The Dead Don't Hurt
The Dead Don't Hurt
The Dead Don't Hurt
The Dead Don't Hurt
The Dead Don't Hurt
Režie:
Viggo MortensenScénář:
Viggo MortensenKamera:
Marcel ZyskindHudba:
Viggo MortensenHrají:
Vicky Krieps, Viggo Mortensen, Garret Dillahunt, Danny Huston, W. Earl Brown, Michael Weaver, Solly McLeod, Nadia Litz, Alex Breaux, Shane Graham (více)Obsahy(2)
60. léta 19. století, San Francisco. Svobodomyslná Vivienne (Vicky Krieps) se zamiluje do zamlklého truhláře Holgera (Viggo Mortensen). Po jeho boku se vydává malebnou krajinou nevadských kaňonů a lesů najít svůj vysněný domov. Usídlí se v malém, zdánlivě klidném městečku, které ovládá zkorumpovaný starosta a jeho společníci. Když Holger odchází bojovat do občanské války, zůstává Vivienne sama čelit nástrahám drsného prostředí, do kterého vnáší chaos zejména despotický starostův syn Weston. Druhý režijní počin Vigga Mortensena je nadčasovou romancí dvou fatálně svéhlavých milenců. (Aerofilms)
(více)Recenze (26)
(KVIFF 2024) Při prvním pohledu na anotaci mi děj filmu Až na konec světa dost připomínal o dvacet let starší Návrat do Cold Mountain, který též tematizoval odloučení dvou partnerů kvůli narukování muže do armády a s tím spojený nelehký úděl osamocené ženy v Americe 19. století. Viggo Mortensen, který se postaral o režii, scénář, hlavní roli i hudbu, nám vypráví příběh Vivienne a Holgera, kterým život připravil krásné, ale i trpké chvíle, a jde cítit, že Mortensen do filmu vložil velké úsilí. Z audiovizuálního hlediska se jedná o slušně zvládnutý kousek s nádhernými scenériemi a střídmou hudbou, avšak z hlediska vyprávění mě rušily místy dost nahodilé skoky mezi třemi časovými rovinami; rovněž mě překvapilo tvůrčí rozhodnutí hned na začátku vyzradit jedno z důležitých vyústění děje. Lepší tři hvězdičky! ()
Předvídatelné, kýčovité až naivní, logika potkávání hlavní postavy se záporákem před finálním zúčtováním mírně řečeno úsměvná. A když nevíme jak to zakončit, ukážeme oceán. Což sice pro dodání hloubky funguje, ale je to laciný trik, navléknutelný na kterékoliv drama. Herecký výkon Vicky Krieps jedinou nadprůměrnou složkou filmu. Viggo Mortensen je sympaťák a obdivuhodný herecký chameleon, a je fajn že zkouší i vlastní autorské počiny, ale… [KVIFF] ()
// Viggo by chtěl vyprávět silný příběh se silnou ženskou hrdinkou, akorát je sám sobě překážkou, protože si k tomu zvolil nefunkční strukturu hopsající v čase z místa na místo, která nejenže mate diváky, ale hlavně nedává prostor jednotlivým linkám, aby později rezonovaly. Námět dobrý, záporák skvělý, Viggova hudba nádherná, ale jako celek to bohužel nešlape tolik, jak by mělo. 6/10 ()
Viggo Mortensen přináší svůj režijní, scenáristický, producentský, herecký a v neposlední řadě i skladatelský počin odehrávající se v Kalifornii druhé poloviny 19. století. Snad ve všem výborná Vicky Krieps v něm září jako dívka Vivienne, která ač je solidně od rány, na vlastní kůži v průběhu děje pociťuje, jak těžký úděl znamenalo být ženou na Divokém Západě. Mortensen se za kamerou ukazuje jako slušný řemeslník, ale jeho způsob vyprávění je mírně krkolomný (skoky v čase sem a tam působí tak trochu bez ladu a skladu) a temno má při vší úctě unylé. Velmi potěšit vás každopádně mohou hezky nasnímané a prvotřídně zvolené kalifornské lokace a chemie, jaká mezi ústředním duem ve filmu velmi dobře funguje. [KVIFF 2024] ()
Westernové melodrama o silné hlavní hrdince, na níž je demonstrován krutý osud, jež mnohdy zažívaly ženy na americkém západě ve druhé polovině 19. století, je zároveň protkáno kritikou beztrestných bohatých elit, které si mohou koupit všechno a všechny a ohýbat tak spravedlnost ve svůj prospěch. Krieps i Mortensen jsou v hlavních rolích dobří a leckdy si vystačí i beze slov jen s přesnými a všeříkajícími výrazy a Solly McLeod jim v roli nebezpečného pošuka zdatně sekunduje coby hlavní antagonista. V paměti jistě zůstanou i malebné krajinky a jímavá hudba (také od Mortensena). Děj ale nemile zaskočí vyprávěním rozděleným na tři časové roviny, mezi nimiž se poněkud klopotně neustále přeskakuje tam a zpátky. Linie věnovaná hrdinčinu dětství navíc příběh ničím příliš neobohacuje a nelineární řazení jednotlivých událostí bohužel znemožňuje katarzním a emocionálním momentům pořádně vyznít. ()
O trochu lepšie než Costnerov Horizont hoci nie o veľa, keďže ide o lacnejšiu formu. A hlavne ide o trochu kratšiu záležitosť, takže človek pri tom neupadne trikrát do kómy. Rýchlejšie tempo, jasne predvídateľný dej, ale to je u westernov časté aj v starých klasikách. Ale veď film ani neponúka, že by chcel predviesť viac. Už v názve je malý spoiler, ktorý vedie k tomu, že niekto zlý tu chcípnuť bude musieť. A tak sme to chceli vidieť. Výborný Viggo a ešte lepšia Vicky. ()
Viggo se nebojí na to jít pomalu. Zůstává ve westernovém žánru a divákům předkládá pomalý a volně plynoucí příběh, který se line napříč několika lety. Dělá to ale vědomě, aby mohl do posledního detailu prokreslit krásně romantický, někdy až roztomilý vztah mezi oběma hlavními hrdiny. Jejich herectví je skvělé a krásně podtrhává náramně westernový feeling. Ten navíc umožňuje zdařile vykreslit několik podnětných témat, z nichž nejsilnější je příběh postavy Vivien, která si musí poradit s dost nepříjemnou situací. Mohlo to být údernější, hlavní záporák si zasloužil mnohem víc péče, pořád jde ale o povedený western, do něhož jsou umně naroubována aktuální témata. A Viggo je miláček. ()
Nevadila by mi pseudoartová forma mozaiky z několika časových rovin, při aspoň průměrné divákově inteligenci není složité se v ději orientovat. Ale proč vlastně? Klasicky vyprávěné příběhy mám mnohem radši. A pak tedy ten nešťastný příběh. Těšil jsem se na obrazy z osidlování Divokého Západu proložené typicky westernovými prvky a krásnou přírodou, a dostal nudnou rozvláčnou užvaněnost s retardovanou "romantickou" složkou a la Rosamunde Pilcher. Velké zklamání. Jedna za trochu té "malebné krajiny nevadských kaňonů a lesů", i když je z Mexika. ()
Westernová romance, která začíná závěrem, a pak se tam v několika časových rovinách pozvolna znovu propracovává. Docela hezky a příhodně přitom poukazuje i na historický úděl žen, jimž se násilné činy zpravidla dějí proti jejich vůli, zatímco muži jsou jejich aktivními tvůrci. (KVIFF) ()
Až do letošního ročníku KVIFF jsem netušila, že je můj milovaný Aragorn tak renesanční člověk. Ke svému nejnovějšímu režijnímu počinu sám napsal scénář a složil hudbu (mimochodem fakt krásnou). Samozřejmě, že jsem trochu ovlivněná atmosférou ve velkém sále Thermalu a přítomností hlavní hvězdy. Westerny ale příliš nakoukané nemám a tenhle mě i přes pomalejší rozjezd zaujal silnou ústřední hrdinkou (vynikající Vicky Krieps) i lyrickým závěrem. A postava Vivenne je inspirována Viggovou maminkou, takže nemůžu jinak :). ()
Slabá trojka. Jako kdyby se Mortensen zalekl toho, že scénář, který napsal, je příliš jednoduchý, začal si jako režisér pohrávat se střídáním časových rovin (a přidal ještě jednu nadbytečnou z Viviennina dětství), čímž dal vzniknout nesoudržnému (ovšem artově se tvářícímu) dílu. Závěrečná konfrontace poskytuje v rámci žánru jen malou diváckou satisfakci, takže pokud artový western, je lepší se vrátit k Jarmuschovu Mrtvému muži. ()
Mám slabost pro odvážné tvůrce, co jdou s kůží na trh. A Vigga nelze než milovat. A to, že je i autorem hudby je příjemné překvapení a třešnička na dortu. Příběh na mě celkově působí lépe, než Costnerův Horizon, ale zase trochu méně skvostně než The Convert (2023). Sošná Vicky Krieps je skvělá, přirozená herečka a jako herecká kolegyně je velmi milá, trpělivá, nápomocná a přátelská. Jen jsem tady měla s její postavou a jejím chováním (hlavně zpočátku) dost problém. Navíc na mě bohužel z plátna neprostoupilo napojení dvou ústředních herců. Wait what? S Aragornem? Jo, taky mě to překvapilo a mrzí.... Čím to je ale ví jen tvůrci a představitelé. Je vtipné, že Dannyho Hustona v Horizon i tady u Vigga typecastovali do podobných rolí :) ()
[KVIFF] Milý film. Trochu patetický, Viggo není v režii tak pevný. Takový Viggův Bastard víc poamericku a bohužel horší. ()
Jeden z mála filmů, který mi s každou další čtvrthodinou připadal lepší a lepší, takže se z počátečního průměru vytáhl na nejvyšší možné hodnocení. Hodně tomu pomohl nelineární způsob vyprávění, který osvěžoval a odlehčoval náročnost prostředí a situací, se kterými se vypořádávala hlavní hrdinka. Líbila se mi hudba, kamera, a našly se i zajímavé lokace. ()
Málokterý film se mě niterně dotkne, tomuto snímku se to povedlo. Romantický western, málo slov,ale hodně emocí. Jde na dřeň k tomu co je podstatné. Mnoho řekne hudbou, scénou, pohledy...je to oslava svobody, se vším co přináší, protože nikdy není zadarmo. ()
Viggo Mortensen natáčí své Až na konec světa velmi jemně a citlivě. Nicméně zároveň až tak klidně a opatrně, že to nefunguje až tolik. Silných míst by tam potenciálně bylo více než dost, ale jaksi se je nedaří vytěžit. Každopádně se jedná o mnohem lepší pokus než naposled od Kevina Costnera a vlastně za tu Mortensenovu jemnost může člověk děkovat a navíc sám autor opatřuje snímek hudebním podkladem, který v sobě nese příjemnou atmosféru. Až na konec světa není vůbec nikterak velkolepý, je to hlavně milostné drama dvou sympatických lidí, o němž opět lze pouze říct, že je hezké, ale velmi úsporné. Jako hlavní klad celého filmu nacházím ve Vicky Krieps, která fantasticky umí pojmout těžká místa ve své roli tak s grácií a věrohodně, že to je úchvatné sledovat. V konečném součtu bych se nebál dát 6 z 10 za příjemný zážitek, který si ale ubírá body svou opatrností. 60% ()
5/10. Viggo prosím, jsi tak skvělý herec. Zůstaňte tam a nechte scénáristy napsat příběh a režiséry jej režírovat. Velmi pomalé, nudné se spoustou flashbacků tam a zpět, aby se vysvětlilo, co se děje. Ze začátku mi to přišlo matoucí, ale pak to začalo dávat smysl. Žádné tempo, žádný rytmus v příběhu a režii. Velmi iracionální rozhodnutí Vigga, hlavní postavy, rozhodnutí, které vůbec nedávalo smysl, poskytlo palivo příběhu. Ani herectví nebyli skvělé, až na Vicky Krieps, která je vždy výborná. Jedním z mála plus filmu je jeho kamera. Jsou tam pěkné záběry krajiny, které dokreslují atmosféru filmu. Celkově to bylo bolestivé sledovat a mám pocit, že jsem ztratil 2 hodiny života! [58.KVIFF] ()
Příběh o lásce, síle ženy či odpuštění mě ve Varech nalákal nejen úvodním proslovem Viggo Mortensena, ale i westernovým zasazením. Má asi velká očekávání ale bohužel film naplnit nedokázal. Sice tu dostáváme silný příběh ženské hrdinky, ale od určité chvíle přesně víte co za osud jí potká a i když je Vicky Krieps ve své roli vážně skvělá, nelze se zbavit pocitu že pod zkušenějším režijním vedením a ještě lepším scénářem by mohla ona i celý film být něčím mnohem víc než jen jedním z mnoha festivalových filmů. ()
Za herecký výkon Vicky Krieps a za hudbu Viggo Mortensena. Zatímco Vicky umí “hrát očima”, Viggův mimický rejstřík je velmi omezený - přitom Vivienne je ukecanější než Olsen. Víc dát nemohu, protože nemám rád filmy, ve kterých nevidím jinou motivaci postav než tu, kterou jim dává ideologický rámec. Více: Polux, TOMEK17, ForGump. ()
6/10 | SPOILERY | Krátce po sobě další historka z Divokého západu v kinech (za což palec nahoru bez ohledu na výsledek) a zatímco self-made man Costner se rozhodl jít divákům naproti epickou westernovou podívanou ze staré školy v tradici těch nejslavnějších klasik žánru, self-made man Mortensen zvolil úplně opačný přístup a zkouší publikum oslovit komorním anti-klimatickým anti-westernem. A bohužel s podobným (kvalitativním i finančním) úspěchem. | Tak jako u ambicióznější konkurence, tak i zde hlavní problém spočívá v rozporuplné dramaturgii. Skrze tvůrčí minimalismus, který Mortensen uplatňuje na narativní složku filmu, se divákovi obtížně dostává postavám pod kůži a psychologická rovina trpí všudypřítomnou zkratkovitostí. Sotva se rozjede romantická linka o hledání štěstí uprostřed divočiny, tak se Mortensen klidí z cesty. Sotva se rozjede emancipační linka o těžkém životě osamocené Krieps v pustině, tak se Mortensen objevuje zpět na scéně. Sotva se rozjede vztahová linka o rodinném soužití, tak se pro změnu klidí z cesty Krieps a končí celý film. Některé kauzální skoky v ději působí, jako by ve filmu chyběly celé scény. | Použití nechronologické struktury vyprávění rovněž nebyl úplně šťastný nápad. Jednak se tím příběhová linka po určitý čas jeví zmateně (než divák pochopí, o co jde) a jednak se tím eliminují případná překvapení stran dalšího vývoje děje (čehož výsledkem je, že divák jen čeká, kdy Krieps onemocní a Mortensen se vydá na cestu). Mortensen si v závěru filmu připraví podmínky k potenciálně vděčnému psychologickému konfliktu (vztah k odcizené ženě a cizímu dítěti) a následně i k dramatickém klimaxu (zúčtování s hlavním záporákem), aby celou věc vyřešil tím nejméně atraktivním způsobem (rodinná situace je odbyta krátkým rozhovorem a finální souboj se odehraje jen tak mimochodem). | Naopak produkční hodnoty zasluhují jen slova chvály. V prvé řadě to platí o Mortensenově OST, který svými tklivými melodiemi (v doprovodu pomalého tempa) pomáhá budovat působivou melancholickou atmosféru, stejně tak kamera, výprava (neokázalé, ale moc pěkné lokace) a kostýmy patří k velkým kladům filmu. Další silnou stránkou filmu je pak casting. Mortensen a obzvláště Krieps podávají výborné herecké výkony, McLeod bohužel nemá tolik prostoru, kolik by si jeho antagonista zasloužil. Celkově zajímavý divácký zážitek, na který je ovšem potřeba se předem naladit. | P.S. V sále seděli čtyři lidé včetně mě a z toho dva v půlce filmu odešli (viz předchozí věta). | PeZet ()
Související novinky
Do Karlových Varů přijedou Viggo Mortensen, Clive Owen a Daniel Brühl
Ve středu 19. června 2024 proběhla tisková konference k 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Z úst Jiřího Bartošky, Kryštofa Muchy, Karla Ocha a Uljany Donátové padly… (více)