Střepy v hlavě

Výborné záběry s kamerou a skvělá práce s nůžkami (střih) ve výborné režii Seana Ellise. Atmosféra působí velmi tiše a je ostrá jako břitva. Nádech ZRCADEL v lepším provedení, kdy nás tajuplná atmosféra dostane daleko více, než očekáváme. L.Headleyové jsem téměř podlehl. THE BROKEN je lepší než ZRCADLA, protože v ZRCADLECH očekáváme daleko více, než se skutečně dostaví a navíc THE BROKEN má výbornou pointu. 70% 3* spíše 4* hvězdičky. (06.08.2012)

Když jsem se dozvěděl, že Cashback a Střepy v hlavě spojuje osoba režiséra, vykulil jsem oči. Zatímco Cashback znamenal pro mě úžasnou vizuální a napáditou podívanou, druhý ze snímků představuje devadesátiminutovou nudu ozvláštněnou několika napínavými scénami a zaujetím nad pointou, kterou jsem však osobně vůbec nepochopil a celý film na mě tedy působí zmateně. (31.12.2010)

Tento film mal celkom dobrý rozjazd a preto som očakával, že celý film bude v rovnakom duchu, ale bohužiaľ to sa nekonalo. Jediné čo vidíme, že hlavná hrdinka Lena Headey je celý film totálne zmätená a akonáhle sa z deju niečo vykľuje, tak je koniec. Očakávali som od tohto filmu viac. Zaujímavé bolo v prvom rade len to, ako nás film držal v ponurom napätí až do konca a v poslednom rade to, že na Lenu Headey sa vždy dobre pozerá, ale to je všetko. Sklamanie ako film, tak aj horor. (07.02.2015)

Tak tohle neberu. Horor, který sliboval nervydrásající atmosféru s vynikajícím rozuzlením, nakonec nabídl nervydrásající nudu bez hudby a dialogů se závěrečnou otázkou ´´proč?´´. Pár solidních hororových scén mě akorát probudilo z polospánku a závěr, kdy už jsem trochu víc dával pozor byl ošizený o to nejpodstatnější vysvětlení a to o čem tedy ten horor byl? Kdo jsou ti lidé a proč zabíjejí? Pokud mi na to někdo odpoví možná i hvězdičku přidám. (03.01.2011)

Slastně pomalý mysteriózní softhorror s klidnou a pečlivou kamerou, pohledným vizuálem, působivou zvukovou stopou a krásnou Lenou Headey, které to s krvavým očičkem slušelo ještě víc než obvykle. Takže forma bez jediného kazu. Lehoulince lynchovský příběh mě taky hodně zaujal, je to přesně ten druh introvertních surreálních(*) příběhů, které mám tolik rád. A jako bonus jsem si rozšířil své znalosti psychických poruch o Capgrasův syndrom, což je fakt hodně zajímavá záležitost. Takže mi nezbývá než pětit, velepříjemný a meditativní filmový zážitek. Škoda jen, že s tak krátkou stopáží, vždyť zápletka nabízí spoustu dalších možností pro rozšíření scénáře. Jediná moje výtka patří (výborné) scéně s dvojnicí v koupelnovém zrcadle, která je bezostyšně obšlehnutá z Below (2002), nebo o rok mladšího korejského Geoul sokeuro / Mirrors. (*Já bych nejradši napsal 'surreálných', ale údajně je to správně takhle.) (14.05.2015)