Halloween

(SPOILERY) Štýlový úvod s pohľadom spoza masky a záverečným záberom na zlatého blonďatého chlapčeka s desivo prázdnym pohľadom, nad ktorým stoja od hrôzy nemí rodičia. Fajn, výborný začiatok. Ale má v sebe, mimochodom, ukrytý prvý háčik. Z blonďatého chlapčeka vyrástol silne tmavovlasý mladík. Inými slovami, Halloween podrážajú niektoré logické lapsusy. Za zmienku stojí ešte príliš rýchle zotmenie počas jazdy J. L. Curtis [= Laurie] a N. Loomis [= Annie] po mestečku. Vadí mi tiež zlyhanie Myersovej nôž zvierajúcej ruky v rozhodujúcom okamihu (pri prvom pokuse zasadiť Laurie smrtiacu ranu). A ako to teda bolo s tými Myersovými vodičskými schopnosťami? Druhý problém s Halloweenom spočíva v jeho značnej statickosti a nudnosti po väčšinu doby jeho trvania. Prechádzku s hrdinkami po pôvabnom jesennom americkom malomeste, spestrenú úchylmi, ktorí ich sledujú z auta, v škole či spoza krovia, si môžeme užívať pre zmienenú peknú scenériu či pre pomaly budovanú nervozitu z oných "úchylov". Ale taktiež nemusíme. Môj dojem je polovičatý. Potom sa síce pomery menia, je večer, máme tu poliate šaty, nejaký ten sex, otravné deti, ktoré potrebujú postrážiť, a samozrejme "černého chlapa", ktorý má ďalej stupňovať našu nervozitu. V skutočnosti však akú takú dynamiku zabezpečuje takmer celý čas len neurotický dr. Loomis, otravujúci šerifa a spol. Aby sme úplne nevychladli, dáme si tri vraždy a záverečnú 15-minútovú naháňačku. Skvelý je samozrejme ústredný hudobný motív, ale dostáva sa nám ho bohužiaľ zase iba na začiatku a na záver. Summa summarum: atmosféra nebola zlá a film to bol vcelku kultivovaný, ale až taká výhra to zase nie je (*** až ****?). Dodatok: Halloween z r. 1978 vyniká, ak to môžem posúdiť zatiaľ na základe Halloweenu 2 a H20, v rôznych drobnostiach pri porovnaní so sequelmi. Napr. Myersovi je na chvíľu strhnutá maska a tým je o to viac poľudštený a o samotné vraždenie tu zase až tak nejde. Film taktiež vyniesiol do popredia J. Carpentera a J. L. Curtis, čo je rozhodne taktiež pozitívom. Trochu smutné je, že pôvodne zrejme len ako tradičný hororový otvorený koniec mienené zmiznutie zostreleného Meyersa v samotnom závere sa stalo štartovacím bodom pre nekončiace pokračovania (hoci pripúšťam, že nie všetky musia byť zlé) a tým istú mechanizáciu Meyersa, ktorý mal v "jednotke" svoj príbeh a individualitu, s pribúdajúcimi filmami sa však stal len akýmsi nesmrteľným rozsievačom smrti a maskotom. P. S. Ako pozerám, dosť podobný názor má Dudek, ktorý však má "koule" na to, aby Halloweenu naparil iba **. Ja tak nečiním preto, že v porovnaní so záplavou vyvražďovacích hororov (a iných "skvostov"), ktoré miestami hodnotím aj vyššie, si Halloween nezaslúži až takú ranu. (20.10.2010)

Historicky prvý scenár klasickej vyvražďovačky, hereckou, formálnou a hudobnou stránkou povýšený na plnohodnotné filmové umenie. Najlepší film svojho žánru. Strašidelný, temný, tajuplný, pesimistický. (25.10.2003)

NFR 2006 (27.12.2006)

Velmi dobrý horor, který psal dějiny žánru. Od první minuty, kdy začne hrát ta hrůzostrašná Carpenterova melodie, jsem jenom seděla a čekala, kdy se něco stane... Tohle je to, co má opravdový horor mít - spoustu napětí a neočekávaně děsit. Nicméně i tak se mi zdálo, že místy bylo toho natahování a čekání trochu moc a hlavně konec mi přišel tak nějak dost náhlý a trochu nedotažený (ač obsahově naprosto bez výtky), což nezachrání ani opravdu jeden z nejsugestivnějších filmových zabijáků všech dob. (25.12.2009)

Věčná a nezapomenutelná klasika žánru "slasher movies", prostě vyvražďovaček. Hudba Johna Carpentera, režie Johna Carpentera, Dr. Loomis Donalda Pleasance, Laurie Strodeová hraná Jamie Lee Curtisovou a všudypřítomný, nemluvný, nikdy neběhající Michael se svojí posmrtnou maskou....děsivé napětí a extáze v jednom, už navždy. (14.04.2003)

Neupírám Halloweenu legendárnost, ale léty určitě vyčpěl. Asi jsem prošvihl ten správný věk, kdy se mají tyhle filmy sledovat (dřív jsem se fakt nebál rád), ale mám zkrátka více v lásce psychologičtější strašení. Chybělo mi vysvětlení vzniku toho zla, téměř půlka filmu, kdy Michael jen pozoruje a vyčkává, je nudná skoro k nepřežití. Občas se najde nějaký zajímavý dialog ("Víte, co je to Haddonfield, doktore?"), ale z celku mi nadprůměrná připadá fakt jen ta hudba. (09.11.2015)

Pure Evil. Fear itself. Michael Myers. Jeden z nejdůležitějších filmů v historii žánru spolehlivě zaujme a funguje i dnes, což se o mnoha jeho pokračovatelích říci nedá. Osobně bych sice uvítal více vražd, ale snižovat kvůli tomu hodnocení by byl nesmysl. Horror movie of the year (15.08.2007)

Takhle má vypada horor s velkým H. Úvodní "připravovací" část mě hodně bavila a pak když si ctihodný pan Michael otevřel uřední hodiny, mělo to grády a nebylo to vůbec nějak přepísklý, opravdu tím, že zde nebylo 30 vražd na centimetr čtvereční si film zachoval vysoké stadium napětí až do konce. Ovšem to napětí a prvotní obava, kdy to přijde, kdyby nebylo geniálního ústředního hudebního motivu. Jamie Lee, tady mlaďounká, ale ona se vymlaskla později ještě ve větší kočku. Nedám plnou palbu, protože tam bylo pár scén, který hraničili s paradoií např. Michaelův útěk z blázince, to byl fakt úlet, ovšem to nic nemění na fakt že jsem si to napětí v jedný ulici pěkně užíval. (04.04.2020)

Zpočátku do toho Carpenter vlétne doslova po hlavě a bez většího otálení se vrhne do napínavého divadla s mordovacími mezihrami. Jenomže tak, jak zpočátku našlápne ve všech směrech bohužel v polovině sundá nohu z plynu a se zvolněným tempem přijde i neodbytný pocit, že to co by mělo být původně napínavé (a jako, že by opravdu bylo) začne být nudné. Jakkoliv je totiž absence děje omluvitelná hlavně v případě mistrné formální hry, zde to Carpenter neuhlídal. Být alespoň trochu lepšího spádu scén, absolutní hodnocení by nebyl problém. Takhle zůstane lehce nedotažený mistrův pokus o dokonalou vyvražďovačku s jedním z nejtajemnějších a nejpsychopatičtějších zabijáků kinematografie, jemuž lze při relativní divácké zvrhlosti a s přihlédnutím k hereckému umění některých přítomných i fandit. (26.12.2005)

Optikou moderního diváka se může tahle klasika zdát nepochopitelnou -možná až směšnou (ty vraždy...) ale v roce 78 z toho museli lidi bejt fakt paf. Scénář je primitivní a dialogy až běda, ovšem to pomalé, plíživě nepříjemné tempo a postupné budování atmosféry, kdy ikonického vraha vidíme v doprovodu geniální hudby každou novou scénu o něco víc... to prostě pořád děsivě funguje! (31.10.2018)

Parádní horor. Už sice není tak hrůzný jako dřív, ale i přesto strčí díky svojí atmosféře většinu svých následovníků hravě do kapsy. Sice se říká, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí, ale když vidíte vraha u něhož nejsou poznat díky zakrytému obličeji emoce, má to možná ještě větší účinek. A hudební motiv si budete pískat ještě dlouho potom, co film dokoukáte... (23.08.2002)

Jakmile hned z kraje uslyšíte tu ikonickou melodii, bude Vám jasné, že tady se klidu nedočkáte. Hororový vrchol 70 let. Napětí takové, že byste ho mohli krájet japonskou ocelí. John Carpenter vždycky věděl, jak, kdy a kde sjednat filmovou vraždu. A vždycky mu to trvalo tak dlouho, že si divák s radostí vyrval všechny vlasy z hlavy. (26.07.2022)

║Rozpočet $325,000║Tržby USA $47,000,000║Tržby Celosvetovo $70,000,000║ John Carpenter to proste vedel podať, jeden z mála vydarených slasher hororov. Hudobný motív za nezaplatenie. /75%/ (19.07.2005)

Klasika, ale slabší než Věc, o dost. Což mě přivádí na otázku, jak je možné vidět v televizi na kterou se Jamiee L. Curtis dívá, film The Thing (je to začátek původní verze, ne remaku, který si John za pár let natočil:)). Legenda, která mě minula obloukem, možná tomu pomohl křik, možná něco jiného, ale přesto asi nikdy nepochopím, co na tom všichni vidí. Jamie Lee Curtis mě asi ve svém nízkém věku nedokáže pořádně zaujmout... (20.06.2004)

První a jednoznačně nejlepší díl série Halloween, jehož kvalitám se podařilo přiblížit snad jen ve druhém a sedmém pokračování. (05.09.2002)

Zápas Jamie Lee Curtisová vs. Michel Myers skončil technickým KO ve třetím kole, ve prospěch Jamie. Btw Michael Myers fakt dobře dejchá. (01.12.2006)

Co má společného Šípková Růženka a Michael Myers? Docela dost, protože to, co oběma chybí, je rozum, bdění a přitakávání životnému – ze všeho nejvíce však řeč. V pohádkách jde často právě o to princeznám, které oněmí (Honza málem králem), ztratí schopnost úsměvu (Šílené smutná princezna) či upadnou do snění jako Šípková Růženka, tuto řeč navrátit. Zpravidla si to vezme na starost muž, který svou vychytralostí princezně rozum a řeč navrátí. V Halloweenu nacházíme totéž, jen je to prohozené – zakletý nemluva tu je Myers a ta, kdo ho má osvobodit, racionální Jamie Lee Curtis. Jamie se věru liší od svých hédonických kamarádek. Je trochu šprtka, nemá přítele, sama říká, že proto, že je na chlapy moc chytrá, trochu moc čte. Proto je ale hlavní postavou a proto je k ní Myers tak přitahován, jelikož ví, že ona jako jediná mu je s to rozum a řeč vrátit a zachránit ho. Řeč je možná to vůbec nejdůležitější, co lidé mají a co je nakonec odlišuje od zvířat. Podle mnohých teprve konstitucí řeči vzniká lidské vědomí, teprve tehdy ožívá psychické vědomé já. Také proto dnes někteří bijí na poplach, tvrdíc, že řeč byla rozbita (a s ní i rozum) ve prospěch různých sloganů, hlášek, smajlíků, výkřiků ap. Opakem řeči a rozumu je magie, drogy, mystika, náboženství či infantilita (Myers zabil poprvé v šesti). Ustanovením racionální Jamie hlavní postavou nám Carpenter naznačuje, že nikdy nesmíme rezignovat na snahu sebe i svět kategorizovat, uchopit, zpředmětnit, „zteoretizovat“. Neboť rezignace na toto nutně končí v oral-análním (dětském) vesmíru magie či drog, který je přesným opakem skutečné dospělosti. Nevěřme proto nikdy lidem, kteří odmítají teoretizovat o filmech a posmívají se intelektuálům – mluví z nich malí a nezralí Myersové. ____ Vyjma (-spoilery-) úvodní vraždy sestry se objeví ve filmu ještě čtyři. První dvě mají společné to, že těsně před zabitím nehraje žádná hudba (dívka v autě, kluk v domě), zatímco během třetí (šňůra od telefonu) a čtvrté (Jamie, ale tady jde jen o pokus o vraždu) hudba hraje, pokaždé stejná, Carpenter cosi velice jednoduchého vybrnkává na piano. Důvod, proč hudba hraje, je ten, že Meyers je v záběru a jeho počínání tedy není založeno na šoku pro postavy i diváka jako u prvních dvou vražd. Když v záběru není, jako v prvních dvou případech, žádná hudba nehraje a překvapení je o to větší. Carpenter v tom má očividně prostě nějaký systém. Na tomtéž konceptu stojí hudební doprovod ke slasheru Pátek třináctého. Problém je samozřejmě v tom, že vycvičený divák právě z toho důvodu, když je nápadné ticho, pozná, že se něco blíží – podobně jako je např. podezřelý záběr bez střihu v jinak frenetickém filmu, neboť ukazuje-li takový film postavu jdoucí dlouze z domu k autu, je téměř jisté, že auto vybouchne. (18.09.2011)

(nepamatuju si, na kolik to bylo, takže třeba třiapůl) (03.08.2019)

rozpočet : $325,000 tržby americké : $47,000,000 (24.01.2007)

Seriously? Chápu, že tohle byl první slasher, který ovlivnil mnoho dnešních slasherů, ale jen proto, že Halloween je první svého druhu si nezaslouží tak vysoké hodnocení. Ve filmu není žádná záhada, žádné děsivé či lekavé scény, vraždy jsou podivné, bez napětí a bez snahy šokovat ještě k tomu ukázané letmým pohledem a chybí i KREV! Michal Myers nemá žádný důvod k zabíjení postav, vždy se objeví a zemře a přijde zpátky k životu. Úsměvná a nepřesvědčivá fraška. Tohle je druh filmu, kde si můžu zajít do mikrovlnky pro hotový popcorn a o nic nepříjdu. Každý kdo shledává film strašidelným, musí žít velice bezstarostný život. (06.10.2013)