Jeoffrey

Za mě naprosto průměrný harém, který je tak trochu výjimečný akorát tím, že většina zdejších dívčin je zároveň i mýtickými bytostmi (anděl, upír, kappa, yuki onna). Děvčata jsou dostatečně roztomilá a sympatická na to, abych byl schopný seriál bez problémů dokoukat, možná se sem tam i pousmát, ale zároveň nedostatečně zajímavá a originální, abych díky nim na tohle vše tak za týden, dva úspěšně nezapomněl. Hlavní hrdina byl nudný, další šablona „hodného obyčejného chlapce“, do kterého by se měl, díky jeho nevýraznosti, být schopný vcítit každý mužský divák. Co se animace týká, byla relativně hezká, obzvláště na modelech dívčin si dal někdo záležet – kdo by to u harému čekal, že… Příběh většinou generický, nepřekvapivý. Romantika velmi lehká, dětská, plná červenání, tápání, nedorozumění a drobných přešlapů, ale tak co čekat, když roztomilý anděl je v podstatě další anime „štěně“ a hlavní hrdina je, jak už jsem napsal „hodný obyčejný chlapec“. Pokud máte harémy a roztomilé anime holčiny v něm rádi, tak vás tenhle seriál asi potěší a ničím neurazí. Pokud jste však harémových anime už pár viděli a hledáte v nich něco originálního a nového, zkrátka něco navíc, tak tady se vám toho nedostane – bude to pro vás jen další průměrné harém anime… 5/10

Nad tím, jaké by to bylo mít sex s různými nadpřirozenými bytostmi, už jsme se v anime podrobně pozastavovali, nyní je načase zjistit, jaké by to bylo, kdybychom chtěli některá ta nadpřirozená stvoření sníst! Ale samozřejmě nic, co by připomínalo lidi! Jistě Marcille, tak určitě… Ale Jeoffrey, to vaření příšer je až příliš abstraktní, a tak mi nic neříká! Ale no tak, nemusíte být Gordon Ramsay, abyste si dokázali všechny ty nadpřirozené přísady nahradit těmi našimi běžnými, vždyť spousta z nich je tak vyobrazená, že byste to měli pochopit, navíc ty recepty většinou fakt nejsou náročné, přeci jen vaříme v kobkách, ne v kuchyni hotelu Imperial. Navíc je to opravdu o tom si podle seriálu něco uvařit? Podle mě tu jde spíš o to udělat vaření zajímavé, nabudit vaši fantazii a přinést vám onu kýženou chuť k jídlu. Suroviny jsou tu krásně detailně nakreslené, jídla vypadají většinou chutně, i když pochází z potvor, neříkejte, že když si k některé epizodě v první polovině seriálu vezmete něco dobrého, že si to jídlo neužijete, že to nedokázalo vzbudit a podpořit váš apetit. Ale zpátky k původní otázce, nebo spíš pojďme si položit jednu složitější – Je to vážně jen další anime o vaření? Není to spíš seriál o dobrodružné výpravě, která si opakovaně klade jednu velmi důležitou otázku – Kam až jste ochotní zajít pro záchranu milované osoby? Přeci jen snad kromě Laiose tu asi není nikdo, kdo by chtěl jíst potvory z čiré zvědavosti, je to spíš nutnost, snaha, jak si zajistit základní potřebu v nehostinném prostředí. Jez nebo budeš sněden! Ale Jeoffrey, pokud to má být dobrodružná výprava, kde je tu nějaký spěch, na to, že Laiosovi právě pomalu umírá sestra v břiše draka, celá parta v první polovině postupuje, jak kdyby byly někde na výletě, dokonce i ta atmosféra je až příliš pohodová na to, že má jít o zoufalou záchrannou misi! Dobrá, po pravdě jsem prvních pár dílů tuhle výtku i chápal, docházelo mi, že jediným zoufalým činem tu zatím je akorát to, že místo baleného proviantu si uvaříme, co dům dal. Ale postupně vám začne docházet, že tyhle kobky jsou opravdu extrémně nebezpečným prostředím s hromadou pastí, nebezpečných tvorů, každý neuvážený krok může vést ke smrti. A naši dobrodruzi nejsou žádní amatéři, třeba takový Senši je v rámci kobek doslova specialista na přežití. Oni vědí, proč jsou obezřetní, vědí, co dělají, a i když to může ze začátku občas vypadat jako "školní výlet s vařením na ohni", postupně se vše začne zamotávat, nejen postavy, ale i vy jakožto divák se ponoříte do zdejšího spletitého labyrintu chodeb a začne vám docházet, jak to tu vlastně funguje. Navíc v druhé polovině seriálu dojde k tak překvapivému zvratu a změnám ve vyznění celého seriálu, že budete zírat a obdivovat autorku, jak dokáže takhle plynule měnit atmosféru a s jakou elegancí a silou dokáže řešit nejrůznější problémy jednotlivých postav. A ona otázka – Jak daleko jste schopní zajít pro záchranu milované osoby? – zde dostane hned několik nových rozměrů, a i pár hodně intenzivních odpovědí. Co je však na Labužnících v kobce (osobně bych asi spíš preferoval přesnější překlad, něco jako Lahůdky z kobek, ale i tenhle má pro mě své kouzlo) opravdu nejlepší? Minimálně tyhle věci – postavy, prokreslenost všeho (prostředí, postav, příběhu…), humor a animace. Co říct k postavám?  Unikátní, různorodí, uvěřitelní, sympatičtí, zábavní – taková je zdejší hlavní pětice, ale i mnohé další charaktery, na které narazíte. Marcille a její ksichtění budete milovat, Icuzumi budete mít také velmi rychle rádi, Senšiho si budete vážit, Čilčuk vám občas přijde jako ten nejrozumnější ze všech a Laios – bez něj by to prostě nešlo! Ale budou zde i postavy jako třeba Šuró, Kabru, nebo Sissel jejichž každý krok budete sledovat s napětím a budete si přát o nich zjistit co nejvíc. Co říct k tomu prokreslení všeho? Rjóko Kui dala do tohoto světa opravdu hodně, vytvořila plně fungující ekosystém, u kterého si budete představovat jeho jednotlivé vrstvy a jen souhlasně přikyvovat nad tím, jak je důležité, aby zůstal v rovnováze (a zároveň vám dojde, že poselství o rovnováze přírody se dá použít i na jiný, než jen zdejší fantasy svět), protože co se stane, když se něco pokazí, vám seriál nejednou předvede. Bude vás fascinovat, jak je ten ekosystém vrstvený a jak je provázaný s ruinami prastarých civilizací... U mnohých příběhů se svět autorům rozpadá, postupně bourají jeho zaběhnutá pravidla, nebo jim ho prostě nevěříte, ale tady pořád stojí na pevných základech a je vidět i cítit, že do něj dala autorka spoustu lásky, stejně jako do svých postav a jejich příběhů. Vždyť je tu i oficiálně první logicky vysvětlená a do světa ukotvená kočkoholka! Žádný Nekopara bullshit, tady přesně víte, co je Izucumi zač a proč je kočkoholka a dává to smysl! Co říct k humoru? It’s damn funny! Je tu spousta milého humoru, ještě víc toho bláznivého a nijak se to netříská s občasným vážnějším laděním seriálu, jak jsem psal, plynulost a přirozenost přechodů mezi jednotlivými náladami a tématy příběhu je tu obdivuhodná. A teď k té animaci. Už z traileru bylo jasné, že tenhle seriál má svůj vlastní originální styl, charakter designy jen tak snadno nezaměníte s nějakým jiným anime, má to zkrátka vlastní vizuální osobnost, která je pro mě sympatická a velmi dobře se na to kouká. Studio Trigger rozhodně nezklamalo, odvedlo skvělou práci ve všech aspektech. Tak a teď k nějakému finálnímu hodnocení. Asi je jasné, že po tom všem, co jsem napsal, dostanou Labužníci v kobce tu nejvyšší známku, ten seriál jsem si oblíbil, sice ho zatím nemiluju tak bezmezně, jako třeba Frieren z předchozích sezón, takže úprava mého žebříčku TOP seriálů se tentokrát konat asi nebude, ale jsem rozhodně natěšený na pokračování a celé jsem si to náramně užil, i když musím také přiznat, že doslova nalepený na obrazovku a natěšený na každý díl jsem doopravdy byl až od konfrontace s drakem. Přesto – Víš co kuchaři? Já ti tentokráte udělím řád šunky zlaté! 9,4/10

„Jste stydlivý, sociálně nepříliš zdatný čaroděj toužící po rodině a troše té lásky? Máme pro vás řešení – Otroctví!“ Ne! Takhle vám tohle anime asi neprodám, tak to zkusím jinak. „Pojďte se podívat na seriál s okouzlující elfí dívenkou! Elfové poslední dva roky v anime frčí a navíc Nephy je milá, přítulná, skoro jak štěňátko, dokonce i vrtí ušima, když má z něčeho radost! No řekněte – Chcete jí?“ To by šlo a když v názvu ještě nenápadně změníme překlad slova „Dorei“ na „manželku“, tak to bude fungovat. Co přidáme dál? „Máme tady roztomilou a zábavnou dračí dívenku, kdybyste chtěli třeba ještě dcerušku a na rozdíl od jiných anime jí tu ani nebudeme jakkoli sexualizovat!“ Jo, tohle je dobrá reklama, Foll je cute, to zabere! Když k ní přihodíme ještě nějaké to trauma, které se nakonec mile vyřeší, tak budou mít diváci radost! Ale pro jistotu dáme i trochu traumatu oběma hlavním postavám, traumat není nikdy dost, pomáhají charakterům růst! Dobře co dál? Jako záporáky dáme nedorozumění, předsudky a místy lehce fanatickou církev, protože ona tu pak vynikne další ženská postava, která se na svět bude dívat střízlivýma očima, lidi jí proto budou mít rádi! Úplně to vidím, to bude 11/10 anime… Dobře, dost už kravin, celkovým dojmem mi tenhle seriál nejvíc připomíná anime I’m Giving the Disgraced Noble Lady I Rescued a Crash Course in Naughtiness z loňského podzimu, je tam (hlavně ze začátku) podobně zábavná a docela milá chemie mezi hlavní dvojicí, obě tyto postavy jsou svým způsobem sympatické. Ona i většina vedlejších postav je minimálně fajn, jak jsem napsal, Foll je cute a i to její pošťuchování s Chastille většinou funguje. Na rozdíl od již zmíněného „I’m Giving (znova už to vypisovat nebudu)“ tu často funguje humor, nebo spíš – zasmál jsem se tu určitě o něco víc. Co mi nakonec drhlo nejvíc je příběh, z části hodně předvídatelný a ani z poloviny tak zajímavý, jak by mohl být. Přesto si seriál ode mě stejně jako „I’m Giving (však vy víte jak je to dál…)“ těch 6/10 určitě zaslouží, dobře, možná i 6,1/10!

Za mě hodně špatný seriál, asi nejhorší, s kterým jsem v téhle anime sezóně ztratil svůj čas. Animačně je to slabé, hudba taky za moc nestojí, ale s tím by se asi dalo relativně i žít, protože tohle nejsou hlavní problémy, které jsem tu měl. Nejvíc mě zde odrazoval hlavní hrdina, který mi byl nesympatický jak svým chováním, tak i namluvením. Zkrátka nemůžu si pomoct, ale Aoi Šóta mi se svým hlasem prostě absolutně nesedí na OP fantasy hrdinu, nemá na to dostatečně výrazný a silný hlas, a díky jeho projevu jsem nedokázal Allenovi cokoli věřit, nebo si k němu vybudovat nějaký respekt. Jeho chování však bylo mnohem horší, hlavní hrdina chce žít, jak se mu zlíbí (což v rámci jakékoli společnosti ale většinou prostě nefunguje), a i když mu scénář neustále hází další a další problémy do cesty, hrdina jimi proplouvá bez nějakého zájmu či zaujetí, působí pro mě tak nějak otravně apaticky, zkrátka tohle není někdo, komu bych chtěl fandit, spíš naopak. A úplnou korunu tomu všemu nasazuje hlavní dějová linka první poloviny, po jejímž finále jsem se seriálem dost otráveně skončil. Ono není těžké napsat nezajímavého, nebo nesympatického hrdinu (v téhle sezóně není Allen rozhodně jediná hlavní postava, kterou jsem nemohl vystát, ale o těch ostatních, až na ně dojde řada…), ale vystavět příběh, který tuto postavu pro mě absolutně shodí, to už je docela unikát. Zkrátka (pozor SPOILERY) když se váš otec začne po smrti vaší matky chovat divně a je na cestě k sebezničení, když se váš zamindrákovaný bratr začne chovat nebezpečně – prostě když se vaše vlastní rodina začíná propadat na totální dno, vidíte to každý den a zároveň jste někdo, kdo má schopnosti a sílu hrdiny z minulého života, tedy dokážete tohle kdykoli zastavit, tak jste u mě ten největší odpad, když se na celou rodinu prostě vykašlete, chováte se jakoby nic, necháte se jen vyrazit z baráku (jakože jste tu vlastně vy ta oběť) a vše řešíte až ve chvíli, kdy už nevyhnutelně musíte! Hlavní hrdina je pro mě díky tomuhle bezcitný, sobecký lempl, někdo, kdo je podle mě spoluzodpovědný za to, co se stalo jeho otci, co se stalo jeho bratrovi a každému, kdo se k tomu připletl, protože se ani nepokusil jim podat pomocnou ruku, když ho nejvíc potřebovali (KONEC SPOILERŮ). V momentě, kdy seriál rozkryl tyhle motivace a příběh rodiny hlavního hrdiny, jsem nebyl schopný myslet na nic jiného, než že to bylo naprosto zbytečné, nemuselo se nic z toho stát a z Allena mi bylo špatně (do té doby jsem ho jen nemusel). O to horší bylo vzpomenout si, jak snadno hrdina řešil všechny problémy, jako OP geroj bez námahy, ale na to, na čem dle mého záleželo, se záměrně vykašlal. Následující sedmý díl jsem sledoval se sebezapřením, ale kdykoli se Allen objevil na obrazovce jsem měl chuť to vypnout. Když však ani nová zápletka nevzbudila můj zájem, jen mi představila další nudné postavy, tak už jsem logicky nepokračoval (drop po 7. díle). Byla tu nějaká pozitiva? No, když máte takhle mizernou hlavní postavu, tak si pak začnete všímat všech lidí kolem a někteří mi nepřišli vysloveně špatní, i když většina byla jen klasickými šablonami a budoucím harémem hlavního lempla. Příběh současné hrdinky Akiry mě dokonce i zajímal, říkal jsem si, že by byl určitě lepší než tohle, ale nevypadalo to, že by ho chtěl autor nějak dál rozvíjet a po tom co jsem viděl je to možná i dobře. Za mě zkrátka tento seriál nestojí za moc, bodově maximálně 2/10, doporučil bych to akorát tak fanatickému fantasy fanouškovi, ale teprve ve chvíli, kdy už viděl všechno ostatní…

Protože nejsem populární, rozhodl jsem si znovu pustit WataMote, aneb příběh mladé holčiny, která celou tu popularitu opravdu až moc řeší, na druhou stranu jsme tu na střední škole, takže koho by to překvapilo. No a musím říct, že se u seriálu opět válím smíchy, jindy se bavím vším tím cringem, často mi připadají hrdinčin vnitřní svět a kousavé poznámky na stranu všech těch obyčejných lidí tak moc blízké, až se trochu stydím. Je to hodně originální, Tomoko je úžasná a skvěle namluvená a stejně tak její bratr je super postava. Seriál má spoustu zajímavých příběhových, ale i vizuálních nápadů, takže se ani na chvíli nenudím, i když je vše hodně epizodické a vlastně pořád o tom samém. Už když jsem se na WataMote díval poprvé (rok 2013), tak se mnou hodně rezonovalo a vysloveně jsem si ho užíval, no a s radostí musím konstatovat, že se tohle ani po víc jak deseti letech nezměnilo (stejně jako to, že pořád nejsem populární…). 9/10

Dobrý film, sice nic světoborného, unikátního či nezapomenutelného, ale pořád to byla docela příjemná podívaná s poměrně sympatickými postavami (ať už hlavní dvojice, tak i některé vedlejší postavy, které potkali cestou), občas mírně nevyrovnaným tempem, hezkou animací i hudbou. Byl to zkrátka slušný příběh, kterému ale za mě chyběla větší síla, intenzita emocí, prokreslení některých témat, a hlavně asi i víc toho pověstného kouzla, protože i když tu máme z části svět japonských oni, žádná velká magie na mě z něj nedýchla. Stejně tak jsem si říkal, že by bylo fajn tam přidat víc okamžiků, kdy se buduje vztah mezi hlavní dvojicí, aby pro mě nějak zafungovala romance, přeci jen, když se film jmenuje Moje holka je démon, tak počítáte, že to o té romanci primárně bude. Místo ní se však spíš řeší rodinné trable a hlavně (ne)schopnost otevřeně vyjadřovat své emoce, což jsou témata, které Japonci určitě ocení a budou s nimi nejspíš rezonovat víc, než se mnou – já bych si zkrátka přál víc romantiky a fantasy. Ale byly tu pasáže, které jsem si hodně užíval, líbila se mi celá ta cesta, bavila mě setkání, která během ní hlavní dvojice prožila, tahle část na mě působila většinou tak nějak lidsky a i hřejivě. Zkrátka byl to dobrý film, nic co by mi zůstalo déle v hlavě, ale zároveň i počin, který nemám problém si někdy v budoucnu pustit znovu. 7/10

Nenáročný roztomilý mini seriál pro ty nejmenší. Kdyby mi bylo tak 3-5 let, tak bych tohohle malého žraloka, který v každém díle objevuje něco nového, nejspíš zbožňoval a snažil se zpívat tu divnou písničku doprovázející závěrečné titulky. Nejspíš však ve mně něco z mých dětských let zůstalo dodnes, protože nějak nechci tomuhle malému žralokovi dát méně jak 6/10.

Protože jsem už v době své školní docházky četl Staré řecké báje a pověsti a měl je rád natolik, že jsem se jimi pročítal i v následujících letech opakovaně, pak mě tu hlavně ze začátku nemělo moc co překvapit. Ona vlastně celá kostra příběhu není zrovna něčím novým. A co třeba hlavní hrdina, byl ten nějak originální či zajímavý? Po pravdě moc nebyl... Je to jako klasická antická báje, jen mnohem víc rozvedená, krvavá a dotažená do bláznivějších (a pro někoho asi i mnohem cool) výšin. Ale překvapilo a zaujalo mě tu něco? Našel jsem tu něco, díky čemu si na Diovu krev za pár týdnů opět vzpomenu a proč bych se měl těšit na další sérii? Nemyslím si. Dokonce i ta zde všemi tolik zmiňovaná Castelvania mě bavila o něco víc, protože tam mě dokázali v každé sérii něčím překvapit... Animace je fajn, hudba je super, ale příběhově je to za mě spíš průměr. 5,5/10

Ninja Kamui je seriál, jehož největším tahákem už od začátku bylo jméno Song-hu Park na režisérské židli. To je ten pán, co režíroval první sérii JJK a který opravdu umí bojové scény natočit tak, abyste si je užili. A i zde odvádí on a jeho tým většinou solidní práci (dokonce i v momentech, kdy zapojí CGI), bojové scény mi ten seriál táhly, mají sílu, razanci, šťávu, zkrátka pokud se bojuje, tak se na to docela dobře dívá. Zaujal mě i hlavní hrdina, nejen tím, že je skvěle namluvený Kendžiró Cudou (toliko k odpovědi na případnou otázku v jakém jazyce jsem se na seriál díval), ale měl i zajímavou backstory, pochopitelnou a napínavou „John Vickovskou“ motivaci, byl zkrátka dostatečně cool, aby mě bavilo ho sledovat. Problém jsem měl asi hlavně s příběhem, začátek se mi líbil, jak jsem už zmínil, byla to nejdřív sice jen další revenge story, ale dobře a zajímavě podávaná, bavilo mě i to nindža podhoubí a byl jsem zvědavý, co se s tím bude dít. Pak se do toho ale začaly cpát mechanické obleky a AUZA, takže největší záporák byl opět korporát a mladší verze Steva Jobse a ten rázný a přímočarý příběh jako by se začal tak nějak nudně zamotávat a řešit věci, co mě až tak nezajímaly. Tvůrci prý museli změnit počet dílů z 12 na 13, aby odvyprávěli celý svůj plánovaný příběh, ale za sebe bych byl radši, kdyby měl seriál třeba jen těch 12, nebo klidně i jen 8 dílů, pokud by mi odvyprávěl ráznou a přímočarou revenge story s tempem a kvalitou, jakou mělo prvních pár dílů, bez všech těch kudrlinek kolem, které mě prostě nenadchly a emocionálně se mnou nerezonovaly ani z poloviny tak, jak asi tvůrci zamýšleli… Ve výsledku je z toho hezká a nadprůměrná akční podívaná, ale díky přílišnému natahování, okecávání všeho kolem a ždímání některých témat tak nějak dokola, seriál maximálně na jedno zhlédnutí – víc mi Ninja Kamui bohužel nedal. 5,5/10

Sand Land je za mě odpovědí na otázku, jak by vypadal anime Mad Max, říznutý trochou toho fantasy a sci-fi z rukou bohužel již zesnulého autora Dragon Ball série. Že jde o dílo Akiry Torijami se dá poznat především ze stylu humoru, ale také z dialogů a vůbec celkového ladění, které mi v lecčem připomínalo právě původní Dragon Ball. Obě části seriálu jsou poměrně jednoduché a přímočaré, mnohé se dá očekávat a odtušit, přesto seriál ani na chvíli nenudí. Postavy jsou dostatečně zajímavé, ty hlavní i poměrně sympatické (nejlepší je za mě ostřílený bojovník a nynější šerif Rao). Co mi moc nesedlo je animace, CG animace postav, která většinou působí jako takové 2,5D někdy vypadala slušně, ale občas těžkopádně (v některých soubojových sekvencích) a nepřirozeně (třeba vlasy Ann) a já se neúspěšně snažil si na ní celou dobu zvyknout – moc se mi to ale nepovedlo. I ten potenciál světa mi tu nepřišel naplno využitý, nevzbudil ve mně dostatečný zájem na to, abych o něm chtěl vědět víc, nebo abych si chtěl seriál třeba v budoucnu znovu pustit. Za mě zkrátka fajn podívaná na jedno shlédnutí, takových 6/10, pro fanoušky Akiry Torijami asi povinnost a počítám, že si seriál užijí mnohem víc než já…