Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Rodinný
  • Krimi

Recenze (1 365)

plakát

Úsvit (2023) 

Tak tento hit loňských Varů jsem vůbec nestihl v kině a dohonil až teď, týden před Českými lvy, tři měsíce po premiéře na Netflixu.  Pouze mi snad jenom  přišlo jako některým ostatním, že to nakousnutí tří linek najednou  (hermafroditismus,  manželská krize, boj s komunisty)  nebylo úplně šťastné. A  teda současné vulgarismy mi v prvorepublikovém období přišly úplně mimo.   Jinak jsem za film rád. Je to jeden z řady  ambicióznějších novodobých českých projektů.  Zasazení do první republiky možná není úplně přesné a taky si říkám, jeslti tehdy neměli lidi i jiné starosti než hermafrodistismus, ale dá se to celé brát jako podobenství. A podobenství je to zajímavé.  Taky mi jako Bod obnovy to přišlo hodně nadprůměrné z hlediska vizuálu.  Výtvarná stránku to má fakt výraznou. Záběry s pohledy na nebe, hory a zelené pole mají krásnou scénografii. Technická stránka filmu je nádherná. Všechny  lokace prvorepublikového města  a dobové  kostýmy taky stojí za to.  Motiv s objevem mrtvého dítěte má mysteriozní potenciál.. A jak mi nesedly některé ty moderní vulgární dialogy, tak musím říct, že režisér Chlupáček má na oplátku  i  pár zajímavých progresivních nápadů (úvodní záběr na lidový sbor otočený vzhůru nohama.)  Proti Elišce Křenkové nic nemám, ale byl jsem docela zvědavý jak mě přesvědčí ve vyloženě ,,svém´´ filmu. Vždycky mi totiž  přišla trochu jako ledová královna.  Takový pocit jsem tady překvapivě tentokrát  neměl. Ve své zatím životní roli odvážné pokrokové Heleny je tentokrát opravdu sympatická a dokonce se i často usmívá. Křenkové navíc tentokrát často kamera zabírá obličej a jenom jím často dokáže velmi dobře herecky vyjádřit různé emoce. Mohlo by se zdát, že příběh se jinak veze na v současné době populární vlně LGBT trendů. Přesto jsem se rád něco dozvěděl o tématu, o které se popravdě pravda moc jinak nezajímám. Je pravda, že některé  situace jako jako oběd s vedením, kde si drbna Marta Issová stežuje na ty dnešní výmysly, by se klidně mohl takřka v doslovné podobě odehrát i dnes u vás doma.  Závěr, ve kterém hlavní postava dodává, že se společnost vyvijí a stačí počkat pět, deset let, už je teda jasný vzkaz a zdvihnutý ukazováček směrem k současnosti,  ze kterého může být trochu smutno, když si uvědomíme, kam jsme za ta léta posunuli. A pokud to může vypadat jako agitka, tak si vzpomenu na  drsnou  manželskou hádku která ukáže, že snímek  vlastně není  až tak jednoznačný.

plakát

Dobré ráno, Brno! - Série 2 (2024) (série) 

K první řadě jsem měl sice pár výhrad, ale nakonec jsem si ji hodně oblíbil a některé díly si pustil  i opakovaně. Přidávám se tedy k těm, kteří uvítali oznámení, že se nekončí. U jedničky jsem se stal skoro fanouškem seriálu. Jenže, jak se na první řadu můžu dívat i opakovaně, tady můžu celkem zoodpovědně říct, že až na první a možná pár okamžiků z toho posledního, (který byl jednoznačně druhý nejlepší a bavil mě) si už tady znovu žádný další  díl nepustím. Na jedničce Brna  jsem především oceňoval televizní prostředí a televizácký humor. O ten šlo.   Těšil jsem se tedy, že ho do mně s pokračováním poperou ve dvojnásobné nebo alespoň stávající míře. Mé nadšení se ještě zdvojnásobilo po skvělém prvním díle. Ten byl super. A geniálně sebeparodující Václav Marhoul  v něm mimochodem  předvedl půvabnou variaci na cimrmanovský Záskok.:D  Už jsem chtěl skoro vykřikovat, že tady máme potenciál na dlouhodobý komediální koncept z prostředí televize, ve kterém by šlo dlouho pokračovat.:D Ze začátku to vypadalo fakt nadějně a opravdu jsem se těšil, co bude dál.  Líbil se mi nápad s jakýmsi navrátem z mrtvých. Těšil jsem se na další podobné zápletky... Navíc mělo Dobré ráno Brno 2 skvělou pozici doplnit v zimní premiérové televizní nabídce rodinnější nedělní  Smysl pro tumor. Sešup prostě přišel hned s druhým dílem, který byl oproti prvnímu až nápadně horší. Já se tak těšil  ,,starou školu´´ Mirka vracejícího se  do prace s odhodláním  postavit se proti progresivnímu Šmardovi....těšil jsem se, až budeme vracet gauč.:D atd. A ano, ono tohle všechno v podstatě  proběhlo, ale v hodně zkráceném řízení. Když se místo toho ve druhém díle řešilo, že Mirek leží na cízí terase a u koho budeme bydlet, už tehdy jsem byl poněkud rozčarován. A to rozčarování bohužel po podstatnou čásť série vydrželo a ukázalo se, že ten slabší druhý díl nebyl náhoda.  Mirek z druhé řady už pro mě prostě nebyl ten Mirek z řady první. Jednak byl trochu odsunut na vedlejší kolej jinými. A taky  charismatického antihrdinu a rutinnéra, který dokáže překvapit svou nepředvídatelností a chtěl by se usmířit s dcerou  nahradil senilní hajzl, co snad ani nemůže být svéprávný, když žere koňské žrádlo (jako bylo to celkem  vtipné: ale WTF?). Kromě napráskání Šmardy a toho, že si v závěru oblíkne sako ho za   celou řadu vidíme  dělat velké nic. Návrat do televize se většinou odbyde pár scénami. Spíše se jenom mluví, o tom, že v práci spí. Ale potencionál této zápletky mi přišel nevyužitý a starosti s hosty taky dost odpadly. Ono bohužel i s Mirkovým opakem Šmardou to nedopadlo úplně nejlíp. Mohly  se rozvinutěji zobrazit jeho úmělecké nápady, zájem  o poezii a pokusy o nastartování konceptu.  Ale ani tohle se  nikdy pořádně nerozjelo. Tak jsem po skončení každého dílu doufal v naději příští týden...A on nakonec  jako opravář kol a nazdar. Prušinovský asi měl pořád dobré ambice a nahodil i ve druhé řadě zajímavá témata, ale nedokázal je rozvrhnout a více se jim pověnovat.  Po (skvělém!) prvním díle jsem četl rozhovor s Prušinovským, kde zajímavě mluvil o tom, že éra televizního vysílání končí, nastala doba internetu a druhá série tedy bude i o odcházení. Přišlo mi skvělé, že o něčem takovém český režisér pracující pro ČT přemýšlí a chce o tom točit. Pokud byla jednička zamýšlena jako pocta České televizi, tak druhá řada mohla uzavřít kruh určitou sebereflexí, pohledem do budoucna a předáním žezla nové generaci.. Fakt jsem z Prušinovských slov   čekal možná opravdu něco  jiného. Ten mezigenerační střet v televizi toho sliboval víc. Některé avizované zápletky na toto téma (jako první víral ČT) sice opět proběhnou, ale zase jim není věnováno tolik prostoru.  Místo toho to jde tak nějak od ničeho k ničemu. Je tady několik debilních zápletek (zvukaři - o ničem ) a babrání se ve vztazích, které se stejně spíš rozpadá, takže se z Dobrého rána Brna občas stává spíš jen Brno.  Navíc  satiru   občas nahrazuje takový záchodovější typ humoru a jde to z kopce. Vedle toho ale fakt pořád prosakuje něco vtipného, chytrého  a trefného, co má přesah. Ale  já se prostě docela divím  jakým směrem  se rozhodl takto neotřelý projekt zčásti vydat. A nazval bych to směrem větší vztahovky, což mi moc nevyhovuje.  Obzlášť pokud Prušinovský dělal pokračování sám od sebe, protože chtěl dovyprávět příběh.  Tři hvězdy jsou za skvělý první díl, za skvělé doprovodné songy (hlavně v titulcích , někdy to vypadalo jako by na ně Prušinovský vyplýtval polovinu invence.:D)...no a taky za to, že mi pořád zůstala ta slabost pro televizácký humor a prostředí. A v jiném seriálu už si ho zase dlouho zřejmě neužiji vůbec. Pár pěkných věcicek přeci jen potěšilo (Kameníková jako Sněhurka, Šteindler s Absolnovou, kde nechybí  ani narážka na PanMámu, den otevřených dveří ČT). Jako při provedení mi přišlo, že dochází nápady, přitom potenciál to pořád mělo. První díl fakt super,  pak docela dlouho (snad až na trojku, která si docela udržila linku s televizi)   nic a už bych se skoro až nedivil, kdyby to někdo vzdal. Já jsem spíš jen prostě čekal, jak se to rozjede a byl jsem zvědavý, kam děj posunou. No a  pak mi přišlo, že se to od šestého dílu zase trochu zvedlo ( jenom už z toho totálně vypadlo to Dobré ráno, což je hroooozná škoda, ale zase mě pobavila originální omluva a nově přidaná postava Kláry v šestce.) Poslední díl by byl už fakt celkem fajn...možná jen kdyby neměl být poslední.  Taky jsem se rád v  posledním díle podíval na ples ČT a uzavřel jsem s ním i svou vlastní letošní plesovou sezónu. To zase bylo fajn. Dění s plesu mě navíc fakt bavilo a potěšilo. Tam se tvůrci na chvilku hezky vrátili ke kořenům a podlinka s zaměstnancem roku i s jejím vypointováním připomněla ty nejlepší momenty z první řady. Na plese  jsem si i užil  konečně nějaká pěkná camea v podobě Výborné, Kubala a hlavně Lábuse.  Jo, to se povedlo!  Jen tu Špinar jsem nějak nepochopil, v této řadě si Prušinovský obecně nějak oblíbil LGBT prvky.  S tím představením to šlo vymyslet nějak vtipněji jako třeba v IT Crowd, ale jako vyvrcholení dejme tomu... Hlavně mi vadilo odbyté zakončení v suchopádné podobě puštěných  vysvětlující titulků. To opravdu vypadalo jako naprostá rezignace a snaha to nějak narychlo dotutlat.  Je paradoxní, že otevřený pochmurný konec z jedničky nakonec působí lépe a důstojněji. Mirek se obětoval pro tým, doplatil na svůj život...Ale tohle nám mělo říct, co? Z brněnského herce Jana Kolaříka udělal tenhle seriál hvězdu. Je to fakt zajímavej týpek, na kterýho bych si docela rád zašel do divadla. Ale   tentokrát  mě tentokrát bohužel tolik nevyniknul, vzhledem k tomu, jak byl jeho Mirek napsaný.  Takže za tuhle řadu speciálně pochválím mně  naprosto neznamého Dušana Hřebíčka, který byl ale jako ředitel naprosto skvělý a po celou dobu perfektně autentický. A Tereza Volanová taky super v obou řadách. Kuchař Slávek je vlastně rovněž taky fajn.:D

plakát

Smysl pro tumor (2024) (seriál) 

To je život...tolik zvratů, zatáček  a člověk nemůže jinak než se nechat vést. Bard Jiří Bartoška se svou moudrou  rolí, životním příběhem a nadhledem logicky  se logicky  musí lehce čnít nad zbytkem obsazení. Musím říct, že po tomto seriálu se u mě posunul výš a jeho smrt mě zasáhla třeba ještě   víc než závěrečná scénka v nemocnici, o které tady někdo napsal, že jde o nejromantičtější scénu v dějinách českého seriálu. Zdálo se mi trochu neskutečné, že by Filip Hanku ještě takhle stihl, ale jinak to bylo moc hezké. I tak byly v seriálu momenty, které na mě za těch 8 dílů  zapůsobily ještě emotivněji (stříhání vlasů.) Hercem seriálu je pro mě Bartoška, ale objevem jednoznačně Alžběta Malá, která se doufám ještě někde objeví. A já už teď vím, že se na to podívám a že mi budou nedělní večery s Alžbětou chybět.:o  Na třetí místo z hereckého obsazení bych dal Pavla Řezníčka, který byl jako táta, milovník dlaždic, perfektně autentickej, svou postavou to výborně odlehčoval, zároveň se ale dokázal zachovat v důležitých chvílich jako správný chlap a sympaťák. Tereza Brodská taky nebyla špatná. Jenom její zápletka s úmělcem by asi patřila k těm málo věcem , které bych tvůrcům vytkl. Ano, díky té lince s aktem v závěru to nabralo nějaký vypointování. Znovu to pomohlo  stmelit odcizenou manželskou dvojici od prvotního smutného šoku, když táta zjisitl, co si jeho zaměstnanci prohlížejí za fotku, až po zničení a usmíření.  Ale  primácké hvězdy Diana Mórová s Petrem Vaňkem byli oproti ostatním hrozní. Občas se mi některé věci zdály trochu neuvěřitelné (pacient, který si klade podmínky operace, hospitalizovaný uteče z nemocnice do barů, opije se a nenese od nemocnice žádné následky), ale jinak se z toho vyklubal po čase skvělý seriál z kategorie ,,ze života´´, který nezůstal vůbec jednostranný a přinesl pestrou škálu emocí stejně jako přináší život sám. Je v tom radost, smutek, boj, vyčítky, všechno...Nastoluje to zajímavé otázky jako jestli zasvětit celý život péči o někoho  jako v případě Hanky nebo se radši věnovat sobě.   Má to invenční hravé režisérské nápady (rande přerušované dokumentem o samečcích.) Má to fungující romantické scény  i obyčejné, ale zároveň bez problémů  sympatické a plastické postavy. Třeba Filip začíná docela jako hovádko a občas je vidět, že se v něm to jeho staré já pořád probudí. Třeba když řekne Hance, že kdyby byla nemocná ona, vykašlal by se na ni. Přišlo mi to drsné, že ji to řekl a trochu jsem nevěděl jestli ji zrovna jen balamutil nebo takový opravdu je. Každopádně se mi líbilo, že ta postava nebyla vyobrazena vyloženě černobilé.  Vlastně jsem pořád tak trochu čekal, kdy zase ztratí rozum. V boji s rakovinou jsem mu jinak držel palce a s Hankou byli super pár. Velkým plusem je i výrazný humor. Oproti depresivnímu průběhu závěrečního dílu (ten sugestivní sépiový filtr při vzpomínkách byl skvělý nápad!) působí možná všestranny happyend trochu moc idealisticky. Chápu ale že měl seriál povzbudit, což se určitě podařilo. Je určitě pozitivní pokud do vás dokáže i obyčejný seriál vlít naději.

plakát

Divoké včely (2001) 

Pohled na vesnici ve stylu Nové vlny. To mám rád. Některé  dobré nápady (imitátor Michalea Jacksona, bábinka nosící na vesnici elegantní červený klobouček) i zdařilé vtipné hlášky (Proč se urážiš? Vždyť ty si se k promoci taky nedostal. Ovšem, ovšem já jsem bojoval s komunismem) Zábavné jsou jinak hlavně spíše některé detaily a to retro po 20 letech od premiéry (dokonce hlavní hrdina už je bohužel po smrti, jak jsem se zde dozvěděl.) Vrcholem  této přehlídky ze začátku století je asi část na plese. Krásná ukázka a dokonalá syntetická kapela.:D Občas ale otravné, hlavně   povykaní některých babek  a mě osobně odpudivá postava Zuzany Kronerové. Rád jsem si ale Slámův debut doplnil.

plakát

Pianista (2002) 

Je to někdy opravdu až naturalistický pohled na to čím si musel projít. Je neskutečné, co dokázal přežít. Hlavní herec Adrien Boody si musel taky kvůli roli projít pořádnou drsnou proměnou, ale výsledek stál za to.    Při pohledu na některé obludnosti (vyhození vozíčkaře z balkónů) mě fakt zamrazilo...třeba jen při těch letmých momentech, kdy si může hlavní hrdina odpočinout a lehkout na gauč to úplně cítíte za něj stejně jako když nemůže ani otočit kohoutkem na vodu.Ani mi nevadila delší stopáž, protože Polanski připravil opravdu  výborně  udělané a dost rozsáhlé vyprávění. Vyprávění  o utrpění židů za 2.světové války, zvěrstev ze strany Němců  přetrhaném rodinném poutě, osobním těžkém  příběhu jednotlivce... ale i třeba o tom, že pracovník odboje dokázal nechat člověka vyhladovět, zatímco některý německý důstojník uměl nabídnout pomoc. A tyto vedlejší příběhy mě taky bavily.  A samotný závěr na koncertě dokáže být i přes tu všechnu předcházející hrůzu až téměř poetický. Skvělé dílo. Viděno v obnovené premiéře v kině.

plakát

Čínská čtvrť (1974) 

Nejenom proto, že jsem se nenarodil jako vodnář, jsem si říkal, že mě moc nebude bavit detektivka, ve které zrovna hraje tak velkou roli vedro a hlavně ta voda. Jenomže  řečeno humorem Jacka Nicholsona: tento film neplave na vodě (ha, ha, ha,), ale na promyšleném scénáři, který sice nepovažuju za jeden z nejlepších z historii, ale je to takový ten případ detektivky, ve které do sebe všechno perfektně zabavne  Poctivá sedmdesátková filmařina se skvěle napsaným příběhem.   Plus  skvělý remastrovaný  obraz a výborný původní  dabing  s Františkem Němcem v hlavní  se kterým film včera uvedla ČT, který vše ještě umocňuje. Jacku Nicholson vypadá jako by se v obleku už narodil, síť záhad a tajemství,   vyčerpávající slunné prostředí,  někdo měl zájem na vypouštění řeky, nevíme kdo je tajná milenka, nevíme proč zmizela, záhadné seznamy vlastníků, které vedou až k domově pro seniory, podplacená policie...A to pořád není všechno. Funguje to skvěle! Takže   snad jen jedna rouhačská myšlenka: moc mi nesedla Fanye Dunaway, která sice vypadá jako chladná femne fatale, jak má být,  ale její herecký výkon mě moc nezaujal a tím pádem jsem si moc nenašel i k  její postavě. I tak jsem mě samozřejmě nedokázalo nešokovat to šokující odhalení s jejím otcem, zato bohužel u samotného (téměř) vrcholu večera s přestřelkou mezi starým dědkem jsem neplánovaně skoro propukl smíchu, což tak asi nemělo být.:o Možná o to víc mě pak ale zasáhlo samotné vskutku povedenné  zakončení s klaksonem a křikem. Nech to bejt, to je Čínská čtvrť. 

plakát

To se mi snad zdá (2023) 

Promiňte, ale neznám vás? Jeden z nejideálnějších filmů před spáním, co jsem kdy viděl...no, to by možná nebylo úplně přesné, ale jeden z nejoriginalejších filmů novodobých filmů, co jsem viděl, by to byl určitě. Námět o chlápkovi, co se začne zjevovat lidem ve snech zkrátka zněl pořádně originálně a nálakal mě. Nevzpomínám si, že bych někdy u nějakého filmu slyšel o něčem podobném.  To se mi zdá pracuje se slibným námětem zajímavě v mnoha směrech. Skvělá hříčka a jízda  mnoha pocitů. od nadšeného  přijetí té představy ze strany profesora, potýkání se s náhlé slavou a satirickým vykreslením mediální agentury až po momenty, kdy se začíná o novém fenoménu sice pro diváka  absurdně, ale pro postavy  i celkem seriozné diskutovat (epizodka s dívkou z agentury, u které bych se snad obešel bez toho fekálního vtípku.)  Je to opravdu absurdní komedie, drama, psychologický terror a satira v jednom. A skvěle to funguje. Co se týče samotného explicitního ztvárnění snů, které si zahrává s horrorem, tak to je opravdu napadité a sugestivní. Bylo  zajímavé se v něčem takovém sám před spaním ocitnout a jsem opravdu docela zvědavý, o čem se mi bude dneska zdát.:D Otočení  slávy, kdy Paul začal spáčům ve snech už brutálně ubližovat a dostalo se mu za to veřejného lynce přieslo teprve zajímavou gradaci. Bylo to emotivní, pokračovalo to v záhadném bizarním stylu, ale nastolilo to i  pozoruhodné   otázky, jak vůbec Paul může mít na svědomí   sny, ve kterých se objevuje, když jsou někoho jiného. To je paradox, co?:D   Ale tohle je prostě originální podívaná. Dokonce se sám Paul stane obětí sebe sama. .. Docela mě zasáhla ta ukázka trpění za představu někoho jiného,  tento snímek v tomto ohledu nastavuje zrcadlo nastavuje době, která je na jednu stranu přecitlivělá (všechno je trauma), na druhou stranu kolorit sociálních sociálních sítí je všechno zpochybnit, takže  i omluva v slzách byla shledána jako neupřímná a nedostatečná...Docela jsem si musel představovat, jak by se sám na straně spících zachoval... No, asi bych měl taky trauma.:D Vlastně je zajímavé, jak to má na jednu stranu absurdní námět, ale pracuje se s ním skoro realisty, téměř taky bez patosu a nějakých zvláštních efektů. Dokážu  si představit, že nějak takhle by se to skoro mohlo odehrát. A ta kombinace skvělého  bizarního příběhu a realistického zpracování s creeepy snovými odbočkami mě dost bavila. Tohle se mi fakt líbilo celé a nějak takhle si představují ideální progresivní pro rok 2024 (2023, pardon.), protože takových hříček prostě není nikdy dost.  A tohle je navíc komplexní s unikátní hříčka, u které nikdy není jasné, kam se otočí. Ale svou zvláštností je zábavná, ne samoučelná.  Nicolase Cage moc nemám nastudovaného, doteď jsem moc nechápal v čem spočívá ta jeho popularita, krom toho, že hraje v blbostech...Ale tady předvedl skvělý vyzralý výkon. Byl super, do svého profesora se téměř převtělil.  Kdo ví, jestli si za ty  děsivé sny nemohl sám, když si u těch prvních stěžoval, že jen přihlíží?  A někdo si stěžuje na zakončení, které vyšumí do ztracena? Kéž by to bylo skutečné. P.S. Naštěstí si můžeme kdyžtak pořídit Norio a všechny výtky panu Borgii a Cageovi říct osobně, že jo? Já bych jich ale fakt moc neměl.

plakát

Match Point - Hra osudu (2005) 

I  případný netypický Woody (za jakého tento film označuje nejen velký počet zdejších komentátorů, ale i knižní  průvodce tvorbou, který dokonce mluví o něčem, co se naprosto liší oproti zbytku tvorby) v sobě náhodou má hodně Woodyho typických prvků.  Přidávám se k těm, kterým to  připomnělo starší Zločiny a poklesky. Pravda, tohle je jeden z těch Woodyho filmů, kde se moc nezasmějete a ani se nevyskytne jako herec.  Jinak opět nechybí například  snobské prostředí a typické vztahové propletence. Pravda, tentokrát ovšem přinesou hned několik  překvapení a možná i pár výstřelů z pušky padne.  Osobně mě zarazila už jenom například proměna  vyzývavé postavy Nole v upjatou zhrzenou existenci. Celý ten vývoj  zprvu milostného, záhy psychologického děje je určitě zajímavý a nápínavý, protože Woody zkrátka umí připravit, jak humorný, tak psychologický materiál.  Meyers mi nebyl nějak extra sympatický už od začátku (když být sympatický možná ještě mohl)  ale jak dokázal slizce ztvárnit svou postavu až do samotného drsného konce, byla určitě chuťovka. Dokonce si zde Woody i trochu zakoketuje s kriminálkou, což možná nepůsobí tolik důvěryhodně, ale jen jako prostředek v rámci napětí příběhu se to určitě dá brát a funguje to (scéna u výslechu je náhodou skvělá a Chris by mě tam taky skoro zmanipoval..) Můj problém snad jenom je, že v již zmíněné Zločiny a poklesky jsou opravdu nepřekonatelné. Ano, Woody se má ve zvyku opakovat a patří to k němu. Takže mu nevyčítám, že si zvolil v roce 2005 podobné téma, ale Zločiny přeci jen dokázaly pracovat se všemi tématy tohoto filmu jako nevěra, štěstí, zločin a trest ještě  lépe a posunout ho do  ještě do zcela jiných rozměrů. To ale nic nemění na tom, že i Match-Point považuju za další výborný mistrův film, který jsem ostatně čekal.

plakát

Písně země (2023) 

Když jsem šťastný, musí to tak cítit i ostatní.  Je paradoxní, že jakožto takový gaučák jsem ze Scandi festivalu stihl pouze jenom tenhle film oslavující krajinu a turistiku. Asi už dlouho jsem neviděl takhle přírodní film (asi od takových bomb jako  Vily z Inisherinu  a  Vejce-Příběh natvrdo pro moudré...), asi si budu muset každou zimu nějaký dávat. Výpravný dokument o  stárnoucí manželské dvojici (pána vidíme daleko častěji než manželku.) vyniká i pro mě opravdu nádhernými záběry, které jsou mnohdy skutečně pastvou pro oči. Také se zajímavě zaměřují na detaily a úhly pohledu (záběr do kvetu atd.) S  kamerou se tady dokážou udělat vážně krásné věci. Navíc to celé dýchá  příjemnou nezávislou citlivou  atmosférou  a je obohaceno o autentické civilní vypravování. Za takového provedení mě i tak oslava přírody  dokázala svým způsobem nadchnout, ačkoli jsem se musel smát pánovi přede mnou, kterého poklidného tempo malinko uklimbalo...Ano, je to trochu monotónní, ale bylo to i tak hezké. Znovu už bych se na to ale asi nepodíval a tak nějak cítím, že to úplně nebyl film pro mě.

plakát

Pink Floyd: The Wall (1982) 

Takový  antiválečný psychidelický. trip se spoustou krve a televize. Asi bych hodně spekuloval jestli ten antiválečný postoj souvisí s traumatem z války ze Vietnamu, když nejsem ani amatérský historik, každopádně je tahle linka velmi silná.  Místy mi to bylo dle očekávání snad jen lehce odpudivé (třeba když Pink házel tu láhev po té holce), nejsem zase takový divočák, ale jednou za rok (teda rok po Doors) není určitě podobně šílená rocknrollová dávka od věci. Hudba Pink Floyd je na mě trochu patetická a depresivní, ale The Pink Floyd. The Wall mě navíc opravdu fascinovali střihovými kolažemi, propojením animace, hraného filmů, i různých jiných typů záběru, spojením hudby a obrazu a možnosti, jak i takhle lze silně a snově vyprávět depresivní život jednotlivce a jeho vzpomínek. Je to snové, je to emotivní, je to jako na horské dráze...a to je asi dobře. Opravdu něco nezapomenutelného, jiného, zpestřujícího, s krásnými dobovými scénériemi  navrch. A taky karikaturatou typického učitelského sboru.:o