Není čas zemřít

AŤ TO STOJÍ ZA TO. Zapomeňte na revoluci v Casinu Royale nebo vhled do Bondova života v Skyfallu, TOHLE je to nejskutečnější povýšení Jamesova univerza, jaké si dokážeme představit. Začátek jak ze severské detektivky, vymazlená akce (motorka) i spousta hračiček (vybavené auto), humor, stále stejně zaťatý i nemilosrdný hlavní hrdina a spousta odkazů na starší filmy. Na druhé straně mnoho nového, něco, na co možná není připraven ani fanoušek, ani "jen obyčejný" divák Bonda a něco, o čem se bude ještě dlouho hovořit a rozebírat to do poslední nitky. A nakonec závěr, který si nepřeje téměř nikdo, ale který (bohužel?) po všem výše vypsaném dává smysl. Nový Bond je trochu jízda nahoru dolů, začátek i finále na ostrově šlapou, romantická a rozervaná linka lehce nudí a je z ranku těch, kteří konzervativci těžce zkousnou, ale já, který jsem na půl cesty mezi fanouškem a divákem, jsem ji přijal, i když o ní budu muset ještě hodně přemýšlet a minimálně další zhlédnutí je pro mě nezbytností. Moje sympatie k snímku oscilovaly v průběhu sledování mezi 90% a 70% a výsledné hodnocení je kompromis. V dalším Bondově dobrodružství nás čekají dost zajímavé věci a já jsem zvědav, jak je tvůrci vyřeší. Zkrátka a dobře - hlavní hrdina vyspěl. Povedlo se tohle i lidem, kteří film doopravdy sledovali? (02.11.2021)

Opatrná revoluce a důstojné zakončení další bondovské etapy. Po více než roce a půl odkladů kvůli pandemii byla očekávání na maximu, což je pro mě trochu problém: Stále se totiž jedná „jen“ o bondovku, čili korálek na nekonečném a nutně stále třpytivém diamantu. Formálně i vypravěčsky se tedy Fukunaga i jeho tým scenáristů drží poměrně na uzdě a styl se neodchyluje od předchozích Craigových dobrodružství. Občas zaujme příjemně sestříhanou akcí či žánrově nejednoznačnými scénami, především je však patrná snaha konečně ukončit Bondovo trápení – Craig se totiž od Casina Royale propadá do větších a větších depresí, každý další snímek nachází nové dno jeho ztrápené duše a završení pentalogie není výjimkou. V rámci nutných, jakkoli poměrně konzervativních mantinelů představuje Fukunagův příspěvek podařenou bondovku, kterou výrazněji sráží snad jen značně přepálená stopáž a nedostatečně využitý Rami Malek, jenž do kánonu bondovských záporáků sice bez problémů zapadne, ale vzpomínat se na něj nebude. Celý film je na tom ale o něco lépe a kvalitativně se pro mě zařazuje na poctivou bronzovou příčku Craigových bondovek. (30.09.2021)

Úctyhodné zakončení éry Jamese Bonda v podání Daniela Craiga. Takové, jaké James Bond ještě nezažil. Epicky osobní a akčně precizní. Tyto dvě spojení totiž způsobily, že na konci filmu ukápla i slz a to se mi sakra dlouho nestalo. Je tedy pravda, že ze začátku jsem úplně netušil, jaký je záměr Rami Maleka být zde ten zlý. Po sérii krásných záběrů s ještě hezčí akcí nejen v Itálii nebo Kubě, ale i v Norsku, jsem ale pochopil, a vzhledem k délce se nemohl dočkat vyústění. To mě natolik rozebralo, že se v mé hlavě James Bond na pár dnů stal vrcholným tématem. Nemá smysl říkat víc, dokud film neuvidíte. Kdo má Bonda rád a viděl všechny díly s Craigem, ten si to jednoznačně užije. Plus dodám, že mě v tomto filmu nesmírně mile překvapila Ana de Armas. Její role tu svojí zábavností vysoce převýšila všechny ostatní. (14.10.2021)

Neříkám poslední slovo, 3 mi přijdou málo, protože jsem si to relativně užil v daném momentu a ani příliš necítil tu délku. Je to v mnoha ohledech strašně přihlouplé, Malekovy monology jsou něco šíleného a Bondova "rodina", kvůli níž je ochotný obětovat vše, je neskonale nudná. Většina "chyb" je ale v rámci žánru snesitelná a mnoho takových, které bych považoval za neodpustitelné, bych vyjmenovat nedokázal. Zároveň to ale příliš nepřekvapuje na nenachází zajímavá řešení. Pokud Spectre bylo selhání neskromně fascinující ambice, je No Time To Die účinné naplnění skromné ambice. Já se vždycky přikloním k tomu prvnímu.  Celý film působí dojmem, že opatrně recykluje předchozí filmy téhle 007 epochy (někdy protiřečícím si způsobem) jen proto, aby se Craig mohl rozloučit - jako by existovala nějaká potřeba, aby se bondovský herec najednou "loučil". Není třeba! Další! PS: Jak kontroverzní je tvrzení, že když se na to podívám z odstupu, tak žádní dva Bondové k sobě nemají tak blízko jako Brosnan a Craig? Craig má o něco míň nadsázky a o něco víc kontinuity, ale v obou případech jde o sebereflektivní tázání se po místě Bonda v dnešní společnosti, které nemá žádnou jasnou odpověď, tak se série radši opájí odkazy na vlastní minulost. Myslím, že když si vezmu jakoukoliv jinou dvojici Bondů, najdu mezi nimi víc rozdílů než mezi Craigem a Brosnanem (snad jen Dalton a Craig, i když Dalton toho nestihl dost, aby to bylo jasné), což nepůsobí, že by mohlo být správně, když si vezmu, jak moc se Craigův nástup tvářil, že staví Brosnana na hlavu a 007 vstupuje do nové éry. Přitom jsme teď ve stejném bodu, na jaký si stouplo Zlaté oko. (29.09.2021)

V žádném případě tím nemám na mysli vtipkování a hlášky každé dvě minuty, ale nemají takovéhle filmy náhodou být zábava? Možná by jim pomohlo dalších osm až deset scénáristů, jednou to přece musí začít dávat smysl. Ale asi miluji Léu Seydoux celým svým srdcem, jak sešla z těch schodů, ach. Nicméně jsem si přidala titulní píseň Billie Eilish do aktuálního playlistu a to mě nakonec vedlo k zamyšlení. Za prvé, text té písničky mi nedává vůbec žádný smysl, jakkoliv se mi pro jednou líbí emocionální náboj její hudby. Za druhé, vlastně celkem oceňuji, že se tvůrci snaží Bondovy rychlovky změnit na smysluplné vztahy. Ale proč je tam tím pádem postava Any de Armas. A to, že se v minulých filmech choval jako prase, tomu taky nepomáhá. Možná je feministické, že si mu dovolili nabídnout zralou ženu ve věku Monicy Belluci, ale sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil, je přece jen pořád sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil. Za třetí mi přijde opravdu velká škoda, že nové ženské 007 nenapsali do scénáře žádný pořádný úkol kromě "být u toho". Teď každá kritika její postavy vypadá jako vyprázdněný rasismus (kterého je tedy ve světových diskuzích ale taky spousta, bože). Když neříkala expozici týkající se mise, tak její jediné téma bylo, jak strašně musí Bonda štvát, že dostala jeho krycí číslo, zatímco on jí neřekl nic, co by vůbec vyžadovalo takovou reakci. Kvůli tomu to vypadá, že jejími jedinými vlastnostmi je malichernost a nízké sebevědomí, což je snad horší, než kdyby byla jen nevýrazná a nudná. O tom, že záporák a jeho plán nefungují, se mi rozepisovat nechce, ale mám dojem, že záporák a jeho plán nefungují. Za čtvrté mě fascinuje, že Daniel Craig, který mě v průběhu minulých let (v jiných filmech) přesvědčil, že dokáže být velmi charismatický až démonický, v roli Bonda pořád vypadá stejně náměsíčný jako před patnácti lety. Když mě víc baví číst články o tom, jak jeho manželka Rachel Weisz nerada vidí, že neví, kdy přestat, a po natáčení ho pak několik let všechno bolí, než se koukat na film a výkon, který tím utrpením vznikl, tak je někde něco špatně. Navzdory tomu všemu mě konec dojal (snad to byl záměr tvůrců), pravděpodobně díky osamělé, hrdě vztyčené postavě Bonda a hlavně hudbě Hanse Zimmera, ale bože, že se tomu všichni ostatní snažili házet klacky pod nohy. (18.11.2021)