Hellboy: Královna krve

Marshalla mám upřímně rád už od brilantního béčka Psí vojáci. Za ty roky si vybudoval značku autora, který dovedně pracuje s libovolně nízkým rozpočtem. Přeci jen upířina Pád do tmy a vlkodlačí Psí vojáci stály pod tři miliony liber, stylové post-apo Soudný den zase pod sedmnáct. Finanční limity využil jako možnost vrátit se k praktickým efektům, hektolitrům falešné krve a poměrně sofistikované práci s očekáváním a kamerou. To samozřejmě vrcholí v seriálech, kam si ho zvou významné značky, aby natočil ne-zas-tak-velkolepé epizody velkolepým způsobem: fenomenální bitva v pilotu Black Sails, tragédie na začátku Lost in Space nebo nejlepší epizoda (jinak nekoukatelné) čtvrté série Hry o trůny, The Watchers on the Wall. V poslední jmenované Marshall například dlouze vystaví scénu směrem k bitvě s obrem a těsně před jejím začátkem ostřihne pryč, aby se vrátil až k drtivým následkům. // Proč ztrácím tolik času s tím, jak pracuje? Protože Hellboy je vlastně esence všeho, co natočil předtím. Neil Marshall vždycky režíroval upřímné "sračky" v tom nejlepším smyslu: zranění se v Psích vojácích léčila vteřinovým lepidlem, zatímco vlkodlaci vydávali zvuky ukradené ze soundbanky Warcraftu III; Pád do tmy je zase krvavá lázeň, kde se upíři zabíjí cepínem; Soudný den uvědomělá hra s pravidly braků a post-apo filmů a Centurion otevřeně parafrázuje Gladiátora i Běžícího muže. Hellboy je potom ničím neředěné béčko, které rekapituluje snad všechny prvky brakové fantasy, folklóru a populární mytologie – artušovské legendy, čarodějky, Ježibabu, prasodlaky i kočkodlaky, draky, mexické wrestlery, víly, obry a spoustu další verbeže. // A do toho se přidává Marshallova snaha zakrýt nízký rozpočet, která je obzvlášť výrazná ve dvou momentech. Zaprvé je to fenomenální souboj se třemi obry, který sestává z několika delších záběrů. Jejich ohyzdná CGI těla vytěsňuje z rámu a zůstává zaměřený pouze na protagonistu, díky tomu vzniká poměrně netradičně snímaná akční scéna plná dravých pohybů kamery a nečekaných přerámování. Zadruhé pak úplný konec natočený v jednom dlouhém záběru, v němž jsou hrdinové poprvé prezentováni jako funkční tým. Vůbec to okázalé vytlačování akce mimo rám je fascinující. // Marshall kondenzuje tři nebo čtyři různé komiksové svazky, aniž by bral ohled na jejich tematické a významové roviny – nejvýraznějším poučením zde je, že není dobré jíst děti. Hellboy je dokonale čistý a upřímný brak, který jakž takž drží pohromadě a vedle současných komiksových filmů působí jako přízrak z doby direct-to-video béček, jemuž někdo dal omylem o několik milionů víc. V ideálním světě by nikdy neměl vzniknout, ale je tady a sledovat jeho estetické kulhání je stejně bizarní jako fascinující. (11.04.2019)

„Je to DEBIL.“ Akože nie, ono to nie je úplná katastrofa. Vidno, že si s tým dali dosť roboty. Na druhej strane nadávky a krvavé výjavy z toho automaticky lepší film nerobia. Čo sa náročnej vizuálnej stránky týka, tak na tej je síce vidno, že muselo ísť o fajnovú piplačku... ale čo z toho, keď množstvo trikov vyzerá zle? Je prítomnej veľa akcie, masiek a efektov, zároveň však treba povedať, že Neil Marshall mal k dispozícii len okolo 50 miliónov. To síce je veľký peniaze pre Guillerma del Tora, ale niektorí režiséri nevedia pracovať s rozpočtom a Neil Marshall patrí k nim, aspoň čo sa Hellboya týka. A samotný Hellboy? Jeho maska je hnusná; zlatý dobrý Ron Perlman. Ale za jedno som tomuto neúspechu trochu aj rád, lebo sa vraví, že ak je herec extrémne zamaskovaný, tak ani nemusí (vedieť) hrať a ono sa to nejako stratí. No tak nie, tu sami vidíme, že sa to určite nestratí. David Harbour predvádza výkon, ktorý si zarámovať určite nedá. Ani kasting u ostatných sa nevydaril. Ian McShane nepatrí k mojim obľúbencom, John Hurt bol ako Hellboyov otec stokrát lepší. Občas sa objaví niečo, čo zaujme (Baba Jaga, Prasohlav, obri, apokalyptické finále, Abe), ale proste je to v prvom rade čudný a nudný film. A povedal by som, že Daniel Dae Kim je už predsa len trochu starý na to, aby hral leoparda. (10.07.2019)

Nadějný R-boy zasažen brokovnicí naplněnou úlomky kostí dramaturga.. Marshallovi nápaditost rozhodně nechybí, ale bez jednoduchosti v dobrém slova smyslu (ať už po stránce mytologické či dějové) z toho vzešlo něco jako Sommersův Van Helsing na kokainu. Zvěstovatel apokalypsy Harbour celkem v pohodě. Je evidentní, že v maskérně trávil více času než Ronnie. Tam stačil jen červený nátěr a sekunďákem přilepit dva špunty od demižonu.. (07.09.2020)

Po čase jsem zavítal na csfd projekci a nemohl jsem si zvolit hůř. Především mě naprosto srala křečovitost v oblasti humoru, úplně bylo cítit jak tvůrci chtějí být za každou cenu vtipný, ale čím víc chtěli, tím víc nic. Vyprávěcí koncept na úrovni mongolský technologie. Casting se rovněž těžce nepovedl. Možná mě něco uniklo, protože Hellboye nemám nakoukanýho, ale naposled jsem takhle nudil při pozorování želvy v ZOO. (11.04.2019)

Ježžžyššš, tady ale zase teplo! Ale i tak mi to nedalo a vyděšeným cupitavým padešátem, s prdelí panicky přitlačenou ke zdi si to odhodlaně razím kohortou zdejších rozumbradických bukvoidů, abych vám s nasazením řitního věnce sdělil, že i nový Helboj je, vyjádřeno sofistikovanou filmově teoretickou heteroterminologií, totálně popiči. Nemá to sice nacipoetiku pana Býkovského a Přístav není až tak hustý jako Salvatore, ovšem syrově pekelné vize z řetězu utrženého britského řezníka s přístupností pro dospělé patology (KONEČNĚ!!!), navíc dokonale nasvícené, takže žádné negrodémonské rejdy za bezměsíčných nocí, jakož i nahláškovaný, svižný a celistvý podklad jako vystřižený z gotické učebnice apokalyptické démonologie s VY-NI-KA-JÍ-CÍM bylinným přesahem (Baba Jaga) a parádní hudba, mohou nezabavit pouze zženštilého rektoprospektora, mířícího do kina na korektní, anemickou, kýčovitě patetickou, pseudovýchovnou furtdokolovou sračku o oelasťákovaných létajících homokládech. A paxe tu těmi procenty řiť! (04.05.2019)