bratr.Milan

Je to celé hlavně o scénáristovi Vetřelce Danovi OʼBannon a o celkovém vývoji vzniku filmu jeho filosofii a přesahu. Dal bych i vyšší hodnocení, pokud by v závěru netlačili celé dílo a jeho scénáristu až do mysticky mesiášských výšin. Ostatní tvůrci, kterým se film více věnuje, jsou výtvarník H. R. Giger a režisér Rydley Scott. Herce zde téměř vůbec neprobírají, jen charakteristiku některých postav. Se Sigourney Weaver zde není ani jeden rozhovor. Dopodrobna se rozebírá ikonická scéna zrození baby vetřelce a dělá se z ní nejdůležitější scéna filmové historie. Takový jsem alespoň měl pocit. Film stojí za zhlédnutí, pokud chcete hlouběji poznat myšlenkové a filozofické pozadí vzniku prvního Vetřelce. I když některé myšlenkové závěry tvůrců musíte brát s nadhledem.

První díl se mi nijak zvlášť nelíbil, ale zaujala mě hravost a možnost vývoje ústřední dvojice, kteří jediní budou mít asi vývojový oblouk. Ostatní postavy jsou jen karikatury, které jim mají nahrávat a od začátku do konce zůstanou pravděpodobně stejné. Posun hlavní dvojice stejně nejspíš dopadne jenom tak, že David (J. Macháček) se z cynika promění v lidštější bytost a Vojta (J. Cina) přestane naivně věřit všem úkazům a stane se použitelnější pro běžný život. Přesto jsem dal šanci druhému dílu. První půlka mi ještě dávala naději. Když ale vyšetřovatelé vstoupili za hradby domu české Addamsovi rodiny, pochopil jsem, že to není seriál pro mě a vypnul ho. Tvůrci mají problém, že vytvořili filmový ekvivalent dortu pejska s kočičkou. Naházeli do svého díla vše, co jim chutnalo na jiných filmech (inspirace u Vorlíčka s Macourkem, parodie na Addamsovu rodinu, citace či variace na Akta X, horor Shining atd...), upekli s toho seriál a začali nám krájet jednotlivé epizody. Vy nevíte, do čeho kousnete. Chvíli to chutná cukrkandlově, v dalším soustu ucítíte krvavý biftek, následně chleba s máslem, hned na to lentilky. Z venku je to vše polité barevnou polevou a ozdobeno šlehačkou (stylizovaný barevný vizuál). Tvůrcům to asi všechno chutnalo, ale já nerad jím cukrkandl s biftekem. Slyšel jsem rozhovor s Jiřím Macháčkem, který říkal, že na prvním společném čtení scénáře se v všichni herci ptali tvůrců, co je to vlastně za žánr, ze scénáře to nepochopili. Macháček pak tvrdil, že se to během natáčení snažili objevovat. Protože nechci čekat, jestli se jim to v závěru seriálu podařilo, dál už se na něj dívat nebudu.

Salvatore Ganacci (Emir Kobilić), obránce slabých a zastánce tvorů na okraji, zachraňuje svou rodinu, CGI zvířátka, před tyrany. S čím kdo zachází, tím také schází.

Co napsat? Když se díváte do Věčného svitu, nebolí vás oči, protože se díváte srdcem. Pokud máte neposkvrněnou mysl, vidíte věci takové, jaké jsou.

Bessie Smith byla mnohem lepší zpěvačka než herečka. Za dětsky roztomilé ochotnické herecké výkony strhávám jednu hvězdu. Ale scénka je tady jen proto, aby ukázala, z čeho vychází blues, ze života. Jakmile však začne Bessie zpívat a ostatní se přidají, je to za 100%. Krásné bylo nejen poslouchat zpěv, ale i přízvuk, když spolu mluvili. A pohybové kreace, co tam provádí číšník a Jimmy Mordecai, to se prostě musí vidět. Pouštěl jsem si dnes v ateliéru Bessie Smith ze staré gramofonové desky a napadlo mě, jestli nehrála i v nějakém filmu. A hle, objevil jsem tento roztomilý short film na YouTube.

Král boogie John Lee Hooker nechával hudbu dýchat, proto mohl klidně hrát jeden tón deset minut. „Zůstal věrný ryzímu surovému blues z Delty. Nemá potřebu se měnit podle módy. Záleží mu na tom, co sděluje a jak zní, vše ostatní je pro něj podružné. Někdy dokonce ani nic nesděluje, jenom zní,“ říká o něm Eric Clapton. A já dodávám, že je tříštivě vtipný, když s dcerou Zakiya Hooker na pódiu jen tak haleká jako zvířátko a dělá pazvuky do hudby. He, he. He, he, he… Jeho manažer ho obdivuje slovy: „Syn farmáře z Mississippi, který pořádně nikdy nechodil do školy, je v podstatě vlastníkem společnosti s ročním obratem několika miliónů dolarů. To už je pořádný business!“ John Lee svého bohatství využívá mimo jiné i ke kupování drahých aut. Tento jeho klukovský koníček je ovšem vykoupen a zasloužen nádhernou a pravdivou hudbou, kterou tvoří. Na adresu svého manažera říká: „Je to fajn chlap, moc dobrej vobchodník. Vydělal mi spoustu peněz.“ John si ležérně podpírá hlavu a pokračuje o sobě: „Školu jsem nesnášel! Měl jsem svou vlastní školu v srdci. Nikdy jsem se nenaučil číst a psát. Nechtěl jsem. Všechno mě naučil Bůh. Pálí mi to, jsem děsně všímavej člověk. Sbírám vědomosti jako kniha. Kdybych chodil do školy, nebyl bych tam, kde jsem teď. Knihy by mi zamotaly hlavu. Tam, kde jsem teď, mě dostali vědomosti, zdravej selskej rozum, láska k lidem a moje muzika. Za nic na světě bych to nevyměnil. Čtení by mi neumožnilo dostat se k tomu, co mám, ke kytaře.“

Je český Tommy Wiseau? Nevím. Rozhodně se zdá, že se o to ze všech sil snaží. O jeho existenci jsem doposud neměl ani tušení a mělo to tak zůstat. Bohužel jeden z mých oblíbených uživatelů ohodnotil tento jeho „videoklip“. Když jsem zjistil, že má 1% a všichni mu dávají odpad, vzbudilo to mou zvědavost. Podíval jsem se před tím ještě na přehled zdejší filmografie mistra Dorotky. To se jen tak nevidí! Téměř celá je v černých číslech, všechno v čem hrál, nebo režíroval. Často to nejsou ani jeho projekty, prostě si umí vybírat, čeho se zúčastní. Všechny tyto klenoty se pohybují v hodnocení blízko nule. Nikdy jsem na ČSFD nedal odpad, protože zkaženou tvorbu nekonzumuji, ale tady jsem to s vypětím všech sil vydržel až do konce. Trvalo to naštěstí jen přes tři minuty. Jestli si něco zaslouží odpad, je to toto domácí video, které se zde vydává za videoklip. Kdykoliv se o nějaké filmové dílo otře Pavel Dorotka, vyhnu se mu příště obloukem. Dávám 1% za to, že si „tvůrce“ nahrávání „písničky“ očividně užíval. Pokud chcete natočit nějaký film, ale bojíte se, že na to nemáte, podívejte se na něco z tvorby mistra Dorotky a s chutí do toho. Horší než on být nemůžete.

Třídílný dokumentární seriál vznikl pravděpodobně přidáním vystřižených pasáží z filmu Století Miroslava Zikmunda. Vypráví v podstatě stejný příběh doplněný o detaily. Dvě a půl hodiny dlouhý seriál obsahuje samozřejmě více informací, ale jako celek se mi o trochu víc líbil hodinu a půl dlouhý film.

Dokument je dlouhý dvě hodiny a střídají se tam „mluvící hlavy“ s hranými pasážemi exorcizování jedné ženy a muže. Katolická církev totiž z úcty k postiženým zakazuje natáčení obřadu exorcizmu. Dokument tak sice není zábavný, ale kvůli zábavě natočen nebyl. Obsahuje neuvěřitelně podrobně vysvětlené a do hloubky probrané informace týkající se obřadu exorcizmu katolické církve. Proč a jak probíhá posednutí člověka zlým duchem, jak se to rozliší od psychických chorob. Dozvíte se, kdo je to podle církve satan. Dopodrobna zde vysvětlí jak probíhá obřad exorcizmu, jaké jsou nebezpečí, co se při něm opravdu děje. Důležité je osobní svědectví kněze, který ho provádí. Řekne nám, že to co zažívá při obřadu, zatím neviděl správně natočeno v žádném filmu, který ukazuje exorcizmus. Bývá tam prezentován v atmosféře tajemna strachu a děsu, on má naopak zkušenost radosti, že skrze tento obřad je duše posedlého člověka osvobozována od působení zlého ducha. Pro věřícího člověka je tento dokument posílením ve víře a pro ostatní film uvádí na pravou míru spoustu zkreslených informací, které mohl o exorcismu posbírat z různých hororů. V dokumentu hovoří i kněz exorcista Gabriele Amorth (+2016), kterého můžete znát z filmu Papežův vymítač, kde ho ztvárnil Russell Crowe. Tento film je jen velmi (opravdu velmi) volně inspirován životem tohoto kněze. Dokument „Libera nos, Il trionfo sul Male“ byl zatím jen v italské distribuci. Já měl jedinečnou příležitost ho vidět na soukromé projekci setkání českých exorcistů, kteří si ho pouštěli dnes večer po přednáškách. Řekli mi, že by měl být zanedlouho ke shlédnutí na streamovací službě s názvem Filmana, která uvádí křesťanské filmy. Později možná bude uveden i na slovenské TV Lux.

Akta X po česku? Bohužel u nás neumíme nic víc, než se pitvořit. Dobře! V České televizi si na pravidelné společné radě dramaturgických skupin sedli a řekli. „Umíme točit celkem dobré detektivky, ale zatím se nám moc nedařilo udělat dobré komedie, zkusme to prolomit. Lidé mají rádi detektivky a komedie a také filmy a seriály z doby totalitní. Tam se dá vložit spousta humorných situací. Přidáme ještě paranormální jevy a bude to třeskutě vtipné. Čím víc věcí namícháme dohromady, tím víc to bude sranda.“ - Jediný vtip, který mi přišel opravdu vtipný, byl ten s levitující puberťačkou. Měl správné načasování i zakončení. Doufám, že se k tomu nebudou v následujících dílech vracet a snažit se to nějak vysvětlovat, nebo komentovat, protože by ten jediný dobrý vtip zabili. - Hups! Viděl jsem i kus druhého dílu. Samozřejmě, že ihned začali levitaci puberťačky hloupě vysvětlovat. Zabili tím vtip i tajemno. Plaču ;(_ _ _ _