Režie:
Peter StricklandScénář:
Peter StricklandKamera:
Tim SidellHrají:
Fatma Mohamed, Asa Butterfield, Ariane Labed, Makis Papadimitriou, Gwendoline Christie, Leo Bill, Richard BremmerObsahy(1)
Stones jako „dokumentář“ bedlivě zaznamenává průběh uměleckých rezidencí v Institutu zvukové gastronomie. Dokumentářovu holou existenci naneštěstí ohrožují hlasité projevy jeho vlastního trávení. Komorní satira s dokonale stylizovanou mizanscénou rozehrává síť velmi napjatých vztahů uvnitř komunity zvukové gastronomie. Plynatostí sužovaný vypravěč nás přivádí do uzavřeného prostoru panského sídla, kde se mecenáška – ředitelka institutu snaží pomocí různých manipulativních technik vybudit trojčlenný kulinární kolektiv k ještě lepším výkonům. Zdá se, že ve světě zvukové gastronomie je vše špinavým bojem o moc. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (17)
Kdyby Strickland všechnu tu ženskou smyslnost, cit pro výpravu a mystickou poetiku uplatnil v divácky přístupnějším námětu, chrochtali bychom fajnšmekerským cinefilním blahem. Ale ne, jeho baví patlat obskurní myšlenky vytržené z reality a evokující snové fantasmagorie, ve kterých si nejde najít pojítko s reálnými fantasiemi a touhami. A potřebuje hlavní představitelku v divadelním aktu mazat hovnama ze střev zaplyněného dokumentaristy. Proč?? Když budete chtít, ve Flux Gourmet si najdete paralely s ve stejným roce uvedeným Cronenbergovým Crimes of the Future. Alternativní podoby uměleckých aktů. Cronenbergův opus, taky hodně nemainstreamový, je ale komplexně promyšlenější reflexí existujících témat. [KVIFF] ()
Stricklandovy filmy mám rád a tak nějak vím, co bych mohl očekávat. Samozřejmě každý jeho další snímek ocení především menšinové publikum, kterému je určen, tudíž nechápu, že někdo jde do projekce naplno, aniž by tušil...a pak je z toho perplex. O čem film není? O vyměšování, výkalech a rozkladu, páč o tom jsou zcela jiné filmy. Zájemcům doporučuji minimálně skvostný snímek Carcinoma (2014) od M. Dory - ten je nejen o tom, ale především o tom. Častokrát mě během projekce napadl P. Greeneway, a to nikoliv jeho Kuchař a spol, nýbrž dílo jako celek, protože Strickland zde používá podobné postupy, zdánlivé roztříštění příběhu a rovněž podobné motivy. Jenže Greenaway by byl vizuálně vytříbenější a v mnohých scénách odvážnější. Performance tříčlenného družstva jsou tím nejlepším, z herců hraje prim Gwendoline Christieová. Zajímavá je i hudba doplněná četnými ruchy. Nechybí rituály, jako je třeba ranní vstávání či společná večeře. Jen na kratičko jsem si vzpomněl na Pasoliniho Saló, než jsem zjistil, že tady jde o něco zcela jiného. Možná, že po dalším zhlédnutí půjdu s hodnocením výše, zatím jsem ale trochu v rozpacích. ()
Delikátní kulinářská pocta fekálnímu humoru. Filmů o prdění, kolonoskopii a sraní není nikdy dost. Fanoušci NIN a studenti gastronomie u toho budou slintat blahem.... ()
Zjistil jsem, že jsem měl film ve chci vidět ale v té záplavě filmů, který si tam házím prostě zapadl mezi ostatními. Za tip a tím pádem i znovuobjevení tohohle větrem ošlehanýho gurmánskýho snímku vděčím uživatelce Ratchetka. Teď už pár slov k filmu. Dle očekávání jde o kousek, kterej je určenej pro hodně okrajový publikum. Už dle obsahu je jasný, že půjde o bizarnost. Takže normální filmožrouti by to neměli ani zkoušet. Pro ty to bude ztráta času. Nicméně tahle absurdnost s artovým nádechem je audiovizuálně určitě na úrovni. Jen po té obsahové stránce to pro mnohý bude větší a těžko rozlousknutelnej oříšek. Popravdě nevěděl jsem co si mám pod pojmem zvuková gastronomie představit. Teď už to vím. Kdo to chce zkusit taky tak nechť to zkusí ale jen na vlastí nebezpečí....Odkud pochází ten vzduch jež vane mými útrobami jako balón?.... ()
This is Spinal Tap meets 70s italské bizáry se špetkou řecké divné vlny. Peter Strickland opět vrší absurditu nad absurditu v audiovizuálně zajímavé a subjektivně vtipné podívané, již bych se ovšem zdráhal komukoliv s čistým svědomím doporučit, protože na tohle svébytné dílo musíte být opravdu speciálně naladěni. [KVIFF 2022] ()
Hodně zvláštní počin. Asi k tomu ani nemám slov. ()
Krásny príbeh o prdení a žalúdočných problémoch, pri ktorom až hneď za ušnými lalôčkami krásne evokovať zvuk padajúceho hovna do zasranej misy. Niekedy sa človek z toho absurdna zasmeje popod fúz, ale inak film skôr pre stokárov, žumpárov a vášnivých kolonopistov. ()
Bizarní podivnost, u které bude možná lepší, když divák nudou usne nebo ještě lépe si ji ani nezapne. Takhle "prázdný" film by totiž jinde jen těžko pohledal. ()
K projekcii som pristupoval divácky lačný, no Strickland mi naservíroval zeleninový šalát, na ktorom síce nebolo nič zlé (a bol zdravý!), no nenasýtil ma. Pocitovo mi celé dve hodiny pripomínali jednu nerozbehnutú expozíciu, napriek tomu, že mi témy ako kulinárstvo, či audiálne experimenty, nie sú cudzie. Celkovo milá festivalovka, miestami som si spomenul na Greenawayov magnum opus, no ten bol žiaľ o niekoľko vesmírov inde. ()
Určené pacientom s problémom nadúvania. A fanúšikom verejnej gastro- či kolono-skopie. A divákom obľubujúcim originalitu, extrém a bizár v jednom. Peter Strickland neprestáva udivovať. ()
Stricklandovým Takovým krásným šatům jsem na KVIFFu dala pět hvězd, proto jsem si tenhle film dala do hledáčku celkem s přesvědčením, ač jsem z té synopse tedy byla celkem rozpačitá a chystala se spíše na ultimátní "umělecký" výstřik (nebo výfuk?). No a vono jo. Tohle už pro mě bylo fakt přes čáru a přes to, že snesu nekorektní humor většinou v klidu, někdy tady ta hranice s trapností a nevkusem byla tak tenká, že jsem spíš předstírala, že se směju, protože jsem se vlastně smála spíš tomu faktu, že o tomhle někdo fakt točí film. Je škoda, že svůj talent na audio-vizuální stránku a řemeslně schopnou taktovku využil na tento bullshit. Tak třeba příště už přistane na Zem. KVIFF 2022 ()
Pestrobarevná kuchařka pro všechny milovníky toxických vztahů.. a krásných šatů. ()
Pozdravujem rezisera Petra Stricklanda a odkazujem,ze vacsiu ko*otinu si uz natocit nemohol a posielam odpad tych najvacsich rozmerov...:-) ()
Napriek tomu, že je tento film profilovaný (v komentároch) ako čudný, jeho zacyklená štruktúra (opakovanie a variácia väčšiny tých istých epizódok v každom jednom dni) je základom pre akúsi všednosť, aj keď so samotným obsahom - experimentálnym umením - ktorým sa trio zaoberá, zo všednosti vystupuje a veľa ľudí sa s ním asi nestotožní. Určitú ukotvenosť (pohodlie) pre diváka môže poskytovať aj to, že psychológia a správanie postáv sú v mnohom realistické/povedomé (napr. scéna s olejom), aj keď sú postavy excentrické a komické. Viacero čiastkových konfliktov taktiež pomáha udržiavať dramatický náboj, nejde o žiadne "slow cinema". Každopádne nie každý asi dokáže stráviť takýto film (možno práve takého diváka reprezentuje Stones a jeho tráviace neduhy), oplatí sa ale pozrieť možno aj fanúšikom bizarnejších (poťažmo "primitívnejších") komédií. 80-85% ()
Nádherná, bohatá a barvitá stylizace obrazů a zvuků se snoubí s vnitřní prázdnotou obsahu. ()
Strickland už s Takové krásné šaty (2018) ukázal, že zaujmout vizuálem umí. Zde v nastoleném trendu pokračuje a navíc dokáže výborně pracovat se zvukovou stárnkou - ať již opakující se hudební sekvence nebo řev "gastronomie". Jinak se pracuje s dmýchaným zlem protkaným značně absurdními scénami (nakupování) i kapkou exploitačního body horroru. [KVIFF 2022] ()
Absolútne prázdny film! Toto by mali zaradiť medzi experimentálne filmy. V príbehu sledujem dialógy, ktoré nudia, potom scény ktorým nerozumiem a nič nehovoriace fragmenty z príbehu keď idú postavy spať. A to všetko sa opakuje. Ďakujem, neprosím si viac! ()
Reklama