Šílený Max: Zběsilá cesta

Kinematografie velkých atrakcí a efektů to u mě nikdy neměla jednoduché, obvykle stojí na chvostu mého zájmu - tak dobře, tu a tam se i já nechám zlákat třpitivými tretkami, jak např. dosvědčuje moje hodnocení prvních Pirátů z Karibiku. Potřebuju k tomu ale smysluplný příběh a zajímavě napsané postavy. U Zběsilé cesty příběh prakticky neexistuje, motivace postav je decentně řečeno chatrná a samotné postavy pak slouží jen jako nástroj režiséra pro modelování nekončící série akčních scén a vyvolávání těch nejjednodušších emocí. Představují pouhé řídící prvky ovládání dopravních strojů, jsou útočníky a oběťmi připravenými pro zábavu publika zemřít. Mytologie načrtnutého světa je v maximální míře redukována, je zkrátka zřejmé, že režisér nepočítá s tím, že by si u jeho filmu chtěl někdo klást otázky nebo nedejbože používat mozek. Nějakou logickou strukturu byste v jím zobrazeném světě hledali marně. Zatímco u nového cirkusu vidíte tendenci stavět z nekomplikovaných akrobatických čísel zápletku, vyprávět příběh a posunout se tak směrem k divadelnímu a filmovému umění, Mad Max naopak funguje na principu klasického cirkusového představení. Akční žánr se tady zbavil všech příměsí a obnažil ve své podstatě. Mad Maxe ocení divák zaměřený na dynamiku a akci, špičkovou akrobacii a choreografii. Cílovému divákovi může snímek nabídnout výbornou kameru a přehledný střih, krásné ženy, stroje se silnými motory a adrenalin. Což není málo a chápu, že mnohé příslušníky mužského pohlaví dokáže uvést do extáze. Já ale k filmovému zážitku potřebuji mnohem víc. Celkový dojem: 30 %. (15.08.2017)

Tak šílený film jsem hodně dlouho neviděl. Skoro to vypadá, jak kdyby si George Miller natočil svůj nejujetější sen, tak jak ho fakt viděl a prožil. Nikdo mu do něj nekecal, nekafral a on si to prostě udělal přesně tak, jak chtěl. Šílenství, bezmoc a beznaděj je z postapokalyptického světa dýchat na tisíc dvěstě světelných let. Hardy, Hoult a Theron jsou pak naprosto parádní sázkou na hereckou jistotu. Horší už je to s některými tak moc šílenými momenty, že ani přes ně jsem přejít nedokázal a jediné, co mi po těch scénách zbylo, tak nepochopená tvář, která vlastně doteď pořádně nepostřehla, co to vlastně viděla. Jedno je ale jasné. Tak dobře natočenou akci, kde digitální efekty se ztratí před skutečnou akční jízdou, jsem hodně dlouho neviděl. Jestli jsem vůbec něco takového v tomhle tisíciletí viděl. Těžko říct. Spíš ne. (20.05.2015)

Úplně jiný level blockbusteru, než tuctové vykastrované zívačky, na jaké jsme zvyklí. Tahle přízračná záležitost je intenzivní a promakaná jako prase a velmi sympaticky necílí na každého. Spíš než příběh totiž nabízí divokou okružní jízdu propracovaným, hodně krutým a vyšinutým světem, který může jemnější duše slušně vyděsit. A než příběhem titulního Maxe je příběhem Furiosy (ženy vůbec hrají ve filmu zásadní úlohu a přitom mnohé divačky od něj jistě z dálky odradí nálepka brutálního postapo akčňáku), která je stejně tvrdá jako on, ale narozdíl od něj ještě nepřišla o naději. Slovo Max v názvu tak dává více smyslu jako hodnocení snímku, než jako zdůrazňování jeho hrdiny - maximálně šílený, maximálně zběsilý, maximálně na cestě. Protože v téhle na dvě hodiny roztažené honičce z finále dvojky si náš bojovník silnic užije nejvíc boje a silnice v celé sérii a přitom paradoxně za volantem své V8 stráví za celou dobu všeho všudy pár sekund. Těžko za ní ale truchlit, když se tu prohání tak početný a naprosto úžasně nadesignovaný (a rozflákaný) autopark a to dokonce s vlastním pojízdným a patřičně excentrickým hudebním doprovodem! (17.05.2015)

(1001) Na úplném začátku mě napadaly takové myšlenky jako "co to sakra je?", "kdo to sakra je?" a "co se to sakra děje?", než si můj mozek vůbec uvědomil, do čeho že se to George Miller vlastně pouští. Nejprve jsem se nechala vtáhnout sentimentem (cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze) a říkala si, že za Furiosou bych šla. (Charlize Theron tímto filmem udělala pro moje feministické smýšlení o ní mnohem víc než prvoplánovitě "women power" filmy jako Její případ). Během filmu nikdo z jejích protivníků nepoužije fakt, že je žena, jako příležitost k urážce, ach ano. A taky jsem u filmu vydržela 82 minut na rotopedu, což musí být můj osobní rekord. Tak poutavý je to film. Teprve později a postupně mi začalo docházet, že jsem svědkem master class o ukazovat, neříkat. Jemné dramaturgické nuance, kdy se všechny úvodní situace zrcadlí v závěrečných situacích, s pozměněným významem a jasným vývojem. Postavy, postavení, ideologie zachycené in medias res, s kontextem, který je možno uhádnout nebo si ho domyslet. Tenhle zběsilý fantazijní svět mi svými pravidly přišel podobný tomu v Tarantinově Kill Billovi: Tam platí, že když přijmu jako fakt, že gangsteři a nájemní zabijáci používají katany a dodržují kód cti, nemusím se vůbec zaobírat logikou a všechno do sebe perfektně zapadá. Svět Mad Maxe je v tomto ohledu stejný. Civilizace si v pustině žije vlastním životem. Diktátor si s sebou na válečné výpravy bere speciální vůz s bubeníky a kytaristou z pekla. Muž s nadpozemskou silou má rozum malého dítěte a kolem krku nosí náhrdelník z hlaviček dětských panenek. Tvář nejcennější manželky zdobí jizvy, kterými se sama ze vzdoru chtěla zohavit. (28.07.2015)

Hyperštýlová non-stop akčná jazda s úžasným drajvom a predstieraným obsahom. S postavami, ktoré definujú ich pohľady, mejkap a kostýmy. Klasik George Miller si trendy súčasných blockbusterov (prehlušujúci audiovizuál dôležitejší než dejová schéma) adoptoval do osobitej vízie postapokalyptického sveta (s ktorou nebodaj niekto iný dokáže nájst emocionálne spojenie?) a tú osadil tuctami nápaditých detailov, ktoré sú pre príbeh bezvýznamné, ale z diela ako celku robia (v spojení so spomenutým over-the-top drajvom) unikátny produkt filmovej zábavy. Detail hlavy, zdvíhajúcej sa z piesku, záberom roku. (22.05.2015)