Mkartaylas56

Osobně jsem nikdy nebyl příliš veliký fanda Jurského Parku a vlastně ani Světa, takže u sebe necítím pocit zklamání. I přes to mě ale mrzí, že to tvůrci u třetího dílu nedotáhli alespoň k zábavnému blockbusteru. Jasně, při sledování nudou nechcípnete, ale hlavní problém jsem viděl v tom, že mi Nadvláda nepřipadala jako typický film, spíše jako zábavná atrakce, která na vás neustále chrlí další a další dinosauří akci, hezky vypadá a to je všechno. Jenomže to je problém proto, že po pár scénách už vás to moc neuchvátí a zároveň to úplně zničí jakoukoliv možnost k tomu, abyste se báli o hlavní postavy. A to včetně trojice navrátivších herců z Parku, jejichž uvedení je sice fajn, ale pak už jsem o ně ztratil zájem. Stejně tak nechápu, proč se nevyužil více nápad, že dinosauři jsou v našem světě, protože kromě (jinak povedené) pasáže na Maltě se všechno jenom vrací k tomu samému, co jsme mohli opakovaně vidět v předešlých dílech a malinko mi to připomnělo sérii Transformers a neustále se vracejícího Megatrona. To bohužel souvisí se scénářem, který tu je asi hlavním kamenem úrazu, podrývá šance na povedené pokračování a zároveň posouvá film mezi ty nejzapomenutelnější popcornovky posledních let. A je to škoda, protože vizuálně je to pěkné, herci jsou fajn a potenciál tu byl, i pro nefanouška jako jsem já. A asi ještě štěstí, že tím fanouškem nejsem, protože jinak bych šel zlostí s hodnocením do ještě horších čísel. Takhle je to za mě momentálně lehký podprůměr. Škoda.

Ale jo. I když dle mého nejde o nějaký velký zázrak a jde o jednu z těch pixarovek mířených vyloženě na děti, tak se tvůrcům stále daří ve správných momentech úspěšně útočit na emoce a hlavní téma filmu o pubertě a sporu rodiče a dítěte, tu podávají se svou typickou originalitou a hravostí. Ve srovnání s jinými filmy ze studia s lampičkou jde tedy sice o lehce slabší kousek, ale především při srovnání s konkurenčními společnostmi tahá i zde Pixar stále za jasně delší konec provazu.

Po čtvrtém epizodě opět další kandidát na nejlepší díl celého seriálu. Obrovský odpal, který posouvá příběh obrovskými kroky kupředu a máme v něm vysvětlení zrodu hlavního záporáka, který se může bez problémů zapsat mezi jedny z nejlepších za poslední roky. Opět jen a jen smekám a hype na zbývající 2 epizody je ukrutný.

Nejlepší epizoda celého seriálu. Ještě mě nic na poli seriálu i filmů emočně nesundalo více, než toto. Dufferovci jsou mistři. Smekám.

It took my breath away. Intenzivní a adrenalinem napumpovaná šleha, která těží svůj potenciál na totální maximum. A ani není příliš nutné být fanouškem prvního dílu, jelikož se tvůrcům povedlo skvěle vyvážit množství pomrknutí tak, aby fanoušek byl spokojen a aby byl nový divák neobtěžován a naopak dostatečně zasvěcen do Maverickova příběhu. No každopádně ať už jde o kulervoucí vzdušnou akci, kamerové záběrování, hudbu nebo příběh, všechno je tu provedeno jak nejlépe to šlo. A to včetně (nejen) hereckého výkonu Toma Cruise, který je tu snad na svém vrcholu, podobně jako v posledních (a věřím i nadcházejících) nesplnitelných misích a já ho naprosto žeru. A navíc, krom toho, že jde o dokonalou tečku za Top Gunem, táhne z celého filmu totálně retro atmosféra a i díky samotnému provedení mi v hlavě vyvstanula myšlenka, při které jsem si tak trochu postesknul, jak je někdy při tvorbě (letních) blockbusterů méně, více. Obzvlášť v kontrastu se současnou tvorbou kde jeden chce tvořit "multiversa" a jeden zase dělá zbytečně přeplácané velkofilmy. Přitom stačí (s nadsázkou) vzít Toma Cruise, pár stíhaček a odvyprávět osobní příběh, po jehož kolotoči emocí mám skvělý zážitek. Zkrátka a dobře se Tomovi s Josephem Kosinskim a dalšími povedl dost možná nejlepší blockbuster letoška, na který si po čase moc rád znovu vzpomenu, třeba i u tvoření topky roku...

Kdyby mi bylo asi 12, tak si dokážu představit, že bych u filmu možná i skákal nadšením. Bohužel tomu tak ale není a Projekt Adam tak nelze vnímat jinak, než naprosto klasickou, ničím nevybočující akční komedii, ve které ovšem pro náročnějšího diváka příliš nefunguje ani akce a ani ta komedie. Co musím ovšem Shawnu Levymu uznat, tak že dal dohromady vcelku fajn casting (i když toho malého kluka jsem místy nemohl vystát), režijně film nepouští do vyloženého podprůměru a v návaznosti na to ukazuje poměrně dobrý cit pro emoce, díky čemuž těch pár emocionálně vypjatějších momentek bez problémů fungovalo. Obecně jde tedy o čistý průměr, na který bohužel s jistotou brzy zapomenu a určitě je škoda, že z tohoto, zprvu celkem ambiciózního, projektu Netflix nevytřískal trochu více (i přesto, že sledovanost to má).

I přes nevelká očekávání se mi dostavila (možná až nečekaně) skvělá letní oddychovka, která si na nic nehraje a dokázala ve mně nejen skrze plno leteckých montáží a fajn herců, ale i díky podmanivé osmdesátkové atmosféře rozpumpovat krev a já měl instantně lepší náladu. Prostě paráda a moc rád si dám Top Gun (třeba někdy v létě) znovu.

Po dlouhém čekání dorazil jeden z mých nejočekávanějších filmů posledních let a já jsem, po aktuálně již dvou shlédnutí, uhranut. The Batman sice nemusí být tím nejlepším filmem, případně tím nejlepším filmem o Batmanovi, avšak svou unikátní a v rámci komiksovek neotřelou vizí se od svých příbuzných nejenže odlišuje, ale zároveň je dokonale strká do kapsy. Mattu Reevesovi se totiž povedlo s bravurou natočit temný detektivní thriller, který si přiměřeně bere inspiraci mimo své předlohy i například z filmu Sedm a podobně laděných snímků. V novém Batmanovi je to jaksepatří znát a i když by filmu neuškodil vyšší rating, jako třeba u Sedm, tak i přesto ten svůj omezený 12+ rating šponuje na úplné maximum. V čem možná lehounce pokulhává je scénář, ve kterém by se nejspíš pár věcí dalo upravit, případně vyladit, každopádně to bych musel být skutečně velký hnidopich, abych se tím více zabýval. Audiovizuální zpracování tu mnohdy kraluje nad vším ostatním a v určitých chvílích mi vytvářelo neskutečnou husinu (viz dokonalá honička v půlce filmu). Proto také musím speciálně zmínit dva hlavní strůjce těchto prvků. Nejdříve kameramana Greiga Frasera, jenž mne po Duně podruhé v krátké době naprosto odrovnal a v současnosti bych těžko hledal zajímavějšího tvůrce. No a jako druhého musím vychválit (do nebes) Michaela Giacchina, který už má za sebou mnoho známých počinů, ale tady, díky soundtracku k Batmanovi, se v mých očích posouvá mezi úplnou smetánku současných skladatelů a doufám, že se co nejdříve znova předvede s něčím takto jedinečným a perfektně sedícímu k danému filmu (soundtrack už mi hraje v uších přes 2 měsíce). Dalším extra důležitým článkem je bezpochyby i herecký ansábl, který nabídl mnoho známých tváří, ovšem hlavní otázkou zde bylo, zda si diváky na svou stranu získá Robert Pattinson. Za sebe mohu říct, že ačkoliv mám porovnání jen s Christianem Balem a Benem Affleckem, tak Robertův Batman se strašně povedl a bavil mě. Herecky to táhne neskutečně a i díky scénáři, který jeho postavě dává skvělý vývoj, působí jako jeden z nejlepších "netopýřích mužů", co se na plátnech kin objevili. Navíc, díky obrovskému úspěchu na poli tržeb, si ho budeme moci užívat a nadále se mu věnovat i v budoucnosti, která je dle ambicí Matta Reevese více než slibná, za což jsem nesmírně vděčný. Z mého nejočekávanějšího filmu roku se tedy vyklubala jedna z nejlepších komiksovek posledních let, podobně jako v minulém roce u Duny jsem mohl být přítomen u zrodu nové a snad i do budoucna úspěšné série a ani v nejmenším tak neváhám s udělením nejvyššího hodnocení.

Parádní historický autorský počin, ve kterém se režisér R. Eggers poprvé vydává do vod divácky přístupnějších a výrazně více příběhových filmů, ale zároveň nezapomíná na své největší kvality nebo typické prvky. Ať už jde o kamerové záběrování, soundtrack, atmosféru či výtvarné zpracování, ve všem bych hodnotil za 1. Rovněž zde fungovalo zapojení mýtů a různých (šílených) vikingských rituálů, které film ještě více ozvláštnily. No a navrch bych rád vychválil herce, mezi kterými by se jen těžko hledal špatný vykon. Alexander Skarsgard tu má asi nejlepší roli v kariéře a především v akčních scénách (kterých je tu mimochodem mnohem méně, než jsem čekal) jeho výkon působí až démonicky. Ve své pasáži velice potěšila i Nicole Kidman a ačkoliv tu nemá hlavní roli, tak i Anya Taylor-Joy potvrdila své kvality. Kdybych měl pár věcí vytknout, tak bych určitě sáhl po místy uvadajícím tempu, kde mám na mysli hlavně druhou půlku filmu, kterou každopádně kompenzuje fenomenální a až možná kulervoucí finále. Taktéž jsem měl osobně problém pociťovat nějaké větší emoce, které se filmu ze mě nepodařilo vymáčknout. Každopádně, pro shrnutí, tu i přes to zásadně převažují plusy nad mínusy, nemalá očekávání z mého pohledu byla naplněna, bezpečně mohu říci, že jde zatím o jeden z nejlepších filmů roku, nakonec dávám velmi silné 4 hvězdy a tu jednu zbývající si nechávám do rezervy pro případ druhého shlédnutí, či pro případ, že ve mně film po čase třeba více dozraje.

Pěkně natočená a vcelku příjemná vzpomínačka Kennetha Branagha, jenž zvládá balancovat mezi příjemnými momenty svého dětského já a dramatičtějšími scénami spjatými s tehdejšími nepokoji v Severním Irsku. Bohužel dle mého kromě tohoto vzpomínání a i kvůli vcelku jednostrannému vyprávění nenabízí tolik zajímavých témat k prozkoumání a navíc ve mně nevzbudila ani nikterak silné emoce, takže až na fajn herce a skvělou kameru tu toho není příliš mnoho dalšího k vychvalování. Zkrátka, jak píšu na začátku, jde o příjemnou jednohubku, která ale není ničím lepším, než lehce nadprůměrným dramatem a tak věřím, že si zlaté sošky odnesou jiné, lepší kousky.