Jack Ryan: V utajení

Tak sa nám Branagh zabýval v modernom Hollywoode; ako kompliment to však nemyslím. Sledovať sériu, ktorá sa vlastne ani po 24 rokoch nikam neposunula (stále sú tu blednúce motívy studenej vojny a stále je to o napätí medzi USA a Ruskom, samozrejme opäť trochu analyticky a nevšedne aj trhovo - modernizácia a aktualizácia ústredných tém dostihne každého), demotivuje diváka hľadieť naň inak ako na priemerný. S trochou odvahy by sa dalo povedať, že filmový Jack Ryan trpí kompulzívnou poruchou. Voľnejšie tempo, prostoduchejšie akčné sekvencie a nádych špionážnych thrillerov dnes už zapadnutých prachom by nevadil, rovnako ako jednoduchší dej, ktorý sa vyhýba prekombinovanosti a rúti sa k jedinému možnému koncu. Prekvapivo aj patriotizmus sčasti ustupuje do úzadia pred zo začiatku pomerne zaujímavým dejom. Pes je zakopaný nie v príbehu, ako skôr jeho podaní a postavách. Branaghovi sa darí nachádzať v deji početné zaujímavé momenty a motívy, medzi aké patrí napr. Ryanova prvá vražda v službe, ale čo na tom, keď sú nedotiahnuté, zámerne zanedbané, nevyužité a po pár minútach zahodené, pričom sa k nim už film nevracia. Samozrejme, nechceme melodrámu s psychicky labilným agentom, ale naivita a flegmatický postoj k určitým veciam filmu podrážajú nohy a robia to tak okato, že to vadí aj bežnému divákovi. Postavy sú s výnimkou pokusov o pozornejšie vykreslenie samotného Ryana nezaujímavé, zúfalo odbité alebo aspoň otravné (spraviť toto s Keirou Knightley je skutočne kumšt, nie že by som ju pokladal za geniálnu herečku, ale tak fádnu som ju ešte snáď nezažil). A navyše, podriaďujúc sa jednoduchému deju, doslovne čiernobiele, čo miestami takmer frustruje. Mdlé herectvo hlavných predstaviteľov ničomu nepomáha, či už je to Krasoň Pine, rutinný Costner alebo unavený "ruský medveď" Branagh. Pokus o návrat ku klasickému nádychu omladenej série končí tak, ako návrat vraha na miesto činu, teda ako neopatrný prešľap, ktorý skončil miernym fiaskom. Takto si to nepredstavujem. 40% (25.05.2014)

Je až škoda množství vynaložené snahy k tomu, aby Jack vypadal podobně jako jeho žánroví příbuzní. V kontaktních soubojích jako Jason Bourne, v padouchových plánech jako James Bond a v osobním zakomponování partnerky pak jako Ethan Hunt. Jenže když se tyhle tři díly sečtou, zůstane sice příjemně staromilská špionská jízda, která nemá problém stát na vlastních nohách, ale vlastní tvář nezíská ani na chvíli. A to je neštěstí o to větší, že Pine v rolích tápajících hrdinů pořád boduje naplno. (12.02.2019)

Úplný kolaps to není, jak se všude říká, ale těžko rozhodnout, kdo na téhle „nevýhře“ má větší podíl, jestli Cozad s Koeppem, plnící studiové zadání módního restartu značky, nebo Branagh, jemuž snaha o starou školu proplouvá mezi prsty, kde sice umí vystihnout na minimu prostoru postavy i interakce (ten pohled na Keiru při večeři je scéna, kterou si s chutí zrežírujete a ještě raději zahrajete), ale thrillerový koncept mu uniká do žánrově zaměnitelné podívané bez větších ambic. (13.07.2015)

Poslanie Jacka Ryana je isté. Musí zachrániť svet a tí, ktorý už Jacka poznajú, vedia ako celá akcia skončí. Keď odložím nostalgiu bokom, napätie a akcia priemerné a scenár akoby vytrhnutý z MacGyvera. Po stránke réžijnej taká stará škola, ktorá filmu neublížila, ale scenáristické lapsusy skrátka celú situáciu len zhoršili. (29.08.2014)

Kupodivu film nedrží nad vodou Branagh, ale hudba Patrika Doyla. A vlastně ani ta ne. Plus za koupelnový fight, stoky a Kevina, zbytek je naprosto zbytečná straight-to-vhs rutina bez špetky logiky či invence. Poslední záběr pak jen hezky utvrzuje cílovou skupinu televizního diváctva sobotního odpoledne. Na Nově. (a vůbec, co je to poslední dobou za diletantskou módu vynechávání finálních soubojů?) (30.01.2014)