Tělo mého nepřítele

Neprávem odsouzený muž se po letech vrací do rodného města, aby se pomstil za křivdu, která mu byla způsobena. Ve městě ho téměř nikdo nepoznává a za tu dobu, co byl ve vězení se hodně věcí změnilo. Klidně si nachystal svou pomstu. Ten člověk si stejně nic jiného nezasloužil, alespoň bylo o jednoho bídáka míň. V takových vážnějších rolích mám Belmonda ještě radši než v bláznivých komediích. (17.03.2010)

Začne to naprosto skvěle, úvodní hudba a stejně tak následná jízda Belmonda s Ch. Gérardem autem (kde to mezi starými známými skvěle jiskří) mě navnadily hodně. Ve střípcích vyprávěné psychologické drama navrátilce z vězení mě spočátku dost napínalo a upoutávalo i druhou vrstvou s jakousi sociologickou studií města v jeho proměnách (směrem nejen k rozkvětu, ale i zkorumpovanosti) od dětství hlavní postavy po současnost. Bylo zde hned několik naprosto skvělých scén jakoby z vyloženě pětihvězdičkového filmu, z nichž u mě vede výtvarně krásně provedená retrospektiva se setkání kluka s mladou slečnou a prodavačem v obchůdku – zakončena pak návratem v čase zpátky, symbolicky znázorněným přejetím po mostě přes visoucí listy stromu. Belmondo zdatně zvládá všechny polohy své postavy, osobně mě tu nejvíc zaujal během nemluvných procházek městěm a zároveň osobitými vnitřními monology (třeba o vládnoucím textilu :D ), které tyto scény doprovázejí. Jenomže v rámci hereckého ansámblu na tom zůstává většinou sám, obklopuje ho sice mj. pár pohledných hereček, ale stejně jako většina zbylých herců, nedokážou mu pomoct utáhnout film s čím dál loudavějším tempem. Pak se začíná Verneuil v jedné scéně vyžívat v odpudivě bizarním striptýzu (který se nakonec jako striptýz pouze tváří), přidává do dění samé transvestity a byť mě celkové vyústění filmu zajímalo nadále (a že si na něj stálo počkat), občas mě to v druhé polovině začlo míjet a zdaleka už jsem nebyl tolik nadšen oproti začátku. Po hodně dlouhé době mě tak Henri Verneuil mírně zklamal, byť naštěstí nejde o žádný velký trapas. Očekávání jsem však měl navzdory zdejšímu hodnocení určitě větší. [60%] (23.07.2022)

Francois je z prosté rodiny a již od dětství zjišťuje, že s ním zachází jinak než s dětmi z bohaté třídy. V dospělosti se vetře přes dívku do vlivné rodiny, kde si myslí, že ho mají rádi. Oni ho ale využijí ke špinavé práci. Po letech se vrací z vězení a setkává se se všemi lidmi, kteří ho u soudu potopili. Po 7 letech se vše změnilo - okolí, město, morálka, společnost. Město se změnilo v jeden velký supermarket .Jediné, co se nezměnilo jsou lidé u moci a jejich rodiny. Společenská a přátelská přetvářka na každém rohu v malém městě. Jeho pomsta sice vypadá jako hledání sebe sama, ale nepřítel své tělo nakonec k zemi upustí. Hořko-sladká pomsta. Nejlepší hláška: Němci jsou nebezpečný vždycky ! :-) (07.04.2010)

Nielen na Belmonda dosť literárne pôsobiaca záležitosť. Film v ktorom JPB vychádza na začiatku z väzenia - po koľký krát už! - aby sa pomstil - po koľký krát už! (hoci nutno povedať, že tu kdesi ten trend iba začína) - ale v ktorom nie je jedinej akčnej scény ani kaskadérskeho kúsku (žeby rekonvalescencia po STRACHU NAD MESTOM ?) O zvádzaní žien to pravdaže neplatí... Väčšine to vadí, mne tu tá jeho poloha Rastignaca, ktorý všetkých povodil za nos a potom sa mu to vypomstilo a komplexnejší pohľad na premeny francúzskej spoločnosti v 70. rokoch vyhovoval. (08.05.2019)

Jean-Paul Belmondo se mi jako Francois Leclerq moc líbil, jeho charisma na mne působí jako magnet.. Příběh muže, který se vrací z vězení do rodného města a vzpomíná, mě vtáhnul a nepustil.. Se zájmem jsem si skládala jednotlivé části minulosti a v napětí očekávala rozuzlení.. Závěr na golfovém hřišti mě vyloženě potěšil, hudební podmaz příjemný, no a to pomalé tempo vyprávění.. Tak to mi vůbec nevadilo, na Jeana-Paula budu klidně koukat i o hodinu déle a bude mě bavit sledovat každé jeho gesto, každý pohled i nepatrný úsměv.. (15.09.2021)