Avatar: The Way of Water

„TAHLE RODINA JE NAŠE PEVNOST…“ Nic tak (po technický stránce) dokonalýho, asi zase chvíli neuvidíme. 3D ohromí a nad příběhem zaplesá (či uroní slzu) osazenstvo nejedný indiánský rezervace. Ten sám o sobě nepřináší nic moc novýho – prostě jen dokonale vyvolává u každýho diváka touhu po krvi. Finální válečná vřava? To jsou orgie, kterejma to ale mělo skončit! Pak už mi to přišlo dost natahovaný… Ovšem napínavý to bylo fest! Stejně jako všichni kolem jsem se kochal vodní říší, vnímal rodinný hodnoty, dojímal se a lačnil po krvi. Ale stejně si myslím, že to mohlo bejt kratší.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem indián, co se plavil na Titaniku. 2.) Věřím v lidstvo.  /// Thx za titule „……..“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ****  NAPĚTÍ  *** (30.12.2022)

Avatar: The Way of Water je jedná velká emocionální jízda nejen díky nostalgii a radosti z návratu na Pandoru. James Cameron opět představuje Pandoru v naprosto perfektním světle, kdy nutné není radovat se pouze z audiovizuální opulence a skutečného posunutí možností ještě o kus dál, ale i ze šikovného vyprávění, které vyvolává snadný pocit, že mají Cameronovi plány pro (minimálně) pětidílnou ságu smysl. Už v rámci druhého pokračování totiž Cameron servíruje splněný sen. Poctivou práci, která ukazuje jak dělat správný velkolepý blockbuster (především vymykáním se moderním standardům) a přitom servírovat nějaký přesah. Obavy, že Cameron po 13 letech naservíruje jen slabší odvar jedničky byli naprosto zbytečné.... (Viděno v kině: 3x) (13.12.2022)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)

Kino událost roku? Nejspíš ano. Strašně hutná podívaná, jako kdyby jste viděli dva filmy v jednom. Cameron využívá vše co umí,aby předvedl všechny svoje lásky (budete cítit Titanic, Propast i další jeho filmy). Svět Pandory je opět úžasný, moře úchvatné, triky z jiné kategorie (Marvel brečí v rohu). Trochu smutnější je, že příběh je už opakování viděného a hlavně,že je to vlastně jen série špatných dětských rozhodnutí, které se neustále stupňují (za mě se divím,že hybná dětská síla příběhu Camenorovi vyhovuje...). Je tu navíc strašně citit epický rozměr a hlavně rozsah do budoucna. Nová surovina, opakovaný důraz na zapadající slunce (všimli jste si, jak je noc na Pandoře krátká?) a lidstvo, které prostě tu úžasnou přírodu s domorodci nenechá žít. (15.12.2022)

Scenáristika průměrného televizního seriálu, který nikam nespěchá. Příběh nejen že jde opět shrnout do jedné krátké věty, navíc je stejný jako minule a vypadá to, že příště nebude jiný. Nepřirozený pohyb modrých ještěrek na souši se od “Pilotu” nezměnil. Polovina filmu kvůli němu působí jak videoherní demo. Ovšem přesun pod vodu je skvělým upgradem. Ještěrky plavou mnohem hezčeji než chodí a skáčou, a fiktivnímu podmořskému zvířectvu i rostlinstvu James Cameron vdýchá nevídaný život. Je krásný a kouzelný. Luc Besson bude jásat. Na vodě taky dostanou prostor lidské postavy, co dodá digitální umělině fyzičtější drajv. Všechny ty ponorky, mechakrabi a vůbec padoušské scény s lovením “velryb” jsou uber cool. Připomenou divácké radovánky z akčních klukovin ve Vodním světě. Veskrze se ale Avataří fenomén stává spíše lunaparkovou atrakcí (s příslibem VR budoucnosti) než filmovým dílem v pravém smyslu slova. Takovým Cameronovym Marvelem s chabým rozpracováním postav. Což je trochu škoda. (14.12.2022)