Vyměřený čas

Život se má žít, ne přežít. Klasická hollywoodská báchorka ve stylu Bonnie a Clyde obtěžkaná hutnými myšlenkami o fungování současného světa. Na Niccola je to sice v součtu slabší kousek, ale pro většinu konkurence je to silný nadprůměr. Výborné obsazení dělá hodně. I pitomý Alex Pettyfer hraje jak ďábel (a pořádnou svini) a Justin Timberlake definitivně vystupuje ze škatulky popového zpěváka do regulérních hereckých vod. A Olivia Wilde letos vyfasuje cenu za nejvíc sexy padesátnici. Mytologická dloubačka do žeber politiků a "samozvaných strážců" našeho světa. Nemám čas. (16.11.2011)

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)

Nejlepší je tu ten nápad, naštěstí dost dobrej, aby to utáhl. Nejenom, že díky němu je prostor pro řadu super scének, ale má něco do sebe i po stránce trochu víc...jaksi... filozofický... I když to není až zas tak horký. Trpí to klasickým syndromem originality, co se v první polovině vyčerpá a teď se neví, co s tím dál dělat, takže se zvolí nějakej vyzkoušenej postup (honička). Jinak Timberlake je očividně jeden z mála zpěváků, co to zkusí s filmem a totálně nepohoří (Madonna, Mariah Carey). Nemám nijak v lásce Amandu Seyfried, ale tady je OK. Cillian Murphy tu ovšem jasně vládne a je tak ultra-cool, že kdyby to bylo celý o něm a Timberlake tam třeba jen někde mezi komparzem zakašlal a umřel, nevadilo by mi to. (28.09.2012)

Čím více se divák zaměří na trefné pomrkávání na absurdní fungování dnešní společnosti, tím méně bude mít potřebu řešit nedotažené linky této alternativní doby. Peníze jsou zde nahrazeny časem, a právě toto platidlo dělá z každného dne strhující podívanou, při které si člověk skoro začíná vážit toho, kde žije. Niccol podle mě nechtěl ani tak ohromit světem, který stvořil, ale spíše ukázat demenci dnešní doby ve značně vyhrocenější a hrozivější podobě, do které však ta komedie, kterou většina lidí žije (práce, nákupy a spát), stejně směřuje. Mnoho situací se mu podařilo zobrazit famózně (továrna, kasíno, půjčky) a snobismus byl v kontrastu s lidmi, kteří doslova řešili každou minutu a museli pořád běhat jako zvířata, opravdu nechutný. Ten spěch mi ihned připomněl naše ulice a silnice, po kterých se stále honí spousty bláznů, kteří mají pocit, že si tím nějak pomůžou, i když pak večer u piva stejně brečí, že je všechno na píču. Z toho, milí honiči, plyne, že můžete klidně zvolnit. Za hovno to bude stát tak jako tak. Chtělo by to výraznější jiskření mezi ústřední dvojicí, dotáhnout konec a byla by to naprostá bomba. (16.03.2013)

// No, máme tu jednoho sympatického nicméně chudého hlavního hrdinu, který má asi tu nejhezčí padesátiletou matku, kterou jsem kdy viděl. Hrdina má problémy s penězi. Tedy časem, který utrácí už jen tím, že žije a ještě k tomu, si za něj platí oblečení, jídlo, pití prostě cokoliv. Teda až na lásku, samozřejmě! Ta se koupit nedá. Jeho problém se však rázem vyřeší, poté co mu jeden (ne)důležitý dobrodinec předá století (ano, to je hodně) a spáchá tak sebevraždu. Bum, v tu ránu nastává otázka proč. A tu následuje jak. A tak dále až do konce filmu, si neustále pokládám tyhle otázky a film mi na ně prostě neodpovídá a to mi strašně vadí. Vizuál mi nelahodí, soundtrack mě nijak neuchvacuje a jediný plus je tak sociální podtext a herci. Amanda Seyfried se z nezajimavé holky promění v neskutečně sexy holku, která ještě navíc umí střílet. Justin Timberlake potvrzuje, že je i vynikajicí herec a koneckonců, i ten zbytek ansáblu ty své role tak nějak přesvědčivě zvládá. Není tu ale nic víc a nic míň. Film už se od tří hvězd neodlepí a já vypínám závěrečné titulky trochu zklamán. (13.12.2011)