13. revír

Konec války zastihl Lídu Baarovou v pražských barrandovských ateliérech, kam se vrátila po svém útěku z vynuceného italského azylu. Pomocnou ruku jí, tak jako už mnohokrát předtím, podali čeští tvůrci v čele s režisérem Holmanem, který společně se spisovatelem Eduardem Fikerem připravoval scénář svého nového filmu z prostředí kasařské periférie. Nemilosrdný ortel, který byl Baarové přisouzen vzápětí po květnovém osvobození, ukončil veškeré další plány a společně s odcházejícím Holmanem zmizela i naděje na realizaci. Nabízený materiál nebyl ovšem zcela lhostejný Macu Fričovi, který ani na vteřinu nazaváhal a v mžiku připravil nové podmínky pro natáčení. Ve středu detektivního příběhu se znenadání ocitla šestadvacetiletá Dana Medřická, vycházející herecká hvězda nevšedního výrazu, která si v roli Frony, holky se špatnou pověstí, vlastně odbývala svůj opravdový filmový křest. Skvělým sparingpartnerem v roli lišáckého policejního inspektora, který zná pražskou galerku jako nikdo jiný, jí je znamenitý Marvan, přehlédnout ovšem nelze ani rozsahem skromnější herecké kreace ostatních zúčastněných, především uhrančivé Blanky Waleské, Elly Nollové, Miloše Nedbala či L. H. Struny. Danajský dar, kterým zpočátku tento všemi opuštěný a zrazený snímek skutečně byl, se prostřednictvím Fričova režijního vedení stal velkým příběhem lidského neštěstí, kriminálním případem bez šťastného konce. Osud Frony až příliš úzce souvisel s osudem Lídy Baarové, sesazené superstar evropského filmu. (04.10.2008)

Česká krimi podle domácího autora se ve zlomových časech ukázala jako ideální materiál pro překlenutí starého a nového. Příběh pokusu o obrácení děvčete z periférie na pozadí vyšetřování mordparty, dal několik zajímavých příležitostí Marvanovi v hlavní roli, Nedbalovi v karice jeho nadřízeného, kterou později vynikajícím způsobem zdokonalil v Únosu, klasické dramatičce Nollové a začínající Medřické. Bohužel už v roce 1946 bylo nutné ve velké míře nahrazovat vedlejší role objevy, často nijakého lesku (Marcela Sedláčková; ačkoli měla slavnou matku). Případně naprosto zoufalými epizodkáři (Anna Garbielová). U Medřické ještě lze pochopit příležitost, kterou jí dal Frič po té, co úspěšně debutovala u Broma ve Skalním plemenu a dále pokračovala výhradně u něj - a ustála i takovou konkurenci, jakou byly hvězdy první velikosti v Počestných paní pardubických, čímž si vysloužila hlavní roli v Černých myslivcích. Ti ale nebyli nikdy dokončeni, proto je možné vnímat její obsazení v 13. revíru především jako náhradu za ztracený remake slavného němého filmu Suzannne Marwille. Z jiného pohledu je samozřejmě palčivé tušit, jakou příležitostí by byla Frony pro Lídu Baarovou, která byla skutečným evropským gigantem, přičemž na konci války disponovala s takovými zkušenostmi, které Medřická nedohnala za celoživotní působení výhradně v českém prostředí. (04.03.2009)

Lehce nadprůměrná detektivka, která by strašně moc chtěla být psychologicky propracovaná, ale ve finále je se všemi svými totálními zvraty stejně neuvěřitelná jako rozzlobený Andrew Garfield. Herci jsou velmi dobří a přesvědčiví, tempo příjemné a samotné zvraty pravda překvapivé, ale podávané dosti chabě a nevýrazně, což souvisí hlavně s emocionální odtažitostí Marvanova inspektora Čadka, který slouží jako informační prostředník mezi fabulí a syžetem. Potenciál byl určitě výše. (14.06.2017)

Začátek je dokonalý - rozehrání partie, rozhození rolí, civilní pojetí postav, dobře vykreslená periferie, zajímavě zamotaná záhada. Ale posléze mi přišlo, že se přece jen některé postavy chovají divně, a i když Dana Medřická hraje Frony skvěle, přece jen jsem její postavu od určité chvíle přestával chápat. Protože sice věděla, co se děje, ale tvrdohlavě to chtěla řešit sama, i když viděla, jak se jí to vymyká z ruky. Docela by mě zajímalo, jak by se s touto rolí popasovala třeba Nataša Gollová, vážně. A stejně tak policisté - šéf oddělení vlastně má pravdu, že by stačilo udělat razii v hospodě a tu pořádně prohlédnout - a pak by jistě objevili i skrýš ve sklepě. Ale revírník Čadek je jiného názoru a pořád chce věci řešit co nejzdlouhavěji. Navíc není moc bystrý - když divák už půl hodiny tuší, kde je mladý Karta, ale inspektor je furt za blbce, je to na pováženou. Navíc si nejsem jistý, že mi v příběhu vše hraje - třeba hostinská se ptá Frony, kde je Kočka, přitom by měla vědět, co se té noci stalo. Když pak pomáhá se schovkami. Film je vlastně zajímavý i tím, že nikdy neuvidíme tvář Kočky. A objeví se tu i pár vtípků, které příběh odlehčí, což mě potěšilo ("tak si mějte psa, ale Kočka to není".) (07.04.2019)

Je škoda, že poteší iba nešťastný záver, aký sa ani nedá zostaviť jednomyseľne ale podľa poctivej románovej predlohy. Chýba hlbšia uveriteľnosť a (to najmä!) motivácia postáv. Bez tej môžete len snívať, že sa diváci ponoria do atmosféry takejto kriminálky. A už nehovorím o stále sa opakujúcich tých istých slovách, čo pri konkurenčnom porovnaní nepôsobí moc diverzifikovane ale prvoplánovo. (01.05.2014)