Vřískot 4

Je to zábavné i počtvrté, ačkoliv nejsem přímo extra příznivcem celé této crazy série. Craven hraje na pořád stejné noty. Technicky mu to jde dobře, umí si ze sebe udělat srandu a to celé prokládá dobrými odkazy na tunu filmů snažící se kdoví co všechno, jen ne bavit. Stále stejná herecká kapacita nijak neohromí, takže jsme v podstatě tam, kde jsme byli před X lety. Solidní porce zábavy ryze na jedno podívaní. Skutečně se mi nepodařilo najít hlubší smysl, ani žádný jiný důvod vidět tento film znovu. (20.12.2011)

Po ubohém slasheru My Soul To Take jsem Wesovi už prostě nevěřil, že se mu povede důstojný návrat ke slavné vřískající trilogii. Jenže zázraky se asi vážně dějí, Craven to totiž dokázal! Vývoj charakterů tria hlavních hrdinů se za posledních deset let moc nikam neposunul, ale co si budem nalhávat, o to tu ve skutečnosti ani nejde. Jelikož jsme v novém tisíciletí, pravidla všech vyvražďovaček se silně změnila. Nový Vřískot reaguje snad na všechny zásadní události, co se za posledních deset v tomhle žánru objevily. Hrdinové tu rozebírají torture-porn seriál Saw, komentují trapnost remaků a dokonce si sami uvědomují, že jsou v hororovém filmu a chovají se podle toho. Craven opět spojil síly se scénáristou Williamsonem a jde to sakra znát. Jde vidět, že kluci mají svůj žánr v malíčku. Rádi si hrajou, nebojí se experimentovat, a na diváka si přichystali několik překvapení, kterými nejen ortodoxnímu fanouškovi vykouzlí blahodárný úsměv na tváři. Přidalo se na brutalitě, efektivitě (tou trojka hodně strádala) a najít skutečného vraha je opět oříšek, protože podezřelí jsou úplně všichni. Škoda jen, že neměli tvůrci koule na to, ukončit film o něco dřív, čímž by odrovnali naprosto všechny diváky. Přesto velká spokojenost hodná 75 procentům. (15.04.2011)

Ti starší by měli vědět, že tolik očekávaná hororová komedie navazuje na původní trilogii Vřískot (z let od 1996 do 2000). Původní trilogie promítala popkulturní svět, v němž postavy viděli tuny hororu a znali všechna "pravidla" o maskovaných zabijácích. Nyní se scenárista Kevin Williamson a režisér Wes Craven snaží přizpůsobit sérii i pro tu "technologicky chytřejší" generaci. Veteránka křiku Neve Campbell, Courteney Cox a David Arquette se vžívají opět do svých původních rolí, které doplňuje mladá a sexy krev (panny už nejsou v módě). Stejně jako u předchozích filmů, můžete očekávat spoustu ironické humoru, krve, gore, sprostých slov a sexuálních narážek. (13.04.2011)

Statistický úřad v městečku Woodsboro musí mít asi hodně trpělivé vedení, protože tyhle neustále klesající počty obyvatel musí neuvěřitelně vytáčet.. Jedno je ale jisté, feeling prvních dvou pokračování je nenávratně pryč. Tedy alespoň ten feeling z druhé poloviny devadesátých let, kdy ještě tak náramně fungoval. Třetí zadýchané pokračování už bylo solidním krokem vedle, čtyřka je sice viditelně lepší, ale na staré dobré časy rozhodně nemá. Tehdy se Craven rozhodl, že nás nejen vyděsí, ale i pobaví. Natočil poctu žánru, plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. U čtvrtého Vřískotu je tu jeden velký problém – už ničím nedokáže překvapit!! Hlavní hrdinové jdou víc s dobou, ale výsledek vypadá … unaveně, řekl bych. I když tvůrci nabízejí hned několik potencionálních vrahů, nakonec nepřekvapí. Člověk by si řekl, že po deseti letech pořádně promažou divákovy závity a začnou přepisovat hororovou historii, ale oni si jen jedou v tom svém a opisují to, co jsme milovali v roce 1996. A to není dobrá cesta.. scénář se tváří býti vychytralým, má řadu poznámek k dnešnímu stavu žánru, ale sám jen lenivě postává a.. pak jen v klidu odkráčí do zapomnění. A divák už (i kvůli nevyváženému tempu) pomalu zívá.. stejné pocity má i s ohledem na vyšeptalou ústřední trojku, která nemá absolutně co hrát. Nadsázka, nenadsázka, já se prostě nudil a s nostalgií vzpomínal na výše zmíněná léta páně 1996.. (29.05.2011)

Čtvrté píchání silikonových barbín dvaceticentimetrovým žabikuchem je, až na dynamické vyvrcholení, unylým pokusem vetchého starce o znovuztopoření jeho dávno zvadlých ambicí. Následkem je pouze předávkování viagrou a tenisový loket režiséra a na světě je další sériová Cravina. Ač se Wes snaží vřískat sebevíc, žánrová vyčpělost a zoufalé vykrádání sebe sama jsou znát v každém zaboření čepele do sexy těl tupých, šestnáctiletých figurantek, které se v "hereckých" rychlokurzech bezesporu naučily daleko lépe předstírat orgasmus, než vlastní smrt. A moc tomu nepomůže ani exhumace těch několika "přeživších" ze staré gardy. Napatlat takové Courtney Cocks obličej natolik, aby vzhledem unikla blížící se padesátce, muselo stát minimálně kamion botoxu a smrt únavou několika balzamovačů a výsledek je natolik rozpačitý, že jeden místy žasne, jak nenuceně se povedlo z teenagerské vybíjené udělat zombie flick. (20.07.2011)