bratr.Milan

Kdysi jako teenagera mě uchvátila hudba i originální animace tohoto videoklipu Petera Gabriela. I po letech se nic nezměnilo.

Na druhý díl ságy o zvířatech téměř bez zvířat jsem se ještě podíval, abych si jen potvrdil, že dál tuto sérii sledovat nemusím. Špatný scénář a chaos dělaný jen pro peníze.

Série filmů, které byli natočeny aby vydělali další peníze a svezli se na vlně Harry Potter mánie. Naštěstí Rowlingová nechtěla své dítě pustit z rukou a protože není dobrá scenáristka, potopila celou megalomanskou ságu dřív než ji stačili dokončit. Bohudíky, že to tentokrát prokoukli i fanoušci, což není běžné, a studio muselo vše zastavit uprostřed příběhu. Protože to bylo celé děláno pro peníze, peníze rozhodli, že bude předčasný konec.

Pořád jsou tu neuvěřitelně vtipné pasáže a scénky, u kterých jsem se nahlas smál, ale jako celek mi to nesedělo. Herci někdy až moc tlačili na pilu, přehrávali. Kvůli tomu, jak film uzavřeli, jsem dal jen dvě hvězdy. Jakoby už nevěděli co dál s vymyšleným příběhem. Lidé naše četníky na konci oslavují. Ale za co?! Vždyť o boji s mimozemšťany nevěděli.

Neviděl jsem až do konce, proto nehodnotím. Romanticky pohádkový vizuál snímku, legrační běh a herecký výkon Pierre Brice jsem ještě zvládnul ustát. Ale když se na scéně objevil Lex Barker v celé své vyšňořené kráse a všichni banditi okamžitě ztuhli, složili zbraně a se směsicí obdivu, strachu a úcty vzdychli nahlas „Old Shatterhand!!!“. To už jsem nevydržel a naplno se řechtal. To se vážně nedalo! Musel jsem to vypnout a neztrácet čas. Májovky německé produkce jsem naposledy viděl jako kluk ještě za totáče a hodně se mi líbily. Chtěl jsem si ověřit, jestli se mi budou líbit i dnes. Nostalgie nezafungovala. Pochopil jsem, že jako dobrodružně romantický film pro děti je to určitě skvělé. Ale dívat se na to jako na komedii a cítit se trapně, už jsem nechtěl. Neodsuzuji dospělé s dětskou duší, kterým se příběh líbí a nevadí jim kýč a klišé. Film je jich plný, alespoň v té první čtvrt hodině, víc jsem neviděl. Další německé májovky už nebudu riskovat. Možná se podívám na vysoko hodnocený „Poklad na stříbrném jezeře“. Snad mě nezklame podobně jako „Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten“.

Dokonce jsem uvažoval o plném počtu. Tady je skvěle odvedená práce, režie, scénář, herecké výkony, hudba, akce, humor, drama, všechno je skvěle namícháno a vyváženo. Jako kvalitně udělaný zábavný film je to jasná volba. Vadili mi tu jen dvě věci, které jsou vzájemně propojeny. Komisař Borowitz je na mě až moc superman, to je první věc. Další je morální poselství a hlavní myšlenka filmu. Ano, tento francouzský blockbuster má i nějakou myšlenku. Když člověk vidí jak je rozšířená korupce a různé nespravedlnosti, tak by byl rád, kdyby existoval komisař Borowitz, který jako neúplatný správný chlap dá zvítězit spravedlnosti. Všichni ti lumpové dostanou co zaslouží, tedy smrt. Bohužel tento vyšetřovatel používá nemorální způsoby, podvádí manželku, vyhazuje do povětří budovy a auta, bez skrupulí zabíjí zločince a svede to na druhé. Účel světí prostředky. Všechno mu prochází a film to prezentuje, že to je cool a správné. Ve skutečném světě by dřív nebo později, při všech jeho eskapádách, zranil, či zabil někoho nevinného. A to nemluvím o poničeném majetku. Bylo by zajímavé kdyby někdo realističtěji natočil příběh tohoto psychicky narušeného vyšetřovatele s povolením zabíjet. Takto jsme dostali jen jeho cool verzi ve snovém světě, kde mu vše prochází, která byla velmi kvalitně natočená.

Plus jedna hvězda za to, že je tam ukazována i hrobka, které jsem jedním ze správců. Za dokumentární cyklus jsem vděčný, protože v dnešní době se o smrti, pohřbívání a o tom, co je po smrti moc nemluví. Přitom nás to čeká všechny, tak proč na to občas nemyslet a nepřipravit se.

Matisse byl před lety jedním z mých nejoblíbenějších malířů. Dnes už tolik ne. Ale nikdy jsem si o něm nezjišťoval bližší informace, obdivoval jsem jen jeho dílo. Teď díky tomuto dokumentu jsem si informace doplnil, a zjistil jak jeho cestování za světlem určovalo podobu jeho obrazů. Tyto jeho důvody proč a jak tvořil, dokument dobře zachytil. Jen mi tam chybělo větší experimentování kamery se světlem a barvami, aby se přiblížili Matissovu vidění světa. Úplně se to nabízelo, ale oni kameru pojali tradičně. Matisse se během své cesty po Polynésii náhodou setkal s Friedrichem Murnauem a Robertem Flahertym, kteří na Tahiti natáčeli svůj film Tabu. Matisse obdivoval filmovou tvorbu a Murnau znal moderní malířskou tvorbu, spřátelili se a rádi vyjížděli spolu na oceán. Zvláštní tohle setkání malířství a filmu ve člunu kdesi na konci světa.

Dobře udělaný obyčejný dokument :) Z mého hodnocení si klidně odeberte jednu hvězdu, protože téma, které se zde probírá, se mě osobně týká a tak si nemůžu pomoct. Jaroslav Plesl navštíví několik šlechtických hrobek a nechá se jimi provést a tu vědecky, tu laicky, debatuje s Jindřichem Záhorkou o vnímání smrti v baroku. Protože sám se starám o jednu původně barokní, následně empírově přestavěnou hrobku významného knížecího rodu, také občas zajdu rozjímat o smrti nad rakvemi knížat. Dál mě oslovilo, že navštívili Černou kapli v Holešově, jejíž sochařskou výzdobu od Gottfrieda Fritsche považuji za jedno z nejlepších barokních děl u nás. Děkuji za vysvětlení ještěrek pod modlícím se Ježíšem, taky mě zaujaly. Fritschovy sochy jedny s prvních, které dělal ještě podle návrhu svého učitele, spolu se sochami Ondřeje Schweigla, vidívám každý den v kostele nad naší hrobkou. Na to jak je dokument krátký, toho stihne říct poměrně dost.

Dlouhý videoklip k písním Václava „Šupáka“ Koubka, který je přesně v duchu jeho hudebních skladeb. Sám si k recitálu napsal scénář a zahrál si hlavní roli. Hrané pasáže se střídají s prostřihy na jeho pódiové vystoupení.