ostravak30

Zazní slavné písně, objeví se známí bývalí členové. Miroslav Horníček na závěr je jen třešnička na dortu, ačkoli ho tím asi zaskočili a možná mu ani příliš radosti neudělali vzhledem k tomu, do jakých schodů se musel drápat. Velký přesah má i jedna píseň, před jejímž zaznění Jiří Tichota varoval, abychom nově nabyté svobody užívali s myšlenkou, že Mojžíš také vedl Izraelity z Egypta, ale ti mu pak spílali, že předtím sice žili pod bičem a otrokáři, ale měli alespoň chleba a vodu a nemuseli se bát o obživu. A přesně to se děje dnes.

Knihu jsem opět nečetl a co si pamatuju, tak je to snad má první verze adaptace slavného románu. Viděl jsem vlastně jen Formanovu verzi Valmont. Faktem je, že samotné dílo mě úplně nebavilo. Dlouho není zcela jasné, v jaké době se děj odehrává, ačkoli z oblečení, aut a dekorací se přibližná doba vyčíst dá. Neseděly mi ani herecké výkony či samotné prostředí. Neboť chvíli se snímek odehrával někde u moře ve Francii, pak v Paříži a najednou, jako by se střihem ocitly postavy na pobřeží Anglie (natáčeno ve Skotsku). Navíc se mi také nezdá, aby jakýkoli lidé, ač se samozřejmě spoléhá na jejich mladickou nevyzrálost, nezkušenost a naivitu, byli tak snadno manipulovatelní. Nikdo si nikdy nic neověří, u všeho se spoléhá na to, že se Valmontovi a paní Merteuil prostě věří, ačkoli je vlastně vůbec nikdo nezná. V 18. století tomu ještě věřit lze, ve 20. těžko.

Marta je muzikál o výjimečné zpěvačce, která si podobnou poctu zaslouží, to jí určitě nikdo nemůže vzít. Jenže si nejsem jistý, zda zrovna tohle je úplně a zcela povedené. Předně mě překvapilo minimum herců, kteří se na inscenaci podílí. Tím pádem hrají více rolí. Ok, beru. Jenže mi moc nejde na rozum, proč Helena Vondráčková uzpůsobený kostým (hlavně tedy vlasy a šaty) má a domnělý Waldemar Matuška neobléká ani alespoň paruku či vousy. Co se týče hudby, tvůrci samozřejmě nic moc nevymýšleli a použili již existující skladby. Zazní hity i méně známé písně. Tady bohužel platí, že jediná zpěvačka je na pódiu Hana Holišová, ostatní zpívají příšerně. Ovšem pak je tu druhá strana mince. Já H. Holišovou znám i z jiných filmů a seriálů a mám ji rád, podle mě je to kvalitní herečka. Nicméně M. Kubišovou ztvárňuje značně afektovaně, pateticky, přehrává, spíše křičí až vříská. Vůbec mi to nesedělo a absolutně jsem nepochopil, proč tak tlačí na pilu a přehání to. Podobné je to i s chabou nabídkou kulis. Samozřejmě šlo o letní scénu, možná, že v sále všechno vypadá jinak. Ale tohle představení je kapánek odfláknuté. Kubišová by si zasloužila lepší poctu.

Tvůrci nepřišli s ničím extra novým. Stačí jen vyjmenovat: Arnold Schwarzenegger alias Policajt ze školky, Vin Diesel si zahrál na Ochránce nebo Hulk Hogan jako Pan chůva, neboli osobní strážce. Originální tedy filmaři rozhodně nejsou. A tím pádem ani hlavní dějová linka. Jackie Chan musí ochránit děti před zlým mafiánem a společně s tím si děti získat. Obojí se mu samozřejmě podaří. Nutno říct, že nijak extra zábavně to ale nedělá. Na snímku jsou nejzajímavější kreace samotného herce, jež zase skáče jako při bungee jumpingu a faktem je, že věk na něm znát až tak není. Jenže je to předvídatelné, s opravdu hroznými hereckými výkony a ničím super vtipným. Však se podívejte, Brian Levant takové filmy zkrátka točí.

Opravdu smutné je, jak jedna rádoby česká celebrita může podvést renomované herce, udělat z nich pitomce, pak z českého národu taky, to celé prezentovat jako obrovský velkofilm se soutěží k tomu a v závěru si za to všechno vzít od lidí peníze. Ovšem žijeme v době komerce a podívejme se...ono to jde. Zajímavé je, že přečíst úvodní text trvá skoro déle než celý film, který sám o sobě za dobu stopáže nedává hlavu ani patu.

Já jsem ani jeho původní ONEMANSHOW nesledoval ačkoli sláva Kazmy a jeho projektu účasti na Prostřeno ke mě dorazila. Tento film je jasnou ukázkou, kam se může dostat bulvární show. A o to smutnější jest, že lidé, jakmile cítí prachy, odhazují jakékoli zábrany a klidně vykoupí kina. Sám jsem byl překvapen, jakým způsobem se opřeli do Fortuny. Na druhé straně si marketingově pomáhají různorodou škálou značek. Vedle páre slušných fórů funguje mystifikace opravdu kouzelně. Hraje to dohromady, kamera láká, Kazma působí důvěryhodně. A konec? Nikdo nakonec šifru nevyluštil, jaké překvapení. Já jsem se musel smát naivním českým hlupákům, kteří věřili, že by jim opravdu někdo ty prachy dal. Otázkou tak už jen je, kam se může Kazma a jeho show posunout. Co může přinést dál. Na druhé straně si nedělám iluze, že jiné národy by kina plenili se stejnou dychtivostí. Kazma Kazmitch natočil velké nic, reklamu na sebe sama a ještě tomu dal punc soutěže, kterou od počátku neměl nikdo šanci vyhrát. A i když kritici na jeho veledílo se.ou tuny špíny, jemu to může být putna. Vysmál se národu a místo, aby někomu něco dal, ještě hloupé diváky obral o peníze, jež mu je s dolarovkami v očích Kačera Donalda sami cpali do rukou. A dobře jim tak. Smutné je, že na to využil renomované herce a reklamu hodnou nadcházející Olympiády.

Velmi banální scénář o jedné záměně a strašně ukecané kolegyni, která mi šla na nervy po prvních deseti minutách. Komedii bych v tom nespatřoval. Snad jen takový ukazatel, jak moc se toho od socialismu nezměnilo. Dneska totiž taky snadno člověk přijde do lidských (ženských) řečí a jen tak z nich nevymaní.

Beru film jako samostatný, protože knižní předlohu jsem nečetl. Faktem je, že dokládá velkou popularitu fotbalu již ve 30. letech. Pro našince je to snímek zajímavý z mnoha pohledů. Například jsem netušil, že už tehdy mohli mít a měli fotbalisté profesionální smlouvy. Dost mě překvapila i zmínka o angažování Jihoameričanů v českém klubu. Samotné sestřihy ze zápasů jsou opravdu komické a velmi špatně postříhané i jako jeden zápas samotný. Na druhé straně, který Československý snímek vás vezme letem světem až do USA, byť přes nějaké archivní záběry. Možná, že film Klapzubova XI. neměl moc společného s knihou. Kdo ví, co sám Eduard Bass na dílo říkal. Ovšem je dobře obsazen a najdeme v něm prvky, které překvapivě skončily se socialismem. A zrovna u 30. let je to zajímavé, jelikož to byla léta v Československu stále chudá, přesto zájem o fotbal rostl. Pokud se ovšem našli mecenáši, kteří ho zafinancovali.

Těžko říct, jaká je budoucnost. Telefony se stále více stávají naší součástí a aplikací jsou tisíce. Kdyby měl mít v telefonu člověk všechny, které by se mu mohly někdy hodit, asi by nám ani paměť nestačila. Málokdo si ale uvědomuje, že sociální sítě již nejsou jen zábava. Prezentují se na nich politici, každá instituce, firma apod. má své sítě a jejich správce. Stali se součástí běžné práce a my na nich hledáme i informace. A z toho půjde jen těžko ven. Protože zábava je jedna věc, ale zaměstnání? 21. století holt přináší svá první rizika. Jaké bude to 22. nevíme. Nikdo z nás se ho nejspíš nedožije. Osobně si to neumím představit.

Je to osvícený chlapec. Přiznejme si to, rodičové, ale většina našich potomků by už spřádala plány na přesvědčovací řeč, kterou by získali nalezence do domácí péče. A přesto, že je snímek především o přátelství, jeho nalezení, třeba i o pocitu osamění v současném světě, společném překonávání překážek apod., v hlavní dějové lince vidím i jistá rizika. Tučňák nechce být se svými, ale míří s chlapcem zpět. Může to být jistý ekologický náznak nebo se mi to jen zdálo?