Režie:
Drew GoddardKamera:
Peter DemingHudba:
David JulyanHrají:
Kristen Connolly, Chris Hemsworth, Anna Hutchison, Fran Kranz, Jesse Williams, Richard Jenkins, Bradley Whitford, Brian White, Amy Acker, Tom Lenk, Dan Payne (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Do zdánlivě opuštěné chaty v horách se uchýlí parta mladých lidí, kteří si chtějí užít chvíle svobody v divočině. Netuší, že je místo pokryté sledovacími zařízeními a technickými vychytávkami. Ve sklepě narazí parta studentů na mnoho bizarních předmětů včetně starého deníku sadistické rodiny Brucknerů. Bohužel jedna ze studentek vysloví latinské zaklínadlo. Brzy se tak prázdninový pobyt v romantické chatě promění v brutální hon sadistických zombií na své kořisti a v boj o život mladých studentů... (TV Barrandov)
(více)Videa (25)
Recenze (1 584)
Při současných globalizačních trendech narvat do jednoho filmu všechny ty americké supergaye z pomatených omalovánek pro tlusté děti, co se ještě neodvážili sáhnout na Heryho Potrata, protože nemá bubliny s velkými písmeny, je nasnadě, že bylo jen otázkou času, kdy ten šeredný, zakrslý plešatec a nekorunovaný král infantilních, nekonečných televizních sraček přileze zase se svou troškou do McDonalda. A tak tu máme eintopfové defilé všech možných hvězdotřpytných bubáků, kterými kýčovití rodiče strašívají své sebevědomé, pubescentní fakany, aby nešukali po lesích než prolezou střední školu a nastoupí k pásu u Forda. Takže vykradeno a prodáno, Joss si zase může dovolit koupit trochu lásky a trochu přibrat a na světě je další zlodějský blábol, u něhož se budou hrdí a dospělí septimáni tahat za rašícího kníra a zkoumat účinky prvních erekcí. Závěrečný masox je ale vcelku vyvedený a nešetřilo se ani přístupností, takže v zájmu zachování mé subjektivní objektivity za tři, ať nežeru. ()
Nádherně arogantní jízda pro hororového fajnšmejkra a škodolibý plivanec do ksichtu kdejaké trubky, která přišla na horor. Zesměšňování žánrových schémátek, absurdně banalizované komentáře pozorovatelů a těžce ustřelený závěr. Yep! Whedon s Goddardem zaslouží jako správní pašáci poplácání po zádech. Cabin in the Woods na diváka útočí na několika frontách, ať už ironickým rýpáním do tradiční žánrové tuposti, znehodnocováním motivace záporáků, výsměšným provedením obvyklých zvratů, absurditou finálního rozuzlení či falešným pomrkáváním nad logikou. Poslední vteřiny jsou až morbidní kombinací několika tradičních filmových závěrů. Príma bonbónek. ()
Trocha ma to nudilo. Humor sa do hororov nehodí. Scenár sa tvári šikovne a originálne, ale inak je to klišé. Áno, je pravdou, že po prevalení twistu získava film nový, svieži rozmer (a v podstate aj žáner?), ale že by sa úroveň zábavy nejako extra zvýšila, to sa povedať nedá. Po vizuálnej stránke je to relatívne vypiplané, sem-tam to poteší hrou s klišé (tupý svalovec ako hlavný hrdina) a finále je veľkolepé. Ale inak to prešumelo okolo mňa bez výraznejšieho záujmu. ()
Na tento film jsem se opravdu těšil, protože už první ohlasy mluvily o něčem nevídaném. A taky že jo. O tomhle filmu není možné napsat více, aniž bych nespoileroval, takže kdo film neviděl, tento komentář raději přeskočte. SPOILERY! První půlhodinu normálně tvářící se horor (až na pár výletů do nějaké prapodivné laboratoře) se najednou změní na reality-show, která se ke konci změní na hru o záchranu celého lidstva. A kdo už nějaký ten horor viděl, musí obdivovat, jak si Goddard hraje s žánrovými pravidly, jak si z hororového žánru dělá srandu (týpek, který má sloužit jako varování "nejezděte tam" a jeho následný rozhovor s centrálou) ale hlavně jak horor miluje. Protože jedině opravdový milovník hororu může udělat takový film a hlavně dát tam takový konec. K tomu role Sigourney Weaver potěší, hodně potěší. Druhá projekce je určitě podmínkou, ale už teď vím, že film je na hodně dobré cestě vyfasovat plný počet. 80 %. ()
Galerie (369)
Zajímavosti (27)
- Natáčanie prebiehalo vo Vancouvri, Coquihalla Canyon Park a Britskej Kolumbii. (Danny88)
- Původní premiéra měla být v roce 2010, rok po dokončení natáčení, ale studio trvalo na převedení filmu do 3D, a to i navzdory námitkám režiséra Drewa Goddarda a scenáristy Josse Whedona. Nakonec plán ztroskotal a film byl uveden pouze ve 2D. (S.U.E.S.)
- V scéne, kde Jules (Anna Hutchison) pobozká hlavu vlka na stene je vlčí jazyk pokrytý práškovým cukrom, a to preto, aby dodal jazyku zaprášený vzhľad, a aby scéna bola znesiteľná pre herečku. (ambrosko1)
Kromě všeho ostatního konečně snímek, kde logické zádrhele v jednání postav nejsou trhliny filmu, ale jeho zpevnění ze zálohy, z hodně nečekaných pozic a úrovní. Kupříkladu fungují jako potvrzení toho, že lidstvu už skutečně nezbyly žádné instinkty a zaslouží si, aby je tu někdo vystřídal. ***** Hodně lidí si určitě vystačí s tím, co poberou na první dojem, protože i tak je toho tam dost a leckdo přišel za „srandou“ a „zábavou“. Ale nejlepší a nejvtipnější pointy jsou pečlivě propracované a stojí na brilantně promakaném scénáři, skvěle s ním sehrané kameře a vizuální dramaturgii. (Mj. je tu cítit například obrovskou zkušenost s divadelní scénou, i s nejrůznějšími filmovými záběry divadelního prostředí, včetně loutkového divadla a pouťových panoptik hrůzy – a to opět z nečekané roviny ladí s tím, co se děje uvnitř filmu, i s celou řadou sarkastických point na účet lidstva.) **** Samozřejmě že to není klasický horor, není to ani klasický zábavný béčkový horor, a není to ani zábavná parodie klasického hororu – je to svrchovaně originální a inteligentní travestie, fraška, burleska, a horor používá jako ohnisko, mušku, která pomáhá zaostřit všechny zbraně (v poslední štaci hodně sofistikované, sarkastické a jízlivé) na skutečný palebný cíl: zavrženíhodný současný stav lidstva, zdegenerovanou společnost na konci vývojového cyklu. **** Mluvit o Chatě v lesích jako o hororu je stejné jako trvat na tom, že H. P. Lovecraft psal horory. Samotářský intelektuál přitom právě využíval klasických postupů béčkové hororové literatury k satirickým komentářům na adresu zparchantělé, degenerující společnosti, a v podstatě na konci každé ironií sršící "hororové" povídky postavil tupé lidstvo se všemi těmi nafoukanými, omezenými akademiky, novináři, inženýry, pánbíčkáři a umělci, na práh valící se kosmické katastrofy, a nechal je nic netušící čekat na neodvratný nepředstavitelný osud, který jim připravil v podobě užuž se otevírajícího chřtánu slepých bohů chaosu, pradávných bytostí spících v lůně země či na dně oceánů nebo nějakých beztvarých a nepochopitelných cizinců z hvězd a odvšivenou zeměkouli přihrál do jejich natahujících se pracek, ploutví či chapadel. (V maloměšťácké Providence v Nové Anglii, kam se před lidmi uklidil a kterou líčí jako nezáživnou parodii na už tak zdegenerovanou britskou Anglii, se mu s touhle představou muselo určitě dýchat o něco volněji. Vždyť už to nabubřelé jméno, Prozřetelnost, volá po takovém biblickém potrestání.) Ve filmu jsou to konkrétně Lovecraftovi Great Old Ones, neboli Velcí starci či Prastaří, a film je hodně překvapivě především poctou Lovecraftovi a mýtu Cthulhu, a to jak pointou (že jim 75 let po Lovecraftově smrti to lidstvo nejen naservíruje, ale konečně je nechá ho schlamstnout), tak i způsobem práce s žánrem hororu a travestie, karikatury. **** Každá zdánlivě jednoduchá legrácka se tu v kaskádovité ozvěně nese do dalších deseti pater výstavby, na kterých nabývá ještě vtipnějších point – a nahoře pak sedí na zábradlí bůh reflexe se zrcadlem nastaveným společnosti, a odráží ty vtípky v nových, společensko-satirických pointách s chechotem zase dolů, a tak se ten smích na každém patře znova potkává a ještě násobí... **** Nejvíc jsem se chechtala nad tím, jakou smrtí nechali filmaři zhynout Sportovce, ale nejvíc mě pobavilo, když mi došlo, že se vlastně koukám na moralitku, na frašku s morálním poselstvím (zrovna tímhle rysem, a na téhle rovině film přiznaně odkazuje třeba k Úsvitu mrtvých) – a že tvůrci to chtěli přesně tak, dosáhnout obojího smíchu, z překvapivých dramatických point i z veselého pobavení nad jejich společenským přesahem, a to v bravurní, bezchybně natočené smršti vizuálně promakaných scén. Spanilá jízda, která nehodlá zkaženému lidstvu napravovat morálku, ale se smíchem ho skopává z piedestalu rovnou do nejzazší propasti, kde se v nezbadatelné hlubině neklidně převalují slepí bohové chaosu. ***** () (méně) (více)