47 róninů

Děte do háje se zbytečným nadáváním na všechno možné, przní se tu historie? Ano, ale méně, než třeba v takovém Statečném srdci (!) a většinu věcí jde pochopit tak, aby byla zachována hlavní myšlenka, fantasy prvky jsou naprosto fajn, kdo bude chtít historickou dramatizaci, nechť si přečte nějakou knihu (já doporučuji ;Příběh 47 róninů od Johna Allyna, k sehnání i jako nicht legální e-book), nebo si pustí Japonský film, koneckonců, jsou to japonci, kdo má zvláštní slovo s významem "Vyprávět příběh 47 roninů." Tohle je prostě skvělé fantasy na historických kulisách, nic víc, nic míň, prostě je to jenom alternativní verze známého příběhu, navíc herci se snaží a dobří jsou nejen oni, ale i vše ostatní, od kameru po hudbu. Jestli někdo nadává na to, že Japonští herci ve filmu hovoří anglicky, je mdlého rozumu a zasloužil by zmrskat bokkenem, neboť film je natočen Američany za americké peníze, tohle je už jenom zoufalé hledání klacku, kterým by se někdo pokoušel zbít psa s velkými a ostrými zuby (a čtyřiceti šesti členy smečky za rohem). Určitě bych našel mnogo věcí, které bych mohl vytknout, ale žádná závažná, je to prostě dobré fantasy, dnes zoufale nedostatkové zboží. Howgh. (11.01.2014)

Ultimativní zoufalost. Přísahám bohu, že během první hodiny se v tom filmu nestane ale vůbec nic. A když se v druhé sem tam něco dít začne, přejete si, aby to zůstalo u toho ničeho. Po RIPD nejzprasenější blockbuster roku, kde je zároveň všechno a zároveň vymeteno. Keanuova upřímná snaha je především smutně směšná a vše ostatní už je jen smutné. (28.12.2013)

Čekal jsem 47 Konin a dostal jsem překvapivě solidní přímočarou fantasy, po níž bych moc rád viděl zdejší kohortu absolventů FFUK, sveřepých japanologů a dalších přechytřelých kokotích hlav spáchat harakiri pletací jehlicí, neboť jsem si to kvůli jejich osvíceným zvratkům málem nepustil. Dávám vám tímto příležitost zemřít jako muži a ne se zadusit vlastním egem jako esoteričtí žvaniví tranďáci. Ač plné až po titulky Maků a makaků skvěle zadržujících krev (a to i z useknutých hlav), které našinec od sebe rozezná jen za pomocí špatného a horšího anglického přízvuku, a ten Kínu zase vypadá s katanou jako panna s vibrátorem, má to spád, švih a je to zcela prosté čajových obřadů, haiku, Takešiho hradů a ostatních bambusáckých broskvovin pro otoky. (15.03.2014)

Samuraj ktorý stratí svojho majstra je označovaný pomenovaním Ronin a dostáva sa takmer na samé dno Japonskej spoločnosti. Jedného dňa, počas dňa hier, za pomoci čiernej mágie, dochádza k spiknutiu voči pánovi oblasti, nazývanej "Akó". Všetci samuraji sú vyhnaní do zatratenia. Jedinou nádejou 47 Roninov na oprávnenú pomstu, ktorá musí byť splatená, je miešanec menom - Kai. Pokiaľ by niekto chcel, aspoň z časti "počuť" môj názor, nech si prečíta komentár užívateľa "Flipper". Očakával som samurajskú drámu, ktorá sa oprie o skutočný príbeh oddanosti svojmu pánovi, ktorá je pre národ Japonský, doslova životným zadosťučinením, no bohužiaľ, dostal som teenegerskú, polo-nudnú rozprávku s doplnkami, vhodnými pre pokračovanie H.P. Rozjímanie užívateľov nad krásnymi zábermi prírody je síce úchvatné a pravdivé, no to som si mohol pustiť aj "National Geographic". Viac krvi uvidíte u zubára pri vyplachovaní držky (samurajský film bez jedinej kvapky??). Omnoho bolestivejší je pre mňa fakt, že K. Reeves je vďaka svojim výberom snímkov, v ktorých sa za poslednú dobu snažil "hrať" (ak sa tomu vôbec dá tak povedať), v peknej prdeli. Napriek tomu, že "47 Ronin" nie je vyslovenou stratou času, rovnako nedosahuje kvalitu tak výnimočného filmu, ako to tu podaktorí "fajnšmekri", uspaní opiátom skromnosti (kiež by som bol taký istý), prezentujú. Najdokonalejší prvok snímku, jednoznačne, hudobný doprovod. (23.05.2014)

Můj zcela nejoblíbenější filmový subžánr (japonskésamurajské řežby) dostal v dnešní době, kdy se tyto filmy již moc netočí, dalšího bratříčka. Film mne velice mile překvapil, příliš jsem od něj neočekával. Zasazení do fantasy světa kouzel, magie a až "pohádkové" atmosféry zpočátku trochu vadí,ale později jsem si zvykl a bylo to příjemné. Můj obrovský japonský oblíbenec, kterého jsem poprvé viděl porcovat ninje za socialismu ve filmu Šógunovy ninjové (1980) Hirojuki "Henry" Sanada, mistr řady bojových umění a boje s mečem kendo, se dokáže stále ohánět mečem rychle jako za mlada a k tomu mu sekunduje nevýrazný, ale ani ničím nevadící Keanu Reeves. Tihle dva si film evidentně "rozdělili" na pasáže,kde vždy jeden vystupuje do popředí a pak zase ten druhý. Atmosféra úžasná, hudba také. Co mi ale vadilo, tak příšerné digitální efekty, které jsou opravdu špatné a připomínají nějakou videohru. Tak moc mi to vadilo, že tomu nemohu dát proto plný počet .. Ale jinak řežba od začátku do konce, film byl "odkrven" pro možnost přístupnosti mladším divákům, holt těm 70.kovým řezničinám, kde krev stříkala téměř na diváka v kinosále je pryč ... Ale jinak prostě za mne super!! (18.03.2014)