Avatar: The Way of Water

Avatar: The Way of Water je jedná velká emocionální jízda nejen díky nostalgii a radosti z návratu na Pandoru. James Cameron opět představuje Pandoru v naprosto perfektním světle, kdy nutné není radovat se pouze z audiovizuální opulence a skutečného posunutí možností ještě o kus dál, ale i ze šikovného vyprávění, které vyvolává snadný pocit, že mají Cameronovi plány pro (minimálně) pětidílnou ságu smysl. Už v rámci druhého pokračování totiž Cameron servíruje splněný sen. Poctivou práci, která ukazuje jak dělat správný velkolepý blockbuster (především vymykáním se moderním standardům) a přitom servírovat nějaký přesah. Obavy, že Cameron po 13 letech naservíruje jen slabší odvar jedničky byli naprosto zbytečné.... (Viděno v kině: 3x) (13.12.2022)

James Cameron nepřeskočil svou vlastní laťku, i když by rád věřil, že ano. Jednička Avatara byla vizuální orgasmus, tohle je už prostě "jenom" hodně dobré. Cameron vzal svou vlastní jedničku, přilil trochu svého vlastního Titanicu, vypůjčil si špetku (dost velkou) Pána velryb, dochutil to PC hrou Subnautica, další ingredience už byly doplněny jen ve stopovém množství, celé to rozmixoval, protřepal, nechal usadit a scedil do silně poživatelné substance. Ta asi bude bourat žebříčky návštěvnosti a peněženky producentů nechá nabobtnat více, než je záhodno, ale do historie filmu se zapíše hlavně jako "jeden z mnoha" efektních blockbusterů. Za vidění to ale stojí, to bez řečí. P.S.: Rodiče se mají poslouchat, darebové. :-P (09.01.2023)

Tak jsem se z pracovní povinnosti vydala slavnostně v teplákách (a aniž bych to věděla, tak pokydané) mikině na Avatara. První polovina byla asi takto: 1. Musím si jít zase zaplavat! 2. Nechám si udělat dredy. 3. Pořídím si plastové rybičky do vany. A vanu. 4. Konečně si nechám udělat tu tetovačku na ruku. Ale pak přišla druhá polovina: 5. What the hell, jdu na záchod. 6. Už by si mohli pořád přestat držet nůž pod krkem a nějak to uzavřít. Zív. 7. Zív. 8. Zííív. 9. Zííííív. 10. Cameron by udělal líp, kdyby podobně jako produkce War Sailor, která měla radši peníze na film dát Zelenskému na zbraně, daroval všechen budget na záchranu korálových útesů, ohrožených mořských druhů a čištění oceánů. End of story. (16.12.2022)

Hoci druhý Avatar neprináša po obsahovej stránke nič nové, spôsob, akým Cameron prepája nadčasové myšlienkové posolstvá s dokonalou audiovizuálnou stránkou, ma vždy ohromí. Cameron opäť rozpitváva jemu blízke témy. Narastajúci tlak priemyselno-zbrojárskeho komplexu na úkor ničenia ekosystémov, arogantnosť ľudského druhu, ktorý si expanzívne podriaďuje prírodné bohatstvo a cudzie územia či apel na silné rodinné väzby. Navyše ako vždy rešpektuje zákonitosti mainstreamového veľkofilmu - od vizuálne úchvatného akčného začiatku nostalgicky previazaného s jednotkou sa presunieme do nových lokácií, kde tempo spomalí, nechá vyniknúť vzťahy medzi postavami a zároveň očarúva dych berúcimi morskými zábermi (scény s "veľrybami" sú pre mňa najväčším highlightom filmu), aby nás vzápätí odrovnal epickým finále plným zbesilých bojových sekvencií. Hollywoodu, bohužiaľ, vládne iba vyprázdnený Marvel, preto druhého Avatara považujem po každej stránke za najveľkolepejší blockbuster za veľmi dlhú dobu a rada by som videla jeho nomináciu na Oscaroch. Za tie silné eko posolstvá, ktorými Cameron pranieruje dnešný svet, by si to zaslúžil. (09.01.2023)

Několik záběrů připomnělo drahou videohru a nemohu se rozhodnout, jak se mi vlastně líbilo 3D - na jednu stranu je pohlcující, ale současně příliš vede naši pozornost přeostřováním a brání si vychutnávat velké celky s mnoha plány akce. Jinak bez výtek. Jednička měla větší akci, dvojka má lépe zauzlované vztahy mezi postavami a ještě prohlubuje transcendentní napojení na fikční svět, který před očima rozkvétá v nádheře přesahující ta nejvyšší očekávání. Takhle se vypráví a oslňuje obrazem. Baví mě Pandora a její poznávání navázané na nevinnou dětskou zvídavost, baví mě pozměněné eko-poselství i technologické megalomanství, které nám zajištuje opravdu bezprecedentní pohlcení filmem. Tady se tvoří budoucnost kinematografie a nezapomíná se přitom na příběh, který mi osobně přišel o dost jiný a intimnější než minule. A už se nemohu dočkat, kam se Quaritchův (opět nejlepší postava) syndrom slepého dobývání a osobní msty překlene příště. (15.12.2022)