22 výstřelů

Sice klasická povídka o polepšeném gangsterovi, kterému jednou začne na záda dýchat vlastní minulost, ale klasická (a to je důležité) francouzská povídka. Všechno, proč mám rád filmy s Venturou, Gabinem a dalšími tu je. Chladná nepředvídatelná atmosféra, výborná hlavní postava, rodinné hodnoty vs. ty zločinecké... Jean Reno se mi v hlavní roli líbil moc, Charly Mattei je vlastně jeho první pořádná postava od Hotelu Rwanda z roku 2004 a už ji opravdu potřeboval. Režisér Richard Berry je pro mě zcela neznámý, ale úvodní dvacetiminutovkou, ve které se "to všechno" stane, si mě získal maximálně - přestřelka je efektně krvavá a převoz do nemocnice a pasáž, v níž se všichni o Matteiho rozstřílení postupně dozvídají, je zase nesmírně nápaditě natočená. Jak jsem naznačil, kdyby tenhle film vznikl o nějakých pětatřicet let dříve a hrál v něm Alain Delon nebo Lino Ventura, byla by to dnes bezesporu klasika. Čtyři a půl za Badeltovu hudbu. (11.06.2013)

DVD/// Obsazení 9/10 Děj 10/10 Hudba 9/10 Prostředí 8/10/// +scénář, hudba, prvotřídní Jean Reno -na první pohled nevíte do čeho jdete, o to víc vás ale film překvapí/// Směsice těch nejzajímavější prvků (prvotřídní hudební doprovod, mafiáni, akce, příběh, napětí a mého oblíbeného herce dělá z tohoto filmu neskutečně kvalitní překvapení a důkaz že "filmy o pomstě" se mi nikdy neokoukají./// Celkem 91%/// (25.07.2011)

Hrdinové romantických komedií se nutně z podstaty žánru chovají buď dětinsky – v pubertálním hollywoodském vzorci – nebo pošetile – ve zralém britském modelu. Nellis se nejen díky autorce vydala ostrovní cestou Bridget Jonesové nebo Lásky nebeské. Americká klišé neparoduje, ale něžně si s nimi pohrává. Příběh sice není novátorský od poslední výzvy pro mateřství po pletku zralé dámy s mladíkem jako v příbuzných Ženách v pokušení – ovšem právě jim se Perfect Days aneb Dokonalé dny podobají tím, že na rozdíl od hollywoodské sladkobolnosti dovedou důsledně shodit každičkou situaci hrozící sentimentem či melodramatem. (25.05.2020)

Stáří? Senilita? Podle odezvy řady uživatelů nejspíše postihly Jeana Rena a projevily se tím, že vzal roli v (přinejlepším) tuctovém filmu, natočeném kameramanem s Parkinsonovou chorobou. V tom případě ale stáří a senilita postihly i mě - 22 výstřelů mě totiž bavilo a té "chvějící se ruky" kameramanovy jsem si vlastně ani nevšiml a došlo mi to až teď při čtení komentů plných výrazů jako "nasralo mě to", "v prdeli" a dalších milých a citlivých slůvek. :-P No, asi mám delší vedení. A proč mě to bavilo? Inu, dost možná nehledám v úplně každém filmu NĚCO, co prostě ani v každém filmu být nemůže, takže si pak (i když ne vždy, pochopitelně) dokážu více užít i tuctový, banální a klišovitý příběh, pokud nepřekypuje donebevolajícíma blbostma. A Reno je prostě... Reno. On už jiný nebude - ale ve srovnání se Stallonem má Reno v zásobě asi o 5 mimických výrazů víc! Kdo z vás to má! :-P Btw. Bylo zvláštní vidět Kada Merada během 3 dnů ve dvou tak různých filmech, jako jsou Mikulášovy patálie a 22 výstřelů. (25.10.2012)

Právě přemýšlím o tom,jak Francouzi umí točit kvalitní detektivky.Lepší jsou jenom Američani.Koho jiného vybrat na hlavní roli než Jeana Reno.Sice už není nejmladší,ale na tu roli přesně pasoval.Pak tu je také kamarád ,,na život a na smrt",ale který už není moc kamarád.Příběh takový obyčejný,ale akce habaděj.Ve filmu je tolik mrtvol,že bych se asi nedopočítal,ale vůbec mi to nevadí.Dávám 3.5*,což je 70% (24.03.2014)