Iron Man 2

Scénář: Justin Theroux .. 70%. Výsledný dojem nakonec zpřerážel všechny obavy a špatné prognózy a to až překvapivě, proto zaokrouhluji nahoru. Sice se napodruhé nejedná o tak zlaté vejce jakým byla jednička, ale na především konverzační film prostě nejde být naštvaný, když je podaný takhle dobře. Vše stojí na hercích, vtipech, dialozích (zlatý originální hlas! Už jen pomyšlení na dabing mi nahání nevolnost - vyloženě nevhodný film, navíc nebyl ani 3D, aby se našla polehčující okolnost) a nikoliv akci. Jon Favreau už se téměř dotkl hvězd. A já si jdu pro zbraň a zastřílet... (02.05.2010)

// Více Tonyho, více humoru, více odlehčenosti. Méně akce, méně smyslu, méně Iron Mana? Možná. A možná je to i dobře, nejspíš bych zkousnul koukat na to samé, ale proč, když to jde i jinak? A ono to opravdu jde. Dříve jsem si to nemyslel, po x-tém shlédnutí už jsem k tomu ale přistoupil jinak, uvědomil si, kudy se film vydává, přijal to a zkrátka se bavil. Víc jsem ani nechtěl, takže ano - mise splněna - nezbývá než počkat, co na to Iron Man 3. (01.05.2013)

Příjemně komplikovaný scenáristický půdorys nakonec vyzní dosti mělce, postavy v poměrně nudných škatulkách triválně plní své funkce a předepsané povinnosti. Stopáž je trošku delší, než by se slušelo hlavně díky velkému množství dialogů, které si o genialitě mohou nechat jen zdát. Několik akčních scén je výborných, efekty rozzáří očka nejednoho fanatika do zbraní a výbuchů, nicméně je jich málo. Film se snaží zabrousit do psychologie hlavní postavy, ale nedaří se mu to, taktéž šarm a vtip Tonyho Starka nedoznal absolutně žádných vylepšení, ba naopak... Výsledek je povrchní, snad až lehce vyčpělý a snadno zapomenutelný. Druhý Iron Man smutně stojí ve stínu svého předchůdce. 5/10 (04.05.2013)

Ach, tak tohle bolelo. Navíc jsem si uvědomila, že už jsem se na to snažila jednou koukat někdy předtím, ale po začátku jsem to vzdala s tím, že každý film má svého diváka a já nejsem divák pro tento film. Ale když už jsem se tomu odevzdala, tak jsem si také slíbila, že začnu něčím pozitivním. A to jsou vlasy Černé vdovy. Ó božíčku, tu jednu scénu, kdy je při otočce v chodbě snímána ze shora a její kadeře se kolem ní na svítivě bílém pozadí podlahy zatočí a zavlní, jsem si užila víc, než celou trilogii dohromady. Vím, že je to dost povrchní a že většina žen, které se mi líbí, má velký nos, ale přesto, kdybych někdy sestavovala seznam bohyní (jako že ho sestavuji), tak Scarlett na něm určitě bude. A potom k filmu, já vím, že to má být vtipné, ale v některých momentech mi zatrnulo: Je to vážně komedie? Úvod je vážně děsivý, strašidelný. Potom ten odér americké vlajky vlající na každém monitoru trochu vyvane, respektive není tak explicitní, ale vážně, brrrr. Je to tak zvrácené, jako stavět uprostřed vybetonovaného města pavilon s umělou zahradou. Nejlépe to symbolizuje Pepper a její boty. Já osobně sice trpím tím, co se ženám často přisuzuje, a totiž jakousi primární a nepřenosnou posedlostí botami, ale jehlové podpatky se mi nelíbily nikdy a film nabízí několik krásných ilustrací proč. Když v nich chodí, a jsou to docela důležité momenty, tak to vypadá, jako by se soustředila na jednu jedinou věc - a to na chůzi v těch botách. Její kroky vypadají úplně jinak než lidí v pohodlnějších botách, kteří chodí kolem ní, její tempo je pomalejší, její nohy jsou neustále pokrčené v kolenou. A to trochu ubírá na uvěřitelnosti její postavy, která jde právě zachránit někoho, koho miluje, a tak podobně. Respektive ona jako postava neexistuje. A potom je tam ta nebetyčně děsivá scéna, ve které jdou do schodů obě, Pepper a moje bohyně. Obě mají pouzdrové sukně ke kolenům a lodičky na jehlách, obě se dívají pod nohy a obě trochu vyvrací nohy, aby vůbec v těch sukních zvládaly dělat ty kroky, Scarlett s tím má tedy větší problémy. A aby toho nebylo málo, následuje střih na na Sama Rockwella, který tančí. Tančí! Kde jsou všechny feministky světa? Jestli tohle není peklo, tak nevím. (A abych tedy nevypadala příliš vyšinutě, tak ještě poznámka k Tonymu: jeho figura v tomto filmu trpí častým scenáristickým nešvarem, a to totiž tím, kdy z nutnosti vytvořit drama a napětí mezi postavami se jedinec začne chovat nekonzistentně/křečovitě/nebo-zkrátka-jako-idiot. Když Bruce Wayne na svém večírku předstírá opilost, tak to dělá proto, aby vyhnal lidi a tím je dostal z nebezpečné zóny. Když je Tony Stark na svém večírku doopravdy opilý a dělá bordel - místo aby dělal věci, které chce, s těmi, se kterými chce - tak ho vnímám jako slabocha a ztrácí můj respekt.) (24.11.2014)

Takýmto tempom sa Jon Favreau sa pomaly vyšplhá na úroveň Michaela Baya. Dabing v kine síce trošku pribrzdil kvalitu zážitku, ale pokiaľ nerátam tento fakt, tak film mal naozaj čo ponúknuť. Originalitou príbehovej zložky tvorcovia určite vytreli zrak tým, ktorí sa báli sklamania a tradičných obáv z poklesu kvality druhých častí. Dej bol veľmi zaujímavo rozkúskovaný a divák tak nemá počas sledovania pocit, že je to len jednoduchý vyvarený zlepenec. Akcia na vysokej úrovni, charizme postavy Tonyho Starka nevyprchal náboj, hlášky síce nenabrali také tempo aké určila prvá časť, ale rozhodne mali aspoň rovnakú razanciu. Viac som toho čakal od využitia potenciálu postavy Whiplasha (Mickey Rourke), rovnako ako som viac čakal od záverečného fightu, ktorý bol síce náramne veľkolepý, no pomerne krátky. Tretí prílet tohto plecháča by týmto pádom bol pre mňa bola určite očakávanejší, než tretí nástup robotov z planéty Cybertron. 90%. (29.04.2010)