Úkryt

"KDO JSI?" - "JÁ JSEM RAOUL." Velký dům, deštivá noc, matka s dcerou a hodný, zlý a blbý lupič. Po KLUBU RVÁČů se Fincher stejně jako po 7EVEN stáhl zpět a natočil si "jen" další nadprůměrný oddechový thriller jako byla HRA. Virtuální kamera je príma věc a Fincher s ní létá po baráku a nahlíží kam to jde i nejde, aby vytunil rutinní scénář co to dá. A vizuálně vymazlený, atmosférický výsledek s kvalitními hereckými výkony rozhodně neurazí, ale pachuť z toho, že Fincher má na víc, zůstane. (11.12.2005)

Ve Fincherových filmech velmi často dochází k manipulaci – v Sedmi manipuluje dvojicí detektivů brutální vrah, ve Hře pak rekreační zábava, v Klubu rváčů vypravěčovo alter ego. Jeho představa druhého já však nepodléhá stejným zákonům, je ideálním řešením, které běžní lidé neznají. Jeho „témata ohrožení“ navíc postrádají pravidla. Pravidla rád nelítostně ničí, rád je obchází, nedodržuje. Jeden luxusní dům, jeden soukromý bunkr opevněný ocelí, Jodie Foster, tehdy neznámá Kirsten Stewart a tři zločinci. A z logistického hlediska asi perné natáčení. Vše za kamerou bedlivě kočíruje mistr filmové tísně David Fincher, který dohlíží na to, aby ta vrtačka byla skutečně na správném místě a aby záběry z bezpečnostních kamer korespondovaly s tím, co jsme viděli před pár vteřinami v reálu. Tihle tři pánové si myslí, že dům je prázdný. Něco hledají. A jsou schopní kvůli tomu i zabíjet. Jeden to celé vymyslel a mlží o sumě, která je ve hře, druhý je dobrácký černoch, který se vyzná v sejfech a poplachové technice, třetí se nebojí použít bouchačku. Divák klíčové informace nezná. Fincher s nimi nakládá poměrně rafinovaně, ač karty rozdá prakticky hned po pár minutách, co kamera prolétne uchem konvice. Divák přemýšlí, jak by se zachoval on, co by udělal jinak, co stejně, celé je to přitom komorně laděné a zatraceně atraktivně podané. Zvuk, kamera, všechno šlape na jedničku. Perfekcionista Fincher piluje záběry, jeho posedlost je tentokrát v technickém zpracování filmu. Začne úžasnými úvodními titulky, skončí všemi těmi průlety a detaily na elektrickou svítilnu. Když na kočku a na myš, tak ideálně s Fincherem. (19.03.2012)

Pár let to trvalo, ale konečně jsem zkompletoval Finchera a o to více mě mrzí, že měl takové odmlky a neseká to sem co dva roky. Celou dobu jsem si říkal, že je Úkryt parádní osmičkový film, který sice něco ztrácí na mistrovské po sobě jdoucí devadesátkové trio filmů, které každý správný cinefil zná. Ale přitom když si uvědomím, že celý film jsem v napětí a užívám si kamerové výjevy a typickou Fincherovsku stylizaci, musím jít prostě do toho pětikvaltu. A navíc je tu vyloženě vynikající Forest Whitaker, a to ho dnes už moc nemusím. (26.08.2018)

Davide, Davide, teda, co to dělám, Mistře, Mistře, vy jeden MAGORE!! To poslední slovo možná není úplně fér (co bych potom měl psát u takového Davida Lynche) a navíc je Úkryt Fincherův nejnormálnější film, ale to předtím je míněno naprosto vážně. Panic Room je kvalitní nervy drásající filmík se skvělým obsazením a ještě lepšími výkony, výbornou hudbou, špičkovou kamerou, a když vezmu do úvahy své chlubení se tím jak odhadnu vývoj událostí, tak místy i překvapivým scénářem. A pokud jste viděli udělování MTV Movie Awards a viděli tu parodii, budete tenhle film mít ještě radši:) 80% (15.02.2003)

Všechno šlape jak má. Je to sebevědomí, unikátně natočený a napínavý thriller z žánru "home invasion". Avšak bych doufal, že z toho Fincher vykřesá něco s trochu větším přesahem, ať už v rámci postav nebo příběhu. Je to kvalitně odvedená práce, která ale něco postrádá. Přesto si to kdykoliv s radostí pustím znovu. (21.03.2024)