Takový je můj život

Za časů první světové války v neutrálním Švédsku formuje mladý dělník svůj vztah k životu. 1)  Snímek názorně ilustruje důvody popularity levicových ideí ve své době._____ 2)  Názorně je podán Olofův vývoj jak emancipační, tak i politický._____ 3)  19letý přitažlivý herec (jindy též zvukař) Eddie Axberg (hlavní role - Olof Persson) byl jasně trefa do černého. Zamlouval se mi i 22letý Stig Törnblom (anarchista Fredrik)._____ 4)  35letý režisér, spoluscenárista, kameraman a střihač Jan Troell svůj celovečerní debut zvládl skvěle a rád se kouknu na jeho další díla. Vše, co je ve filmu zajímavé (scénář, režie, kamera, střih), jde především na jeho účet. Spolu s výbornými typově přesnými herci nabízí snímek silný zážitek._____ 5)  Přesto dávám jen tři hvězdičky. Může za to nejen silně depkoidní začátek filmu (až do práce na pile včetně), ale i samo téma, prostředí a doba vůbec. Ale moc na mě nedejte, film je to fakt dobrý. (23.08.2023)

Musím přiznat, že obecně neoblibuji formát dospívání na pozadí historických událostí, protože z valné části si stárnoucí režisér řeší vzpomínky na první lásky, první sex, práci a pak někdo umře, třeba ta první láska nebo rodič, ale život jde dál, ačkoliv v zákopech se pořád bojuje či tak podobně... A někdy jde jen o řadu nechutných scén jako v Nabarveném ptáčeti, jindy pouze sled sexuálních scén, prostě podle nátury a vzpomínek (případně tužeb) rejžy. Podle tohoto filmu existuje v životě jen práce a smrt. Nikde nic veselého, milého, hezkého. Všichni umřeli, nebo umřou. V první hodině, jakmile dělal v nějaké nové práci, hnedle jsem si říkal, kdy někdo vyletí do vzduchu nebo si ruku uřízne, zavalí ho klády či tak něco. Depka. Co osm minut, to jedna tragická smrt. Pak se přejde od tvrdé práce k planému filozofování a od planého filozofování k politice a komunismu - ale ráj možná bude nakonec v USA. Navíc ten kluk byl ve své podstatě parchant - což víme už od té úvodní scény v lese - a sledovat nesympatického hrdinu tolik desítek minut je utrpení. (Budu se opakovat, ale zlaté Vonnegutovo pravidlo.) Pardon, ale ani jedno z těch nadhozených témat mne nebralo. Ale jinak kamera super, lokace, krajina, moc hezké, to klobouk dolů. Jen škoda, že Max von Sydow se v podstatě jen mihne. (15.03.2024)

Natočené to má Troell úžasně a s nejedním dobrým filmařským nápadem, ale popravdě jsem od těch tří hodin čekal víc, než jen prosté zobrazení protloukání se životem jednoho kluka. Ano, vypovídá i o pracovních poměrech na začátku 20.století ve Švédsku a ten obecný sociálně-kritický ráz tam je dost znát, ale od tříhodinového filmu čekám prostě víc, nehledě na to, že tyhle další vrstvy by z příběhu plynuly tak jako tak. A věnovat se víc než jedné postavě by se u něčeho takového mělo automaticky, nebo aspoň pořádně věnovat té ústřední - proč ten kluk opustil rodinné zázemí a šel hned makat jsem odtušil, ale nedá se říct, že pochopil. A ani pak se nedá říct, že by se tu Troell snažil víc vykreslit jeho charakter, prostě ho nechal procházet různými pracemi a místy a hotovo. Nejlíp je na tom zobrazené, jak toho kluka ovlivňovalo a formovalo okolí, což se pochopitelně odrazí v závěru, ale ani to mě tolik nenadchlo, abych na základě toho dal vyšší hodnocení. Mimo formu se mi aspoň ještě líbil ten "cestovatelský" formát - od místa k místu, od jedné práce k druhé; být to road movie, získalo by si mě to víc. A málem bych zapomněl zmínit scény z kina ukazující jak krásu a nefalšovaný divácký úžas z němých filmů, tak i scény z práce, která by mi byla ze všech zde prezentovaných určitě nejpříjemnější :-) Takhle jen vnímám určité kvality, ale nechává mě to poněkud chladným. Podobně jsem ale vnímal i následující Troellův film Ten musí z kola ven, který mi přišel podobně nedostatečně propracovaný, ale byl na tom líp, než tohle, takže určité zlepšení za tu dobu udělal. A s tímhle faktem se někdy podívám i na Vystěhovalce, které už mám v plánu dlouho a neustále je odkládám kvůli jejich stopáži. Silné 3* (26.08.2023)

Myslela jsem, že dám tento skoro tříhodinový film alespoň nadvakrát, ale dopadlo to tak, že jsem se od něho nemohla odtrhnout a najednou byl konec. Prožívala jsem Olofovy pracovní peripetie, s obzvláštním zaujetím pak všechno, co se týkalo začátků kinematografu. Drsnější a krušnější chlapcovy zážitky, kterých byla většina, dobře vyvažovala hravá kamera a hudba. (26.08.2023)

Filmový Bildungsroman, ve stylu Goetha, Kellera nebo Gorkého (jeho jméno zde také padne). Střední škola "mimo lavice": nové předměty, noví učitelé, nová prostředí, nové myšlenky, a samozřejmě nové ženy. A přitom neuhnout od toho, co je dané uvnitř, ať už jakýmkoli způsobem. Jan Troell tady není takový pefekcionista (jako později), občas zkusí to a občas ono, podobně jako Olof Persson, sympatický hlavní hrdina. Pozn. 1: Tak jako Olof začínala tehdy spousta komunistů. Moje matka (92 let), která byla vždycky proti společnému majetku, mi o nich někdy vypráví, zvláště o zakládajícím členu KSČ ve Žďáře nad Sázavou, Tobiášovi, který ji (jako holku) měl velmi rád. Pozn. 2: Nevím proč zrovna u tohoto filmu jsem si uvědomil, jak jsem jím nakažen, či zkažen; když vidím klády, tak s tím, že na někoho spadnou, když vidím katr, tak s tím, že se někdo pořeže, když vidím železniční vagony, tak s tím, že někoho rozmáčkou - a přitom sekvence z nádraží byly v tomto filmu velmi zdařilé. (25.01.2017)