Bláznivý Petříček

Svoboda natočit co chci musí být kouzelná. Není nutné snažit se pochopit co tím autor vlastně myslel, pokud mám podezření, že do všech důsledků to nevěděl ani on sám, když natáčel příběh o posledním romantickém páru. Ale můžeme se nechat okouzlit tou ikonoklasmickou svobodou tvorby stejně jako režisér. Vzniklé pocity budou mít celou škálu, od sentimentálních, přes hořké až po čistě veselé. A všechny budou nádherně barevné. Godard to je úlet – anarchistický, misogynní, excentrický a pro mně nepochopitelný. Produkce: Films Georges de Beauregard (15.04.2018)

K bezúhonnému vstřebání Godarda je třeba být levicový Francouz nebo hardcórový intouš. Ideální je kombinace obou. Ostatní se mohou pokusit se alespoň na tu jeho vlnu co nejblíže naladit. Ani to však nezaručuje, že i náročnější publikum (o konzumním nemluvě) nebude režisérovým osobitým volnomyšlenkářstvím umořeno. Což mě konkrétně postihlo u Alphaville. Bláznivý Petříček naštěstí nestravitelný není. Naopak. Tato nápaditá, více-žánrová hříčka s divákem byla pro mě překvapivou lahůdkou a to nejen díky Bebelovi. Pouze ty muzikálové vsuvky mně jaksi vázly v krku. (28.06.2011)

Asi jsem nepoučitelnej, protože jsem se odhodlal k tomu, že se podívám na další film od Godarda. Už jsem viděl dva jeho filmy (U konce s dechem a Week end) a byly to strašný kraviny. Tohle byl teda třetí film a opět kravina, takže přidávám Godarda na svou černou listinu. Bláznivý Petříček je "překvapivě" další film o hovně. Ze začátku jsem asi 15 minut zápasil s nastavenim barev a kontrastu na monitoru, protože chvíli se mi zdálo, že je to moc tmavý, pak přišel střih a najednou to bylo zase moc přesvícený, další střih a bylo všechno červený, pak zase modrý, atd... Možná to bylo schválně, možná měli rozbitou kameru. Těžko říct... Pak tyhle barevný hříčky naštěstí ustaly, ale to bylo možná na škodu. Když jsem šteloval monitor, tak jsem se tolik nenudil. U zbytku filmu jsem se nudil neskutečně. Hlavní postavy akorát neustále čuměj do blba a citujou nějaký úryvky z knih. Občas je tam nějaká "akční" scéna, ale to jsem fakt nechápal, jestli je Godard opravdu takovej debil a nebo si myslel, že je to vtipný (viz scéna u benzínový pumpy). A když to celý přetrpíte do konce, tak si Belmondo nabarví xicht modrou barvou a pak spáchá docela originální sebevraždu. Pochvalu si snad zaslouží akorát papoušek, kterej se ukáže v několika záběrech. Pro mě je Godard akorát magor, co mě okrad o cca 6 hodin života. Nejradši bych ho trefil do hlavy cihlou. ~ d.f.h: A ty jseš kdo? (24.07.2009)

Film, který nevypráví o životě lidí, ale o životě. Příběh muže a ženy na cestě za štěstím v intelektuálním hávu novovlné Francie. Godardovy myšlenky tradičně proudí mnoha kanály, nejlépe sočasně. Skrze obraz, dialogy postav, vnitřními monology i dialogy, skrze slova v deníku, právě vznikajícího románu o životě. Napsat o životě román je totiž jedinou cestou k pochopení beznadějnosti života. (22.04.2012)

Tohle je poezie! Film, který je vizuální poetikou povýšen na vysoký stupeň umění. Láska, osudový vztah, zrada a rozčarování, vlna zločinu, romantické okouzlení, vražda z vášně i rozumu zároveň, návrat k prostému způsobu života, touha po zábavě, touha po penězích a s tím spojená kriminalita, bláznivé putování, pomsta a rituální sebevražda ve velkém stylu. A přesto je to báseň, poetikou propojené úchvatné obrazy, vhodně doplněné slovy a hudbou. Báseň, která šumí, vře, teče, utíká, zmítá se, střílí a vrhá své vznešené salvy slov po všem a po všech. Překotně se valí, aby se občas zastavila, pohrála si, rozjařeně zatančila, lehce vzala vítr a sluneční paprsek do svých dlaní, a po nadechnutí zase plynula rychle vpřed a do stran, ke svému konečnému výkřiku zmaru. Jistým paradoxem je určitá vojenskopolitická kritičnost války na straně jedné a až romantická fascinace zločinem a s ním spojeným násilím na straně druhé. Ferdinand Griffon alias Pierrot (skvělý Jean-Paul Belmondo), osamocený ve svém spořádaném manželském životě, znovu potkává svou životní lásku, aby jejímu kouzlu nadobro a se vším všudy podlehl. Náhoda a osud mu připravují bláznivou cestu plnou různých překážek a zastavení, aby dosáhl marnosti, zklamání, rozčarování z pravdy a rozséval v rozhodující chvíli smrt. A sebevražda jako mučednická oběť malého zbabělce a zoufalého, podvedeného milence. Velkolepá ve svém provedení. Marianne Renoir (pozoruhodná Anna Karina) je osudová žena v životě Ferdinanda. Dokáže mistrně manipulovat s Ferdinandem, aby ho posouvala podle své potřeby po polích své hry života zločinu. Podcení však faktor zhrzenosti žárlivého muže. Z dalších rolí: Ferdinandova manželka (Graziella Galvani), pocházející z vyšších kruhů, Ferdinandův znamý Franck (Georges Staquet), nelegální obchodník se zbraněmi, Fred (Dirk Sanders), údajný Mariannin bratr, ale ve skutečnosti její milenec, gangster-trpaslík (Jimmy Karoubi), a další gangsteři (Roger Dutoit a Hans Meyer), a samozřejmě americký režisér Samuel Fuller. Je to ojedinělé a unikátní dílo svou formou, obsahem i celkovou možností svého působení na diváka. (28.06.2012)