Imaginárium Dr. Parnasse

Digitální triky jsou zlo. Není nad starý dobrý omakatelný triky. (Heath nic moc a ostatní taky ne. Smůla.) Bolí mě nohy. Ať žije podvědomí a metafora. (Ačkoliv mi výlety do imaginária připadaly zbytečné, hlavně ten Johnnyho a Judeho.) Konec hrc prc, tedy zbrklý a hysterický. S tím bych si víc vyhrála. Mohli tam třeba přistát marťani, co já vím, ale takhle ne. (25.02.2010)

Nothing's permanent… Not even death. Vstupte do světa za hranicí fantazie a ještě dál. Účinkují: Colin Farrell hrající Judea Lawa. Jude Law hrající Johnnyho Deppa. Johnny Depp hrající Heatha Ledgera. A Heath Ledger hrající… Tonyho. Terry Gilliam udělal z nouze ctnost. Když totiž zemřel Heath, tak většina předpokládala, že tento projekt nikdy nebude dokončen, ale nakonec za Heatha zaskočili tři skvělí herci a tak mohl být film dotočen. Film, na který jsem se neskutečně těšil. A taky (bohužel) film, který mě neskutečně zklamal. Čekal jsem od Terryho ledacos, ale tohle ne. Film je neskutečně rozkouskovaný. Některé pasáže (tanec mezi střípky zrcadel) jsou skvělé, ale u některých jsem si říkal, na co se to sakra dívám. Ano, musím to říct… nudil jsem se. V některých okamžicích až moc. Naštěstí pro tento film, jsem nemohl spustit oči z Lily Cole (jo, je to kočka) a jednotlivé proměny (Law, Depp, Farrell) byly pěkně vymyšlené. Ale nemůžu si pomoct, v některých momentech film působí chladně až odtažitě a někdy to vypadá, že je i příběhově nedotažený (píšťalka - odkud ji vzal?) Možná jsem jen neměl náladu na trochu té divnosti, ale zatím mi to nedá a můžu napsat jen tolik, že tohle je jedno z mých největších zklamání. Slabší 3 hvězdy (hlavně za obsazení.) P. S. Bylo zvláštní sledovat Heatha Ledgera s vědomím, že tohle je jeho opravdu poslední film. (14.02.2010)

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)

Čekal jsem na to hrozně dlouho. No popravdě jsem na to původně ani nečekal. Zaujalo mě to až ve chvíli, kdy Heath Ledger umřel a neměl tenhle film dotočenej. Kvůli tomu se pak stalo to, co se stalo a Terry Gilliam to vcelku dobře nakonec odřídil až do závěrečný klapky. U něj to mám většinou tak, že jeho velký filmy moc nemusim a ty, který se "nepovedli", tak ty ohodnotím vcelku vysoko. O Imagináriu se taky netvrdí, že je to dokonale odvedená práce, ale já se u toho výborně bavil. Je to film zvláštní, originální, ale hlavně dokončený. Byla by škoda, už jenom vůči Heathovi, ten film nedokončit. A použít Deppa, Lawa a Farrella za jeho náhradu vůbec nebyl špatný nápad. Vždycky jsem tvrdil, že Heath Ledger a Johnny Depp si herecky byly hrozně podobní a tady se mi to jenom prokázalo. Krom toho Christopher Plummer vypadá jak kdyby z oka vypadl Gandalfovi Šedému ze Středozemě. Imaginárium je pěkný film. Čisté fantasy, kterých se dneska už moc netočí. Hezky se na to kouká a pěkně to ubíhá. Já se u filmu bavil, a to mi k radosti stačilo. (30.01.2010)

Zpočátku film působí roztržitě, neuceleně a bez jakéhosi rámce, který by mu dodal opravdový smysl. Teprve po skončení si člověk uvědomí, že ono zvláštní putování fantaziemi nebylo z hlediska čiré zábavy vůbec špatné. Samozřejmě málokdo by nečekal, že Gilliam bude svému fantasknímu světu rýsovat jasná pravidla, ale osobně jsem se nezbavil pocitu, že to chtělo nějaký hlubší význam, či pointu (viz Brazil), který by překračoval hranice archetypálního souboje boha s ďáblem... Zdá se mi, že zdejší vizuálně opulentní scény neslouží příběhu, ale právě naopak, což připomíná ještě o něco horší Pevné pouto... 5/10 (29.03.2010)