Mkartaylas56

I přes to, že jsem se ze začátku moc nechytal a bál jsem se, že mě Wednesday žánrově mine, tak se z ní nakonec vyklubala až nečekaně dobře natočená young-adult fantasy detektivka. Krom víceméně očekávaných pozitiv, jako samotné pojetí a dohled věhlasného Tima Burtona, seriál táhnou především postavy, v čele s unikátní Wednesday, kterou tu tvůrci zkoumají v mnoha zajímavých směrech oproti tradičnímu pojetí z minulých filmů a kterou tu naprosto perfektně ztvárňuje Jenna Ortega (pro mě do teď neznámá) a tudíž si asi ani nedovedu představit lepší casting. Ona je skutečně tím hlavním lákadlem, proč se na seriál podívat a od začátku až do konce je to o ní, ovšem rovněž ji doplňují ostatní postavy. Ať už samotný zbytek Addamsovy rodiny včetně skvělé "ruky", tak především ostatní studenti či jiné postavy okolo příběhu, kde vlastně všechny dostanou dostatečný prostor a každá byla velmi snadno zapamatovatelná. Detektivní část příběhu byla také fajn a zábavná, ačkoliv nejde o něco vysloveně geniálního. Obecně mě Wednesday skutečně překvapila a ačkoliv v daném žánru příliš projektů nesleduji, tak si dokážu dobře představit, že musí jít o celkem svěží vítr a vlastně i dost kvalitní přídavek, po němž Netflix zaslouženě sklízí ovoce. Palec nahoru a už jen čekám, kam se tahle značka po tom obrovském hypeu posune, jsem zvědav.

Spielberg ve svém, tentokrát značně osobním, novém snímku opět s přehledem předvádí své mistrovství a s naprosto pevnou režijní rukou nám přináší vysoce komplexní drama, které funguje napříč jeho rovinami (rodinné drama, dospívání, láska k filmařině) a vcelku tradičně se mu daří ždímat divákovi emoce tím správným způsobem. Celkový dojem navíc podporuje množství krásně vystavěných scén, zručná kamerová práce či fantastické výkony všech herců, mezi kterými ovšem výrazně vystupuje výrazná a naprosto přesvědčivá Michelle Williams, která si za mě dost možná půjde pro oscara, společně s dobrosrdečným, vcelku nenápadným, ovšem podobně šikovným Paulem Danem. Tihle dva vytvořili skvělou dvojici a jejich scény byly herecky letos jedny z nejzajímavějších. Takže nakonec můžu s radostí říct, že Stevenovi se poněkolikáté za poslední roky povedl další úžasný kousek, který s největší pravděpodobností bude součástí mé topky roku a věřím, že posbírá spoustu různých cen. Fabelmanovi si to totiž, jako srdeční projekt legendárního režiséra, zaslouží. P. S. Cameo Davida Lynche bylo naprosto dokonalé.

Příjemná jednohubka, která z mého pohledu dopadla přesně podle očekávání. Tedy 45 minutová porce specifického divnohumoru, jenž tu funguje stejně dobře, jako v předešlých filmech a nad rámec toho se Jamesi Gunnovi povedlo zase o trochu více posunout samotné postavy a zároveň tím lehce nalákat na připravovaný třetí díl. Takže krom jednorázové zábavy do svátečních dnů je tenhle speciál i funkčním přídavkem v MCU a každého fanouška tak jistě potěší.

Vlastně velmi podobný zážitek, jako po dokoukání prvního dílu. Pro svou cílovku je Enola naprosto ideální zábavou a pro všechny ostatní jde minimálně o průměrnou či lehounce nadprůměrnou detektivku, která je dostatečně dobře napsaná, má ucházející tempo a sympatické hlavní představitele, kde za mě paradoxně nehraje prim samotná Enola/Millie (je fajn, ale taky je hlavním zdrojem té "dětské" zábavy, což jsem ne vždy snášel), nýbrž Henry Cavill a jeho Sherlock, který tu má významnější roli, než v jedničce a řekl bych, že i samotnému filmu to velmi prospívá. Závěrem bych druhé Enole dal takovou lehce nadprůměrnou známku, oproti jiným podobně laděným filmům pro mladší cílovku byla schopna, hlavně skrze "sherlockovské propriety", držet moji pozornost a pokud se vám alespoň trochu líbil první díl, tak dvojce můžete dát v klidu šanci.

Nebudu říkat, že to nemohlo dopadnout lépe, protože ten prostor tam určitě je, ale přesto musím první sérii velice pochválit za to, že mě dokázala naplno vrátit do Středozemě, potažmo Ardy a že na mě v každé její epizodě dýchala esence Tolkienovy tvorby. Ať už úžasná hudba, dechberoucí vizuální pojetí či krásná výprava jsou aspekty, na které objektivně nemůže nikdo říct půl špatného slova a astronomický rozpočet seriálu je z nich cítit každým záběrem. Dějové linie se tu vcelku povedeně kombinují, například okolo postav, jako Galadriel dostáváme tu vážnou, výpravnou a akční složku a naopak u Chluponohých, případně Elronda a trpaslíků dostáváme tu vtipnější a pohádkovější část, což je přesně ten mix, který dělá z původního Pána prstenů tak kouzelné dílo a já si tak bez problémů dokázal užít veškeré příběhy. Celkově pomalejší tempo, které patří mezi obecně nejvíc zmiňované nedostatky mi tu rovněž nedělalo takový problém, místy mi to možná naopak vyhovovalo a dokázal jsem se bez, v současné době často využívaného zběsilého pojetí plného zvratů a akce, obejít. Obecně mě potěšilo, že tvůrci přišli s jasnou vizí, která se nesnaží zavděčit co největšímu počtu diváků, nýbrž si zakládá na tom, v čem vyniká jak literární, tak filmová verze Pána prstenů a jsou tomu věrní. Díky tomu jsem ochoten přimhouřit oči nad tím, že se celá první série nese v duchu toho, že spíše mete cestu pro ty následující a tudíž uznávám, že v některých dílech jsem si už říkal, že by to přeci jenom mohlo víc šlápnout na pedál. I tak ale můžu, primárně pro fanoušky LOTRa, seriál jednoznačně doporučit, já se moc těším na další řady a jsem vlastně v mírném údivu, že se to Amazonu nerozpadlo pod rukama. P. S. Doufám, že se místní rozumbradové, se svými odpadovými a nenávistnými výlevy, půjdou brzy "bavit" někam jinam, protože z místního hodnocení a i za samotné tvůrce je mi opravdu smutno...

Velmi zajímavý a zároveň nepříjemný počin, od kterého jsem čekal mnohem tradičnější pojetí, ale nakonec mě díky tomu překvapil. Nejde totiž o klasický životopis podle klasického hollywoodského schématu, ale jde spíše o artově pojmutý, tragický příběh, jenž je poskládaný z mnoha jednotlivých pasáží Marilyina/Normina života, které jsou ovšem pojeny jen tím, že jdou víceméně chronologicky za sebou. Režisérovi se zde daří skvěle využívat různé filtry či jiné vizuální prvky, které vždy krásně dokreslují atmosféru. Ta sama o sobě je neúprosná a v kombinaci se scénářem, který se, co se týče odvážných scén, rozhodně nedrží zkrátka, vytvořily jeden z nejméně příjemných filmů na sledování, co jsme mohli minimálně tento rok vidět a tato depresivní nálada se ve mně nesla ještě nějakou dobu po dokoukání. Navíc bych řekl, že kdyby byl film takto úderný po celou dobu stopáže (převážně ke konci, ale i v některých jiných chvílích tempo lehce uvadalo), tak by šlo v tomto ohledu i o jeden z mých vůbec nejsilnějších zážitků. Ovšem ve většině film funguje na jedničku a to mimo jiné i díky hereckému výkonu Any de Armas, který je nejen nejvýraznější, ale za mě také nejlepší v její dosavadní kariéře a upřímně si nyní nedokážu představit žádnou jinou herečku, která by se do role hodila více, než Ana. Za mě jde tedy o velmi povedený počin, jenž dost pravděpodobně bude letos pro Netflix tou výkladní skříní, se kterou půjdou po cenách.

Parádní animovaný počin, který perfektně přenáší do seriálové podoby atmosféru, témata a vůbec celý fikční svět z herního Cyberpunku a to tak věrně, že jde o jednu z nejlepších seriálových videoherních adaptací. Ovšem i člověk co nehrál, případně jej příliš nebavil Cyberpunk 2077 si Edgerunners za mě dokáže užít, alespoň díky skvělému tempu, dobře napsaným (hlavním) postavám a povedené animaci, jenž ohromí hlavně v akčních scénách. Navíc k tomu v seriálu parádně fungují emoce, díky čemuž si mě tvůrci ještě více zaháčkovali a nakonec i přes místy slabší scénář či menší prokreslení vedlejších charakterů nemám problém Edgerunners označit za skvělý příspěvek do mého už tak oblíbeného světa Cyberpunku a věřím, že tvůrci nezůstanou pouze u jedné série.

Při obnovené premiéře po 13 letech jsem dostal i já možnost vidět tento, v mnoha ohledech, revoluční a zásadní blockbuster v kině, přímo tedy v Imax formátu a co si budem, to velké plátno a 3Dčko mu extrémně sluší. Věřím, že ani po těch 13 letech v očích většiny diváků nezestárl a minimálně pro mě to i přes všechny jeho mouchy byl jeden z největších kino-zážitků a čistě po audiovizuální a akční stránce jde do dnes o jeden z nejbombastičtějších a svým měřítkem největších blockbusterů. Vskutku velkofilm v té nejryzejší podobě a až nyní po vlastní zkušenosti z kina plně chápu, proč tehdy Avatar Jamese Camerona dočista ovládl svět filmu.

Audiovizuálně i atmosféricky vymazlený projekt Olivie Wilde, který ještě za pomoci kvalitních hereckých výkonů (Florence Pugh a Chris Pine táhnou) tvoří působivou mysteriózní jízdu, které ovšem za mě výrazně podráží nohy závěrečná část, ve které jakoby tvůrcům došel dech a začalo se vše příliš doslovně vysvětlovat a zjednodušovat. Nebýt toho, tak bych nejen já, ale troufám si říct, že i spousta dalších diváků šli s hodnocením výše, každopádně i tak je snímek z většiny podařený, i přes ten závěr si podle mě zaslouží nadprůměrnou známku a vlastně nemám důvod, proč Olivii Wilde jako režisérce nefandit dál.

Důmyslná a velmi zábavná satira, ve které tvůrci našli v podstatě ideální balanc právě mezi zábavností a (mnoha) předkládanými tématy, mezi kterými asi nejvýrazněji vyčnívá nerovnost mezi sociálními třídami dnešní společnosti. No a je vskutku úžasné, že scénář ani na chvíli neuhne ze svého záměru tyto témata probírat, což lze perfektně vidět v samotném závěru. Vrcholem filmu je pak samozřejmě večeře a její následky, což byla jedna z nejlepších a především nejzábavnějších scén, co jsem nejen tento rok, ale i za poslední léta viděl. Mezi další klady patří určitě kamera, výběr a práce s hudbou, herecké výkony a mnoho dalších dílčích faktorů, které dělají z Trojúhelníku smutku tak dobrý film, kterému je po právu veřejností přikládán titul jednoho z nejlepších filmů roku. Jen je škoda, že si nedrží krapet vyrovnanější tempo po celou stopáž, což je ovšem asi jediný výraznější mínus a ani ten mi nebrání v pětihvězdičkovém hodnocení.