Sly

Zmapování života Slye ale ne toho filmového. To bylo z rychlíku. Těch filmů má opravdu víc. Ano Rocky ho vystřelil mezi smetánku a Rambo to definitivně doklepl ale těch peckovních a zajímavých filmů tam bylo daleko více. Obrovský plakát z filmu Rocky mi visí dlouho v pokoji, společně s plakátem Arnolda. Dva herci, kteří ovlivňovali moje mládí. Filmografie Slye by zasloužila detailnější zpracování. Rozdělil bych to do více dílů. Slye se tady pouští do různých uváh až filozofování. (04.11.2023)

Vždycky jsem ho měl radši, než třeba Arnolda.... Sly je prostě sympaťák, lepší herec a celkově mnohem lepší a přínosnější filmový tvůrce a chytřejší člověk, navíc líp vypadá. Sly je pro mě opravdová Akční legenda navždy...... Hezkej, dojemnej dokument, kterej nepřináší nic moc novýho, ale místy mě opravdu dojal (06.11.2023)

Když už ho má Árny, tak v rámci věčné rivality musel mít na Bolševizi samosebou piárko i Slájvestr. Ten se zatím za to, a doufám, že to tak i zůstane, na rozdíl od pokrytecky napraveného, bezpáteřního exrepublikána Černočernocha neupsal té odporné neomarxistické demagogické žumpě na nějakou ultrapičoidní progresivní mrdku pro korektní rudé mentály. A taky se tou sebechválou tolik neodkopal jako to bezohledné a neempatické rakouské hovado. Čímž si u mě docela zachoval ten ochrnutý xicht. Prostě se v této uvážlivé sterilní povídačce téměř bez jakýchkoliv bulvárních kudrlinek či pozoruhodnějších informací jemně poplácává po atrofovaných steroidramínkách a jen tak suše rekapituluje, jak pissal scénáře a točil Rockery a Rambouše, přičemž jakože nenápadně ukazuje svůj barák plný „vkusného“ cigánského fén-šukej, narvaný vlastními kýčovitými sochami, a do toho s komicky vážným výrazem traumatizovaného baseta trousí kýčovitá, pouťově filosofická existenciální moudra pro demotivované retardéry. Každopádně i s obrnou od přirození to byl vždy sympaťák, daleko lepší neherec i kreatura než jeho otylejší osmdesátkový poliokonkurent a bezskrupulózní patologický kariérista Noldík, jímž v mých očích zůstal i po tomto v podstatě nic neříkajícím dokumentu. A teď mě omluvte. Patřičně namotivován odcházím sestřelit prakem nějaký ten ruský bojový vrtulník a pateticky zboksovat pár negrů, bo život je krátký! (05.11.2023)

Možná to na někoho může působit, že když Arnold dostal dokument mapující jeho život a kariéru, Sly nemůže zůstat v duchu jejich celoživotní rivality pozadu. Svérázná a nepředvídatelná matka, tvrdý a temperamentní otec. Dost se hádali, syny hodně přehlíželi. Neradostné období znamenalo pro Stalloneho střídání internátů a škol. Ke vztahu s otcem se vrací často, vyjma jeho dvou ústředních filmových sérií je vlastně hlavním tématem dokumentu. Ten od začátku vtáhne a ústřední bijec díky své zarputilosti a energii nepustí. Těmi devadesáti minutami se line melancholická nálada, Sly vzpomíná, lituje, bilancuje. Filmy pro něj byly už v dětství únikem z reality. Když přišli s bratrem Frankem domů, nikdo tam nebyl. Po rozvodu rodičů trávil většinu času s otcem, který razil přísnou fyzickou výchovu. Sice mu nikdo nevěřil, ale začal hrát ve studentských představeních. Ačkoliv mu nezvládnutá výslovnost komplikovala postavení mezi spolužáky, nenechal se zlomit. Dokonce mu jeden z profesorů z Harvardu měl říct, že v něm „něco“ je. Šel si za svým. Zkoušel dál divadlo. Začal psát scénáře inspirované svým dosavadním životem. Před kamerou dostával jen štěky. Odmítání ho nicméně povzbuzovalo. Do fenomenálního úspěchu Rockyho, do kterého vložil kus sebe samého, přesto zaznamenal desítku rolí. Netušil, co jímavý příběh bezvýznamného mladíka přinese, ale chtěl si pro sebe jednou říct, že to aspoň zkusil. Neznámý boxer, který chytne za pačesy jedinečnou příležitost, z něj udělal hvězdu – hereckou i scénáristickou. Ač dřel, po triumfu Rockyho se mu znovu nedařilo. Po úspěchu dvojky přišel druhý klíčový hrdina. Veterán John Rambo rovněž táhl. Pokud má ale někdo Slyovou náturu, chce rozšířit svůj záběr. Takže se nebál režie, dál psal scénáře, zkusil komedie. Přesto na konci 80. a začátku 90. let čelil hlavně fyzickým výzvám (což tady jen velmi letmo přelétneme). Charakterní příležitost mu pak nabídlo až solidní drama Země policajtů. Kus sebe do svých rolí a projektů opakovaně projektuje. Snaha udržet se na vrcholu byla nicméně trnitá. I nad tímhle obdobím Stallone v dokumentu dumá. Obnažuje se jako citlivá a přemýšlivá bytost, která lituje, že natočil pár zbytečností namísto toho, aby byl raději u vyrůstání svých dcer. Zatímco třeba u četných zranění z natáčení se zastavuje, smrt jediného syna lehce obchází. A vlastně víckrát se šlo hlavnímu aktérovi dostat víc pod kůži. Výsledek je sice standardní dokument, ale díky ústřední legendě nejen akčního žánru působí autenticky a upřímně. A vlastně „škoda“, že to Sly musí celé odtáhnout za režiséra, kterému chybí tah na bránu, pečlivější práce s filmovými ukázkami a naopak přináší jistou uskákanost s archivními materiály. (04.12.2023)

Co si budeme povídat, když vyšel dokument o Arnoldovi, byla otázka ne ´jestli´ ale ´kdy´ se objeví něco o Slyovi :-) A je to tu.... Za mne byl Arnold zábavnější a asi víc splnil, co jsem od dokumentu tohoto ražení čekal...historky z natáčení, něco ze soukromí atd. To mi tady dost chybělo. Sly je vážnější a nějaká sranda, odlehčení trošku chybí... Ale klobouk dolů..je jedním z mých filmových hrdinů dospívajících let. Když jsem viděl posledního Ramba, tak sem byl na konci dojat... Člověk s Rambem/Rockym vyrostl. Pro mne je to frajer, který se z ničeho...z nuly stal hereckou legendou. On a Arnold budou vždy čnít nade všemi ostatními... (08.11.2023)