Dostaňte agenta Smarta

„Neodsudzujem ťa. Jednoducho sa pýtam.“ V podstate to isté, čo JOHNNY ENGLISH: neveľmi dobrá paródia na bondovky s veľmi dobrým komikom bez dobrého scenára. Pokiaľ sa riešia zákulisné veci špionážnej organizácie (kto nechal v kopírke zaseknutý papier?), je to vtipné. Akonáhle sa rieši samotný prípad, ide to razantne dole. Ešte horšie sú romantické pasáže (skutočne nikdy neuverím, že by spolu skončili tak odlišní ľudia, ako sú Steve Carell a Anne Hathaway). Finálna akcia ma potom už len definitívne donudila k záverečným titulkom a bol som rád, že nevznikla dvojka. Každopádne, zopár scén malo niečo do seba (prerušované močenie, chlap v strome, „Nabudúce si vezmi SVOJ mobil.“). Nudu zlého scenára a často bezradného Carella (ktorý je vraj majster improvizácie, ale toto nemal šancu utiahnuť napriek tomu, že si sem dotiahol dedka z MALEJ MISS SUNSHINE Alana Arkina, s ktorým vtedy boli takí fantastickí) dokáže zahnať len nabúchaný kasting (Nate Torrence, Terry Crews, David Koechner, The Rock) a vtipné dialógy („To je tvoj názor.“ – „To nie je môj názor, ale lekársky fakt.“) a hlášky („Nechcem, aby ste sa mi tu bili kvôli kopírke. To robia v CIA.“). (28.05.2011)

Pravý šprt - angličtina pro ně má dvě krásná nepřeložitelná slova „nerd" a „geek" - si věří a nestydí se. Jeho mozek je kombinací výkonného počítače a umanutého dítěte. A právě tento kontrast slouží jako hlavní zdroj komiky u agenta Smarta.Popravdě, sama zápletka a její zauzlování i rozuzlování tu jsou tak podružné, že si po pár dnech člověk ani nevzpomene, o co šlo. V hlavě zůstává jen kreace hlavního představitele, úžasně suchého komika Steva Carrella, který téměř nehne brvou. (13.06.2020)

Je to už dlouhá doba, kdy jsem viděl původního Smarta, ale přesto si stále pamatuji, jak moc mě zaujala a bavila jeho retro atmosféra a nadsázka, která si v ničem nezadala s klasickými bondovkami, ve kterých řádil elegán Sean Connery. A právě absence té atmosféry a zasazení do současnosti je tím největším problémem, který mám s agentem Smartem jednadvacátého století. Ať se Steve Carell snaží sebevíc, ať je Dwayne "The Rock" Johnson sebevětší božan, tomu filmu prostě chybí koule...a hlavně styl. I přes celkem slušnou várku podařených vtipů a nečekaně nadstandardně zvládnuté akční sekvence je film takový nijaký a věřte mi, že druhý den po projekci si z filmu těžko vybavíte něco konkrétního, mně v hlavě uvízlo maximálně tak skvělé cameo Billa Murraye, James Caan jako prezident, tradičně démonický záporák Terence Stampa a jako vždy skvělý Alan Arkin. Film dokáže pobavit, rozhodně se u něho nudit nebudete, ale na mě osobně neudělal takový dojem, že bych si ho někdy chtěl pustit ještě jednou, na to je až moc obyčejný. 60% (17.10.2008)

Smart. Maxwell Smart. Několikátá a určitě ne poslední exhumace agenta číslo 86 mi někdy před půlkou přišla, jako bych byl zrovna u jeho předmluvy k osmi set stránkové analýze věnované nadýmání severokorejského vůdce Kim Čong-ila pekařskými výrobky s vyšším obsahem kmínu, ale směrem k blížícímu se konci jsem tomu přišel alespoň částečně na chuť. Současná oblíbenost S.Carella je mi záhadou, už jen proto, že jako muž jednoho výrazu recitující repliky ze scénáře jen kopíruje herecký projev L.Nielsena, jenž se taky spoléhal na seriózní tvář za každých okolností (i kdyby za ním na pozadí rostl atomový hříbeček, kterému před chvíli skončila Beethovenova Óda na radost), ale byl přitom tak nějak zábavnější. Vzhledem k opakovaně preciznímu výkonu představitele padoucha Siegfrieda je nejvyšší čas vytáhnout ze šuplíku zaprášený scénář k obskurnímu filmu o sourozeneckém triu nepolapitelných krvelačných nacistických upírů ve službách Třetí říše, jenž po nocích vysává spojenecké armádní špičky. Takové Stmíváni určené pro podzim středního věku a s o něco více homosexuálním podtextem. V hlavních rolích Terence Stamp, Udo Kier a Christopher Walken, pracovní název: “Die Vampire Brüder - Ziel: Churchills Arterie“. (18.04.2011)

Vkusná parodie na špiónské filmy je nedostatkovým žánrem – tahle vznikla na základě populárního seriálu z 60.let (prsty v něm měl mimo jiné i Mel Brooks), který se v našich končinách nikdy moc neuchytil, ale za oceánem platí za kultovní televizní záležitost. Jistý upozaďovaný agent-analytik sice nebyl až takový debil, ale jeho špionážní schopnosti stály za starou belu, takže jeho úspěchy byly spíše zásluhou štěstí a umu ostatních agentů (především krásné agentky 99 – tady v podání regulérní kočky Anne Hathaway). Zábava to je, ale je jí pohříchu málo. Respektive pouze v situacích, kdy kolem figurují vedlejší postavy nebo když je Maxwell Smart nablízku sličné kolegyni 99, s kterou se vzájemně špičkují a jejich hašteřivost prosluňuje celý film. Děj je slepencem všelijakých nápadů ve standardním balení (Amíci jsou ti hodní, Rusáci ti špatní), které příliš nedávají smysl. A právě proto, jak je děj prostý, tak o to větší nároky by měly být kladeny na scénář, režii a herce. Poslední dvě složky jsou v normě (u herců o to víc), jen scénář toho moc nenabízí. Párkrát se objeví originální vsuvka nebo slušivá improvizace, nicméně občas postavy jednají hodně zvláštně a nějaký ten smysl chování by tu s ohledem na samotnou historii agenta Smarta měl být. A ač se toho na plátně děje neustále hodně, jednotlivé miniepizodky začnou po čase nudit. A zákonitě musí být škoda, kolik potenciálu tu proteče kanálem. Každopádně řada jiných tvůrců by Smarta posunula do nesnesitelných hranic, plných trapných gagů, tady je několik náběhů do vyšší komediální společnosti. Navíc s výbornými herci i v těch nejniternějších rolích. Celovečerní Smart si na sebe navíc velmi slušně vydělal, takže kdo ví, jestli to nebylo první z řady setkání.. (18.09.2009)