VOD (2)
Obsahy(1)
V polovině 90. let se Jesse a Celine setkali ve vlaku z Budapešti do Vídně, kde společně prožili několik hodin, které zásadně poznamenaly jejich další život. Rozešli se slibem, že se znovu setkají ve Vídni po šesti měsících. Setkali se až o devět let později. Tentokrát v Paříži, kde spisovatel Jesse v knihkupectví Shakespeare & Company představuje svůj první román. Když postupně odpovídá na otázky týkající se jeho nové knihy, je čím dál víc evidentní, že jeho prvotina vypráví v pozměněné verzi o devět let staré vídeňské romanci. Uprostřed jedné z odpovědí pak Jesse uvidí, že v knihkupectví stojí Celine. Radostně i trochu s rozpaky se pozdraví. Oba cítí, že si toho musí spoustu říct, a vyrazí spolu na několikahodinovou procházku Paříží, která trvá až do chvíle, než Jesse musí na letiště stihnout letadlo do místa dalšího představování své nové knihy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (547)
Osmdesát minut ne ani tak sledujeme, jako spíš posloucháme dialog dvou dávných přátel (menší pozornost věnována mizanscéně je tou oblastí, ve které Linklater za Rohmerem nejvýrazněji zaostává). Je to konverzace dvou inteligentních lidí, kteří se pěknou řádku let neviděli, tudíž si mají co vyprávět – pravda, na rozdíl od jiných zapomínají mlčet (mlčení při vycházení schodů přitom vydává za tolik slov), ale buďme milostiví a přičtěme to na vrub omezenému rozpočtu, tedy i délce. Jesse a Celine opět čelí času, nově ale mají na co (společného) vzpomínat. Knižním zadaptováním se z jejich vídeňského setkání stalo romantické klišé. První i poslední opravdová láska. Přiblížili se ideál (nebo tak alespoň podle paměti soudí), jehož nedosažitelnost formovala následujících devět let jejich životů. S krátícím se časem do jejich konverzace proniká více hořkosti. Více výčitek a úvah, jak mohlo být všechno jinak. Filmu velmi prospívá, že se oproti Před úsvitem nezdržuje vedlejšími postavami, hrdinové si mají dost co říct sami mezi sebou. Jestliže svižně plynoucí povídání, které mnohé jistě přiměje ke zhodnocení vlastního života, zanechává veskrze příjemný dojem, dokonale nenucené zakončení, uspokojivé pro diváka (který si může domyslet vlastní verzi) a ohleduplné k postavám (kterým je ponecháno právo na tajemství), filmu dodává nadreálných kvalit. Podobný pocit "přesahu" jsem měl z finále Zeleného paprsku. 85% ()
Asi před tejdnem jsem viděl první díl a jak jsem psal v komentáři, že se mi to sice moc nelíbilo, ale mam nějaký nutkání se podívat na pokračování, tak jsem to fakt udělal. Žádný velký překvapení se nekonalo, protože oba filmy jsou si dost podobný. Prostě další nekonečnej rozhovor. Proti prvnímu dílu už hlavní postavy tolik nefilozofujou. Tohle pro změnu vypadá jak přednáška někde na sjezdu progresivních levičáků. Výhoda je v tom, že ty kecy posloucháte jenom 80 minut. Zvláštní je, že na konci mě hned napadlo, že bych se podíval i na ten poslední díl. Buď ty filmy obsahujou nějaký podprahový signály, nebo se u mě projevujou nějaký sklony k sebepoškozování... Hodnotim to stejně jako první díl. ()
„Spomienky nie sú uzavreté, kým žijeme." Priznám sa bez mučenia, že Linklaterovu "jednotku“ (PRED ÚSVITOM/1995) som nevidel, ale jej voľné pokračovanie (ktoré prišlo takmer na desiate výročie) som si zamiloval a teším sa nielenže na pátranie po predchodcovi, ale tiež na trojku, ktorá MUSÍ vzniknúť. Ten nápad je totiž úchvatný: jeden režisér s dvoma hercami každých cca desať rokov nakrútia film o dvoch hrdinoch (Ethan Hawke a Julie Delpyová), ktorí sa po rokoch znova stretávajú, prechádzajú sa v reálnom čase (teda cca dve hodinky) a rozprávajú sa o tom, čo od posledného stretnutia zažili. Je to pozoruhodný spôsob, ako reflektovať dve naprieč rokmi sa logicky vyvíjajúce osobnosti muža a ženy (v podstate je to svojím spôsobom skôr "časozberný dokument" á la MARCELA). Otvorený záver naznačuje, že trojka bude naozaj zaujímavá. Prirodzená prechádzka atmosférickým mestom, palec hore. ()
Zatímco příběh z první části jsem hlavním hrdinům vysloveně záviděl a přišel mně velkolepě romantický, z tohoto příběhu pro mně zmizelo kouzlo prvního setkání a stala se z něj realistická slovní show. Jistě romantiku v sobě příběh má pořád, ale už ne tu pohádkovou. Dialogy byly dobrý, mně osobně neseděli obsahově, ale z hlediska vnějšku je beru. Víc se mně líbila některá gesta a pohledy než samotná pointa ke který jsem tentokrát značně skeptický, ale z opačného konce než u prvního dílu, který brnká líbivou melodii všem romantickým snílkům, tady už je to jen melodie pro romantiky, snílkům odzvonilo. ()
Věřím, že když se člověk kouká na tenhle film a potom ho má hodnotit nebo o něm něco napsat, tak vždycky bude psát o svých vlastních pocitech. Je tady hodně komentářů, které honosí příběh a zachycení reality, další zase zatracují nesmyslnost námětu... Nechci lidem brát jejich názor (což bych stejně nemohla udělat), ale myslím si, že ve skutečnosti se v jejich hodnocení hodnotí jejich vlastní já, jejich vlastní bytost, vlastní představy, vlastní přístup k životu. Film sám o sobě představuje jenom jakousi platformu pro naši vlastní mysl. Zrovna teď jsou skoro tři hodiny v noci, ale já bych nemohla jít spát a říct si, že ten komentář napíšu až zítra. Jistě, možná že zítra si sednu a opravím to, co jsem teď s mžourajícíma očima napsala, ale nemohla bych prostě vypnout svoje myšlenky a jít si lehnout a přemýšlet až zase potom. Všechno, co se mi honí hlavou, chci napsat teď, protože ten film ve mně svým kouzlem probudil touhu přemítat, hloubat, možná představovat si, co bych dělala sama, jestli bych se zachovala "líp" nebo "hůř" než hrdinové po tak dlouhé době, nebo prostě jen "jinak". Takže se mi ten film líbí, protože se mi líbí o těch věcech přemýšlet. Líbí se mi představovat, že ne úplně všechno, co řekli, byla pravda, a potom hádat, co tedy nebyla pravda a co ve skutečnosti chtěli říct. Takže ve skutečnosti mi tenhle film prožitkem připomíná čtení knihy než cokoliv jiného - ale je pravda, že každá knížka není pro každého a některé prostě baví číst jen někoho. Jenomže pokud to nezkusíte, tak nezjistíte, jak to je. ♥♥♥ ()
Galerie (46)
Zajímavosti (13)
- Film Před úsvitem (1995), který tomuto filmu předchází, končí záběry na místa, kterými se Jesse (Ethan Hawke) a Celine (Julie Delpy) společně procházeli. Tento film začíná záběry míst, kterými se Jesse a Celíne procházet budou, a to v obráceném pořadí. (Ištván87)
- Průměrná délka záběru je 10,1 minut. (HellFire)
- Muž a žena, ke kterým mluví Celine v pasáži, jsou skuteční rodiče Julie Delphy – Albert Delphy a Marie Pillet. (HellFire)
Reklama