bratr.Milan

Herecký koncert čtyř protagonistů. Jsou to africká řeka, loď s motorem na dřevo, Katharine Hepburn a Humphrey Bogart. Někdy zdejší popis sedí přesně: nádherně dobrodružný, krásně romantický a trochu válečný film. Poctivě natočený! V době premiéry, kdy na to lidé mohli jít do kina, to musel být neuvěřitelný zážitek. Dobrodružství, které prožili s tímto nepravděpodobným párem, stálo za každý cent zaplacené vstupenky. Tvůrci se nemuseli stydět za svou práci. Doporučuji všema deseti.

Příběh o tom, jak to měli ženy ve středověku těžké. Mnoho věcí už se od té doby změnilo, ale co se týká znásilnění, stále se najdou lidé s podobnými názory jako u těch středověkých „vyšetřovatelů.“ Takže víc než popis historie, je to komentář k současnosti. Film má spoustu chyb současných hollywoodských blockbusterů, ale Ridley přesto natočil výborné historické drama. Bavilo mě sledovat, jak každý účastník konfliktu měl svou pravdu a protože jsem neznal, jak to ve skutečnosti dopadlo, byl jsem připraven na cokoliv. Jediné co bych mohl opravdu vytknout, jsou špatně natočené souboje. Nedali dost peněz, nebo času na nacvičení choreografie s odborníky na šerm. Následně vše zachraňují rychlými střihy, roztřepanou kamerou se záběry zblízka. Souboj chtějí mít jen brutální, krvavý a špinavý, na úkor kvality, realističnosti, nebo vyprávění příběhu i pomocí boje. Příkladem toho, že to zvládnout jde, je například závěrečný souboj ve filmu Rob Roy. Zdálo by se, když se to jmenuje Poslední souboj, měli by být souboje dobře natočené. Bohužel je to jen clikbait. Na závěrečném souboji, kromě jeho výsledku, zas tolik nezáleží. Rozumím, že se to někomu kvůli tomu nemusí líbit, mě to tolik nevadilo, protože kvůli soubojům jsem se na to nedíval. Dlouho jsem váhal, jestli mu dát plný počet, ale nakonec je to jen na čtyři.

Pro správné pochopení mnoha scén, je potřeba znalost celého vývoje skupiny Beatles. Jinak se budete ztrácet a nudit. Já jsem udělal dobře, že jsem si před shlédnutím pustil dokument Příběh Beatles. Připadlo mi, že od sebe kopírovali. Spíš je to, že The Rutles paroduje určité druhy dokumentů. A ten co jsem viděl, je přesně on. Objevují se tu stejné události a videa, v dokumentu jsou reálné, zde jsou zesměšněné. Jedná se o zparodovaný život Beatles pomocí suchého anglického humoru, který ovšem není tak úderný jako u Monty Pythonů. Přece jen je to osobní projekt jednoho z nich. Přesto, dobrá parodie.

Morriccone, Hill a Fonda jsou pro tento film zásadní. Na jednu stranu se mi film hrozně líbí, ale z druhé strany mě na něm něco vadí, ale nedokáži popsat co. Možná, že je to tlačeno na sílu do Leoneho stylu, ale jak říkám, přesně nevím. Někdy se mé srdce až chvělo radostí díky hudbě a melancholii scén, jindy mi The Něco vadilo. Střídání žánrů? Nevím! Rozhodně je to pozoru hodný počin. Nikdů v historii kinematografie je víc a každý je Nikdo svým způsobem. Tento trefil čtyři střely do klobouku. I když čtvrtý zásah nebyl tak přesný.

Fajn dokument o fenoménu zvaném Beatles, i o jednotlivých mužích, kteří ho tvořili. - Ovšem z neznámých důvodů se téměř nic nedozvíme o muži jménem Ringo Starr. Proč?! - Film není nijak převratný, ale dobře informuje o vývoji kapely od vzniku do rozpadu s pár zmínkami o dalším osudu členů. Má jen hodinu, takže nemůže být moc podrobný, ale pro základní seznámení to stačí. Já jsem, kromě písniček a pár střípků událostí kolem kapely, neměl ucelenou představu o Beatles. Teď ji mám. Díky. - Bohužel technicky a kreativně je to průměrný dokument. Občas mě tu vadili repetitivní archivní záběry k mluvenému komentáři. Například jeden klučina, jásající fanoušek ve stejném záběru, se tam objevil snad pětkrát během stopáže, jako ilustrace k různým popisovaným událostem v jiných letech. Myslím si, že takových záběrů tam bylo víc, ale u davu jásajících fanynek si toho člověk nevšimne. Toho pravděpodobně tvůrci využili. To mi ale přijde jako líný přístup.

Natočit dokument o tom, že jedete z jednoho místa na druhé po rozbahněné silnici, to si mohou dovolit jen Hanzelka a Zikmund. Nenechají si poradit od místních, že v tomto období dešťů jsou vnitrozemské cesty na Sumatře nesjízdné. My jsme čeští kluci a nenecháme se odradit. Nejsme přece zhýčkaní slaboši! Kvůli těmto zážitkům jsme sem přijeli. Celou dobu sledujeme, jak zapadávají a dostávají se z bahnitých kaluží s čtyřtunovými auty, jak pomáhají cestujícím autobusovou linkou, kteří už jsou na cestě devět dní a bojují s bahnem. Naši kamarádi cestovatelé z Československa projeli z jednoho konce ostrova na druhý vzdálenost jako z Kyjeva do Lisabonu. Průměrná vzdálenost, kterou ujeli za den byla padesát kilometrů. Na konci dvacetiminutového dokumentu cítíme katarzi, když si auta i muži dávají očistnou koupel v křišťálově čisté vodě jedné řeky. Film je první z patnácti krátkých dokumentů z cesty po Indonésii.

Hrané pasáže tohoto dokumentu, i když je vidět, že si s nimi dali velkou práci, působí ochotnicky. Pro základní seznámení s historií dobytí Anglie je to dobré. Ideální pro puštění ve škole při hodině dějepisu, aby si děti neodnesli jen informaci, že v roce 1066 Anglii dobyl jakýsi Vilám Dobyvatel, ale měli i podrobnější informace zábavnější formou. Budou rády, že místo nudného výkladu, nebo písemky se dívají na film.

Viděl jsem jen díl s Audrey Hepburn. Byl to klasický průměrný televizní dokument s komentářem a ilustračními záběry, kterých můžete vidět v televizi stovky. O filmech a její filmové kariéře se tu mnoho nedozvíme. Dokument se soustředí na hereččino dětství za Druhé světové války, které bylo velmi traumatizující a ovlivnilo ji na celý život. Další pozornost pak je zaměřena na dobu, kdy opustila film a věnovala se charitativní činnosti v organizaci Unicef. O Audrey jsem mimo její filmy moc nevěděl, takže jsem se rád nechal poučit. Hodnocení  dílu: ***

Informacemi nadupaný dokument o jedněch krásných horách naší vlasti. Je v něm cítit láska k přírodě a k duchu hor. Ekologicky laděný závěr vyznívá hodně smutně a duše má zármutkem slzí. Vadila mi tu pouze hudba a hlas komentátora, který nezpřístupňoval dobře čtený text. Prostě jsem musel vynakládat větší pozornost, aby mě text zaujal. Ale chápu to, protože Viktor Kuna s kamerou a jedním kamarádem točí dokumenty o zajímavých místech a nemá peníze na zbyt, takže si přečte komentář sám a použije hudbu ze zvukové banky. Obdivuji ho za úsilí, které tvorbě věnuje. Vím to, protože natáčel svůj příští dokument náhodou na místě, kde žiji a před pár měsíci jsem s ním osobně rozmlouval. Takže mu přeji hodně síly a nadšení do další práce.

„Nevypít na Cejlonu šálek čaje, by byl asi stejný prohřešek, jako nevypít v Československu sklenici piva. A tož dnešní pozdrav z Cejlonu bude velmi adresně neadresný. Od výpravy všem vyznavačům čaje doma.“ Takže je to dokument pro mě, protože jsem vyznavač čaje a Cejlonský mám, hned po Phueru nejradši. Tento, za mě druhý nejlepší z dokumentů Hanzelky a Zikmunda z cest po Cejlonu, nám v úvodu poví krátkou historii čaje. V druhé části se podíváme na čajovou burzu a pod ruce ochutnávačů čaje. Ti určují kvalitu a rozhodují který čaj a za kolik půjde do ciziny. Úryvky z komentáře: „...Jen si u té velehory čaje představte maminčinu čajovou lžičku! Ale co naplat, břicho světa je něco nesmírně velkého a vypije mnoho čaje... 200 000 tun čaje si bere svět každého roku z Cejlonu. A jen na bedničkách s nejlepším čajem může být nápis PURE CEYLON TEA.“