La sociedad de la nieve
La sociedad de la nieve
Society of the Snow
Society of the Snow
Society of the Snow
Society of the Snow
Society of the Snow
Režie:
J.A. BayonaKamera:
Pedro LuqueHudba:
Michael GiacchinoHrají:
Enzo Vogrincic, Matías Recalt, Agustín Pardella, Rafael Federman, Esteban Bigliardi, Alfonsina Carrocio, Paula Baldini, Rogelio Gracia, Pablo Vierci (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Po havárii letadla v odlehlém srdci jihoamerických And musí pasažéři, kteří se štěstím přežili, spojit síly a spolehnout se jeden na druhého, aby se dostali zase domů. (Netflix)
Recenze (289)
My pamětníci, kteří jsme vyrůstali na VHS si matně pamatujeme film Přežít. Toto je remake a velice zdařilý. Rozhodně to lepší co Netflix vyprodukoval. Mrazivé, autentické a podmanivé. ()
Jo šlo by to - velmi kvalitně udělaná rekonstrukce jednoho šíleného neštěstí. Ale ten původní film je přeci jen lepší. ()
Originál z roku 1993 bol síce lepší, ale toto spracovanie je dôstojným partnerom. Krutá dráma o prežitie, bohužiaľ s menším emocionálnym dopadom na diváka (až na ten koniec). Na druhú stranu, vizuálne spracovanie bolo slušné. Nadpriemer. 75/100 ()
„Kde se skrývá naše spása? V Bohu nebo v plátcích masa?“ Původní Přežít ťalo do živého, hned prvním zarytím do mrtvého. I po 30 letech stále působivé a ve své jednoduchosti a přímočarém realismu děsně sugestivní. Byl jsem tam s nimi, měl strach ze smrti, strašlivý hlad a stejné děsivé dilema. O Bayonově adaptaci to říct nemůžu. OKÉNKO VRAKU LETADLA: [][] Co skrz něj vidím, jaké rozdíly? [][] Sněžné bratrstvo má umělečtější look (ale i vypravěče, který spíš rušil), černější moč, ohlodanější kostnici a působivý bonus v nemocnici. Sestřičky opatrně svlékají kostlivce a ve sprše si dva vychrtlíci jak z koncentráku vzájemně myjí záda. [][] Přežít ovšem působil autenticky už od začátku a hlavně netlačil na pilu vykalkulovanými slzopudnými scénami. O to víc se mi zaryl do hlavy. [][] Kdo film z r. 1993 neviděl, srovnávat nemůže a tak možná bude spokojenější. Edit 15.ledna 2024: znovu zhlédnuto Přežít, pořád o hvězdu lepší než Bratrstvo. ()
Je vysoko pravdepodobné, že ma Snežné bratstvo nezasiahlo tak ako väčšinu ostatných kvôli prvej adaptácii románu a zároveň aj rekonštrukcii skutočnej udalosti. Určité rozdiely tam sú. Mám dojem, že Bayona a spol. riešia menej kanibalizmus, avšak moment prekvapenia je fuč a šikovná réžia ma emocionálne dostatočne "neodpísala". Samozrejme ide o veľmi silný príbeh a zároveň nás čaká množstvo krásnych záberov prírody, ale aj hrôzostrašných momentov preživších, takže odporúčanie je jasné. Zapodievať sa tým, prečo sa v tejto situácii niektorí chlapci holia a iní nie, je asi len zbytočným hľadaním menších chýb v logike. 70% ()
Naprostá bomba! Nemám slov. ()
Řemeslně mistrná filmařina, který věříte každou sněhovou vločku, každej výdech páry i veškerý útrapy plný nekompromisní přírody, kterými si přeživší prochází. Proto si nejednou vzpomenete třeba na Revenanta, jehož živelnost a autenticita Bayonu zaručeně inspirovala, stejně jako třeba záběrování (široký objektivy snímající utrpení osob z bezprostřední blízkosti). Giacchino navíc složil dost možná svůj nejlepší soundtrack! Zhruba v sedmdesátý minutě si ale uvědomíte, že koukáte už pět minut do telefonu, protože film nepřichází s ničím novým, že nic a nikam nerozvíjí. Takže v klidu mohlo zmizet patnáct minut, což by podpořilo divákovu pozornost a ve finále by to strhlo tím víc. Kdo ale nemá nakoukáno, příběh nezná a neviděl Alive, bude pro něho Sněžné bratrstvo survival událost roku, především proto, že to je true story. ()
Známou historii pádu letadla v zasněžených Andách, jehož ztroskotaní cestující se museli kvůli přežití uchýlit ke kanibalismu, zpracoval už americký film Přežít z roku 1993. Bayona oproti němu nabízí modernější a filmařsky špičkové zpracování (včetně výborné kamery a intenzivní scény samotné havárie), a kromě toho tento příběh o síle lidské vůle a houževnatosti vrací spolu s herci zpátky na španělsky mluvící půdu. To je ale v podstatě všechno, protože dějově snímek pochopitelně nemá moc čím překvapit. Jednotlivé postavy jsou až na výjimky zaměnitelné mezi sebou a jejich trýznivé osudy slouží filmu zejména k emocionálnímu dojetí diváků. Sympatické je na něm ale to, že jde opravdu o poctivé a do detailu realistické dobrodružné survival drama, nezatížené nutností cpát do děje i osobní konflikty mezi postavami, které se tak mohou více věnovat praktické stránce vlastního přežití. Potěší i nízká míra patetičnosti a velmi decentní a humánní přístup k tematice pojídání lidského masa. ()
Knižní předloha nese podtitul „Definitivní popis největšího světového příběhu o přežití“ a slovo „definitivní“ bych použil i ve spojení s filmovým zpracováním tohoto příběhu. Je dobře, že film vznikl ve španělsko-uruguayské koprodukci a Bayona byl pro tuto látku ideálním kandidátem – díky jeho jménu přilepenému k tomuto filmu zároveň i dopředu víte, co lze očekávat. Society of the Snow je kvalitně vysoustružený mrazivý survival, který dokáže strhnout a vyvolat soucit s osudy postav, ke kterým byly životní okolnosti nesmírně kruté. Vrcholnou scénou filmu je precizně natočený pád letadla, jehož intenzita a nepříjemnost dokáže silně pocuchat nervy – to praskání kostí mi zní v uších ještě teď. Následně bych rád vypíchl i sekvenci s lavinami, během kterých se všudypřítomný zmar a beznaděj daly krájet nožem. Příběh přeživších ztroskotaných v srci And je nadčasový a univerzální i díky zásadním otázkám, na které si každý musí odpovědět sám a drtivá většina z nás naštěstí jen hypoteticky. Co je člověk ochoten a schopen udělat pro vlastní přežití? Cokoliv! ()
Bayona povedal, že filmom chcel ísť hlbšie do postáv, možno byť detailnejší a hlavne historicky absolútne akurátny. To sa mu možno aj podarilo, ale aj tak tento film už oproti Prežiť! nemal čo navyše ponúknuť. Už tu nie je ten dojem prekvapenia či divných pocitov z pádu lietadla, zasypania lavínou, či konzumácie bratrancovho stehna a ešte neuvareného. Určite zaujímavý film, technicky výborne zvládnutý, krásne hory a v nich takmer istá smrť, situácie priniesli aj napätie, no stále to je také, ako keby niekto išiel dnes natočiť prerábku Šiesteho zmyslu a myslel si, že tým niekoho prekvapí. No o kvalitný film určite ide a beriem aj to, že režisér si naozaj overoval s preživšími aj pozostalými, ako vyzerali presné detaily jednotlivých situácií a aj oni sami potvrdili, že je pre nich film natočený dokonale. Takže určitý prínos oproti Prežiť! (1993) tu asi bude. ()
Po pravdě si původní film z roku 1993 sice vybavuju a před projekcí Bratrstva mi přímo naskočily i některé scény, ale netroufl bych si říct, která z adaptací je lepší. Tady jsem si "užil" nervydrásající a ve finále dojemný a obdiv vyvolávající příběh o lidské vůli po životě. Bayona pak sympaticky nikoho z přeživších nestaví nad druhé a celé svědectví tak má mnohem autentičtější obrysy. Nezabředává se ani do laciného dobrodružství ani do artové těžkopádnosti, na diváka pak tedy díkybohu nečekají dvě a půl hodiny emmerichovské bombastičnosti nebo tarkovského prudy, ale strávíte čas s (ne)příjemným lidským příběhem, kde by si každý z nás dokázal představit i sám sebe. ()
Jaký to má smysl? Smysl tomu musíte dát sami. Jen vy znáte odpověď. Pečujte o sebe. A řekněte všem, co se v těch horách stalo. S príbehom tímu Old Christians Club som sa zoznámila pred rokmi v Alive. Vtedy, ako aj dnes ma to zasiahlo rovnako. Bayona nám toho porozprával viac a trochu drsnejšie, v španielskom jazyku a s miestnymi hercami. Už pri The Impossible dokázal, že vie .. a dosť dobre. ()
Intenzivní a dechberoucí příběh boje o přežití dle skutečných událostí je natolik nosný, že ho s technicky a režijně obstojným zpracováním snad ani nešlo úplně zkazit a zpracovat hůř, než minimálně průměrný film... a tenhle byl pro mě naštěstí vysoce nadprůměrný (starší zpracování jsem neviděl). Na začátku mě sice zaskočilo, že ústřední katastrofa v Sněžném bratrstvu přijde již kolem 13.–14. minuty, aniž bychom dostali trochu představené postavy a s tím i větší příležitost si k nim vytvořit hlubší vztah a s vědomím dvou dalších hodin jsem se obával monotónního utrpení plného chladu, jímž oplývaly zasněžené andské hory. Ale nakonec jsem si to pouto k přeživším trosečníkům začal díky více silným okamžikům úspěšně vytvářet, ve druhé polovině si mě čistá atmosféra prostředí a tísně hodně podmanila, až se mi (vzhledem k pocitu souznění s přežíváním v tak dlouhé pusté zimě) přestávalo tempo vybraných scén zdát dlouhé. Jednou ze sytě naplňujících chvilek bylo pro mě završení putování ve svahu skal, u osvěžujícího potůčku. Za zdařilý nápad považuji krátké asociativní flashbacky, které během dlouhého času mezi ztroskotáním, přibýváním obětí a okamžikem záchrany dělají z vnitřního prožitku až lehce psychedelickou záležitost. V závěrečné dojemné části jsem ocenil, že aspoň v krátkých záblescích mimo obvyklých happyendových záběrů ukáže i relativně méně radostné nadcházející situace (u lékaře, s médiemi), byť klidně bych si nechal toho vyprávět o ústředních postavách ještě víc, ještě dál. [80%] ()
Tak si v Jižní Americe chtěli natočit svoji vlastní verzi jejich největšího příběhu. Za uplynulých 50 let se tam totiž nestalo nic zajímavějšího. Tentokrát není v centru dění jejich největší star Kundo Superparado, ale sympatický kluk od vedle co by se pro každého rozdal a bůh mu jako odměnu vyšle smrťáčka tejden před záchranou. Osvěžující pohled z vedlejší postavy, technická stránka na úrovni, vzhledem k roku vzniku povinnost když nic jiného. Úchylně detailně zobrazené zranění pasažérů při nehodě a solidní výkony herců, plus kostýmy a celkově vizuální dobová atmosféra, ale v jižní Americe a s dnešním CGI se tohle točí prakticky samo. Jinak ve všech ohledech nudnější a bezbarvější než verze s Hawkem Přežít. Nechápu, že za posledních 50 let máme potřebu točit dokola věci o tom samém (Everest, tihle kanibalové, 2.sv. válka atd.) jako by lidstvo nezažilo zajímavější události, které ještě nikdo nikdy nenatočil. Pořád ale lepší, než koukat 2 hodiny na debila, co se zašprcnul ve skále a rybičkou si upižlal tlapku. Nuda, ale aspoň technicky na úrovni. 60%. ()
Nová verze legendárního filmu Přežít, vycházejícího ze skutečného příběhu přeživších letecké katastrofy, které zachránil kanibalismus. Emocionálně i po vizuální stránce, naprosto sebejisté dílo, které zdárně obhajuje svou existenci a vše známé, dělá lépe. Vynikající neznámí herci, skvělá vizuální stránka i minimalistická hudba, zaručují výbornou zábavu, která by fungovala i v kině a na Netflixu je překvapivým zjevením. Výsledné podobě neškodí ani délka a celkově unavená poslední třetina, která se dá považovat za součást zážitku. ()
Silný, naturalistický a precizně podaný příběh. Z faktického hlediska zajímavá story a kupodivu stejně tak z toho filmařského, jelikož se zde tvůrci neštítí vyzobrazit mnoho drsnějších scén a k nim i skvělé záběry na prostředí zasněžených And, nechybí jim ani dávka napětí při putováních skrze hory a stejně tak emotivní stránka, která zejména v závěru donutí diváky k zamyšlení nad celou událostí. Skvěle natočená katastrofa, která je kvalitní po mnoha stránkách a která divákům přiblíží událost, o které nejspíš neměli ani ponětí. ()
Parádna jazda s najlepšie nakrútenou leteckou katastrofou. ()
Naprosto famózně natočené drama mezi zasněženými Andami. Už v úvodu vidíme mistrovskou scénu pádu letadla, kdy si opravdu připadáte, že v tom letadle sedíte také. Následně pak sledujeme obrovskou vůli cestujících přežít, k čemu se musí odhodlat a jak zvládnout několik týdnů bez základních potřeb v nehostinném pohoří, kde všude jsou jenom hory a sníh. Film navíc umocňuje skutečnost, že se jedná o příběh dle skutečné události. Přeživší mají můj velký obdiv a také všichni tvůrci, kteří se podíleli na tomto skvělém filmu. ()
Fyzická podívaná plná neznámých herců, jež se v průběhu filmu trochu pletou a ne vždy víme, kdo zrovna umrzl. Jinak velká filmařina. Rozebíráme v podcastu zde: PLATFORMERS ()
Související novinky
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (více)
Lednové tipy z VOD služeb
Zima nám stále ještě nekončí, a tak pokud hledáte nápady, jak si zpříjemnit chladné večery strávené u televizních obrazovek v pohodlí a teple domova, máme pro vás opět pár zajímavých i netradičních… (více)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
Byly vyhlášeny nominace pro 81. Zlaté glóby
V pondělí 11. prosince byly vyhlášeny nominace pro nadcházející 81. ročník slavnostního předávání Zlatých glóbů, které dosud každoročně pořádala Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (Hollywood… (více)
Není horor jako horor, ten má totiž sám o sobě mnoho podob. J. A. Bayona v roce 2007 v rodném Španělsku realizoval horor Sirotčinec, který mu víceméně otevřel dveře do Hollywoodu. Tam také v roce 2012 realizoval katastrofické Nic nás nerozdělí o o tsunami v Thajsku v roce 2004, kdy rekonstrukcí Zemětřesení v Indickém oceánu zvládl Bayona diváky dost možná vyděsit výrazněji než u svého předchozího hororu. Jeho další film Volání netvora: Příběh života snadno evokovalo tvorbu Guillerma del Tora, do miliardového Jurského světa: Zánik říše poté zvládl Bayona vložit hororové prvky i přes fakt, že toto pokračování nepatří mezi nejchválenější. A u svého zatím posledního filmu se Bayona vrátil do domovského Španělska. Tam již dekádu (tedy kratší dobu po realizaci Nic nás nerozdělí) chystal další film založený na skutečných událostech, konkrétně o ztroskotání jednoho letadla v roce 1972 a snaze o přežití jednoho rugbyového týmu. Již nyní Sněžné bratrstvo zastupuje Španělsko na Oscarech v kategorii Mezinárodní film a není vůbec vyloučené, že se nominace skutečně dočká. Nebylo by tomu vlastně vůbec těžké se tomu divit. Sněžné bratrstvo není bez vad na kráse. 144 minut je i díky vražedně nepříznivému tempu přepálené, výsledný film navíc nezvládá dolovat tak silné emoce jako zmíněné Nic nás nerozdělí. Přesně to zvládá Sněžné bratrstvo evokovat už v moment, kdy se rekonstruuje stěžejní havárie a po vzoru Nic nás nerozdělí si Bayona neodpustí jasnou ukázku něčeho, co snadno může slabšího diváka dovézt k zhroucení i ublinknutí. I když poté díky zmíněné přepálené délce není film ten nejvděčnější, Bayona dokáže, že umí pracovat se survival materiálem a intenzivní film zvládá být i díky perfektní kameře. Bayona holt dokáže servírovat hrůzu i když zrovna netočí vyložený horor. Ztroskotání letu Uruguayan Air Force 571 patří mezi známé tragédie, kdy se jejich rekonstrukce už dotkl nejeden dokument a zpracován byl také ve filmu Přežít od Franka Marshalla. Bayona ve svém filmu, ke kterému též s Nicolásem Casariegou a Jaimem Marquesem napsal scénář, zobrazuje události, které tragédii předcházely, samotnou snahu o přežití, následně také návrat do civilizace a snahu o návrat do společnosti. Postavy zvládá film nějakým způsobem vykreslit, film se díky tomu stává dále a dále intenzivní. Jakmile poté dojde na nutné činy k přežití, především i mezi členy přeživších kontroverzní kanibalismus, film probouzí ještě silnější emoce, protože Bayona v tomto ohledu nemá žádné zábrany a servíruje chvílemi až vyloženě nepříjemný film. Nedá se ani moc divit tomu, že se Sněžné bratrstvo nachází v užším výběru nominací na Oscara za nejlepší vizuální efekty. Snadným důkazem může být scéna zmíněného ztroskotání letadla, která zvládá být intenzivní, zároveň poutavá, aniž by si někdo pustil video, které o realizaci digitálních efektů vypustil samotný Netflix. Celé to zvládá působit jako poctivá práce, nejen při pohledu na prostetické mrtvoly a různá poranění. Bayona prostě servíruje katastrofický film, který se vyrovná holywoodské produkci, školou mu pochopitelně byla právě účast na hollywoodských produkcí. Hudba Michaela Giacchina možná chvílemi připomene seriál Ztraceni, ale.... jeho hudba připomene seriál Ztraceni! Jeho hudba dopomáhá k tomu, aby mnoho scén střídalo pocity děsu a hrůzy s pocity úlevy i hřejivého pocitu. Nejenom, že zvládnou být strhující akční pasáže, ale film také servíruje poselství o síle víry a vůli k životu. Bayona přitom ani nepůsobí dojmem, že by si chtěl nutně honit triko a po filmařské stránce hrozně frajeřit. Naopak servíruje mrazivě realistickou podívanou, která se snadno stává jedním z nejpůsobivějších survival thrillerů posledních let. Nejen díky faktu, že má Bayona na spousty věcí silný žaludek a nebojí se autenticky naservírovat divákovi. Pro slabé povahy výsledek není, pocit, že divákovi spadla brada, ovšem za ten risk přeci jen možná stojí. Nejlepší Bayonův film? Rozhodně zatím dost možná ten nejpůsobivější spolu s Nic nás nerozdělí. Ten byl dost možná kvůli intimnímu příběhu jedné rodiny a schopnějšímu dávkování emocí ještě lepší, Bayona ovšem u svého nového filmu neusnul na vavřínech a dekádu chystaná rekonstrukce ztroskotání letu Uruguayan Air Force 571 bude po právu filmem, o kterém se bude již nyní zkraje roku hlasitě mluvit. I proto, že Španělsko má letos s tím Oscarem skutečně velkou šanci.... () (méně) (více)