Lost Gate
Režie:
Jiří StrachKamera:
Martin ŠecHudba:
Miloš BokHrají:
Ivan Trojan, Jiří Dvořák, Aňa Geislerová, Josef Abrhám, Tomáš Töpfer, Viktor Preiss, Pavel Kříž, Jana Pidrmanová, František Němec, Taťjana Medvecká (více)VOD (1)
Epizody(3)
Obsahy(1)
Třídílný televizní mysteriózní film Ztracená brána je volným pokračováním divácky úspěšného třídílného televizního filmu Ďáblova lest. Hlavními protagonisty detektivního příběhu s tajemstvím jsou znovu Ivan Trojan, Anna Geislerová a Jiří Dvořák. Zatímco první triptych byl spojen s existencí Ďáblovy bible, tento se dotýká záhady unikátního středověkého díla, Voynichova rukopisu. Odkud pochází podivná rostlina? Proč někdo opakovaně vraždí kvůli jejímu jedinému listu? V dramatickém souboji s neznámým vrahem odhalují vyšetřovatelé šokující souvislosti. Usilovně pátrají po tajemném pachateli, aby zastavili zlo. Sami se přitom dostávají do ohrožení. Vyšetřování je plné zvratů a nečekaných komplikací. Kulisy televiznímu filmu poskytnou staré části Prahy, dostaneme se i do spletité sítě chodeb v pražském podzemí, kde se děje cosi nevysvětlitelného. Znepokojivé stopy na místech činu zavedou našeho religionistu Ivana Trojana k Zednářské lóži, ale také na tajemné místo, kde se setká s podivnou bytostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (310)
Drahý Jirko, Ty kluku ušatá, čteš li tu někdy tyhle zvratky, rozhodně neklesej na uchu! Povím Ti jedno, tak našpicuj uši: "Vyser se na ně, na mentály!". Polovina z nich jsou kudlanky a ta druhá svou orientaci jen předstírá. Já měl konečně po dlouhé době pocit, že své veřejnoprávní poplatky nesplachuju do hajzlu. Skvělé dialogy, vynikající herci, bravurně zrežírováno! Doufám, že Ti brzy přestanou jen házet drobky z Mathého nebo Dvořákova, či jak se ten politicky korektní panák po posledních škatulích teď vlastně jmenuje, stolu, pustí Tě z řetězu a staneš se kingem Barandowoodu. Opravdu plesám, Jirko, plesám!!! Tak hlavně neměj Strach roztáhnout boltce a rychle vyletět z hnízda maloprodukce. Hřebejk už řehtá z posledního a je načase, aby jej někdo s ostrýma ušima konečně nahradil. V dokonalé úctě verbal. ()
Po deseti letech a mnoha reprízách mohu se vší rozhodností napsat, že Ztracená brána je Jirkovo nejlepší populární, nebo chcete-li zábavné dílo (nepočítaje v to pohádky). Potencionální divák je obeznámen už od Ďáblovi lsti, jenomže zde je toho víc nebo je to lepší. Duo Geislerová a Dvořák jsou svými slovními výměnami připomínkou legendárních amerických screwballových komedií, doplňuje je střídmý Ivan Trojan a plejáda spolehlivých hvězd i v malých rolích (Preiss mladší). Tématu odpovídající vizuál je už u Jirky samozřejmostí, Miloš Bok kongeniálně rozvedl svá atmosférická hudební témata a hlavně se zde vzhledem k žánru dočkáme nejzajímavějšího spojení s duchovnem. Tak mě napadá, že je v Bráně ještě o pár věcí míň, než ve Lsti a to míň efektů v závěru a míň Vašíčka, což je vše ku prospěchu věci. Chrám je totiž vždycky uprostřed všeho. ()
1. a 2. díl Kopance ve scénáři, typická vašíčkovská mystéria prodávaná se slevou v myšlenkovém supermarketu, místy chabé dialogy (postava rabi Töpfera slepená z anekdot), rozčilující oslí můstky a díry v logice i motivaci, které u žánrovky rozčilují. Vašíčkovy předlohy mají obecně ten problém, že se soustředí na konspirační teorie a odkazování k vnějšímu světu, zatímco uvnitř zeje jenom chaos a prázdnota doslovnosti. Ač scénář nepochází z jeho dílny, tenhle "blbštajnův" syndrom tam pořád cítím... Navíc: 70 minut trvá expozice a slepá dějová ulice (okatá), dalších 70 se vleče ospale k náznaku mystéria, které ale ve světě bulvarizovaných záhad zavání zase nějakým průšvihem "ne z tohoto světa". Strach může dělat cokoli (vést civilně herce, sem tam si vyhrát s vizuálem, držet jakýs takýs rytmus), ale detektivka, kde během prvních deseti minut vystupuje imbecil, který nepozná chlapa v drahém obleku od bezdomovce z Hlaváku a dvojice "takyokultních" detektivů, kterou povolá vyšetřovatel na základě špatně nakreslené Davidovy hvězdy, prostě může vypadat nadprůměrně opravdu jen v okresním přeboru. Ruku na srdce, tenhle žánr je tu zakletý a ztracený. 3. díl Logické díry už radši ani nebudu vypočítávat, jediné řešení je přestat ptát se, proč postavy jednají tak, jak jednají. Rozuzlení přineslo přesně to, co jsem čekal, jakousi švejkovskou verzi zednářství, v níž utajení stoupenci učení popíjejí pivo v hostincích, zatímco v odemčených domovech se jim válí insignie a bytosti z druhé strany brány se chovají jako James Bond křížený s agentem WC40. Těch pitomostí je tam moc i na novodobý Malý pitaval z velkého města. Jako mysteriózní detektivka o "středu myšlenky" (něco mezi telepatií a duchovní kontrarozvědkou) je tohle vážně praštěné chrámovým ochozem. Jen doufám, že to nebude pokračovat dílem, v němž se prostý český religionista změní na duchovního guru čtoucího myšlenky zbytku společnosti. Už takhle se mi z té pravdivě řečené lži nebo lživě řečené pravdy zatmívá před očima. Možná by z druhé strany brány bylo na čase povolat nějakého dramaturga. Třeba by se pak nějak vyřešil i filozofický problém, zda může fungovat seriózně se tvářící mystérium s poněkud fraškovitým pojetím žánru. A zda má cenu na 210 minut točit detektivku s největším počtem mylných zatčení v dějinách kriminalistiky. ()
Jiří Strach začíná být pomalu matador veřejnoprávní televizní zábavy a to na první pohled vypadá na nějakých -náct, takové to hůdě, které si ještě rádo hraje. Přistoupí-li ale divák na pravidla té jeho hry, stráví u televizní obrazovky příjemný nedělní večer, večer plný u nás v republice ještě neokoukaných kamerových filtrů, charismatických tváří a prvoplánového mystéria. Velmi sympatická mysteriózní detektivka, o to víc, že v české kinematografii nemá téměř tradici a pan režisér neměl strach projít po dosud neprošlapaných pěšinkách... ()
"Mozek takhle na kaši jsem ještě neviděl ani v literatuře. Nádhera, co?" O Zednářích toho vím málo. Osobně znám jen jednoho a ten ještě tvrdí, že žádnej Zednář není. Což je mimochodem jasnej důkaz toho, že Zednářem je, protože oni to nikdy nepřiznají. Tipuju ho na dveřníka nebo řečníka. Ale zpět ke Ztracený bráně. Za ní je to skvělý. Byl jsem tam a proto jsem teď mrtvej. Že to nedává smysl? To ani tenhle seriál, zejména jeho konec, ale je to zábavný. Mezi vyšetřovali Šímovou a Sumarou to přirozeně jiskří, vědátor Runa jiskří sám o sobě a komu ke spokojenosti nestačí poměrně zajímavý vyšetřování, tak může tento seriál vzít jako poznávací cestu kanalizačním systémem města Prahy. Do toho člověk nespadne každej den. ()
„David Goldstein, profesor, Majzlova 8.“ - „To je židovský jméno.“ – „Uvidíme po pitvě.“ – „Podle DNA, jo?“ – „Ne, podle obřízky.“ Pravda, Ztracená brána má zde na databázi vyšší hodnocení než její předchůdkyně Ďáblova lest, ale přece jenom jsem si nebyl jistý, zda to už nebude jen rutinní jízda na jistotu. Kdepak! Strach a spol se evidentně poučili z řady věcí, které se jim nepodařilo udělat „minule“, a stvořili o dost jistější trilogii. Přestože se dají klady z Ďáblovy lsti v klidu přepsat znovu, v případě castingu se udělala podle mě ještě lepší práce (člověka zpočátku pobaví výměna bratrů Hádků, ale pak najednou vidí, kdo všechno dostal příležitost, a tiše nad tím jásá; ostatně místo se našlo i pro samotného režiséra), ale to hlavní, co člověka praští do očí a uší (myšleno v čistě kladném slova smyslu) je práce s humorem. Pokud jsem ho předtím označil jako „občasný“, tak zde je ho využíváno podstatně víc a i ta kvalita šla výrazně nahoru (a zapracovalo se i na jeho „odstínech“, např.: „Tak ste měl pravdu. On opravdu vyplaval.“). Ať už jsou to ironičtější dialogy, nápad s penalizováním vulgarit, Lenčina snaha dostat se rychle zpátky do práce, ale také důraz na uvědomělost postav, které sice neřeknou nic naplno, ale jako by nenápadně pomrkávali po divákovi (třeba: „Přišel ste mi říct, že už ste ho chytili?“ – „Ono to v životě nebývá tak jednoduché jako v televizi, pane Goldsteine. Někdy to má víc dílů. Třeba tři.“). A tady je potřeba poznamenat, že aby si tuto trilogii divák patřičně užil, měl by předchozí Ďáblovu lest opravdu vidět (často se na ni nějak odkazuje), nemuselo by mu totiž pak vše dojít (např.: „Předpokládám, že v originále chybí pár stránek.“ – „Správně, nedochovalo se jich 32.“ – „Déja vu.“). Jistě, nějaká chybička se ještě najde (např. přehlédnutí Trojanovy postavy jedním z podezřelých), fantasy složka také dělá svoje (pohyb na kameře), ale skutečné rozdělení diváků na ty spokojené a naštvané přijde nejspíš až s úplným koncem (a naprosto chápu, že je finále pro mnohé neuspokojivé…mně se ovšem vcelku líbilo, také je potřeba si uvědomit již zmíněný žánr, že). Silné 4* a Jiří Strach se pro mě začíná stávat režisérem, jehož TV filmy mám čím dál radši. „Znám spis toho Podlažickýho případu, jak ste rozlouskla.“ - „Vy ste to čet?“ – „Jo…vnoučatům před spaním.“ – „A voni vám pak usnuli, jo?“ – „Ne, ale přestali mě otravovat s pohádkama.“ ()
Jirko, ty vole, hravé a interesantní, mám to za sto.. Langdon Runa, moderní look, krása Stověžaté, religiózně-mysteriózní koktejl z šejkru Vašíčka a s vtipem napsané dialogy (Perníkářovo zúčtování s rejpavým Jandákem pobavilo). I přes některé logické nesrovnalosti a neuspokojivý konec je Strachův spíše "tajemný triptych s detektivními prvky" jako osvěžovač vzduchu na zaneřáděném nádražním WC a moc bych si přál, aby se jeho autor co nejdřív dostal za veřejno-právní rozsah své tvorby.. Pro zarputilé hledače symboliky mám látku ke zkoumání. Jména detektivů pozpátku, či přesmyčkou připomínají slova Aramis (mimo jiné biskup, vévoda z Alamedy a člen jezuitského řádu) a Amišové (křesťanská denominace v Sev.Americe). A především, achtung spoiler, jakpak se jmenoval Langmajer v Copak je to za vojáka? A co hlídal člověk tohoto jména 11 sezón za pražskou Spartu..? Našel jsem okraj myšlenky.. ()
3/3 Druhá Strachova trilogie podle Vašíčka pracuje s již dobře napsanou paletou postav, se kterou jsou herci velice dobře zžiti z případu Ďáblovi lsti a je tedy radostí s nimi trávit další tři večery. Ztracená brána je situována do nejhezčích míst naší stověžaté matičky Prahy, oko se pokochá exteriéry historického jádra i skvělými historickými interiéry. Zápletka si pohrává s novým prostředím typizovaných židovských postav, které velmi sedí Töpferovi a Křížovi. Novým kódem pro formální uchopení díla byl Strachovi zřejmě konstantní pohyb - ať už herců, kteří stále někam přecházejí nebo vysloveně pospíchají, případně v marginálních chvílích konverzačního stagnování na jednom místě je dynamická alespoň kamera. Dialogy jsou jiskrné, mezi Dvořákem a Geislerovou dokonce chytré a vtipné. Trojan hraje na jistotu, kterou jsem u něho delší dobu postrádala v jeho rolích pro film. Trochu jen zamrzí, že v této době se Geislerová už vzdala svého krátkého platinového účesu a její klasické rezavé vlasy posunuly masku její policistky Lenky trochu jiným směrem, než jakým ji dokázala sehrát ve svém prvním případu. A pokud hlavně ve třetím díle neměla ani strohý nehezký účes, ale hezké rozpuštěné vlasy s kvalitním sestřihem, bylo to jen na škodu celé stylizaci. Škoda, někdy i takové banality jako vzeření herečky mohou udělat hodně. Nicméně souhrnem jsem spokojená a to dokonce tak, že bych snesla ještě jedno setkání tohoto týmu nad dalšími Vašíčkovými záhadami. ()
Ve srovnání se svým o tři roky starším bratříčkem méně temné a (možná) ne tak tematicky atraktivní, ale kompaktnější, zábavnější a promyšlenější. Herecky to tentokrát suverénně táhne Jiří Dvořák, přičemž Aňa Geislerová mu sympaticky přihrává na smeč (jejich přestřelky jsou mnohem lepší, než v první sérii), Ivan Trojan tentokrát tolik prostoru nemá. Potěší i hvězdná plejáda herců ve vedlejších rolích (Viktor Preiss, Pavel Kříž, Jiří Langmajer, Pavel Rímský). O žádné veledílo sice opět nejde, ale příjemně mysteriózní detektivka na víkendový večer se taky počítá. 75%. ()
Na tuzemský počin, vzláště pak ten televizní, opravdu výborné. Strach dokáže i z televizního kousku vydolovat napínavý příběh, který nenudí a ve kterém narozdíl od většiny českých věcí dialogy nešustí papírem. Postavy jsou sympatické a herci si to také jen užívají. Jenom ten scénář se ke konci na můj vkus až příliš utrhnul ze řetězu a ten konec to v mých očích trochu devalvace. Zbytek projektů České televize tomu ale ani tak nesahá ani po kotníky. Tedy pokud ty projekty zrovna netočí Strach. ()
Poměrně slušně vyladěný mysteriózno. Čétéčko už válcuje i zámořskou produkci. Ale když to kočíruje Jirka Strach, tak mě to zase tak nepřekvapuje. Ten chlapec má dobře našlápnuto. A když si předplatím nějaký to kilčo, můžu doufat v další záhadologické dostaveníčko;) Ty vole, to bude mega-tah. Samo, že až potom co Unie výrobců a dovozců lihovin utopí Leoše Hegera v metylalkoholu. ()
krásná nadsázka a vtip jež se uhodlal prýštit zpoza každého rohu dle mého hezky doplňuje dobře natočený mysteriózní příběh, k tomu navíc výborní herci, od pana Stracha si zatím nemohu přát více. Tedy krom vzniku dalších filmů (0´= ()
Zdařilá mysteriózní kriminálka, která navrací na scénu staré známé postavy z Ďáblové lsti. Kvalitou je tento počin srovnatelný a příjemně se sleduje, čemuž napomáhají i dobře napsané ústřední postavy. ()
Pavel Kříž na Hrad! Hodnocení až po třetím díle. ()
Liška Bystrouška, komisař Lihovar a strýček Gúgl pátrají po týpkovi s šeredným akné, co si ze studu natahuje kápi a bílé rukavičky z tanečních, aby si dlouhé zimní večery krátil škádlením zednářů. Jirka Strach v nás strach sice nevyvolá, ale pokud by se měl jmenovat podle účinku na diváka, pak ho milerád překřtím na Srandomil Klídek. Ten scénář je vážně někdy fajn a hlavně se mi líbí jeho vtipná sebereflexe. Není nad to, když si film dělá legraci sám ze sebe. Sice se nezbavíte dojmu, že sledujete jen takovou televizní jednohubku pro nejširší masy TV populace, na druhou stranu ale pocítíte, že to všechny účastníky filmového provozu tak baví, že to začne bavit i vás. Takže z jednohubky se stane trojhubka, u níž vydržíte 3x71 min bez cigára, bez WC, típnete šéfovi hovor a tchýni představené s očima neustále přišpendlenýma k obrazovce nevzrušeně sdělíte, že brambory ze sklepa přinesete, AŽ TO KUR**A SKONČÍ!! Ok, tak teď někomu dlužím kilo. Dopr***ele. Dvě kila. Hmmm..za chvíli mám dohajz**u po výplatě...tři kila.... ()
Paráda. Konečne som sa dočkal. Prakticky od natočenia Samotárov som márne v českej kinematografii čakal na ďalší film, ktorý by ma zaujal. Až doteraz. Aj Ďáblova lest bola perfektná, ale Ztracená brána sa mi páčila ešte viac. Má to všetko, čo od mysteriózneho filmu očakávam. Hlavne napätie a jeho postupné gradovanie, presvedčivé herecké výkony, pútavý dej a samozrejme všetko by malo byť zahalené do tajomna a mystérií. Jiří Strach to namixoval bravúrne a mne neostáva nič iné ako mu zatlieskať. Určite sa dostal do môjho povedomia, získal môj rešpekt a obdiv, takže do budúcnosti s ním budem určite rátať. ()
Dokud budou na čétéčku plodit hloupý scénáře a s dementníma dialogama a neustále se měnící se charakteristikou postav, tak nejen, že z takových filmů budu mít furt Strach, ale radši si nechám odoperovat chrupavky, abych nemohl včas dojít k televizi ()
Budu velmi stručný, větší slátaninu z české produkce jsem už dlouho neviděl. ()
O trošku lepší než pitomoučký Santiniho jazyk. Dívat se na to dá jen jednou, a to proto, abychom se dověděli, co tam Strach o těch zednářích a Židech nacpe. Jinak pár vyšetřovatelů Dvořák-Geislerová mi lezl na nervy tím svým namachrovaným pseudohumorem a blazeovanou pózou (ani jeden z nich dle mého názoru není dobrý herec, Geislerová mimoto působí jako osoba, v níž není snad nic pozitivního, ženského...). Pan herec je i tady Viktor Preiss, Pavel Kříž se velmi dobře hodí do záporné role, dobrá hudba; jinak vše průměr, a poněkud násilné poučování o záhadách... ()
Třídílný seriál Ztracená brána z roku 2012 navázal volně na podobný filmový počin Ďáblova lest od stejného režiséra Jiřího Stracha, který se tak o čtyři roky dříve u mne rázem katapultoval mezi nejoblíbenější režiséry. Scénář pak geniální Jirka napsal spolu s mysteriózním spisovatelem Arnoštem Vašíčkem a tato dvojice opět vyprodukovala na české poměry neskutečnou kriminálku. Tolik různých postav, velký počet mrtvol, celá řada neuvěřitelných skutků a mnoho slepých uliček jsem ještě v žádném filmu nebo seriálu českého původu neviděl. Ze seriálu jsem byl jako milovník historie doslova nadšen, protože do něj režisér skvěle zahrnul historickou či náboženskou záhadu a oblékl ji do moderního hávu detektivky. Zkrátka jeho zločinné mystéria mne velmi baví a když jsem viděl nějakou jinou českou detektivku, tak mně připadala jako jídlo bez koření či káva bez mléka a cukru. Jiří Strach tak podle mého názoru dokázal udržet laťku krimi žánru hodně vysoko ! Zatímco první triptych byl spojen s existencí Ďáblovy bible, tento se dotýká záhady unikátního středověkého díla, Voynichova rukopisu, nicméně jsem byl potěšen, že se vyšetřování opět ujala osvědčená trojice Ivan Trojan, Anna Geislerová a Jiří Dvořák. Ztracená brána začala vraždou člena zednářské lóže a akademie věd profesora Goldsteina (Stanislav Zindulka), jehož někdo umlátil v pražském kanalizačním podzemí zednářským kladívkem. Šéf pražské kriminálky Bervida (Pavel Rímský) pověřil vyšetřováním Lenku Šímovou (Anna Geislerová), která si jako parťáka vybrala komisaře Petra Sumaru (Jiří Dvořák). Jelikož si s případem nevěděli rady, požádali o pomoc religionistu doktora Runu, jehož si střihl skvělý Ivan Trojan. Ten záhy přišel na to, že zavražděný byl členem tajné zednářské lóže, protože vrah u něj nechal symboly této legendární skupiny. U mrtvoly byla dále objevena neznámá květina, kterou Šímová zanesla do pražské botanické zahrady, kde si ji převzala Táňa Medvecká a ta ji okamžitě předala svému nadřízenému profesoru Haluzkovi (Petr Pelzer). Ten policistům zalhal a řekl jim, že je to druh akácie, ve skutečnosti se jednalo o rostlinu, která se na světě nevyskytovala, pouze se objevila záhadném Voynichově rukopisu, což je ilustrovaná kniha, napsaná neznámým písmem v neznámém jazyce. Podle radiokarbonové datace byla napsána někdy mezi léty 1404–1438 a byla pojmenována po Wilfridovi Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, jenž rukopis získal v Itálii v roce 1912. V současné době je text ve vlastnictví Yaleovy univerzity. Jenže na konci prvního dílu botanika někdo v jeho pracovišti pověsil a devíti ranami z revolveru Glock zastřelil. Ve druhém díle vrah pokračoval v zabíjení členů zednářské lóže, když na řadu přišel znalec podzemí Kruml (Josef Abrhám), kde se odehrávala většina napínavých okamžiků seriálu. A netrvalo dlouho a byla tu čtvrtá oběť, vysoce postavený židovský odborník Taussig (Tomáš Töpfer), který před svou smrtí pošeptal podivná slova Runovi. Jednou ze záhadných postav byl syn zabitého profesora Goldsteina a další člen lóže Samuel (Pavel Kříž), u něhož jsem pořádně nevěděl, jestli s vraždami má něco společného nebo ne. Podivně se choval další člen akademie věd profesor Rohan (Viktor Preiss), který se dokonce dal na útěk před policií, která ho měla za podezřelého když zjistila, že botanika někdo zabil Rohanovou pistolí. Do výčtu zbýval poslední, sedmý člen zednářské lóže, který byl odhalen až v samotném závěru seriálu. Napnutý jsem byl tedy až do konce a i když jsem seriál viděl už třikrát, pokaždé mne velmi bavil. Moje zvědavost byla samozřejmě ukojena, jak to dopadlo ale prozrazovat nebudu, nicméně vše souviselo právě s tajemným Vojnychovým rukopisem. Samotná existence této knihy a četné legendy s ní spojené, vyvolávají stále řadu otazníků. Historici i badatelé se už po několik staletí marně pokoušejí odhalit tajemství jejího původu a vzniku. Jedním z nich byl autor scénáře tohoto seriálu Arnošt Vašíček, kterého jsem vždy obdivoval a od něhož se mi líbil jiný seriál Strážce duší či jeho dokumentární filmy. Každopádně miniseriál Ztracená brána a její historický a mystický význam mne opravdu oslovil, protože mne historie hodně baví a záhady také můžu jíst po kilogramech. Navíc zde nechyběl břitký humor, jiskření mezi oběma vyšetřovateli a hodně tajemství, které mám rád. Dokázal jsem odpustit i docela dost nelogických nebo nevysvětlených scének - třeba když botanička Medvecká našla visícího profesora, jehož někdo před půl dnem, ale pořád z něj crčela krev na její mobil. Profesor Rohan se zase po propuštění z vazby nenechal odvézt právníkem domů, ale kráčel středem silnice a nechal se přejet svým vrahem. Třešinkou na dortu nesmyslů byl neviditelný tajný agent Zábranský (Jiří Langmajer), který mluvil s Geislerovou a Dvořákem, ale nikdo ho na záznamu policejních kamer neviděl. Z dalších rolí bych ještě zmínil milenku mladého Goldsteina s bujným poprsím (Jana Pidrmanová), posměvačného policistu Jandáka (Matěj Hádek), který na konci dostal co si zasloužil, členku tajné služby a bývalou manželku Sumary Ormovou (Zuzana Stivínová mladší), vtipného patologa (Martin Myšička), který se objevil už v Ďáblově lsti, stejně jako skvělý opat broumovského kláštera (František Němec). Vysloveně štěky si v seriálu střihli Martin Preiss (právník Rohana), Martin Stropnický (děkan fakulty), Tomáš Hanák (šéf tajné služby), Stanislav Fišer (rybář v loďce na Vltavě) či samotný režisér Jiří Strach jako mnich. Suma sumárum, Ztracená brána ode mne získal pět hvězdiček na bráně *****. () (méně) (více)