Nelítostný souboj

Chválit francouzské detektivky ze 70.let je jako nosit detektiva Venturu na policejní stanici plnou čestných neúplatných poldů se smyslem pro spravedlnost. Lino Ventura (cit pro vhodné užití amplionu) a Patrick Dewaere (při zátahu bacha na drobné po kapsách) se vzájemně doplňují a tvoří jednu z nejcharismatičtějších policejních dvojic (škoda, že druhý jmenovaný nám nedopřál více takových rolí). Konec je zvláštní, ale nebývale výmluvný. Když se kvůli klackům pod nohama nemůžete hýbat…tak se nehýbejte.. (20.07.2015)

Důvod ke zkouknutí je hlavně kvůli dvojici Ventura - Dewaere a ostatním francouzským hvězdám (Tornade, Guiomar...), které sice známe hlavně z komedií, ale tady je vidíme v rolích těch největších parchantů a kariréristů. Jeden z mála filmů podle scénáře Francise Vebera při kterém se vůbec nezasmějete. A ještě lepší by to bylo bez toho dabingu, typického pro 90.léta. Snad jediný, kdo mluví pouze jednu roli, je Petr Haničinec jako Lino Ventura. (31.03.2007)

Skvělé krimi s politickým pozadím. "Kde je politika, tam musí být i průser", jak řekl klasik, toto se zde potvrzuje a rázem máme příběh o násilníkovi, který neváhá vraždit pro svého šéfa a na druhé straně zkušeného policejního vyšetřovatele, výborný Lino nezklame a je to jeden z jeho vrcholů herecké kariéry, tento film by určitě měl shlédnout milovník francouzské kinematografie sedmdesátých let. Krutá realita, politické pozadí kryjící samotného vraha a odhodlaný komisař... PS: Ovšem pro "fajnšmekry" je kniha lepší.. pořiďte si a začtěte, já to měl jedním dechem za tři dny.. :-) (13.12.2006)

Někdy mám pocit, že české distribuční názvy poměrně často vymýšlejí šílenci, nejspíš takoví ti z P.R. a z bulváru, kteří vymýšlejí titulky pro klikbajty. Pchá, tady nejde o žádný nelítostný souboj (a celkově nejde ani o kriminálku), ale o vztah mezi stárnoucím poldou bez ideálů a mladým poldou bez skrupulí, ale přitom uvažujícího celkově přes svou pojašenost čestně. Oba řeší případ vraždy policisty a jednoho lepiče volebních plakátů, hledají souvislosti, podezírají kandidujícího politika, seženou důkazy... ale celou dobu mají pocit a posléze jistotu, že to vlastně nikoho nezajímá, že nikomu nejde o to něco odhalit, někoho potrestat - a o to víc mne pobavil konec. Sbohem, kuře, jak zní název filmu, jsem pochopil právě ohledně tohoto vztahu, kdy mladý polda dá sbohem svým ideálům a (pravděpodobně) raději odjede se stárnoucím poldou do Montpelliere. Dobré je, že film nikoho neobviňuje, nevnáší soudy, nechává diváka přemýšlet si nad tématem po svém. Dává slovo oběma stranám. Jen se to chvílemi poněkud táhne a akce zde mnoho není, ale vzhledem k tématu se jí ani moc čekat nedalo. (11.02.2024)

Tento francúzsky, kriminálny thriller, divákovi sprístupnený ako zo starej francúzskej školy; teda ako som i postupne zistil, tak zároveň k tomu aj naprosto nadštandardným spôsobom zväčša úplne »klamal telom«, až som si na úplný koniec pripadal zrovna iba tak, ako by mi ktosi riadnou silou uštedril akúsi poriadnu ["filmovú"] facku, čo podľa mňa nie je celkom fér, a pritom zo začiatku bolo ešte všetko v naprostom súlade tak, ako má skrátka byť, t.j. blížiaca sa línia udalostí takmer ihneď nabrala potrebný «politický spád», nakoľko sa obalila práve týmto politickým kabátom, keď jeden z politických kandidátov, resp. akési jeho nastražené g-o-r-i-l-y, začali útočiť proti svojim oponentom [lepičom plagátov angažujúcich sa hneď z prichádzajúcej protistrany], kedy nielenže pri tom prišiel o život aj jeden zo zasahujúcich policajtov, ale zároveň aj jeden z aktívnych aktérov, ktorého vskutku pomerne dosť surovým postupom dobili [železnou tyčou] až na smrť, inými slovami podčiarknuté, že tohto prípadu sa vari odteraz konečne ujímajú aj vrchný komisár Verjeat spolu s inšpektorom Lefèvreom. • A až následne snáď priamo odteraz sa to predsa začínalo odvíjať i poriadne zaujímavo, no zase to netrvalo ani príliš extra dlho, keď sa protagonistom postupne začali hádzať samé polená pod kolená, vrátane aj akýchsi prekombinovaných [scenáristických] pasáží, ktoré sa na seba čoraz viac intenzívnejšie chrlili, až som sa v tomto začarovanom kruhu začal normálne už systematicky strácať, čo zrejme ani neveštilo nič pozitívneho, pričom som sa toho ťažkého b-r-e-m-e-n-a; v podstate nikdy totálne nezbavil s tým, že sa jednalo o premárnený potenciál. • Proste namiesto daného vyšetrovania, sa na ústredných protagonistov vzťahovali kompletne »odlišné mračná«, možno aj miestami hlúpo naaranžované, ale to totižto vôbec neospravedlňovalo daný, dejový a nesúvislý chaos, aký ma vzápätí sprevádzal, a z akého som ani nijako zvlášť nemal dobrý pocit. • A pravdepodobne nebyť v tomto účinnom chaose zdarne sa pohybujúceho Lina Ventury, tak hodnotenie by napokon bolo minimálne i o rovný stupeň nižším, než v skutočnosti je. • A mimochodom; akosi nerozumiem ani tomu, prečo sa vlastne tieto veci začali etapovo kaziť, keď boli sprvoti tak kvalitne nastavené? Scenár, postavy, montáž a podobne. PS: Rozhodne by som najskôr odporučil najmä nasledujúci, Neľútostný súboj, alebo tiež titul s rovnakým názvom, ako si ho zvyčajne ľubovolne prekladajú distribútori. A v tomto prípade išlo znovu o zavádzajúci názov! PS 2: Dôjde aj na narážku Zbohom kura, alebo čo to tí Francúzi neustále majú s tými kurčatami? [SMIECH]. (02.02.2024)