Schlierkamp

Československé drama natočené podle části románu J. Otčenáška Občan Brych odehrávající se v únoru 1948, kdy moc ve státě přebírá komunistická strana a občané se musí přizpůsobit novým společenským a politickým poměrům. Hlavní hrdinka, vysokoškolská studentka Jana Ctiborová (L. Švormová) vnímá averzi jejího autoritativního a intelektuálního otce K. Högera vůči nástupu komunistů k moci a současně žije v obklopení nadšených a energických studentů, kteří tuto dobu chápou jako začátek nové a spravedlivé společnosti. Její utajovaný milenec, student medicíny Jindra (J. Vala), taktéž sympatizuje s komunistickými myšlenkami a Jana se tak ocitá v tísnivém sevření, kdy si hledá svou vlastní životní cestu a zároveň nechce zklamat své blízké. Konflikt, který zákonitě musel přijít, se odehrál na oslavě Janiných narozenin v bytě Ctiborových, kde se bez pozvání objeví její tajný milenec J. Vala, jenž se i díky svému nezdvořilému a hulvátskému chování pochopitelně neshodl s jejím otcem nejen na novém společenském uspořádání, ale i na budoucnosti své dcery. Vynucená změna uvažování v novém státní zřízení se nejvíce projevila u pana Ctibora, dříve zapřisáhlého odpůrce komunismu, kdy z důvodu udržení své pracovní pozice se pokusil vstoupit do strany a byl donucen vysvětlit svůj změněný postoj před zaplněným sálem. Tento charakterní poklesek a ohnutí zad svému otci Jana, která mezitím do strany vstoupila také, ale dobrovolně a z nezištných důvodů, nikdy neodpustila, obzvláště poté, kdy na povrch vyplavaly dlouholeté neshody mezi ním a Janinou nevýraznou matkou odsunutou do kuchyně (M. Vášová). Kromě vynikajícího K. Högera se ve snímku L. Helgeho objevili v rolích rozvášněných studentů B. Bohdanová, J. Skopeček, Z. Řehoř či I. Mistrík. Jarní povětří roku 1948 bylo ve znamení velkých společenských změn a ukázkou pravých charakterů. Psychologické rodinné drama L. Helgeho na mě svým zpracováním i příběhem velmi zapůsobilo, ostatně jako většina režisérových děl, a nepřikrášlený a na svou dobu velmi otevřený pohled na únorové změny očima mladé generace stojí určitě za zhlédnutí.

Americký akční film se S. Stallonem v hlavní roli, který se zabývá pátráním po masovém vrahovi a jeho pomocnících řádících v ulicích Los Angeles. Poručík Marion Cobretti v podání Stalloneho se vyznačuje nekompromisním jednáním se zločinci a s tím souvisejícími problémy s nadřízenými. Snad nikdy se tento herec neprezentoval tak frajerským stylem, a proto image a vystupování tohoto amerického svalovce v tomto filmu překonává všechna očekávání. Ve snímku si zahrála i tehdejší Stalloneho manželka B. Nielsen, která představovala svědkyni násilností hledaného zabijáka a současně i osobu, u níž je žádoucí důkladná policejní ochrana, kterou si vzal na starost právě Cobretti. Kromě výrazného image hlavní postavy a typické hudby 80. let zaujme i výborná automobilová honička odehrávající se přibližně v polovině filmu. Díky informaci policejní kolegyně, která ve skutečnosti tajně spolupracuje se skupinou vrahounů, je Stalloneho úkryt odhalen a on je spolu se svědkyní nucen odolávat nájezdu motorkářského gangu pod vedením onoho masového vraha. Následuje divoká přestřelka během níž Cobretti skolí všechny své protivníky a v závěru si to efektně vyřídí i s hlavním nepřítelem, kterého ztvárnil B. Thompson. Snímek G. P. Cosmatose, autora mnoha podobných akčních filmů, měl zřejmě vyjadřovat odpověď na Komando s A. Schwarzeneggerem, což se podařilo pouze do jisté míry, neboť ačkoli může Cobra nabídnout také spoustu výborných scén, věhlasu legendárního Komanda nedosahuje a zůstává pouze nadprůměrným akčním filmem.

Československý televizní kriminální film odehrávající se na ostravském vědeckém virologickém pracovišti, kde se tým odborníků pod vedením doktora Gala snaží objevit vakcínu proti novému původci encefalitidy. Členkou týmu je i mladá stážistka Kateřina (L. Kucharská), která onemocní chřipkou, avšak později vyjde najevo podezření na nebezpečnou infikaci zkoumanými viry. Současně se na pracovišti vyšetřuje ztráta morfia, ve které má prsty mladý dokumentarista, starající se o technické zajištění výzkumu. Tohoto volnomyšlenkářského mladíka majícího potíže s uznáváním autorit ztvárnil svým typickým frajerským způsobem M. Vašut a jeho postava byla jediná, ve které jsem rozpoznal jméno jejího představitele, neboť do ostatních rolí byli obsazeni neznámí herci z ostravského divadla. Ve snímku se také objevila novinářka M. Logojdová, která se vyptávala vedoucího výzkumu na různé informace, a když se nedozvěděla potřebné údaje, zkusila tahat rozumy z Vašuta, u něhož se mimo jiné zajímala, kde by mohla sehnat morfium. Záhy se ukázalo, že domnělá novinářka, jež se nechala pro zisk informací i Vašutem umělecky nafotit, je tajná agentka veřejné bezpečnosti. V závěru se vztahy na pracovišti mezi vedoucím výzkumu a dokumentaristou vyhrotili do té míry, že se všechny prohřešky včetně nákazy nebohé stážistky vyjasnily. Přestože se zapomenutý snímek režiséra F. Mudry odehrává v zajímavém vědeckém prostředí, ne úplně srozumitelný příběh i herecké výkony mě nechaly až příliš chladným, čemuž odpovídá i podprůměrné hodnocení.

Český mysteriózní thriller natočený podle stejnojmenného románu M. Urbana zabývající se odhalováním tajemství kolem slavného stavitele církevních budov Jana Blažeje Santiniho (1677-1723), který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika. V hlavní roli dramatu se představil D. Švehlík jako Martin Urmann, zaměstnanec v jedné reklamní agentuře, který dostal téměř nesplnitelný úkol vymyslet universální větu, který má ospravedlnit jeho vyhazov. Souvislost mezi universálním reklamním sloganem a barokním architektem Santinim jsem i přes veškerou vůli nedokázal odhalit a film tak nutně postrádá hlavní smysl. Současně mi nebyl jasný cíl, ke kterému chtěl D. Švehlík během svého pátrání za pomoci profesora religionistiky Robse (M. Stropnický) dospět. Nedokážu si představit, že by mu pátrání v Santiniho církevních stavbách mohlo jakkoli pomoci s jeho pracovním úkolem a jak by mohlo být vůbec prospěšné i jiným způsobem. Ono Santiniho poselství, které bylo pomocí kódovacích tabulek složitě interpretováno a v závěru vyřčeno, mě absolutně neuspokojilo a nepřesvědčilo o jeho důležitosti, na rozdíl od filmových postav, které si nepochopitelně pochvalovaly jeho genialitu. Během Švehlíkova pátrání byli navštíveny ty nejvýznamnější Santiniho stavby na našem území, a sice na Zelené hoře, ve Křtinách, Rajhradu, Kladrubech a Plasech a každá návštěva těchto úctyhodných chrámů skončila zavražděním hlídače, faráře či kostelníka. Za těmito vraždami, které se překvapivě nikterak nevyšetřovaly a ani nebyly uspokojivě vysvětleny a odůvodněny, stála němá, nemocná slečna s údajným uměleckým nadáním, která chtěla těmito násilnými činy D. Švehlíka chránit. Jedna z jejich vražd byla provedena obzvlášť brutálním způsobem a D. Švehlík musel poté nebohého převora křtinského kláštera v podání M. Pavlaty se sekerou zaraženou v hlavě odtáhnout do sklepení. Onu vražedkyni, které by se jako zákony netýkaly, a její sestru-dvojče, které se také kolem Urmanna motala, ztvárnily L. a P. Molnárovi. V dalších rolích se ukázala nesympatická M. Timková a M. Taclík jako Urmannova kolegyně, resp. nadřízený v reklamní agentuře. Mystický rozměr tohoto filmu byl velmi dobře nastaven, k jeho prohloubení byly použity téměř dokumentární záběry na výše jmenované stavby včetně detailů na zdobené ornamenty a klenby, které spolu s liturgickou hudbou a dávným tajemstvím docílily zajímavého filmového zážitku. Ony nesrovnalosti, které nelze přehlédnout, neboť dokázaly významně narušit skladbu a především celý smysl tohoto filmového díla J. Stracha, nedovolí přistoupit k vyššímu ohodnocení. Režisér J. Strach se se svými mysteriózními filmy či seriály proslavil až později, zde se aspoň výborně osvědčila spolupráce mezi historicky nevzdělaným vyšetřovatelem a profesionálním religionistou, kterou s úspěchem využíval i v budoucích dílech.

Československá čtyřicetiminutová pohádka podle českých lidových motivů o nebojácném Frantovi, který šel do světa, aby se naučil bát. Dva lesníci, které cestou potká, ho pošlou do zakletého mlýna, kde straší a kde se seznámí s rodinou mlynáře, která právě strašidelné stavení opouští. Zde poprvé propuknou milostné city k mlynářově dceři Verunce (baletka J. Andrsová). V hlavní roli chasníka, který měl pro strach uděláno, se představil L. Trojan. Během noci, kterou odvážně stráví ve mlýnici, se seznámí s dvojicí strašidel (potrhlý F. Filipovský a ukňouraný J. Kemr), kteří navzdory své průhlednosti působí komickým dojmem a pomocí své odvahy a škapulíře se zázračnými bylinkami, který Frantovi věnovala dobrosrdečná Verunka, bývalé mlynáře prokleté za svou hamižnost osvobodí. Když má ráno Franta vyjádřit své city mladé mlynářce, dostane strach z odmítnutí a odejde. Jakmile si však uvědomí, že se vlastně naučil bát, i když jinak než si původně představoval, ihned se ke své milé vrátí. V dalších rolích pěkné a příjemné pohádky od J. Macha se ukázali J. Vojta a J. Beyvl coby drvoštěpové a O. Velen představoval mlynáře.

Československý televizní kriminální film odehrávající se v rekreační chatě filmařů, kde bylo nalezeno mrtvé tělo profesora Bukovanského. Všichni přítomní rekreanti se okamžitě stanou podezřelými z vraždy, kterou vyšetřuje duo kriminalistů V. Neužil starší, který se v tomto filmu vymanil ze své nevýraznosti a charismatický P. Pípal s nezaměnitelným hlasem. Když jsou vyšetřovatelé hotovi s prvním kolem výslechů, dojde k další vraždě, která měla zahladit stopy po té první. Indicie zavedou kriminalisty do minulosti, a sice do Barrandovského filmového studia během válečných let a přitom vychází najevo, že vraždami chtěl jeden bývalý kolaborant zakrýt svoji dřívější servilitu vůči okupantům. Kromě vyšetřovatelů se v kriminálce P. Háši objevil J. Samek coby druhá oběť vraha, bohužel pro identifikaci ostatních postav mé filmové znalosti nestačily, neboť jejich protagonisté i jejich jména byli pro mě naprosto neznámí. Komorní kriminálku hodnotím díky zajímavému složení ústřední dvojice vyšetřovatelů, dobře napsanému scénáři, závěrečnému vysvětlení a neokoukaným tvářím vedlejších postav mírně nadprůměrně.

Italský kriminální thriller poukazující na korupci v justici a policii a na propojení organizovaného zločinu s vysokými státními institucemi. Hlavní hrdina, strážmistr Ludovico Graziano (G. M. Volonté), byl přidělen jako tělesná stráž soudci ohroženém na životě, a společně přijdou na stopu navázání aktivit mezi uprchlým zločincem Caligarim a důstojníkem italské tajné služby. Ačkoli se Graziano snaží, aby jeho jméno v žádných záznamech nefigurovalo, přesto je mafiány identifikován, je zařazen mezi nebezpečné osoby a právem se obává o svůj život. Snímek se natáčel v době, kdy italská mafie měla skutečně dlouhé prsty, a vraždy nepohodlných vysokých státních úředníků na ulici nebyly ničím výjimečným. Snímek D. Damianiho nabízí od začátku tísnivou atmosféru, kde se nedá věřit nikomu a kde může být člověk na každém kroku napaden útočníkem. Ačkoli Graziano sám přiznává, že má z nastalé situace strach, dokáže se díky důmyslným odposlechům chytře vyhnout plánovanému atentátu na jeho osobu. Bohužel pro něho je organizovaný zločin tak dokonale propojen z nejvyššími státními úředníky, že je pro něho nemožné vyváznout z této situace živý. Film se vyznačuje rozumně dávkovanými akčními scénami, které spolu s všude přítomným nebezpečím vytváří ojedinělou atmosféru strachu. G. M. Volonté, jehož jméno se pro mě stalo zárukou filmového zážitku nejvyšší kvality, předvedl svůj obvyklý vysoký standart, jeho působivé herectví je doprovázeno vnitřními promluvami, v nichž přemýšlí nad svou bezvýchodnou situací. Během dvouhodinového vzrušujícího představení jsem nenalezl jediné slabé místo a uděluji tomuto skvělému italskému thrilleru maximální hodnocení.

Československá televizní inscenace podle stejnojmenné divadelní hry norského dramatika H. Ibsena nahlížející do vyšší společnosti na jednom norském maloměstě. Rodina zámožného podnikatele a konzula Karstena Bernicka (L. Munzar) je ve městě pokládána za vzor ctnosti a příkladnou oporu společnosti. Po příjezdu příbuzných z ciziny však vyplouvá na povrch skutečný charakter váženého dobrodince, neboť se připomínají jeho finanční machinace a mravní poklesek v minulosti. Současně v rámci zachování dobrého jména firmy přikáže vyplutí nedostatečně opravené lodi podle původního plánu, což pro nebohé cestující znamená jistou zkázu. Konzul Bernick dokonce vědomě pošle na nebezpečnou lodní cestu svého bratra(?) Johana (J. Vala), který ho vydírá prozrazením jeho minulosti. Rodinné vztahy a příbuzenské poměry nebyly ve snímku E. Sokolovského úplně jasně vysvětleny, což však nic nemění na celkovém poslání příběhu, kdy se morálně pokleslý člověk pokrytecky na veřejnosti prezentuje jako symbol mravní ctnosti. Pravý smysl veškerých konzulových investic do rozvoje města se jeví jako primární obohacení jeho samého, o čemž vypovídá zakoupení pozemků, na nichž se má stavět přípojka na hlavní železniční trať. V dalších rolích tohoto sociálního dramatu, jež obžalovává vysoké společenské vrstvy z pokrytectví a povýšenosti, se objevil J. Langmiler, jakožto potrhlý strýček předstírající chorobu, dále J. Holý jako Bernickův tajemník či V. Ráž představující konzervativního profesora. Ženské role byly obsazeny nepříliš zajímavými herečkami, výjimku tvoří mladá půvabná J. Šulcová coby sirotek Dina, který byl vychován v Bernickově rodině. Právě díky milostnému soupeření a roztržce mezi Johanem a puritánským V. Rážem o ruku Diny, vyjde na povrch zapomenutá Bernickova minulost. Zpracování Ibsenovy divadelní hry se sarkasticky myšleným názvem není především v první polovině příliš záživné, v závěru se však objeví četné dramatické události, který můj dojem z tohoto díla poněkud vylepšily, přesto bych se však přikláněl k průměrnému hodnocení.

Československá krátká televizní pohádka z jihočeského prostředí o pracovité Kačence (Z. Ondrouchová, žel bohu to byla pro mladou krásnou herečku její poslední role před jejím předčasným skonem), která našla službu na statku, kde v noci straší. V maštali se tam o půlnoci bijí sukovicemi dva černí prokletí čeledínové a hádají se o ukradené peníze a smutný hospodář Z. Martínek neví, jak kletbu zrušit. Na tancovačce prozradí Kačenka tajemství svému milému Vinckovi (P. Štěpánek), který má pro strach uděláno a ihned se rozhodne hospodářství zbavit prokletí. Onen Vinckův vítězný souboj s přízraky v maštali trvá pouze několik vteřin a vypadá to, jakoby ani nemusel vyvinout nějaké úsilí a tento jeho hrdinský čin tak ani nestojí za řeč. Nesoulad mezi dlouhým úvodem a přípravou k tomuto příliš krátkému a navenek banálnímu osvobození statku vnímám jako velký nedostatek, neboť ono potřebné napětí a odvaha, kterou se prezentuje hlavní hrdina, se v tomto případě jaksi nemohla projevit. Celkově dostal P. Štěpánek málo prostoru, více než bojem o srdce své milé zaujal interpretací lidových písní na taneční zábavě. V dalších rolích se objevil L. Pešek jako bylinkář Jíra a kmotřička Apolenka v podání L. Havelkové. Režisérka V. Jordánová natočila spíše podprůměrnou pohádku, ve které se sice dali z počátku zaznamenat jisté strašidelné prvky, ale nezvládnutou hlavní dramatickou částí, vyšli vniveč.

Československá krimi zabývající se krádeží peněz z trezoru ve výzkumném epidemiologickém ústavu, které obdržel vědecký pracovník V. Ráž jako odměnu za objevení nového protitetanového séra. Při krádeži byla kromě odcizení bankovek rozbita zkumavka s bakteriemi tetanu, a dá se tedy předpokládat, že pachatel je nakažen touto nebezpečnou infekční chorobou. Další vědce pracující v této laboratoři představovala I. Kačírková a V. Voska, která byl donucen odejít na jiné pracoviště kvůli falšování výsledků při svých pokusech. Nutno přiznat, že úvodní část do spáchání krádeže není příliš záživná, ale aspoň má divák příležitost nahlédnout do tehdejšího prostředí vědeckého pracoviště. Zlom přichází, když se objeví kriminalista v podání J. Marvana, jehož postava by se svým vyšetřovacím stylem dala považovat za předchůdce jeho slavného rady Vacátka. Snímek se okamžitě díky jeho výraznému hereckému umění stává zajímavějším a před divákem se odehrává klasické pátrání po zloději, které je v závěru korunováno podrobnou a názornou rekonstrukcí činu. Během vyšetřování spolupracuje mistr Marvan s R. Deylem, který se opět prezentoval jako dobový ideologický správňák, ačkoli se tento film veškerým politický tématům vyhýbá. V dalších rolích se objevili L. Pešek a J. Pivec jako bývalí kasaři, kteří byli do případu zapleteni a elegantní F. le Breux coby ředitel onoho výzkumného ústavu. Jedná se o první celovečerní film L. Rychmana, který byl podle tehdejších podivných zvyklostí na začátku a na konci ohraničen naprosto zbytečným a dokonce nežádoucím monologem jakéhosi A. Zíba, jenž měl zřejmě prezentovat pohled správného socialistického diváka. Jedná se spíše o slabší filmové dílo, které však díky obsazení J. Marvana dosáhlo aspoň na průměr.