Režie:
Claude LelouchScénář:
Claude LelouchKamera:
Jean-Yves Le MenerHudba:
Francis LaiHrají:
Jean-Paul Belmondo, Richard Anconina, Lio, Béatrice Agenin, Marie-Sophie L., Gila von Weitershausen, Michel Beaune, Pierre Vernier, Daniel Gélin (více)Obsahy(1)
Sam Lion (Jean-Paul Belmondo) je bývalý cirkusový artista, nyní padesátník a úspěšný podnikatel. Najednou si ale uvědomí, že je svým dosavadním životem vyčerpán a rozhodne se předstírat svou smrt a všechno opustit. Po čase se dozví, že firma, kterou po Samově „smrti“ vedou jeho děti, má problémy a vymyslí způsob, jak své rodině tajně pomoct, aniž by kdokoliv tušil, že za vším stojí právě on. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (94)
Vôbec mi to nesadlo. Prvá polovica chaotická a druhá nudná. Naviac Belmonda som nikdy príliš nemusel a ani tu ma nezaujal. 4/10. ()
Cesta zhýčkaného dítěte - smutný, nostalgický film o stárnoucím muži, přehodnocujícím svůj dosavadní život. Belmondo v pro něj doposud nezvyklé roli, která mu ovšem velmi slušela. ()
Claude Lelouch si toto tápaní stárnoucího muže napsal pro sebe a nejspíš i trochu o sobě, s čímž mám problém. Šlo o příliš osobní, do sebe zahleděný příběh, který je vždy pár kroků před divákem. V mých představách by byl nepoměrně zábavnější, kdyby Belmondo hrál sám sebe, nebo alespoň známého herce (čili sám sebe :-). Právě tak jsem se ho snažil vnímat, Cesta i přesto zůstala nepříliš zajímavou a příliš zdlouhavou, stylisticky moc pěknou snahou vyrovnat se s pokročilým věkem. Jenže pokročilým věkem koho? Nějakého zazobaného prodejce hovnocuců? 60% Zajímavé komentáře: Malarkey, MacGyver ()
Neviděl jsem lépe zahranou roli stárnoucího chlapa než v podání Jeana Paula Belmonda v tomhle filmu. Zhýčkané dítě došlo po cestě až do mého srdce. ()
Při sledování filmu mě až míjel strach při uvědomení si jak ten čas opravdu rychle utíká. Babelovi to bylo vidět na očích a bylo znát, že onu roli si vychutnával, také je to jedna z mála vážnějších rolí, co hrál. Dal do ni tolik lásky, že se to na plátně patřičně zesumírovalo a fakt, že film točil v 55 letech mě zarazil při pohledu na zarostlého, smutného muže, který samotářsky odejde ze svého života do nitra Afriky dožít věk v poklidu, nikým rušen. Jediné co se mi na filmu nelíbilo byla hudební stránka, která mi chvíli v příběhu vadila, ale nakonec v poslední scéně příjemně překvapila. Stejně tak jako Jean-Paul Belmondo a jeho herecké představení par-excelence. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $6,500,000║ ()
Uz starsi Belmondo podava v tomto filmu jeden ze svych nejcharakternejsich vykonu. Nezvykle vyborne psychologicky je pojata jeho postava. ()
Celkem zklamani. Ale mel jsem cekat, ze to Lelouch sprca. Prvni hodina filmu je jen smes ruznejch scenek a flashbacku, ktery na sebe nijak nenavazujou a kolikrat ani nedavaj moc smysl a jsou tu patrne jen kuli prokresleni charakteru hlavnich postav. Bohuzel je to takovy zbytecne umelecky. V druhy polovine uz se dej nastesti uklidni a zacne se odvijet docela zajimavej, i kdyz po case uz stereotypni pribeh, kterej bohuzel ani nezachrani Belmondo, kterej misty dost ustupuje do pozadi. Nicmene hraje paradne a i kdyz uz je viditelne docela starej, porad je charismatickej a ve forme. Prvni polovina za 2*, druha za slabsi 4*, celkove 3*. ()
Je pro mě nesmírné potěšení vidět film, který má v sobě duši, krásnou, postupně poodhalující skrytá zakroutí srdce Sama Liona a tohle předvedl ten velký člověk Jean-Paul Belmondo, který se pro herectví narodil, žil a stále ještě žije. Byla to krása, včetně jeho cesty do Afriky, s podkresem podmanivé francouzské hudby, šansonů a s prolínajícími se vzpomínkami na jeho mládí. Melancholie a nostalgie se u mě vždy po takových skvostech minulého století opět dostavila v celé své síle. Jeho úsměv v závěru filmu zasáhl i tu mojí dušičku a někde se tam v těch jejích záhybech usadil na hodně dlouhou dobu. ()
"Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, opustil jsem, co je dětinské..." Bude něco pravdy na tvrzení, že cesta zhýčkaného dítěte je poseta hračkami, které rozbilo a odhodilo, ale myslím, že je v tom i něco trochu jiného. Vidím dítě, které dospělo a poznalo, že své hračky přerostlo a musí se naučit žít bez nich. A vidím režiséra a hlavního představitele, kteří toho mají hodně za sebou a teď se ohlížejí zpět. Jejich pohledem možná prosakuje únava, ale nikoli trpkost a už vůbec ne prázdnota. ()
"50 let jsem nestrávil sám se sebou ani hodinu." Už mám nějaký ten rok život za sebou, párkrát jsem si i zabilancoval a kdybych dospěl ke stejnému zjištění jako Sam Lion, tak bych taky zemřel a vyrazil se koupat sám v oceánu, létat nad Victoriinými vodopády, snídat se slony a hrát si se lvy. Dřív jsem Samovi úplně nerozuměl, ale s věkem přišlo pochopení pro tento snímek, který se tváří hrozně smutně a přitom je plný pozitivní energie. Jen lituju toho, že jsem včas neodhalil nejdůležitější poselství tohoto snímku - tedy říkat správně větu: Dobrý den. Kdybych se to naučil hned, jak jsem to poprvé viděl, tak jsem dneska miliardář. Jenže jsem tehdy byl ještě mladý, poselství jsem přehlédl a tak na mne Tahiti nečeká. Asi to tak mělo být. ()
Belmondo dává k dobru ukázku svého herectví. Cesta zhýčkaného dítěte je velice ambiciózním filmem, který určitě ve filmografii francouzského kaskadéra má své opodstatnění. Smutný film, ve kterém máme možnost hledět několikrát do Belmondových unavených očí a naopak zase pozorovat, které situace jej dokáží náležitě pohladit. Cirkus je jeho životní vášní a já měl opravdu pocit, že film je odrazem samotného JPB ve skutečném životě. ()
Opravdu sdělující snímek... Geniální Lelouch, zásadní osobnost jedné bohužel již odeznělé režisérské generace Géniů..!!!! Bohatý muž s artistickou minulostí je odhodlán za každou cenu se uchýlit do ústraní i za cenu nejvyšší, totiž ztráty rodiny a kusu svého vlastního života. Návrat však nebude lehký a je k tomu třeba "prostředník". ()
Cirkusová artistka, která se nechytne, padá...zpívá a sedí na kolečkovém křesle - nejde to popsat, ale je to jedna z nejlepších scén které jsem kdy viděl! Samotný film má dost nevyrovnanou kvalitu. ()
Přežít tu první hodinu plnou flashbacků je skoro nadlidský úkon a podle odulosti Babelova obličeje mi přijde, že lil první ligu. ()
Počátek návratu Belmonda k charakterním rolím pod taktovkou Clauda Lelouche, který si tentokrát vybral za hudebního hrdinu Jacquese Brela, mohl dopadnout trošinku lépe. Odpustím Belmondovi absenci humoru, ale neodpustím Lelouchovi absenci mnohavrstevnatých myšlenek, na něž jsem z jeho filmů zvyklá. Ale stále je to výborný film o stárnoucím muži s duší dítěte. ()
Mé druhé setkání s tvorbou Clauda Lelouche nedopadlo dobře. Pro mne vcelku uzavřený snímek o stárnutí, bilancování, vzpomínkách a lásce k rodině. To poslední s hlavním hrdinou Samem Lionem pochopitelně sdílím, do toho zbytku mě pak buď nepustil nebo jsem do něj nedozrál. Těžko říct, je to v krátké době druhý Belmondův film o stárnutí (Muž a jeho pes), který po mně jen tak sklouzl. Tentokrát je tedy pochopitelně s Belmondem ještě vše v pořádku, ale jeho postava podnikatele v zametání mne za srdce opět nevzala. Jinými slovy koukat celou dobu na zřejmě zadumaného a životem vcelku unaveného postaršího chlapa, který bloumá od ničeho k ničemu a sem tam se mu vybaví nějaká ta vzpomínka asi ještě pár let pro mě žádný terno nebude a tak zatím nemůžu dát víc než dvě hvězdy. Uvidíme co za pár let... ()
Jeden z nejdivnějších filmů (a rozhodně nejdivnější s Belmondem) s nejvíce neočekávaným vývojem, co jsem za poslední dobu viděl. Začátek v duchu "o životě sirotka", kterak chlapec roste a v cirkuse se všemu učí se po časové ose rychle zhoupne až do místa, kdy životem ošlehaný a v posuzování lidí se nemýlící Sam vybudoval prosperující filmu. Čekáte zastavení, ale film jde rychle dál, dobrodruh všechno hodí za hlavu a pak se (a tady začíná ta nejzábavnější část filmu) pomalu prostřednictvím zprostředkovatele pokouší získat něco zpět. Platí jedno: Sam Lion si celou dobu hraje. ()
Nalákal mě krásný obal a na něm jméno Belmonda a Leloucha. Bohužel, zklamání neznalo mezí. V první půli neuvěřitelně zmatené řazení scén přes sebe, v druhé půli zase mnoho nudných pasáží. Jediná scéna, která se mi opravdu líbila a jako by do tohoto filmu ani nezapadala - cvičení zdravení. Občas pěkný záběr kamery a smutný pohled jako vždy výborného Belmonda, který tady byl bohužel scénářem a režisérem zbaven svého obvyklého vtipu a sukničkářství. ()
J. P. Belmondo ve velmi netypické roli aktivního podnikatele Sama Liona, který předstírá svou smrt, aby se oprosti od svého dřívějšího života a v osamění se pokusil nalézt sám sebe. Nakonec zjistí, že toho lze dosáhnout i jinou cestou bez toho, aby ztratil svou jedinou dceru, přátele a prosperující firmu. Mistrovsky podaný příběh a právem mu náleží plný počet hvězdiček. ()
Reklama