bratr.Milan

Na tento krátký filmeček se nedívejte, když jste hladoví. Úplně se mi sbíhaly sliny.

Je to 23 přibližně půlminutových animovaných satirických skečů. Takže stopáž je trochu delší, než je uvedeno zde. Skeče většinou komentují události od převratu v roce 1989 do vlády prezidenta Zemana. Takže jste tu dobu buď museli zažít, nebo to znát ze studia, abyste některé narážky a vtipy pochopili. Pokud si to pustíte v jednom kuse za sebou, je úvodní výkřik „Kdééé domov můj?“, kterým začíná každý skeč, dost otravný.

Poeticky krásná animační báseň výtvarníka Františka Skály mě mile překvapila. Vytvořená metodou olejomalby na různých površích. Nejvíce mě oslovila malba na starých dřevěných deskách. Na ivysílání České televize, kde je film možné vidět, je napsáno, že je natočený na motivy básně Ivo Werniche. Předpokládám, že je to zkomolené jméno českého básníka Ivana Wernische.

Helena Třeštíková se silně inspirovala Chrisem Markerem a jeho esejí Dimanche à Pekin (Neděle v Pekingu) a natočila svou Japonskou neděli. Bohužel neumí tak dobře pracovat s jazykem, myšlenkami, střihem, montáží ani s filmovou kompozicí jako mistr Marker. Takže její japonská neděle v roce 1981 vedle té čínské z roku 1956 vypadá ploše. V komentáři propojeném s obrazem jen formálně, ne bytostně, jako u Markera, rozvíjí v podstatě jednu myšlenku, která nejde moc do hloubky, protiklady japonského národa. Přesto jsem rád, že se alespoň někdo z našich tvůrců inspiruje Markerem. Film má smysl vidět, pokud se zajímáte o japonskou kulturu a chcete poznat, jak vypadali ulice Tokia počátkem osmdesátých let a co dělali Japonci v neděli.

Moonrise Kingdom vypadá na prví pohled jako amatérský film, nebo ochotnické divadelní představení z ostrova na konci světa, s profesionální produkcí a slavnými herci, kteří odříkávají škrobené dialogy. Režisér se rozhodl natáčet záběry vždy ve středové kompozici a herce vodí po scéně jako loutky. Tato naivní forma skvěle sedí k jednoduchému příběhu o dospívající lásce, vzdoru, hledání svého místa ve světě a mezilidských vztazích. Odehrává se to na krásném ostrově, který si žije vlastním životem, oddělený od okolního světa. Vlastnosti jednotlivých postav jsou až karikaturně zvýrazněné. Stylizovaná forma celého díla se výborně hodí k příběhu, který vtipně mluví o vážných věcech. A řekne jenom to, co má. Vše stihne v krásných devadesáti minutách.

Dobrý počin, ukázat několik současných zajímavých tvůrců animovaného filmu. Dramaturg a pedagog Jiří Kubíček v dokumentu říká: „Současná česká animovaná tvorba je dnes vlastně studentská tvorba. Je úspěšná a vyhrává na festivalech. Díky českým studentským filmům, stále existuje ono renomé české školy animovaného filmu.“ S tím mohu souhlasit. Bohužel to vyznívá smutně, že nás zachraňují studentské práce ze škol. Snad tito nadaní studenti dostanou možnost, aby z nich vyrostli osobití zralí tvůrci, kteří budou mít i na živobytí.

Dnes odpoledne jsem rozjímal o pojetí duše u rostlin, zvířat a člověka, jak je popisuje Tomáš Akvinský. Dostal jsem se i k úvahám o nových výzkumech inteligence a uvědomování si sama sebe u delfínů a vyšších primátů, které Tomáš Akvinský ve své době nemohl znát. Rozvíjel jsem i myšlenku „vlčích dětí“, které pokud jsou vytrženy z divočiny a snažíme se je začlenit do lidského společenství, většinou po několika letech umírají. Po těchto úvahách jsem otevřel ČSFD a dva z mých oblíbených uživatelů ohodnotili film „Divoch“. Ukazuje život jednoho vlčího dítěte a nejde do takové hloubky myšlenek, které jsem načrtl ve svém rozjímání. Přesto je to velmi dobrý film. Animace je jedna z nejkrásnějších, co můžete v celosvětovém měřítku vidět. A myšlenka filmu? Podle mě ukazuje divocha v každém z nás, který bojuje s tím špatným v lidské společnosti. To dobré a skutečně lidské zde zastupuje muž, který se malého Divocha ujímá. - Pozor spoiler! - Film bohužel skončí tím, že dobro nemá sílu, aby zvítězilo. Divoch rozbije mlýny, proti kterým bojuje a utíká zpět do divočiny. Tam po pár letech jistě zemře, stejně jako by se mu to stalo v lidské civilizaci, ale zemře šťastnější. Film nakonec vyznívá dost depresivně a beznadějně. Přesto je velmi krásný a vhodný pro přemýšlivé duše.

Pořád dobrá práce, ale tak jako většina pokračování úspěšných filmů je i dvojka Mexických fazolí... horší než jednička.

Báseň reflektující partizánský odboj, zimu, nemoci, smrt. Báseň ve slovech i obrazech. Animace obstojí sama za sebe, klidně by mohla zůstat jako obrazová báseň i beze slov.

No, uznejte sami, na film takového jména jsem se musel podívat. A můžu vám říct, že takto má vypadat dobrý amatérský film. Skauti, na neherce, hrají přirozeně a pravdivě. Prostě mladí kluci. Roztřesená kamera a špatné ostření nerušilo. Tam kde by delší pasáže nudily, jsou zrychlovačky. Dozvíte se, co je na takové skautské schůzce nejdůležitější. Nápovědu máte už v názvu filmu. Nechybí ani děsivá historka a zvrat. Nenechte se mýlit, toto je film plný kouzelných ingrediencí, mezi nimiž je velmi důležitá kůže z Varana. A dozvíte se, jak silný je skautský slib, více než láska ke krásné ženě. Film je natočen na faře v Boskovicích a ve zdejším westernovém městečku. Klucí! Dávám vám plný počet. Skvělá práce!