Ten, kdo stojí v koutě

Přišel, viděl, zvítězil. Na filmu je nejúžasnější to, jak rychle se etabloval na pozici nejzásadnějšího coming of age snímku minimálně poslední dekády. Slýchávám ho ve výčtu toho nejlepšího snad u všem mladých lidí kolem mě, tady na databázi i na Youtube. Příběhů o outsiderech je jistě mnoho, ale ten Charlieho má v sobě to kouzlo, které všichni hledáme, jenže málokdy nacházíme. Chbosky stvořil kult. Ústřední trio šlape parádně. Vyklepaný Logan, sladká Emma i střelený Ezra, který měl úkol nejtěžší (zahrát sympatického gaye), jsou skvěle sehrané trio. Noční jízdy v doprovodu Bowieho způsobují silnou katarzi. Dále oceňuji, že nejde pouze o fňukání a nechybí humor, který mnohdy pramení z naivity hlavního hrdiny, a jenž vrcholí při políbení nejhezčí holky v místnosti. Pro mě osobně naprosto geniální moment. (08.07.2015)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

Nečekané překvapení od mně neznámého režiséra. Tomu se naprosto citlivě podařilo zpracovat nejednoduché téma, které navíc dokázal zaobalit do slušivého (jak pro zrak, tak pro uši) hávu, čímž mu dodal na kvalitě. Smysluplné dialogy, kvalitní herectví.. a především pak zajímavá (a pro mě nečekaná) pointa snímku dělá z The Perks of being a wallflower skvělý snímek. (06.01.2013)

Chci napsat komentář a koukám, že se v popisku objevila nově předloha, scénář a kamera. Mám z toho dobrý pocit, podíval jsem se na tohle především kvůli Mae, která byla opět kouzelná, jen škoda že jí ukázali i v nelichotivém světle coby poblázněnou manijačku do vztahů, ale co. Ezra mě byl strašně sympatický a pokud jste měli na škole podobné zvíře, musela to být s ním super zábava. Snímků nahrává i to, že se děj odehrává na začátku devadesátých let, není tedy obklopen tím sajrajtem co je teď všude a to třeba divná muzika a důraz na dokonalost. Hezký příběh. (14.02.2013)

Snídanový klub naší generace. Je příjemné vědět že v dnešní době se dá natočit vkusný, citlivý a mimořádně optimistický film o středoškolácích, kdy má divák na konci tak nádherně opojný pocit, že svět je vlastně dost fajn místo k žití. Scéna v tunelu za zvuků Bowieho Heroes vyvolává totální emocionální katarzi. Herci jsou skvěle vybraní počínaje samotným Charliem, Emma Watson zde pro mě poprvé překročila stín Hermiony a charismatický Ezra Miller je jen třešničkou na už tak vynikajícím dortu. „Proč si já, a všichni které mám ráda, vybíráme lidi kteří nás považují za odpad? Přijímáme lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme.“ (29.04.2016)