Zrození Planety opic

Film má objektivně dost vad (logické přešlapy, občas podivný střih, pár zbytečně kýčovitých scén). Ale za dětinské nadšení a zcela anachronické užití triků si velký respekt zaslouží. Už dlouho jsem si tak neužíval živost a duši trikových sekvencí... jakoby se Zrození Planety opic skutečně vracelo někam do 60. let, kdy byl každý podařený trik malý radostný zázrak. Osobně mi tenhle film připomněl, proč mám tak rád sci-fi (ten povznášející pocit magického úniku před všedností) a velmi příjemně mě překvapil rezignací na motiv přímého civilizačního střetu. Ve zkratce sledujeme samovolný zánik komunity staré a z něj plynoucí zrod komunity nové, který má mnohem spíše než rysy klasického apokalyptického sci-fi prvky romantického příběhu o osamoceném monstru a jeho bláhovém stvořiteli. Zároveň film zakládá možnost vyprávět celou sérii znovu (včetně odkazu na nešťastný let Ikara), z čehož má po téhle komorní, emotivní a venkoncem nesmírně příjemné podívané radost. (29.07.2011)

║Rozpočet $93miliónov║Tržby USA $176,760,185║Tržby Celosvetovo $482,860,185▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $38,979,788 ║ Tržby za predaj DVD v USA $43,986,423║ K úplnej spokojnosti digitálnych opíc ešte čo to chýba(hlavne pohybová stránka opíc bola niekdy nedoladená ale tak za ten rozpočet zas slušná práca) ale ako príbeh vo svojej takzvanej jednoduchosti strhol, v podstate nemal žiadne slabšie chvíľky a šimpanz César dokázal až neskutočne vtiahnuť do deja, toto jeho "malé" dobrodružstvo sme prežívali s ním, chápali jeho pocity, túžby, vodcovstvo,... James Franco potvrdzuje že je momentálne v dosť slušnej hereckej forme a dobre sa dopĺňal s Césarom, milé prekvapenie roka 2011. /95%/ (07.12.2011)

Výjimečný či dokonce geniální film může vzniknout v zásadě dvojí cestou: buďto autorsky, anebo kolektivně. Autorská cesta zahrnuje všechny ty věhlasné režisérské osobnosti, které ční nad ostatní jako péro z divanu, kdežto kolektivní cesta stojí na perfektně odvedené práci celého štábu. Problém této druhé cesty je v tom, že vždycky nějaká složka selže, například kamera není stoprocentní, nebo vám nezahrají dokonale herci, takže natočit výjimečný film kolektivní cestou je zhruba totéž jako hodit na deseti kostkách šestku, kdy každá kostka zahrnuje jeden prvek filmu (scénář, hudbu, kostýmy, střih, triky a postprodukční práce atp.). Pravděpodobnost je v tomhle ohledu zcela nekompromisní – šance, že se vše povede a všechny kostky ukážou šestku, je asi jedna ku šedesáti milionům, proto je vždycky tak obrovské překvapení, když se to podaří, a u tohohle filmu, kde nikdo neční nad ostatní a všichni dřou pro celek, bych se i nebál říct, že se to celkem povedlo. Vlastně je na tom postaven i samotný příběh, který nenavazuje ani tak na legendární opičí ságu, jako spíš na Howardovu Čistou duši, neboť svoji premisu staví na principu amerického matematika Johna Nashe zvanou Nashova rovnováha, čímž se tady míní spolupráce všech opic na vzpouře na úkor jednostranného egoismu. Podívejme se na samotný okamžik z Howardova filmu, kdy se Nashovi podaří přijít na svou geniální myšlenku: v okamžiku, kdy v diskusi se spolužáky o vnadách jedné studentky zazní známý výrok Adama Smithe o neviditelné ruce trhu, kdy bude nejlepšího výsledku dosaženo v případě, když každý bude hájit své vlastní zájmy, Nash náhle prozří a uvědomí si, že pokud se všichni zaměří na získání jediné dívky, nezíská ji nikdo (nepotvrdí-li se tedy slavné Čtvrtníčkovo „nejsilnější pes mrdá“). Optimálního výsledku bude dosaženo, pokud každý bude hájit své a společenské zájmy dohromady. Odtud nejen Caesarův výrok „jedna opice je slabá, společně budeme silní“ a jeho mazané popostrkávání všech rozdrobených frakcí ke spolupráci, ale i důvod, proč se chystané pokračování filmu zřejmě nepodaří: je celkem jasné, že se v dalším díle opice rozdělí v názoru, zda ubližovat lidem (šedý dominantní šimpanz Rocket), nebo zůstat v defenzivě (stanovisko Caesara a cirkusového orangutana Maurice), a že konec této teamovosti nějakým způsobem postihne i filmařský štáb. (15.11.2011)

Zvláštne - na prvé pozretie ma Zrodenie planéty opíc nebavilo, ale s každou ďalšou reprízou bolo lepšie a lepšie. Sadol mi sympaťák James Franco v titulnej úlohe, sadla mi jeho kamoška, super mi sadol jeho milý, ale ťažko chorý otec John Lithgow a prekvapivo mi nevadili záporné klišé postavy (Felton, Cox, Oyelowo). Po vizuálnej stránke tomu asi niet príliš čo vyčítať, akčné finále je napínavé, ale paráda je, že keď sa vo filme nič akčné nedeje (čo je väčšinu času), je to vďaka sympatickým kladným postavám dobrý film s dojemnými i vtipnými momentami. Radikálne prestrihávanie na snímke nie je poznať (česť výnimkám - z deja náhle vypadnutá Pinto). (12.01.2017)

Dej na mě svou voňavou tlapku, ty požehnaný čisťounký lidoope.. Triky jsou bez diskuze na úrovni, především obličejová mimika chlupatých vzbouřenců na lodi Frisco, ale co je to platné, když příběh, stejně jako digitální primáti v čele s Caesarem v teplácích, postrádá jakékoliv genitálie. Ploše nalinkované postavy bych u blockbusteru ještě přešel, ale absenci alespoň jediného vztyčného bodu, kterými disponoval Schaffner ať už v podobě Goldsmithovy hudby či navození tíživé atmosféry neznáma v úvodu a důvěrně známého na konci, to už nepřejdu ani s funícím gorilím samcem Buckem za zády. Zkrátka další přezrálý banánek do letní klece vyhládlých kinoopiček, na jehož chuť si příští rok vzpomene už jen málokdo.. Šimpanz "Freedom for my people" Caesar je sice doma, ale nemá ani tušení o tom, jak US Air Force milují vůni napalmu po ránu, obzvláště v sekvojových hájích… (16.08.2011)