bratr.Milan

Tři kamarádi si povídají nesmysly, nerozumím francouzsky a překlad mi moc nepomohl, ale asi to nevadí, protože to zdokonalí celkový dojem z díla. Ve spacáku jednoho z nich je díra, že by to mohlo být kvůli tomu hroznu vína, který tam našel? Pozor, ať se uvnitř neztratíš, vrať se. Nakonec se ve spacáku zasekne, ani kamarádi mu nepomohou ven, musí se s tím nějak sžít. Co naplat, asi se vyspí venku. Ještě že je tam lampička, ale nezapomeňte zavřít dveře. Ráno je potřeba si namalovat rtěnkou rty. Když nebudeš jíst, zhubneš a možná se ze spacáku dostaneš.

Epizoda nám předkládá minirozhovory s tvůrci, kteří ve své tvorbě používají počítačovou 3D animaci (CGI): Jan Bubeníček, Galina Miklínová, Martin Kotík, Jan Míka, Libor Pixa, Jan Saska a Marek Pokorný, Jan Živocký. Pár slov zde řekne i pedagog a dramaturg Lukáš Gregor. Za mě zatím nejlepší epizoda seriálu, nebo si možná začínám zvykat na formu, kterou tvůrci zvolili. 3D animaci moc nemusím, ale tady vysvětlují její význam a zase jsem tu našel některé mně neznámé tvůrce a jejich chystané nové projekty, které budu do budoucna sledovat.

Surrealistická hříčka. Po technické stránce je to jeden z nejdokonaleji animovaných loutkových filmů, jaký jsem kdy viděl. Je tu jasná velmi silná inspirace Švankmajerem. Přesto mi tu Něco chybělo, to Něco, co Švankmajer ve svých filmech má. Nějaké náznaky Něca se objevili začátkem poslední třetiny, ale jen náznaky. Přesto to stojí za vidění a slyšení. Nevím, jestli by to bylo lepší, kdybych četl literární předlohu?

Jednoduchý pravdivý a smutný příběh z Mongolska a Číny. Bohužel podobný příběh jako hlavní hrdinka zakouší v současnosti spousta dětí, bez ohledu, na kterém místě naší planety žijí. Jednu hvězdu dávám navíc za Mongolsko, kam bych se někdy rád podíval. V poušti Gobi bych rád viděl noční hvězdnou oblohu bez světelného smogu.

Skvělý film pro puberťáky, zvláště pro dívky. Jsem rád, že vznikají i takové filmy. Sám bych se na něj nikdy nepodíval, ale přivedla mě k němu kamarádka, které se hrozně líbil, přestože už jí je kolem padesáti. Takže jsme se na to spolu podívali. Podle toho předpokládám, že film dokáže oslovit i ženy, které oceňují bojovnost hlavní hrdinky. Proto dávám tři hvězdy, protože je udělaný dobře pro cílovou skupinu.

Podle mě si Čajkovskij takový animovaný doprovod nezaslouží :) Přestože mám tento jednoduchý styl animace (pětimužíci) rád, nepovažuji to za nějaký zajímavý animovaný film. Celou dlouhou stopáž jsem čekal, jak si autor poradí s tou myšlenkou o smyslu života. Na to, že jsou ve snímku asi tak dvě ucelené myšlenky, je nejmíň čtyřikrát delší, než by měl být. Pokud si chcete ušetřit čas, řeknu vám na závěr to moudro, které autor sděluje. SPOILER! Celý film ukazuje chaos lidských myšlenek a citů vedoucí k žabomyším válkám na tom zrnku ve vesmíru, které se zove planeta Země. Autor nám ukazuje řešení, které ale známe všichni a zakoušíme ho, když například vystoupáme sami na vysokou horu, nebo se v myšlenkách vzdálíme hluboko do vesmíru, do tiché harmonie sfér, kdy pochopíme, jak zbytečné jsou naše malicherné problémy. To je myšlenka tohoto filmu. O smyslu života se v něm nedozvíte nic.

Postmoderní groteska míchající kulturní odkazy na kde co, a z toho těží absurdní vtipnost. Jeden příklad za všechny. Za zvuku čtvrté věty Dvořákovi Novosvětské symfonie jede na závodním koni číslo 3 princ v brnění zachránit spící princeznu a v prérii míjí kentaura v kovbojském klobouku, který se neúspěšně snaží indiánským lukem zastřelit bizona, jenž před ním ujíždí sedíc na koni. Naprostá většina z těchto vtipů mně bohužel nechávala chladným, kromě závěrečného, ten je geniální. POZOR SPOILER! Princezna vůbec není zakletá věčným spánkem. Je to jen obyčejná puberťačka, které se nechce vstávat. A ignoruje svoje rodiče.

Algoritmus YouTube mi začal nabízet depresivní a myšlenkově podobné kanadské animované filmy. Asi jsem se na nějaký cíleně podíval a on se rozhodl, že mi bude nabízet další a další. Všechny jsou podobně depresivní a mají jakýsi nepopsatelně stejný myšlenkový základ. Začínám věřit, že je taková celá kanadská animovaná tvorba. Připadá mi, že i na animátory platí to, co říkal Hemingway o amerických spisovatelích v New Yorku „Spisovatelé by měli pracovat o samotě, navzájem se neovlivňovat a stýkat se spolu, až když svoje dílo dokončí, ani potom ne příliš často. Jinak se z nich stanou žížaly v láhvi, které se pokoušejí čerpat poznání i potravu ze svého vzájemného styku a ze své láhve. Ta láhev má někdy charakter umělecký, někdy ekonomický, někdy ekonomicko-náboženský. Ale jakmile se jednou v láhvi octnou, tak už tam zůstanou. Když nejsou v láhvi, cítí se osamoceni. Mají strach stát sami se svými názory.“ Tolik Hemingway v „Zelených pahorcích afrických“. Možná opravdu existuje podobná láhev, ve které se stýkají kanadští animátoři, nebo mi jen takovou láhev vytvořil algoritmus YouTube z několika podobných tvůrců. Nevím. Ještě krátký postřeh k tomuto filmu. Oči a obličeje loutek vypadají jako by to byli živí herci, ale s nalepenými protetiky, aby vypadali, že mají nějaké kožní choroby. Je to až hororově děsivé. Zvláště vyděšený pohled madam Tutli-Putli je až neuvěřitelně živý. Chvílemi jsem byl skálopevně přesvědčen, že to jsou skutečné živé oči. - Teď jsem si přečetl recenzi uživatele Kobitch, kde říká, že ty oči byly loutce opravdu přidány od živé herečky. Uf! To jsem si oddechl, už jsem si myslel, že loutky reálně ožívají.

Depresivní a beznadějný snímek od začátku až do konce, proto rozumím zdejším nízkým hodnocením. Já vnímám, že to, co chce sdělit, sděluje dobře, a tak dávám poctivé tři vlakem rozjeté medvědí mince. Klučinovi nezávidím, narodil se do špatné rodiny. Naštěstí jsem neměl takové rodiče, ani moji prarodiče nebyli uprdění maloměšťáci, jako ti jeho, i když samozřejmě měli i své chyby. Celý film jakoby lupou koncentruje do pár minut různá nedorozumění mezi světem dětí a světem dospělých. Ve skutečném životě jsou tato většinou promíchána s okamžiky společné rodinné radosti a lásky. Zde bohužel krásné okamžiky ukázány nejsou, proto ten smutek a deprese.

Za mě zatím nejlepší díl série. Důvody, proč seriál pořád sleduji, i když není moc dobře udělaný, jsou podle důležitosti tyto: 1. Mám rád animovanou tvorbu. 2. Jsou zde ukázány minimedailonky českých tvůrců. V každém dílu byl představen alespoň jeden zajímavý tvůrce, kterého jsem ještě neznal. 3. Probírají se zde také radosti a starosti producentů animovaných snímků. Mladá tvůrkyně Bára Anna Stejskalová mě oslovila natolik, že jsem ji zařadil mezi své oblíbené režiséry na místo Christophera Nolana. Ano, musel ustoupit na nižší pozici.