Strážci Galaxie

Svým způsobem, "hater" si tu najde spoustu munice pro podporu svého přesvědčení, jak je nejhollywoodštější styl comixu přepálený a nedá se brát ani trochu vážně. Nedává v reálném světě mnoho smyslu, jde o úšklebky a hlášky a ramena a tak. Nicméně za mě veliké ale -- ta nevídaně nesourodá partička mi byla natolik nechutně sympatická, že jsem se musel hodně bránit pustit si film třetí večer po sobě... P.S. i v tomto vesmíru ras žlutých, zelených, modrých, červených, hrajou prim běloši, to musí těm ostatním taky vadit... (31.03.2015)

,,TO JE ALE PARTIČKA KRETÉNŮ…" /// Největší debilové galaxie v akci. Směsice sci-fi, akce, podivnýho přátelství a (kupodivu) vtipu v nejzábavnější kravině roku, určený nejen přátelům kačera Howarda, ale celý rodině. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak pomocí gravitace zdrhnout z vězení. 2.) (Já) jsem Groot. 3.) Thx za titule ,,fceli medvidek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE *** NAPĚTÍ ne (18.11.2014)

Dlouho jsem přemýšlel, kde už jsem zažil ty pocity, respektive atmosféru, kterou Guardians dokáží navozovat. A bylo to u Pratchettovy Zeměplochy, hlavně tedy u knih s Noční Hlídkou. Však to znáte, sto stránek neskutečně zábavných stylově ulítlých příhod hrdinů, sázejících dokonale načasované a promyšleně vtipné hlášky, a najednou "ne, to ne, sakra, proč... brrr..." a rychle číst dál, abyste to mrazení co nejdříve zahnali. Jestli neznáte, Vaše škoda - budete si muset vystačit s doporučením, že v tomhle filmu se kluci a holky od Marvelů vyřádili na castingu (čímž myslím i hustopekelného Michaela Rookera, perfektně charakterově vyváženého Johna C. Reillyho, a v neposlední řadě Petera Serafinowicze jako velitele Xandarské obranné flotily/Nova Corps) a podařilo se jim špičkově vyladit poměr ujetosti a zábavnosti. A kupodivu vedle velkolepých bitek a přestřelek docela fungují i scény, v nichž si hlavní hrdinové odhalují svá nitra a navazují pouta pevnější než ledový stisk vzduchoprázdna (to jediné - že si tu kdo chce jak chce pár minut poletuje vzduchoprázdnem "jen tak nalehko" a je naprosto v pohodě - mi vadilo opravdu hodně). Ale je to prostě příliš zjevně první film zamýšlené série a je příliš mnoho nejasností, které jsou až moc okatě přecházeny, aby se jimi mohl tenhle "dream team" zabývat později. A "bezprostřední hlavní záporák" mi taky přišel spíchnutý hodně horkou jehlou, kterou se asi šilo už u obou Thorů. Tady jsem, všechny nenávidím, protože jedna věta na vysvětlenou, zhyňte, ne, to není možné, proč... a zazvonil zvonec a záporákovi je konec... Takže dokonalé to není a ten kus, který k dokonalosti zbývá, není zrovna malý - ale bavil jsem se velmi dobře a na rozdíl od v podstatě každé dosavadní Marvelovky (s výjimkou Avengers a Kapitána Ameriky) nemám problém se kdykoliv propůjčit k repríze. A pokud se to snad zpronevěřuje předloze, která by měla být větším výsměchem žánrovým klišé, a je to naopak příliš krotké, protože money money money, tak je mi to srdečně jedno. A málem jsem zapomněl: český dabing - a překlad - je naprosto luxusní:) No tak neuslyšíte Vina Diesela, a co jako? Stejně říká jen jednu větu:) 80% a na dvojku jsem opravdu zvědav. (29.01.2015)

Problém většiny Marvelovek tkví v tom, že neumí udržet koncept, anebo jsou součástí rozbředlého seriálového vyprávění. Winter Soldier je se svým zlomem v podobě mluvících počítačů a úhybnému manévru k videohernímu finále příklad prvního. Strážci galaxie spolu třeba s Thorem 2 příkladem druhého. Byť je potřeba říct, že na rozdíl od asgardského kladiváře mají výrazně konzistentnější příběh, zajímavější postavy a i záporák má jakous takous motivaci (ne čistě "i am evil, because evil), která je navíc banalizována tím, že je veřejně přiznáno, že je Ronan pouze pohůnek v rukou Thanose. Jenže právě z toho důvodu nemohou Strážci adekvátně fungovat jako samostatný biják a Marvel tak pokračuje ve svém ne-úplně-dokonalém konceptu vyprávět svoje filmy jako seriály, kdy každá fáze představuje jednu seriálovou sezónu s tím, že Strážci, Thor, ale i Iron Man či Kapitán Amerika představují v samostatných částech pouze více či méně podařené a zásadní epizody směřující a předávající informace k "season finale" v podobě The Avengers. Avengeři budou moci vždy vytáhnout z rukávu nejlepší záporáky (Loki, Ultron, Thanos) a budou se moci regulérně odvázat pro potěchu geeků, ale i mainstreamového diváka, kteří i dnes berou samostatné filmy jen jako výplňovku mezi tím velkým ohňostrojem, v němž si dá do papule Hulk s Iron Manem, popřípadě mutantská dvojka s Avengery či Avengers a Šílený Titán se zálibou ve skládání darů pro samotnou Smrt. Přijetí tohohle konceptu Marvel od svého publika očividně vyžaduje a nehodlá na něm nic měnit, což logicky vede k tomu, že pro některé jde o zajímavou skládačku motivů, žánrů a scenáristických háčků, zatímco druzí se v oné seriálovosti pomalu ztrácí, anebo je koncepčně logické využívání stále stejných zápletek (protože se musí etablovat i ujeté látky typu Strážců a v budoucnu například Dr. Strange či Ant-Man) pomalu ale jistě nudí. Strážci přitom nejsou výjimkou, neboť se jedná vesměs o sled obratem se shazujících klišé, která překvapí leda osmiletého caparta s rukami žmoulajícími Čtyřlístek. Avšak v tomto případě funguje ústřední tým, jeho vývoj a vzájemná profilace do adoptivní rodiny a zasazení do již poznaného vesmíru. A to je to, o co Marvelu šlo. Navíc v zábavné podobě, kdy se i finální souboj povedlo pojmout z části originálně, byť pro někoho infantilně. Mise je tudíž splněna. (01.08.2014)

Na marvelovské blockbustery dokonale sedí příměr filmu a horské dráhy. Normované produkty ze společné továrny divizí Marvel Studios a Disney lákají na velkolepou jízdu, která je ale zkonstruovaná naprosto mechanicky. Stejně jako se jaunerácké stroje na emoce jeden od druhého liší pouze děsivými malůvkami, pompézními názvy a počtem blikajících žárovek, tak i "Strážci Galaxie" jsou naprosto totožní např. s "Velkou šestkou". Narativní výstavba a dramaturgie, tedy kolejnice směřující diváky k jednotlivým emocionálním hupům a loopingům, jsou naprosto totožné; liší se pouze konkrétní pajduláci. Nejvíce to bije do očí v závěrech, kde okamžitě po spektakulárním vyvrcholení přichází emoční zvrat do dojáku. Osobití režiséři jsou na marvelárny najímáni čistě z marketingových důvodů, aby pomohli utvořit dojem vzájemné odlišnosti jednotlivých titulů, ale prakticky jejich vklad má stejnou váhu jako autorství borců, co malují nelicencované podobizny popkulturních ikon na poutače pouťových atrakcí. (12.07.2016)