Top Gun: Maverick

Kdybych měl sepsat libovolně dlouhý seznam osmdesátkových fláků, jejichž pokračování bych rád viděl, tak Top Gun... by na něm rozhodně nebyl. Už jako puboš jsem nechápal, jak někdo dokázal natočit o stíhačkách tak nudný film, a dával jsem přednost výrazně zábavnějšímu Železnému orlovi z téhož roku. Dvojka je za mě příjemné ohlédnutí za osmdesátkami a blockbuster dělaný se srdíčkem a bez digibordelu, kterážto chyba v současném hollywoodském matrixu vždycky hodně potěší (zdravím Šíleného Maxe: Zběsilou cestu). A který Cruise - z otravně vysmátého frajírka přehraný do zodpovědného charizmatického chlapa, co ale pořád ignoruje (debilní) rozkazy a překračuje hranice možného - spolehlivě herecky táhne a má s Bruckheimerem pečlivě produkčně ohlídaný. Ale že bych byl z filmu urvaný, to zas ne. Na to je to pořád moc jednoduchoučké a povrchní. (26.05.2022)

Častější je asi koncept "love to hate" filmů. Top Gun je pro mě "hate to love" film. Film, na který jsem přišel připravený ho prozívat, protože všechny velechválené Mission Impossible mě naprosto nudí a Tom Cruise coby maskot zločineckého pseudonáboženského kultu pro mě není zrovna týpek, ke kterému bych cítil sympatie. Jenže Top Gun mě ukolébal, a to i přes to, že místy vypadá jako náborové video totalitního státu po vzoru neironicky míněné Hvězdné pěchoty a konec mě vyloženě zklamal tím, že žádná postava nemusí udělat těžké rozhodnutí, ačkoliv se film tvářil, že k tomu směřuje. Jenže ty stíhačky fakt krásně lítají, hezky to sviští a duní, a to cheezy melodrama jede. Ok, asi to nade mnou vyhrálo, ale nejsem rád! (23.05.2022)

Top Gun dokáže odsoudit každý. Já to nikdy nedělal. Vznikl v mých milovaných 80. letech, vznikl z lásky k řemeslu, bez zeleného pozadí, mimo superhrdinský digibordel. Struktura pokračování je velmi podobná původnímu hitu. A stejně jako před šestatřiceti lety dělá z Toma Cruise každým záběrem hvězdu, která udivuje diváka hned od prvních minut. Jakmile vycení zuby, nasadí sluneční brýle a leteckou bundu a nakopne mašinu, přichází první husí kůže. Vlastně příjemné vibrace začínají už s nástupem melodie Harolda Faltermeyera a s prvními zlatavými záběry startovací ranveje. Nostalgie šlape na maximum. Pro Mavericka už v tomhle „novém“ světě zřejmě není místo. Dlouhé roky odmítal povýšení i odchod do důchodu. Do kokpitu stíhačky se nicméně znovu vrací, aby naučil partu mladých hezounů, mezi kterými je i syn jeho zesnulého parťáka Goose, zlikvidovat tajnou továrnu na zpracování uranu (opět) v jakési bezejmenné zemi. Není nutné si nalhávat, že jde o něco víc, než skvělé hollywoodské řemeslo. Není nutné si nalhávat, že to není přepálené. Není nutné si nalhávat, že to není průhledné a hyperkorektní hadr. A i ty archetypy postav zůstaly stejné. Vůbec to ale nevadí. Ba naopak. Pokračování přímo sálá energií skutečných strojů, přímo nám zdůrazňuje, že nemáme opouštět naše filmové dětství, naše vzpomínky na úžasná filmová léta. A to vše díky Cruisovi, který mezi mladšími kadety nepůsobí nijak nepatřičně, nenásilné zvládá romantickou linii s fakt kočkoidní Jennifer Connelly i dojemné setkání s Icemanem, kdy si scénář dokonale poradil s životním osudem Vala Kilmera. Radost. Cruise se svým osobním projektem zaválel. Pokolikáté už? Díky za tu energii, západy slunce, skvělý casting, discobeaty a velké srdce. Hodně těsně pod vrcholem. (27.05.2022)

Já to klidně přiznám - druhý Top Gun jsem vidět nechtěl a teď aspoň konečně vím proč. Moje hodnocení míří hlavně ke klišé a banalitám toho filmu - vše bylo předvídatelné, ohrané a hloupé. V mnoha případech jednoduchost nevadí, ale v tomhle fakt jo. Technická stránka, Cruise a Connelly na tři hvědzy. Za víc ten film nestojí - teda pokud byste velké procento neudělili vydělávání peněz. (20.10.2022)

Jednička byla mladistvá, řízná, neposedná a překvapivě o dost tvrdší a méně předvídatelná. Dvojka jede ve všem na jistotu. Aby to nevyznělo špatně, je to skvělý film. To, co dokázali Bruckheimer produkovat, Kosinski natočit a Cruise a spol. zahrát bude v učebnicích pro následující dekádu o tom, jak se má točit "letecký film". Všechny ty vycizelované záběry, dechberoucí kamerové twisty a výkruty F18tek (a to by bylo aby Cruise nepředvedl Cobru alespoň jednou za film) jsou vskutku oku lahodící a nelze než jen smeknout před nasazením herců. Avšak po celou dobu tady není ani jedno překvapení, ani jedna nečekaná scéna - tedy jeden náznak ke konci filmu je, ale po pár vteřinách se senzace rozplyne v dalším náporu klišé. Ovšem pravda je, že klišé, které má po celou dobu noblesu, eleganci a celkově přijatelnou konzistenci. Tvůrci z části rozvíjí příběh Mavericka a vlastně tak trochu i restaurují oblíbené fan-momenty jedničky pro o tři generace mladší diváky. Staří se culí protože vědí a mladí zírají protože nevědí a moc se jim to líbí. Tím pádem cílovka jsou všichni a proto taky Maverick vydělá balík a zaslouženě. Ovšem scenáristické kvality nemá ani zdaleka tak vysoké, jako technické. Což ve finále není očividně až takový problém pro vysoké hodnocení, protože když si Cruise nandá tu svojí zaprášenou bundu a sedne na motorku při západu slunce, je těžké tam prostě nenapálit pět hvězd z nostalgie. (01.06.2022)