Open Water
Otvorené more
VOD (1)
Obsahy(1)
Daniel Kintner a jeho přítelkyně Susan Watkinsová si konečně našli pár dní volna, aby odjeli na dovolenou. Zejména Susan byla v poslední době hodně vytížená a ještě těsně před odjezdem řeší problémy s filmovým štábem …Když Susan s Danielem dorazí na exotický ostrov, začnou si chvil volna užívat plnými doušky. Procházejí se po tržišti a těší se, že se druhý den budou potápět. Ráno je nádherné počasí a Davis, instruktor, dává rekreantům, účastníkům potápěčského kurzu, poslední pokyny. Daniel se Susan se pak plně věnují pozorování podmořského světa. Když se konečně vynoří nad hladinu, přesně v určený čas, zjistí ale, že jejich loď už není nablízku. Na obzoru sice zahlédnou dvě plavidla, žádné ale nereaguje na jejich mávání a volání a Daniel nedoporučuje, aby se k nim pokusili doplavat, aby příliš nemrhali silami. Výstroj, zejména láhve naplněné kyslíkem, je udržují nad vodou a oba mladí lidé začínají prožívat hrozivé hodiny uprostřed vodní hladiny, zcela bez pomoci a odkázáni jen jeden na druhého. Susan má žaludeční potíže a tak jí Daniel radí, aby se na chvilku natáhla na vodu a zdřímla si. Když se dívka probudí, nikde Daniela nevidí. Málem se jí zmocní panika, ale nakonec se oba opět setkají: když usnuli, rozdělily je vodní proudy, které jsou v těchto místech, jak se zdá, velmi silné. Po chvíli oba požahají medúzy a Susan kousne do lýtka nějaká ryba. Horší ale je, že kolem neustále plavou žraloci. Zatím se sice agresivně nechovají, ale jejich přítomnost je více než hrozivá. Tak pomalu plynou hodiny a přichází noc... (TV Prima)
(více)Recenze (206)
„Uprostred mora v pohodičke nájdeš koralový útes, ale v meste k mojej mame netrafíš.“ – „Musím mať motiváciu.“ Zastávam teóriu, že kvalitný žraločí krvák vznikne každé desaťročie. V 70. rokoch ČEĽUSTE, v 80. rokoch... no, vtedy vzniklo veľa žraločích hororov, ale nenapadá mi žiadny vyložene kvalitný (každá teória má diery)... v 90. rokoch Harlinova ZRADNÁ HLBOČINA. A v prvom desaťročí 21. storočia? OTVORENÉ MORE - dokumentárnym štýlom nakrútená voľná adaptácia udalosti, ktorá sa priamo takto asi/možno/zrejme/ktovie nestala, ale režisér (a scenárista a strihač a kameraman v jednej osobe) Chris Kentis naznačuje, že zabudnutie klientov uprostred mora nie je až taká nečastá vec, ako by sme si mysleli/priali. Nemám k dispozícii žiadne záznamy, takže mi nezostáva nič iné, ako mu veriť. No ako fanúšik hororov a niekto, kto sa žralokov veľmi bojí, mu to zhltnem aj s navijakom. Snímka je kratučká. To je vzhľadom na námet (dvaja turisti si objednajú potápanie uprostred mora, sú tam „zabudnutí“ a s prichádzajúcim večerom sa horizont kalí nacecanými ťažkými mračnami... začína sa blýskať... fúkať vietor... a neďaleko zašpliecha prvá plutva žraloka) logické. No už 79 minút „iba o tomto“ by bolo veľa, takže tvorcovia naťahujú čas dovolenkovými zábermi. Snímka si drží pôsobivú, realistickú atmosféru, na čom majú podiel nielen sympatickí ústrední hrdinovia (čo je dôležité, pretože v monotónnom prostredí s nimi strávime celý film), vynikajúca práca (so ŽIVÝMI) žralokmi a pochmúrna výprava (more a nízko visiaca daždivá obloha vyzerá podobne antiromanticky, ako v STROSKOTANCOVI). Miestami VEĽMI nepríjemný film, ktorý sa síce nejaký čas rozbieha, ale ku koncu mi fakt bolo až nepríjemné sa pozerať na to, čo sa okolo hrdinov vo vode a kúsok nad hladinou robí. Fuj. Fuj, fuj a ešte raz fuj. Nie dokonalé, ale mrazivé áno. ()
Dokumentárně pojaté, ale zároveň děsně nezáživné survival drama. Celý film je nasnímaný jakousi lacinou digitální kamerou v nízkém rozlišení, takže to vypadá jak amatérské home-video. Kamera je navíc buďto naprosto statická a nebo šaškuje kdesi na úrovni vody a ke konci se mi z toho neustálého šplouchání a pohupování na hladině už skoro dělalo nevolno. Přesto mě realistické pojetí docela a byl by to fajn survival příběh, nebýt divného a neuspokojivého závěru. Ve finále Open Water působí hrozně prázdným a po filmařské stránce i ošklivým dojmem. ()
Dobrá je postelová scéna, kdy nedojde na sex, páč je partnerka unavená (což byla chvilku reality show) a nám je jasná pointa celý situace, kdy to byla její poslední kopulační šance, o čemž samozřejmě nemá v tu chvíli ponětí. Zkuste si z toho, milá děvčata vzít příklad, nikdy nevíte, kdy je to naposled. ()
Mám rád filmy, ktoré sú natočené autenticky a aj filmy, v ktorých sú postavy v štádiu, kedy ide riadne do tuhého a prechádzajú si rôznymi psychickými terormi. Keď nájdem film, v ktorom sa tieto dve veci spájajú, som nadšený, avšak snímok "Otvorené more" nie je filmom, z ktorého by som skákal radosťou. Ba naopak, ten film je zlý po takmer všetkých stránkach. Sklamalo ma nielen to, ako sa tu pracuje s atmosférou, ale najmä to, že autenticita je spracovaná veľmi zle a všetka psychológia filmu je absolútne otrasná (akoby nestačilo, že už herci za veľa nestoja). Ako pozitívum beriem to, že aj po troch rokoch si spomínam na určité momenty (to sa mi často nestáva), aj keď popravde neviem, či práve kvôli tomu, že boli nejaké silné a nezabudnuteľné. ()
Autenticky pojatá dokumentaristická forma tomuto snímku svědčí. Dvojice Blanchard Ryan a Daniel Travis jsou adekvátní volbou, která do zvoleného konceptu zapadá, ale přesto se film stává rozvláčným, až svým drsným závěrem to kompenzuje. Lepší to být asi nemohlo. Režisér Chris Kentis není tak zdatně režijně vybaven, aby z filmu vytáhl něco extra silného, co se nepodařilo ve scénáři. 60% ()
Reklama