Zápisník alkoholičky
Her Drunken Diary
Režie:
Dan SvátekScénář:
Marta FenclováKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Jakub KönigHrají:
Tereza Ramba, Miloslav König, Martin Finger, Barbara Lukešová, Miroslav Hanuš, Jan Plouhar, Oskar Hes, Gabriela Štefanová, Alžběta Malá, Jan Janča (více)Obsahy(1)
Celovečerní film Zápisník alkoholičky vypráví dramatický příběh mladé ženy bojující se závislostí na alkoholu. Hlavní hrdinkou (byť se jako hrdinka mnohdy nepůsobí) je mladá maminka, která se rozhodla nevzdat, nastoupit léčbu a bojovat se svým démonem i o svou rodinu. Jak těžké je si problém s pitím přiznat? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Kde vzít sílu se léčit a co následuje poté? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá autentická a upřímná filmová zpověď abstinující alkoholičky. (Bontonfilm)
(více)Recenze (122)
Na Zápisník alkoholičky jsem se těšil, už jen proto, že si látku vzal zkušený Svátek, jehož Úsměvy smutných mužů patří mezi nejsilnější české filmy posledních let. Zápisník nicméně tak dobrý není, přesto má silnou hereckou oporu v Rambě, ale i sekundujícímu Fingerovi či Lukešové. König mě moc nepřesvědčil, ale budiž. Skvělá je i hudba, která je znepokojivá, melancholické, ale nestrhává pozornost. První dvě třetiny mají skvělou gradaci, napětí, dramatičnost, ale v poslední fázi to tvůrci ke škodě uspěchali a "věc" se vyřešila jednou větou. Vzhledem k tématu a celému filmu to byl faul do vlastního hráče. Škoda. ()
Chvílemi to působí jako když v lifestylovém časopise mezi reklamami na prosecco narazíte na článek „10 znaků, že máte problém s pitím“. Když využíváte reklamní estetiku a zároveň varovně poukazujete na to, jak reklamy na alkohol konotují luxus a takové potěšení, že váš šedivý život zaplaví syté barvy, je to trochu matoucí. Ale ten film není marný. ___ V životě hlavní hrdinky barev postupně ubývá, až převládnou odstíny zelené (návrat k sobě pak nepřekvapivě symbolizuje červená, barva života). Vývoj se zde podobně jako v melodramatech odehrává ne v psychologických hlubinách, ale hlavně na povrchu, ať jsou to barevné plochy, nebo tělo protagonistky se stále opuchlejší tváří a větším množstvím skvrn a podlitin. A podobně jako v melodramatu je Míšin pád fatalisticky ohlašován počínaje prvním záběrem (a pak ještě několika dalšími flashforwardy nebo setkáním s mužem bez domova). Jinak je život s alkoholem realisticky vyobrazen jako spirála, kdy člověk nedokáže uniknout závislostnímu vzorci a dokola padá do stejných sraček (a vůbec padá a zakopává... podobně často jako postavy v komediích Marie Poledňákové).___Jaké byly hrdinčiny predispozice k závislosti je naznačeno jedním krátkým flashbackem z dětství s alkoholickým otcem. Podobně se musíme domýšlet, z jakých poměrů vychází nebo co vlastně dělá za práci (peníze pro ni každopádně při stěhování do velkého bytu v centru Prahy ani jindy nepředstavují problém). Čili opravdu nejde o psychologické nebo sociální drama, ač v něm sem tam zasvítí nápadný signál, že alkohol představuje celospolečenský problém i kvůli normalizaci pochlastávání na oslavách, doma, po práci... Pro mě to byla v prvé řadě love story ženy, která volí mezi lahví vína a partnerem a nakonec – během posledního aktu, kdy se najednou děje strašně moc věcí naráz a celé je to absurdně zhuštěné – se lásku rozhodne věnovat především sobě. V tomhle příběh myslím i díky okleštění na ty nejtypičtější situace může být pro spoustu lidí z cílovky inspirativní. Zejména ve spojení s doprovodnou preventivní kampaní. 65% ()
Vastně mě na tomhle filmu z postav byla z postav paradoxně sympatická jediná postava a to Terezka i když za scénu s dítětem v autě bych jí asi zabil. Za herecký výkon naopak velká pochvala, ona je dobrá, viděl jsem jí v Amerikánce na Jatkách a i tam jede bomby. Na ten příběh se nekouká hezky, těžce depresivní, nepříjemný na koukání a přemýšlím co Dan Svátek s tím chlastem pořád má, filmově si s ním ale docela rozumí. ()
Po megahitu Ženy v běhu tu máme dalšího adepta na prolomení některých diváckých rekordů - tentokrát snímek o opačném pólu velkého zájmu, Ženy v lihu. ___ Vyobrazený příběh, na motivy života vypité blogerky Míši Dufkové, je podán velice útržkovitě, zkratkovitě či zrychleně a spousta důležitých části z jejího alkoholistického života je jen nastíněna a je nutné si dost domýšlet a spousta motivů je jen povrchně nastíněna. Čemuž nepomáhá ani střih těchto sekvencí. Pochvalu zaslouží Tereza Ramba, která se do role opravdu ponořila a že se dotkla dna (nejedné láhve Prosecca) podává dostatečně přesvědčivě. Ve výsledku je proto film hodnotnější tématem a apelem na tento obrovský a rostoucí společenský problém v ženském spektru obyvatelstva, než svým samotným řemeslným a scenáristickým zpracováním. Lepší 3*. ()
Zpočátku ucházející (byť předvídatelné) drama. Později to bohužel zdegeneruje do náhodného zmatku. Filmařům se vůbec nepodařilo divákovi sdělit, proč se hrdinka chová tak, jak se chová, a co se jí ve kterou chvíli odehrává v hlavě. ()
Pokud nějaký text dostane Magnesiu literu, stává se z něho mainstreamová celospolečenská povinnost. Takto už je jenom kousek od mnoha talk-show s autorkou, samozřejmě nesmí chybět 13. komnata Michaely Duffkové atd. Jaký je ale film? Ryze průměrný. Ramba hraje hlavní role na stejně dobré úrovni už celou poslední dekádu a její alkoholička není žádným překvapením. vybočujícím z řady Překvapením je naopak velmi slabý scénář zejména ve druhé polovině, který si neodpustil kromě zachycení hlavního příběhu taky onu cestu varovné popularizace, která je v této podobě ve fikčním filmu zcela nadbytečná. Proto chybí ve filmu dostatečný prostor na zpracování souvisejících témat, která se stávají jen nedostatečnými fragmenty - potrat druhého dítěte, závislost otce hlavní hrdinky, její druhý vztah po odvykačce... Na začátku sledujeme klasickou rizikovou situaci - mladý pár se nastěhuje do dvojgenerační domácnosti a zatímco ona je na mateřské u své tchýně, on dojíždí daleko do práce. Což je naprosté klišé, mnohokrát zpracované, v této podobě bohužel rozehrané jen do nic neříkající variace na stařičké Bakaláře. A v momentě, kdy začíná jít do tuhého, stav vrcholné závislosti trvá jen velmi krátce... a už už spěcháme k happy endu. Pokud má takhle vypadat jeden z nejlepších letošních domácích filmů, bude to zase funus. ()
Na nový český film určitě nadprůměrná kvalita. Skutečný příběh ženy na mateřské, která se díky lahvím alkoholu čím dál víc vzdaluje realitě i své rodině, na mě rozhodně zapůsobil. Líbila se mi i hudba a atmosféra filmu, ale především herecký výkon představitelky hlavní role. Tereza Ramba je Paní herečka! ()
skvělý dokumentární portrét o českém národním sportu/prokletí nambr van a dysfučknosti tradiční rodiny o kterém by se mohly dělat nekonečný přednášky.... na můj vkus ale málo psycho a víc raw schyzo stylizace která by mentálně a tělesně nahlížela do hlavy hlavní (anti)hrdinky/alkoholičky alá Requiem za sen [absťáky a deliria jsou zde fakt sporadicky] by tomu vůbec neuškodila – na to je příběh moc "přímočarý". I tak jde ale bezpochyby o jeden z nejlepších českých filmů za tenhle rok. Tereza Ramba si svoji roli dává s neskutečným přehledem. Jo a cameo Martina Preisse extrémně cením.... [#LETŇÁK MB] ()
Rozhodl jsem se svoji velectěnou návštěvou poctít letní kino v Židlochovicích a očekávám, že mi tam nyní nechají vytesat minimálně sochu. Ke koukání bylo servírováno právě víno, takže to bylo v obklopení alkoholiků a tedy se vším všudy. Od filmu jsem neměl velká očekávání, čekal jsem film, který bude tak průměrný, jak jen to bude možné. Byl jsem tedy velmi mile překvapen minimálně na české poměry silně nadprůměrnou podívanou, kterou táhla zejména precizně hrající Tereza Ramba, které jsem neměl nejmneší problém její roli věřit. Miloslav König vedle ní působil jako nepříliš talentovaný ochotník a uvěřit mu jeho roli byl místy problém. Čekal bych na této databázi větší průměrné hodnocení, a tak jsem si musel přečíst pár namátkových recenzí, abych se dozvěděl, co se ostatním na tomto filmu nelíbilo. Nejvíce se skloňuje chaotický střih. Jakožto největší filmový expert nemohu dát těmto kolegům za pravdu a musím říct, že tento typ střihu do toho filmu rozhodně skvěle zapadal a perfektně dotvářel atmosféru horské dráhy a pomalého rozpadu osobnosti hlavní hrdinky. Je trošku škoda, že jsme v Židlochovicích film neviděli celý kombinací mírného deštíku a nepříliš nadaného promítajícího, kterému se zřejmě podařilo film nechtěně před skončením zavřít, čímž přišel o licenci. [82 %] ()
Kvalitně řemeslně (včetně řemesla hereckého) ztvárněný snímek, kde se filmařům povedlo divákům dostatečně srozumitelně sdělit, proč se hrdinka chová tak, jak se chová, i když se sdělením toho, co se jí v tu kterou chvíli odehrává v hlavě, je to už poněkud složitější. S alkoholem má drtivá většina populace bohaté vlastní zkušenosti a mnozí jistě i s nezvládnutou závislostí na něm, tudíž je obliba této tématiky jak u tvůrců, tak u konzumentů pochopitelná. Pro mne je v tomto ohledu nepřekonatelným opusem magnem fenomenální Fričovo "Dnes naposled", co se patologických projevů konečné fáze alkoholismu týče pak vyniká Figgisovo (a zejména Cageovo) "Opustit Las Vegas", nezapomenutelní jsou "Dobří holubi..." nebo Menšíkovsko - Filipovské studie "Ikarův pád" a "Tažní ptáci". "Zápisník alkoholičky" působivosti (alespoň pro mne) výše zmiňovaných titulů nedosahuje, ale jeho svojí kvalitu má a určitě není ztrátou času. ()
Drhnoucí sonda do eroze lidské mysli, která se v záplavě levného alkoholu z místní večerky rozpadá na prvočástice. Snímek Dana Svátka se jménem Zápisník alkoholičky Vás zaujme na první dobrou svým palčivým tématem, jehož drtivé důsledky bohužel zažívá čím dál tím více lidí. Za zmínku rovněž stojí i výtečný herecký projev Terezy Ramba, který posouvá celý snímek na mnohem lepší úroveň, než si vlastně objektivně zaslouží. Je mi totiž vážně velkou záhadou, proč se tvůrcům s těmito vydařenými ingrediencemi zrodil pod rukama jenom bláznivě sestříhaný sled náhodných scén. Sice je možné, že to celé byl režisérův umělecký záměr, avšak na mě to působilo jen jako něco, co se tvůrcům bolestně vymklo z rukou. Ve finále jsme tedy dostali nepříjemně rezonující téma, jehož filmové základy ale stojí na velmi vratkých nohou. Je to vážně velká škoda, jelikož kvalitní masová osvěta o závažné škodlivosti alkoholu je v dnešní době potřeba více než kdy jindy. No, tak snad příště! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) ()
Byla bych k tomu podstatně vstřícnější, kdyby druhá část filmu skoro úplně nerezignovala na kompaktnější vyprávění a jenom neřetězila videoklipové montáže. ()
Oproti předchozímu režisérovu snímku na téma alkoholismu působí tohle zpodobnění cesty po spirále závislosti poněkud nekompaktně, což je asi ponejvíce způsobeno poměrně zvláštním nelineárním pojetím, v němž na sebe jednotlivé střípky vzájemně přímo nenavazují, a ukazují tak pouze vybrané části složitého obrazu, jež navíc nejsou prezentovány v úplně jasné posloupnosti a jedním úhlem pohledu. Přesto se ale podařilo ztvárnit tenhle pád lidské bytosti na dno velmi realisticky a některé scény dokáží přesně a tvrdě zasáhnout, na čemž má zřejmě velkou zásluhu předloha, ale určitě také úžasný herecký výkon hlavní protagonistky. 70 % ()
V nezvykle zaplněném kině jsem se ocitl v obklíčení žen 45+ s propašovanými lahváči, což úplně neavizovalo kinematografický zážitek století. Zápisník alkoholičky jsem ale určitě vnímal jako jeden z očekávanějších filmů letošního roku, kterému bych měl věnovat pozornost. Tvůrci se dokonce snaží film vizuálně obzlášnit zpomalovacími záběry nebo snovými momenty s kamerovým filtrem. Téma sice nepřináší nic originálního, ale vzhledem ke své vděčnosti mělo jistý potenciál. Ten se ale spíše rozplzl a nebyl úplně naplněn. Pro mě osobně především kvůli často nepochopitelné střihové skladbě, kdy jsem měl pocit, že film není vyprávěn moc kontinuálně. Takový rozklad osobnosti, první krizi, druhou krizi a návrat do normálního světa bych asi chtěl vidět ztvárněnou více postupně a detailně, po kručkách, jak to pěkně chronologicky šlo. Tohle bylo zkratkovité. Ani jsem moc nechápal, jak na sebe některé scény navazují a v jakém stavu se zrovna hlavní hrdinka nachází (odmítne víno na mejdanu s kamarádky a jde domů, STŘIH cestou se zbaví do nějakého baru,, STŘIH leží opilá na oslavě dcerky STŘIH - divný, ne? A takových momentů tam je víc) . Od Dana Svátka jsem na podobné téma před lety viděl Úsměvy smutných můžu a podle mých matných vzpomínek a komentáře měli taky podobný problém s útržkovitosti. U Alkohličky se zřejmě jenom zopakoval a ještě prohloubil. Obavám se, že tohle je případ filmů, které jsou ušlechtilejší tím, že vytáhnou osvětové téma do veřejného prostoru, než kvalitou. Vlastně pořádně ani nevidíme ten první spoušteč stavu hlavní hrdinky a většina toho údajného ,,pití´´ se taky děje mimo záběr. Místo toho tvůrci vlastně věnují hodně prostoru vztahovým trablům hlavní dvojice a tahle linka už mi přišla bohužel úplně nepochopitelná. V alkoohlické lince jsou občas jsou záblesky momentů, které jsou tak odlehčené a rozverné, jak asi měly byt, a které jsou tak depresivní a existenční, jak asi měly být. Mimochodem, hudební doprovod super! Začátek je spíše odlehčený, i když třeba nepatřičně, ale tahle poloha filmu není njak extra hrůzná. Pak už se blížímě ke tíživějšímu dramatu. Jenže později začně vztahová linka válcovat alkoholickou a to už jsem se v tom naprosto ztratil,. Těžko říct, co chtěli tvůrci vlastně natočit. Každopádně ten vztah hlavní dvojice jsem nějak nepobíral. Možná takhle někdo zvláštně funguje a já k tomu jen nemám životní zkušenosti. V závěru jsem se už dokonce ztratil v tom, s kým právě hlavní hrdinka je (objeví se chlápek z lečebny, pak zmizí, pohádáme se s manželem, ale začneme se zase vídat....jenže najednou se po půlhodině zase vyrojí ten z léčebny se kterým máme jet na výlet). Srdceryvné dojímavé finále vůbec nefungovalo a dostal jsem u něho bohužel výtlem. Nejdřív jsem uvažoval o vyšším hodnocení. On je asi hlavně problém, že mezi Terezou Rambou a Miloslavem Königem nepanuje absolutně žádná chemie! Každý jako by si hrál jiný film. Toho Königa registruji podruhé a štval mě už jako manžel Křenkové loni v Úsvitu (!), takže příště už prosím radši k žádným herečkám nedávat. Zato Tereza Ramba se dost snaží. Možná tento vyloženě ,,svůj´´ film neutáhla úplně stoprocentně (úplně jsem ji nevěřil některé hádky s manželem, ale můžeme to zase svést na Königa), ale ona je na tomto filmu jednoznačně to nejlepší a nejpřirozenější. () (méně) (více)
Zajímavá myšlenka a příběh, ale vadilo mi, jak to někdy kameraman přehání. Možná, kdyby to jak je Míša opilá bylo natočeno jinak, tak bych si film více užila. ()
Velmi dobrý film, pěkně natočeno, výborný herecký výkon Terezy Ramby. Díkybohu mi toto téma není vůbec blízké, i tak mě film moc zaujal. Za mě by měl mít minimálně 75%. Krásná a luxusní hudba! ;) ()
Budu se opakovat, ale i mne vadil ten “videoklipovy střih”. Tereza Ramba skvělá a uvěřitelná - určité scény ve mně probouzely silné negativní emoce a z kina jsem odcházela se slušnou depkou, ale její životní rolí (zatím) stále zůstává Zahrádková z Vlastníků. Film roku to za mě není, ale bylo to lepší než jsem čekala. 69% ()
Takový český průměr 😎 ()
dobry film o chlastu je napr. Pod Mocnym Aniołem (2014), Druk (2020) nebo Dnes naposled (1958) ()
Skvělé! Tereza Ramba si jde pro Lva. Mám tady z komentářů ostatních pocit, jako bych viděl úplně jiný film. Mně to přišlo dějově srozumitelné, chování hlavní hrdinky logické, někdy se tedy chovala přehnaně hystericky, ale taková byla její postava od začátku filmu a to i ve střízlivosti. Jediný problém bych viděl v té obrovské zkratkovitosti, která nastala v momentě, kdy šla Míša na léčení. Střih a je zdravá. Za mě asi jediná část, která filmu uškodila. Chápu ale, že tvůrci nechtěli, aby film trval dvě hodiny. ()
Reklama