bratr.Milan

Depresivní a beznadějný snímek od začátku až do konce, proto rozumím zdejším nízkým hodnocením. Já vnímám, že to, co chce sdělit, sděluje dobře, a tak dávám poctivé tři vlakem rozjeté medvědí mince. Klučinovi nezávidím, narodil se do špatné rodiny. Naštěstí jsem neměl takové rodiče, ani moji prarodiče nebyli uprdění maloměšťáci, jako ti jeho, i když samozřejmě měli i své chyby. Celý film jakoby lupou koncentruje do pár minut různá nedorozumění mezi světem dětí a světem dospělých. Ve skutečném životě jsou tato většinou promíchána s okamžiky společné rodinné radosti a lásky. Zde bohužel krásné okamžiky ukázány nejsou, proto ten smutek a deprese.

Za mě zatím nejlepší díl série. Důvody, proč seriál pořád sleduji, i když není moc dobře udělaný, jsou podle důležitosti tyto: 1. Mám rád animovanou tvorbu. 2. Jsou zde ukázány minimedailonky českých tvůrců. V každém dílu byl představen alespoň jeden zajímavý tvůrce, kterého jsem ještě neznal. 3. Probírají se zde také radosti a starosti producentů animovaných snímků. Mladá tvůrkyně Bára Anna Stejskalová mě oslovila natolik, že jsem ji zařadil mezi své oblíbené režiséry na místo Christophera Nolana. Ano, musel ustoupit na nižší pozici.

Dvě lidské žabky, nebo snad žabí lidé lezou po obrovském kulovitém skleněném zásobníku vody, který odčerpává životodárnou vodu z jejich domova někam jinam. Chtěl jsem filmu dát dvě hvězdy, ale postupně jsem pochopil, jak je to krutě pravdivé podobenství. Takže nakonec se nebojím přiřadit plný počet. Těch jedenáct minut je jen jednoduchý příběh, ale vzpomněl jsem si při jeho sledování na dva reálné případy. Připojím je sem jako důvod mého silného hodnocení. --- První se stal asi třista metrů vzdušnou čarou od mého domu. Zastupitelstvo naší vesnice si objednalo u jedné firmy vyčištění obecního rybníčku od usazeného bahna a zpevnění hráze. Firma to pojala po svém a zastupitelstvu to asi bylo jedno. V zimním období vypustili rybník plný ryb, které ponechaly svému osudu. Mnoho jich výpustí přeteklo do potoka, kde poškrábány od kamenů postupně umíraly, Některé se zachytily v malých potočních tůňkách, kde namačkány zraněné čekaly na smrt. Jiné, které zůstaly v rybníčku, byly postupně zamáčknuty do bahna popraskanou ledovou plochou, která klesla ke dnu, když pod ní zmizela voda. Pod tíhou ledu a bahna se pomalu udusily, Firma po čase vybagrovala a odvezla bahno s mrtvými rybami kdoví kam. Já jsem se o této události dozvěděl až už bylo po všem. Kamarád, jenž to zjistil dřív, rozšířil na potoku několik tůní, aby přežívající ryby zvyklé na stojatou vodu, měli trochu víc prostoru, než umřou. Firma rybník krásně vyčistila, opravila hráz a už je zase napuštěný a můžou se tam nasadit nové ryby. A určitě obci dala dobrou cenu. Vše je zase v naprostém pořádku, nic vážného se nestalo. Vždyť to byly přece jen ryby. --- Druhý případ je od mého domu vzdálen 4256 kilometrů autem. Jedná se o Aralské jezero, kdysi čtvrté největší vnitrozemské jezero na světě. Dnes už téměř neexistuje. Je to jedna z nejhorších světových ekologických katastrof způsobených lidskou bezohledností. Sovětský svaz, který chtěl poroučet větru i dešti, vymyslel obrovský zavlažovací program, vodu z jezera během druhé poloviny dvacátého století odčerpával do polí. Hladina jezera začala rychle klesat, vznikající solná poušť urychlovala vypařování a jezero postupně zmizelo. Stačí se podívat na staré mapy a na současné satelitní snímky. Lidé, kteří v této oblasti dnes žijí, mají průměrnou délku života 59,5 let, protože neustálý slaný prach, který roznáší vítr, způsobuje lidem nemoci dýchacího ústrojí a přibývá vrozených vad. Když se pak na film „The Incident at Tower 37“ díváte s tímto vědomím, uvidíte, že je mnohem pravdivější, než by se mohlo zdát.

Nemám rád chladnou počítačovou 3D animaci. Ale v tomto snímku si svou existenci více, než obhájila. Podporuje celkové pojetí a epičnost. Nechte se unést. Příběh nemá smysl popisovat. Jde tu o něco jiného. O co? Na to si přijďte sami.

POZOR! Film není vhodný pro děti a citlivé povahy. Zvláště ty, co mají nějaké domácí mazlíčky, nebo spí v posteli s plyšáky. Ukazují se zde totiž explicitní záběry násilí a smrti. Během natáčení tohoto díla bylo brutálně zabito a umučeno velké množství loutek. Je zde vidět, že některé při tom velmi trpěly. V titulcích filmu jsem bohužel nedohledal značku „No Stuffed Animals Were Harmed“®. Někdo by měl tvůrce nahlásit na AHAPSAP („American Humane Associationʼs Protection of Stuffed Animals and Puppets“)

Když se narodíte a celý život žijete jako nula, nezoufejte. Mohlo to být ještě horší, mohli jste se narodit jako záporné číslo. Nápad animáku je zajímavý, ale nemá to nějakou hlubší myšlenku. Je to jen motivační film pro ty, co jsou společností vytlačeni na okraj jako nuly. (Pozor spoiler!) Vždycky jsem si myslel, že když spojíte dvě nuly, výsledek je zase jen nula. Tvůrci tohoto loutkového snímku se nás snaží přesvědčit, že spojením dvou nul vznikne nekonečno. Zajímavá filozoficko matematická otázka.

Oživí oživlá loutka neživou loutku? Každý přece potřebuje spřízněnou duši, zvlášť, když už mu nezbývá mnoho času. Může stvořit Frankenstein Frankensteina, Golem Golema, loutka loutku. A co hudba? Hudba přece oživuje mrtvou duši, nepomůže hudba dostat život z neživé hmoty. Je animovaná loutka neživá? Vždyť má duši = anima.

Oceňuji, když někdo v českých vodách experimentuje s kompozicí montážních kousků, střihem a záběrováním. Užíval jsem si sledování tohoto snímku a říkal si při něm, že nemusím všemu rozumět. Možná bych to pochopil víc, pokud bych lépe uměl německy a stíhal překládat popisy jednotlivých obrazů v mezititulcích. Proto jen napíši asociace na některé filmy, které mě při sledování napadly: Nebe nad Berlínem, Věčný svit neposkvrněné mysli, Francouzské filmy „Cinéma vérité “ a první filmy Jima Jarmusche. Konec mi pak připomněl film, který natáčí každý mladý člověk, když jde na rande, nebo tráví čas s přáteli v kavárně, v baru, nebo při zábavě ve městě.

Celou stopáž nekončící depresi doprovází smutná líně se převalující hudba. Přesně tento druh hudby, která jen tak je a nic nevypráví, nemám rád. Loutky a animace se mi líbily. Pěkné jsou i Picassovi malby z období, kdy maloval cirkusáky.

Klasický přírodovědecký dokument s krásně vybranou hudbou a uprostřed nečekaně smutný. Sleduje námluvy a vychovávání mláďat u dvou pštrosích párů. Jeden žije v poušti Namib nejstarší poušti světa, která vznikla asi před pětapadesáti miliony let. Druhý pár je z pouště Kalahari.