Cartouche

Bejvávalo - ale ani ve své době mě tohle moc neoslovilo. Při repríze-tzv.-na-stará-kolena jsem se  nemohla dočkat konce = plytká maškaráda s humorem spíše k pláči. Bramborová hlava (Belmondo) nikdy nebyla moje parketa a už vůbec ne v rolích a la Žán-Maré, role humorně frajerských policajtů mu jdou o něco  lépe. CC je tady jen do počtu a jako kasovní lákadlo pro vězně a námořníky, kteří neviděli deset let ženskou sukni. ... Jakžtakž ještě slibné do chvíle, než vstoupí hledaná trojice do hospody, kde se do sebe zakoukají Kartúš a Venuše (ca.28min.) - hospodská bitka je akčně primitivní a odbytá a k tomu ještě nesnesitelně protahovaná. Stejnou formou to pak celé spěje k srdcervoucímu smutnému konci, který má pravděpodobně trochu osolit to přeslazené dobrodružství. ...Pestré barvy, příjemný film-dyzajn šedesátých let, klasický screen-formát ani původní cs-dabing zde nepomohly. Originální a nezaměnitelný hlas Jana Třísky k romantickému hrdinovy v podání Belmonda pasuje asi jako pěst na oko a Vilém Besser dabuje s takovou vervou, až to jde chvílemi dosti na nervy. ...Stejně jako Fanfán, tak ani Kartúš si moje srdce nezískal. (17.07.2023)

Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil. (09.10.2023)

Neměla jsem vůbec tušení, že král pařížských zlodějů Louis-Dominique Bourguignon, zvaný Cartouche, je skutečná postava. Cartouche velice dlouho unikal spravedlnosti, ale nakonec byl dopaden a v roce 1721 popraven na známém náměstí Gréve. Režisér Philippe de Broca si ho trošku zromatizoval a dodal mu na větším půvabu, oživil tak jednu legendu. Belmondovi byla role ušita přímo na tělo a Claudia Cardinale byla také skvělá. Já mám ráda filmy typu Fanfán Tulipán, Tři mušketýři aj., takže jsem se výborně bavila. (16.04.2009)

Nastanou nám chladné noci. Něco ještě podnikneme a pak skončíme, jak určí osud... Těchto francouzských historických velkofilmů, z nichž se řada těšila obrovské oblibě i u nás, jsem neviděl dosud mnoho a tak neumím posoudit, nakolik může Cartouche spomezi nich vyčnívat, zda byl v něčem přelomový nebo naopak v mnoha směrech (jak tady píšou někteří) spíše jen kopíroval dřívější úspěšné kostýmní veselohry. Pro mě je důležité, že jsem viděl podmanivý film s bohatou výpravou a výborným hereckým obsazením, který mě od začátku dokázal vedle toho upoutávat hlavní postavou neochvejně rázného zbojníka, přesto ctícího morální čest, stejně tak znamenitou porcí dobrodružství, napětí a humoru. Také vím, že mi v druhé polovině Cartouche začal již chvílemi připadat mírně vleklý a že jsem po dvounásobně silném vyvrcholení s působivou temnější atmosférou naopak trochu zalitoval náhlého konce a toho, že se Philippe de Broca se svým tvůrčím týmem neodhodlal pokračovat v příběhu Cartouche dál a navzdory odlehčenému stylu nezakončil svůj film přeci jen dle vzoru antické tragedie onou popravou... i když chápu, že v roce 1962 diváci na něco podobného nemuseli být v komedii připraveni. Přesto jsem velmi rád tuto klasiku s mladým živelným Belmondem a krásnou Claudií zhlédl a po uzemňujícím závěrečném dovětku se přikláním ve svém hodnocení k 4. hvězdičce. [70%] (23.10.2021)

Ak si chcem pozrieť zbojnícku romancu, tak jednoznačne uprednostňujem slovenského Jánošíka, ktorý je akčnejší i emočnejší. Samozrejme s výnimkou poľského blábolu z roku 2009 Jánošík- Pravdivá história. Tu napriek hviezdnemu obsadeniu nevidím nič, čím by sa film vynímal z klasickej pásovej výroby historických filmov vo Francúzsku v šesťdesiatych rokoch. Belmondo je dozaista skvelý, ale jeho rola, jeho postava, mne pripadá málo hrdinská, romantická i sympatická. Ženské obsadenie je vynikajúce, hoci mladučká Cardinale nedostala toho priestoru veľmi veľa, je to pastva pre oči. Odile Versois tu herecky vyhráva. (09.01.2017)