředitelem Národního divadla K. Kovařovicem (J. Adamíra). Janáček je popisován jako muž obětující maximum své hudbě, jenž v druhé polovině filmu hledá stále častěji a intenzivněji uměleckou inspiraci u mladých žen. Kromě jeho nešťastné manželky J. Hlaváčové se v záletné Janáčkově náruči vystřídala zpěvačka M. Vašáryová, díky jejímuž hlasu se původně opomíjená a kritikou ztrhaná opera Její pastorkyňa dostala do Národního divadla, temperamentní pěvkyně V. Zawadská a nakonec vdaná Z. Adamovská, jež Janáčka v seniorském věku upoutala rozepnutou košilkou. Dvoření postaršího skladatele k mladé a bezstarostně prostomyslné Adamovské vypadalo zpočátku podivně a nedůstojně, obzvláště za přítomnosti jejího manžela prkenného J. Bartošky, a zdálo se, že skončí fatálním fiaskem. Janáček se však na deset let odmlčel a poté překvapivě dosáhl svého cíle, neboť objekt jeho zájmu s ním odjel do Hukvald a inspiroval ho svou přítomností až do konce skladatelova života. Bílá hříva z názvu filmu přesně odpovídá barvě a tvaru skladatelova účesu, přirovnání ke králi zvířat však zůstává přehnané a nejasné. Obávám se, že život a dílo L. Janáčka nenabízí natolik zajímavých situací, aby plně pokryl dvouhodinovou délku tohoto lyricky laděného životopisného díla. Jsem si vědom, že režisér J. Jireš byl mistr na romantická a poetická díla, avšak v tomto případě jeho snaha nepadla na úrodnou půdu, neboť snímek začíná poměrně záhy nudit a docela dlouhé úryvky z jeho oper rozpačitému výsledku také napomohly.